Jestliže laskavý čtenář došel ve svém čtení až sem, aniž zlostí rozbil vzácnou čínskou vázu z 12. století vyjímající se v rohu jeho pokoje, aniž rozsekal ve svém rozlícení veškerý nábytek svého obydlí systematicky nanášenými údery sekáčkem na led, ba aniž spustil vzteky své půltunové křídlo značky Petroff ze schodů na sousedovy ebenové dveře, pravděpodobně bude velikým fanouškem cimrmanovských tezí o inverzi vědy.

Čtenář si jistě klade otázku:

"Kterého blázna napadlo tvrdit o češtině, že je německým dialektem? Proč to vlastně tvrdí? Co ho to napadlo, nevzdělance? (Jsem tím dokonale znechucen a jako Čech hrubě uražen. S žádným Němcem už nikdy nepromluvím. Tak!)"

Inu, ty otázky jsou na místě. (To v závorkách s výhradami taky.)

Navíc si ale, milý čtenáři, představ, že by ses výše uvedený text v uvozovkách musel naučit.

Musel by ses jej naučit natolik dobře, abys uspěl u zkoušky.

Chápu, že naléhavost otázky, proč tohle všechno říkám a co tím sleduji, přímo úměrně roste s oddalováním patřičné odpovědi, ale i přesto si dovolím své vysvětlení ještě na moment pozdržet.

Představ si tedy, milý čtenáři, že bys byl ze zmíněného odstavce v uvozovkách zkoušen anebo bys dokonce byl nepřímo sankcionován za jakékoliv veřejné prohlášení, že jsi národnosti české. Následně bys byl přesvědčován, že se velice mýlíš, jestliže se cítíš býti Čechem. Musel by sis uvědomit, že se Ti nepodařilo správně vyřešit rovnici s neznámou 'N`(=národnost).

Společnost Ti ale chce v Tvém národnostním sebenalézání pomoci. Neodmítej. Společnost Ti shovívavě podává pomocnou ruku, protože nechce, aby ses cítil osamělý. Chce Ti pomoct. Neodmítej. Chce, aby sis určil tu správnou národnost. Jsi přece Němec! Copak to nevíš?

Sláva bohu České republice nic podobného nehrozí a jsem přesvědčen, že nikdy hrozit nebude. Navíc to, že čeština rozhodně není žádný německý dialekt, nýbrž představuje jeden z pilířů západoslovanských jazyků, je asi stejně tak nezpochybnitelné jako, že Alexandr Makedonský nebyl Slovan! A v tom je ten háček:

Nečiním si ambice, že ve čtenáři rozlítím stejně mocnou vlnu nevole, jakou by vyvolal avizovaný článek o germánském původu češtiny. Bylo by věru naivní myslet si, že rozhořčený čtenář v amoku rozseká sekáčkem na led veškerý svůj nábytek a pak rozbije vzácnou čínskou vázu z 12. stol, načež si otráveně odplivne. Jsem skromný. Stačí mi, když rozbije alespoň jednu židli, dozví-li se, že v oficiálních učebnicích dějepisu pro základní školy v Makedonii (republika Makedonija) se píše, že slovanští obyvatelé obývající dnešní území republiky Makedonie jsou potomky Filipa a Alexandra.

V makedonských učebnicích pak stojí celá řada dalších perel:

Konstantin a Metoděj byli Makedonci (Makedonie jako stát vznikla v polovině 20. stol.), prvním makedonským carem byl Samuel (který sám sebe ve skutečnosti vždy označoval za cara Bulharů) nebo například, že Makedonci přijali s obrovskou radostí včlenění do SRJ v roce 1944 anebo také že v Bulharsku v současné době žije 250.000 Makedonců, kteří zde byli zadrženi násilím a bylo jim ustavičně vtloukáno bulharskou propagandou, že jsou Bulhaři a nikoli Makedonci...

Kéž by na tomto místě český čtenář otevřel okno a pohroužen v patos revolucionismu a v touze po spravedlnosti zvolal do rušné ulice: "Lide český, slyš! Naši bratři Slovani z Makedonie se pomýlili a dí o sobě, že již nejsou Bulhaři!", jenže to český čtenář neudělá a i kdyby ano, tak by to snad ani nemělo nějakou větší odezvu. Nejspíš by jen dostal rajčetem do oka. Dokonce ani bulharský čtenář tak neudělá. Nikoliv proto, že by se obával shnilých rajčat, nýbrž proto, že je na nějaké povykování až příliš líný. A vlastně jediný, kdo celé této ubohé, nešťastně vykonstruované lži o nebulharském původu současných Makedonců, tedy jediný, kdo doktríně prosrbského makedonismu může učinit jednou provždy přítrž, jsou skuteční obyvatelé zemí mezi Ochridem a Osogovem, tedy oni Bulhaři, kteří sice byli nuceni vzdát se svého občanství, ale své národnosti se nevzdali nikdy.

Myslím si, že je úplně lhostejné, zda bude Makedonie existovat jako suverénní stát či nikoli stejně jako je nepodstatné, bude-li se i nadále stát Makedonie jmenovat Makedonie či bude-li státní vlajka i nadále znázorňovat egejské slunce z dob Alexandra Velikého (s čímž se ostatně dodnes nemohou smířit "miláčkové" Balkánského poloostrova -- Řekové). Domnívám se, že nejdůleitější ze všeho je, aby všichni obyvatelé republiky Makedonie měli možnost znát své skutečné, nezkreslené, nevymyšlené dějiny a aby na základě takto získaných informací sami mohli vyřešit otázku svého skutečného původu a zvolili si cestu, kterou se vydají.

Nedělám si naděje, že by se Bulharsko sjednotilo (čili, že by se Makedonie vzdala své suverenity ve prospěch Bulharska). To snad ani není v 21. století důležité! Pevně ale věřím, že v nedaleké budoucnosti se již nebude činit rozdíl mezi Bulhary ze Sofie, Plovdivu, Varny či Ochridu. Věřím, že Bulharsko a Makedonie se brzy přemění v dva moderní evropské suverénní státy jednoho národa.

Neka da bidem site bulgari zaedno!!!