Vzhledem k tomu, že jsme se brali před měsícem (po předchozím několikaletém soužití), je teoreticky možné, že i nás se chystaná legislativní změna dotkne. Spíše než obavu z možných důsledků ale pociťujeme především ohromný úžas a rozhořčení nad tím, že český stát se prostřednictvím této novely chystá sociálně i ekonomicky diskriminovat nejen všechny cizince, kteří zde již delší dobu pracují, poctivě odvádějí daně a chtějí se dále integrovat do společnosti, ale také své vlastní občany, kteří se svobodně rozhodnou založit rodinu s cizím státním příslušníkem.

Tím, že v prvním roce manželství zákon odpírá "smíšeným" rodinám dávky státní sociální podpory, nutí cizince platit si komerční zdravotní pojištění a případně uhradit plnou taxu za porod, vysílá jasný signál směrem k českým mužům: založit rodinu s cizinkou se nevyplácí, vybírejte radši z domácí nabídky!

Co na tom, že potenciální potomek z takového svazku bude mít automaticky českou státní příslušnost. Není "čistého původu", tak ať si rodiče pěkně připlatí, když byli tak neopatrní a nepočkali s ním až do doby, než dostanou úřední potvrzení o tom, že jejich manželství není "fingované".

Čeští zákonodárci si tak mohou opět jednou pogratulovat. Není totiž pochyb o tom, že novelou -- doufejme, že pouze bezděky -- vykouzlili úsměv na tváři členů a sympatizantů všech těch obskurních hnutí a sdružení, která chtěla předminulou sobotu táhnout židovským městem a proti kterým oni sami tak plamenně demonstrovali, dušujíce se, že nepřipustí vyvolávání temných duchů evropských dějin. Snad ještě není pozdě na to uvědomit si, že právě díky zákonům, jako je tento, dotyční duchové nabírají na síle.

P.S.: Tento komentář byl zaslán do MF Dnes jako reakce na žádost jejího redaktora o vyjádření k dotyčné novele cizineckého zákona. V dnešním vydání je možné se přesvědčit, co z mého vyjádření po redakčních zásazích zbylo.

Článek je ilustrativní ukázkou práce MFD nejen v tom, jakým způsobem komolí moje formulace -- redaktor například vůbec nerozlišuje mezi systémem veřejného zdravotního pojištění, z něhož budou cizinci v prvním roce manželství vyloučeni, a značně nevýhodnějším komerčním zdravotním pojištěním, které jim zbude jako jediná alternativa -- ale i způsobem, jakým celou problematiku prezentuje a významově rámuje.

Ačkoli článek uvádí, že z pěti tisíc každoročně uzavřených sňatků mezi českými občany a cizinci je pouze 200 (tedy 4%) prokázáno jako "fingovaných", věnuje se na téměř polovině plochy právě těmto ryze účelovým svazkům, čímž vzbuzuje dojem, že jde o mnohem závažnější problém, kvůli kterému se může jevit plošná diskriminace všech "smíšených" manželství jako opodstatněná. Tomu odpovídá i (ne)poměr mezi prostorem, který dostaly na vyjádření pracovnice cizinecké policie a pracovnice Multikulturního centra jakožto jedné z neziskových organizací, které proti zákonu protestují. Titulek článku, poslušně reprodukující rétoriku předkladatelů zákona ("Bič na fingované svatby") snad ani není třeba blíže komentovat.