Při 78. udělování cen americké filmové akademie překvapivě zvítězil film Crash nad předpokládaným favoritem Brokeback Mountain.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Organizace Amnesty International uvádí, že týrání vězňů ve spojeneckých věznicích v Iráku nadále pokračuje. Vězňům jsou odpírána základní lidská práva. Poučení ze skandálu z věznice v Abu Ghraib bylo ignorováno a z Iráku "přichází "množství zpráv o mučení" vězňů. Nová zpráva AI je založena na pohovorech s bývalými vězni.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V roce 1993 se začal internet radikálně rozvíjet. Dnes, o třináct let později, nikdo neví, jak je velký. Než přestala firma Google informovat o tom, kolik stránek indexuje, říkala, že jich zaznamenává 8 miliard. To byla ale jen špička ledovce. Někteří odborníci odhadují, že je web čtyřistakrát větší.

To by znamenalo, že za přibližně 10 let vzniklo 3000 miliard stránek a jejich počet roste každou hodinu asi o 25 000. To je zcela revoluční proměna našeho prostředí. Měli bychom začít přemýšlet o tom, co to znamená, píše v týdeníku Observer podle své nedávné přednášky v londýnském Science Museum John Naughton.

Psal se rok 1983, bylo několik měsíců po Brežněvově smrti, nový ruský šéf státu Andropov sliboval změny, tak se začalo i trochu oteplovat v normalizačním Československu. Tehdejší vedení Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem pořádalo pedagogickou konferenci. Při této příležitosti byli studenti požádáni, aby vyplnili dotazník, ve kterém se měli svěřit s tím,co je na fakultě trápí. Do té doby neslýchaná věc. Můj tehdejší spolubydlící Petr Kohout napsal místo dotazníku svůj pohled na tehdejší poměry na fakultě. Se mnou svoje názory konzultoval, napsal je na mém psacím stroji, o celé akci věděl ještě jeden spolužák. Přestože byli studenti vyzývání k otevřenosti, následovalo vyšetřování (věděli jsme o něm proto, protože třetí zasvěcený kamarádil se synem jednoho z vyučujících fakulty, mimochodem dnešního rektora celé univerzity - kulisy se mění, lidé zůstávají). Psací stroj jsem odvezl, vyšetřování skončilo do ztracena. Chtěl bych Vám dnes náš " pamflet" nabídnout k posouzení. Na jedné straně bylo zrůdné, že jste za takovéto projevení vlastního názoru mohli být vyhozeni ze školy, na druhé straně je zajímavé, kolik z tehdejších myšlenek týkajících se školství, bychom nemuseli měnit dnes. Posuďte sami.

Jan Čulík si právem postěžoval na směšný mediální povyk kolem nedávného slavnostního povýšení České republiky mezi "bohaté státy", při němž byl promotorem prezident Světové banky Paul Wolfowitz. To ovšem neznamená, že Wolfowitzova návštěva v Praze neměla - přinejmenším pro ČR - značný význam. Wolfowitz je dnes v mezinárodních záležitostech mnohem vlivnější osobou než ruský prezident Vladimír Putin, který přiletěl do ČR vzápětí a mediálně překryl navenek méně zajímavého finančníka.

Zdání často klame, často se také klame vytvářením zdání.

Je zajímavé porovnat pomocí dostupné dokumentace, co Wolfowitz skutečně říkal a co s jeho slovy udělala česká média, případně co z nich vyvozovali někteří čeští činitelé. Není také na škodu připomenout některé širší souvislosti Wolfowitzova politického angažmá, o nichž se v ČR skoro úplně mlčí.

V pátek jsem zhlédl v pražském Činoherním klubu hru irského autora Martina McDonagha Pan Polštář. Je to docela zajímavá groteskní hříčka, pohrávající si s extremními motivy, což je vždycky ošemetné. Použijete-li totiž pro své literární dílo explicitně erotické nebo drsně násilné motivy (hra Pan Polštář je druhý případ) lehce se otevřete možnému obvinění, že se k nim uchylujete, protože nemáte vlastně o čem psát, a tak jste se voajeristicky rozhodli vzrušovat čtenáře drsným násilím anebo sexem. Umělec, který se rozhodne ve svém díle tematizovat násilí nebo sex, si dává velmi obtížný úkol, protože musí přesvědčit své publikum, že nejde jen o manipulaci konzumenta tématy, která mají intenzivní emocionální náboj ještě bez uměleckého zpracování. Prostě je diváka či čtenáře daleko složitější přesvědčit, že nejde o pouhou pornografii násilí či sexu. (Pornografie je něco, co samoúčelově vzrušuje [nemusí to být jen sex], aniž by témat se silným emocionálním nábojem bylo použito funkčně k něčemu hlubšímu.)

Tony Blair prohlásil, že teprve Pánbůh posoudí, zda bylo správné, že vyslal britská vojska do Iráku. Napodobil tímto postojem výroky svého spojence, amerického prezidenta George Bushe.

Britská ministryně kultury Tessa Jowellová se rozejde se svým manželem Davidem Millsem. Rozhněvalo ji, že se Mills stal terčem veřejného obviňování, že údajně přijal úplatek od italského premiéra Silvia Berlusconiho.

Podle nedělníku Independent on Sunday Jowellovou zejména rozzuřilo, že se její manžel do svých čachrů pokusil zatáhnout Tonyho Blaira a snažil se "obchodovat" s tím, že osobně zná britského premiéra.

George Bush potvrdil své spojenectví v boji proti terorismu během čtyřiadvacetihodinové návštěvy u pákistánského prezidenta Perveze Musharrafa. Návštěva se konala za přísných bezpečnostních opatření. Policie ostře zasáhla proti antiamerickým protestům.

Na ožehavé téma, jakým je žádost Německého řádu o navrácení jejich bývalého rozsáhlého majetku, se od roku 1990 v českém tisku objevilo mnoho článků zasvěcených i rozčilených a dva filmové dokumenty. Vyrojila se řada jeho příznivců, zejména z řad členů strany lidové v Opavě a některých pracovníků statní správy v Bruntále, ale i odpůrců vracení majetku řádu (např. bývalý ministr kultury Pavel Dostál), jehož dřívějším heslem bylo Unser Chorbuch ist das Schvert -- Naší modlitební knížkou je meč.

Úroveň českého tisku pěkně dokumentuje tón následujícího článku, který vyšel na serveru novinky.cz, píše Miroslav Kočí:

Nejsem znalcem anglického práva, ale dotyčný manžel by i u nás mohl čelit občanskoprávním žalobám (ochrana osobnosti, soukromí, autorská práva), možná dokonce trestnímu stíhání. V úvahu by připadala samozřejmě i odpovědnost provozovatele internetové aukce. Jednání toho muže bylo nečestné, negentlemanské, zavrženíhodné a jednoduše sprosté. Ale novinky.cz ho za to ještě uznale poklepaly po rameni. Podobné články, velebící sociálně patologické jevy, považuji za mimořádně škodlivé.

Je vám manželka nevěrná? Vystavte její nahé fotky na internetu! Tuto originální pomstu své záletné choti si vymyslel jeden šikula (sic!) v Británii. Vzal 200 jejích fotografických aktů a dobře je zpeněžil v internetové aukci eBay.

Je politika pouze mužskou záležitostí? Jsou ženy schopny si samy vydobýt místo na politickém jevišti? Anebo bude agresivní konkurenční model mužské politiky dominovat i nadále? Jak by měla vypadat "vláda žen"?

Na tyto i jiné otázky odpovídá několik dnů před 8. březnem, známým jako Mezinárodní den žen, členka sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, poslankyně Anna Čurdová, která je zároveň předsedkyně Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Učitelka, absolventka tří vysokých škol, která dokázala sama skloubit výchovu svých dvou dcer a péči o rodinu s mezinárodní "ženskou" diplomacií v rámci Parlamentního shromáždění Rady Evropy, či mezinárodních fór. Hovoří anglicky, rusky, španělsky. Je členkou Stálého výboru pro otázky žen PES. Nejspíše ji potkáte na letišti mezi Prahou, New Yorkem, Dillí, Bruselem či Štrasburkem.

Někdy se mi stává, že se mi při seznamování se s nějakou příhodu objeví někde hluboce v pozadí melodie, která příběh podbarvuje. Tato melodie se pak začne ozývat, když se objeví další a další informace provázející vývoj celé kauzy. Nejinak tomu bylo v případě korespondence mezi premiérem a prezidentem o tom, jak má vypadat návštěva presidenta Ruské federace v České republice a potažmo samozřejmě o tom, kdo že je vlastně u nás  primus inter pares. Kromě melodického podbarvení mě napadalo několik věcí, o kterých se sluší napsat.

Jako malí, když jsme si užívali výlet autem, jsme se těšili na každý nový výhled za zatáčkou a rodičům hlásili -- bude dokopec, bude skopec. Auto mírně zrychlovalo a zpomalovalo, na koně slabý motor neměl tempomat, jelo se lážo plážo.

Dnes je doba jiná. Smutné je, že v mnohém se posunujeme stále vpřed a stále rychleji, netěšíme se na nové za zatáčkou, mnohdy ani zatáčku nevidíme. Zdá se, že tomu tempu, které jsme zvolili sami, nějak přestáváme stačit. Myšlení zaostává za během událostí. Každé tvrzení má být podpořeno důkazem.

Ruský prezident přijel, potřásl, přehlédl, projednal, podepsal, převzal, poděkoval, odjel. Rutina, byť výjimečná.

Tomáš Halík: Noc zpovědníka - Paradoxy malé víry v postoptimistické době. Nakladatelství Lidové noviny 2005, ISBN: 80-7106-777-6, EAN: 9788071067771, 254 stran, váz.,il.

Tomáš Halík napsal tohoto léta v poustevně v porýnských lesích další knihu. Tentokrát je to soubor šestnácti esejů s podtitulem Paradoxy malé víry v postoptimistické době.

Postoptimistickou dobou míní profesor Halík dobu, v níž odumírá typ náboženství, který vznikl s osvícenstvím, dobu, v níž se předestírá otázka, kterou autor, muž z lůna církve, kde není příliš diskutována, hrdinně pokládá: "Nemusí také naše víra -- podobně jako náš Pán -- mnoho trpět, být ukřižována, umřít -- a pak teprve 'vstát z mrtvých'?"

Dobrý den, ni hao, šalom, salve jsou pozdravy v různých jazycích. Konkrétně jsem tyto pozdravy uvedl v češtině, v čínštině, v hebrejštině a rovněž v latinském jazyce. Ale co přesně znamená někoho pozdravovat? Co to znamená takto formulovat větu a při setkání s někým jiným tuto větu vyslovit? Na tyto otázky se pokusím, vážení čtenáři, najít odpovědi.

I když jsem si vědom toho, že Britské listy nepatří mezi příznivce festivalu Jeden svět, chtěl bych odkázat na jeden dokument, na který je možné se podívat na internetu. On by totiž mohl fungovat jako ilustrace určitých metod, o kterých se zmiňuje Zdeněk Bárta ve svém článku "Skandalizace jako metoda"

Zaměřuje se na takové přístupy, kdy média fungují na něčí objednávku a ne jako nezávislí informátoři. Jedná se o dokument "Plážová bouře jako žádná jiná", píše Patrik Hronek.

Mezinárodní guru turistiky, muži, kteří si vybudovali nakladatelská impéria na základě svých cestovatelských zážitků a napsali turistické průvodce, které vedli lidi k tomu, aby cestovali do exotičtějších zemí než kdy předtím, autoři sérií turistických průvodců Rough Guides a Lonely Planet mají nyní výčitky, že rozšířili mezi lidmi zvyk co nejčastěji cestovat letadlem. Dali se dohromady a budou naléhat na turisty, aby letadel používali méně.

K tomu: "Monbiot: Všichni jsme vrazi, dokud nepřestaneme používat letadel"ZDE

Jaké budou další cesty české mediální scény v době digitalizace, jaké jsou obecně vžité omyly novinářů a co znamená členství v Radě Českého rozhlasu? Štěpán Kotrba se vyjadřuje také k tomu, zda ČT dostatečně plní úlohu média veřejné služby.

psáno pro server radioTV.cz

Minulý týden uvítalo město Karlovy Vary stranické lídry, lapené za flígry panem vychovatelem Moravcem, vydatně excelujícím nad ochablými vystupujícími před veselým publikem -- skoro jako na divadle. Pan Moravec si má uvědomit, že národ potřebuje poznat hlavně budoucí odpovědné za chod našich pošramocených politických orlojů a jeho bohorovnost se hodí spíše ke stolu s přáteli u zlatavého moku. Nu, někdy působí jako pedagog i demagog, co všechno zná, všude byl, nic ho nezaskočí -- a pokud žactvo neposlouchá, pokárá jej otcovsky a kvůli zvídavé třídě dokáže neposluchu i zesměšnit. Konečně, předvedl nám toho v den komediální rádobypolitické jednoaktovky dostatek, včetně okřiknutí nezvedených lídrů stran nedosahujících potřebných procent. Ti klidnější z nich rozvinuli transparent a nevolali internetové spojení. V té straně asi vládne železná disciplina.

Minulý měsíc zatelefonovali z amerického ministerstva zahraničí nešťastnému americkému diplomatovi, který se pět měsíců učil polsky a snažil se zvládat polská nepravidelná slovesa. "Vykašlete se na polštinu, budete vyslán do El Salvadoru."

V současnosti dochází k dramatickým změnám v americké diplomacii. První změny oznámila letos v lednu ministryně zahraničí Condoleeza Ricová. Od nynějška bude daleko méně amerických diplomatů trávit svůj čas v kavárnách evropských hlavních měst, známých z období studené války, a daleko více jich bude vysíláno do nepohodlných a potenciálně nebezpečných míst na světě, kde se vede "globální válka proti terorismu".

Mezitím však došlo k další dramatické změně v kursu americké diplomacie.

Rozhodujícími stimulátory byly myšlenky pedagogiky utlačených od Paulo Freire a theologie osvobození Leonarda Boffa, Frei Betta a mnoha dalších teologů organicky zapojených v sociálním hnutí. Brazilská skutečnost v prostředí vojenské diktatury byla ztotožněna s útlakem, vznik široce zakořeněného sociálního hnutí se odrážel v perspektivách osvobození. Toto sociální osvobozenecké hnutí je tím rámcem historického procesu, o kterém Lula hovoří.

Je Lula ještě nositelem naděje pro sociálně deklasované masy své země? Co od něj mohou ještě očekávat hnutí kritická vůči globalizaci? Následuje Lulův vzestup už pád? Beat Wehrle je o osobní integritě brazilského státního prezidenta přesvědčen. Nekoherentnost jeho práce ve vládě, která kolísá mezi neoliberální hospodářskou politikou a levicovou sociální politikou, ale také napadnutelnost Strany práce kvůli korupci a "pronajímání" si členů parlamentu z jiných stran, mají zvláštní příčiny. Lulovi a jeho straně chybí vlastní většina. Volební aliance, do kterých šli s ostatními stranami, nenásledoval žádný společný program, nýbrž jediný cíl - vyhrát volby, ať to stojí co to stojí. A stojí to mnoho, příliš mnoho. Beat Wehrle je přesvědčen, že levice v Brazílii může pokračovat v historickém procesu sociální přestavby země pouze na základě sociálních hnutí.

Vymýšlíme úžasné věci jako třeba navigační systémy či internet, s morálkou jsme ale na tom pořád stejně jako za biblických časů. Zejména co se týče metod, kterými odrovnáváme svoje protivníky. Zejména ve veřejném životě používáme s oblibou staré dobré metody skandalizování. A tak s Osvobozenými pověděno: "Seďme klidně na židli, čtěme Bibli, tam to všechno je".

České překlady Bible užívají pro skandalizování - skandalizein - české slovo pohoršiti, pohoršovati. Skandalon skandál znamená pohoršení, ale také past, léčku, pobuřování, urážku. Bible tohoto výrazu požívá zejména pro situace, kdy něco nechceme dělat, či se v něčem angažovat, s něčím či někým se solidarizovat a tak si to zdiskreditujeme, abychom to mohli odmítnout.

Internetoví podvodníci, kteří se snaží získat z důvěřivých uživatelů přístupové údaje k bankovním účtům, postoupili do další fáze. Své e-maily začali rozesílat v češtině.

E-maily začaly v masovém měřítku chodit dnes ráno, zatím jsem je dostal čtyřikrát v rozpětí hodiny. Upozorněte, prosím, své méně zkušené známé a kolegy, že jde o podvržený e-mail. A zkuste jim vysvětlit, že i když je v mailu logo Citibank a někdo jim nabízí peníze, je to podvod...

Tisková zpráva Iuridicum Remedium

23. února 2006 rozhodl Okresní soud v Tachově v prvoinstančním hlavním líčení o tom, že trestní stíhání našeho klienta obviněného v souvislosti s akcí Czech Tek 2005 konanou vloni na přelomu července a srpna u Mlýnce na Tachovsku z útoku na veřejného činitele se podmíněně zastavuje. S tímto postupem souhlasil i státní zástupce; rozhodnutí je pravomocné.

pátek 18.00: V pátek odpoledne jsem bezvýsledně strávil další hodinu jednáním s Eurotelem, ve snaze přimět je, aby mi zprovoznili český mobil. Tentokrát v prodejně Eurotelu nahoře na Václavském náměstí.

Pracovník, s nímž jsem jednal byl velmi vstřícný, na rozdíl od osoby v prodejně Eurotelu u Anděla si nechal ukázat údaje na stránkách konta Britských listů u Raffaisenbanky, dokazující, že platby požadované na nás od Eurotelu byly uhrazeny už dávno, tj. 28.2. Doklady o zaplacení si dokonce vytiskl a odfaxoval je na příslušný byrokratický úřad. Pokusil se také telefon zprovoznit. Bezvýsledně. Ukázalo se, že software Eurotelu neumožňuje zprovoznit telefon, dokud interní systém Eurotelu nezaznamená platby. A platby systém Eurotelu nezaznamenal, přestože byly provedeny před čtyřmi dny.

V prodejně Eurotelu jsem také zakoupil nabíječku pro mobily Nokia. Stála 424 Kč. Obdobnou nabíječku jsem nedávno koupil v neznačkové prodejně za Kč 200.

K tomu: Jan Čulík, "Kafkovská zkušenost s Eurotelem" ZDE

Myslím, že navzdory snahám Tonyho Blaira Britové se nikdy nevyrovnají závrať budící, dokonale složité a nelidské kafkovské byrokracii. Posuďte tento příběh:

V rámci hysterie, vyvolávané britskými sdělovacími prostředky ohledně nebezpečí možné pedofilie mezi učiteli ve školách (jistě, je to vážný problém) zavedla Británie zákon, podle něhož musí pracovníci ve školství, tedy i já, vyplnit určitý základní identifikační formulář: jméno, adresu, rodné číslo, číslo pasu a řidičského průkazu.

Formulář jsem vyplnil, odeslal příslušné úřednici na Glasgow University a odjel do Čech. Načež jsem od ní obdržel email, že se velmi omlouvá, že mě o tom neinformovala předem, ale že potřebuje můj pas a řidičský průkaz, aby mohla ověřit údaje, které jsem uvedl v dotazníku. Odpověděl jsem, že to bude tak trochu těžké, protože jsem až do 5. dubna v České republice a oba dokumenty mám s sebou.

Okamžitě přišla rychlá odpověď: "Tak mi prosím pošlete poštou od obou dokumentů fotokopii." :)

Prostě, Britové byrokracii nezvládají. Snaží se, ale neumějí se chovat opravdu byrokraticky! Každý Čech by namítl, že fotokopie se přece dají zfalšovat!

Jedna studentka mi dnes v Ostravě vykládala, že se chtěla minulý týden v Dublinu podívat do knihovny Trinity College a požádala je o přístup. Řekli jí tam, ať jim její děkanát z Ostravy pošle stručný email, že na Ostravské univerzitě studuje, že ji do knihovny pak pustí. Obratem přišel mail od ostravské úřednice: "Pokud potřebujete potvrzení, měla jste si ho vyběhat osobně před odjezdem do Irska." Následovaly ještě asi tři další body, vysvětlující, proč úřednice mail nepošle.

Holt jiný kraj, jiný mrav. Eurotel je taky pěkně "středoevropský"...

Po příjezdu do ČR v úterý jsem strávil asi pět hodin bezvýsledným úsilím nechat si zprovoznit svůj český mobil... Takže mi nevolejte, ten mobil nemám.

Proč? Nevím, zda budete mít sílu přečíst, co následuje...

Cestou vlakem do Ostravy jsem včera v klidu po delší době prolistoval zase všechny české deníky. Nečtu je normálně každý den a systematicky, nejsem ve vleku jejich propagandy, jako někteří čtenáři, kteří nám občas nadávají za způsob novinářské práce, který je v západním prostředí běžný. Je myslím velmi užitečné si vždycky za pár měsíců probrat denní profil veškerého českého tisku, protože tak vás jeho etos jaksi "zavalí rázem".

Tak jak se za pár posledních měsíců české deníky změnily?

Všude stoupá rozčilení, světový systém nebyl nikdy tak anarchistický jako nyní. Možná právě padáme přes hranu. Vybombardování mešity Askari v Iráku mělo za následek nejen okamžitý a rozsáhlý vzrůst násilí mezi jednotlivými iráckými skupinami, ale pravděpodobně také zmařilo úsilí velvyslance USA Zalmayho Khalilzada o to, aby se sunnité podíleli na irácké vládě. To by mohlo znamenat, že nebude dosaženo dvoutřetinové většiny hlasů potřebné na vytvoření vlády a že tedy budou nutné nové volby, které ale bude v současném ovzduší velmi obtížné zorganizovat.

Článek je účelový a ve svém celku lživý. Údaje uvedené v článku pracují s faktem, že se připravoval prodej, ale ceny a diskuse je lživě popsána. O nakládání s majetkem se velmi pečlivě jedná a posuzuje se každý krok. Proto ověřte si kvalitu Vašich informátorů a informací, píše člen VV ÚVKSČM, RSDr. Milan Pipal.

Pozn. ŠK: Komunisté nezaplatili kdysi Českým drahám 52 milionů za dům v ulici Politických vězňů. Místopředseda KSČM Exner nechtěl prodat komunistům střechu nad hlavou, hospodář Toman nepřipravoval nevýhodnou smlouvu o prodeji s argumentem, že na rekonstrukci KSČM nemá prostředky. Komunisté už ho jednou nevyhodili s podobným nápadem. Podpisem smluv o smlouvách budoucích pro prodej staré budovy a o výstavbě nového objektu vedení strany nepověřilo ihned po odchodu Grebeníčka na počátku října 2005 místopředsedy Tomana a Exnera, aby tento záměr vzápětí poslal výkonný výbor na doporučení právníků a realitních odborníků pod kytičky. "Drtivá většina členů výkonného výboru se pak při hlasování, které probíhalo ve čtvrtek v pozdních večerních hodinách, vyjádřila proti prodeji," - to neřekla mluvčí Monika Hoření 2. prosince 2005 po zasedání výkonného výboru. Budova přitom nemá dnes - podle Grebeníčka - tržní hodnotu skoro 700 milionů, podle konzervativních odhadů 400 milionů.

Po Tomanově smrti nebyl pověřen druhým podpisem pod dokumenty kroutící se ekonom Dolejš. Nové sídlo nemělo po dokončení komunisty přijít zhruba na čtvrt miliardy korun. Komunisté ho neměli finacovat z čtvrtmiliardového úvěru, kterýžto postup schválil výkonný výbor KSČM v únoru 2006. V plánech vysočanského domu nejsou dva suterény a pět podlaží.

Řada organizací strany, včetně např. okresní konference KSČM na okrese Praha-východ v listopadu 2005 si nepřály opětné projednání a nevyzývaly k přehodnocení už schváleného prodeje budovy. Problém s barákem nebude nyní nově řešit čerstvě zvolený místopředseda Čeněk Milota, doteď vedoucí oddělení pro přípravu voleb a bývalý tajemník severomoravského KV KSČ.

A předseda Grebeníček o ničem celá ta léta nevěděl a s ničím nesouhlasil.

Jak jednoduché a jak pohodlné. Nevidět, nevědět, pečlivě posuzovat, pečlivě kývat... Problém je, že o tom psal i Václav Hrníčko z četky a Grebeníček to vyprávěl v prosinci Mladé frontě Dnes. :-)

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.