6. 3. 2006
Smyšlenky a pravda o Německém řádua jeho nárocích na navrácení konfiskovaného majetkuNa ožehavé téma, jakým je žádost Německého řádu o navrácení jejich bývalého rozsáhlého majetku, se od roku 1990 v českém tisku objevilo mnoho článků zasvěcených i rozčilených a dva filmové dokumenty. Vyrojila se řada jeho příznivců, zejména z řad členů strany lidové v Opavě a některých pracovníků statní správy v Bruntále, ale i odpůrců vracení majetku řádu (např. bývalý ministr kultury Pavel Dostál), jehož dřívějším heslem bylo Unser Chorbuch ist das Schvert -- Naší modlitební knížkou je meč. |
Po roce 1995 proud informací poněkud ustal, naposledy se k této problematice vyjádřil 1. 3. 2006 v regionální příloze MF DNES pro severní Moravu a Slezsko redaktor tohoto listu Luděk Navara. Většina jeho úvah však prozrazovala nejen neznalost věci. Pro posouzení této problematiky je totiž nutná znalost historie řádu i právních aspektů sporu. Informace pocházející pouze od sekretáře řádu pana Roberta Ráce mohou být zavádějící. Na počátek tedy několik stručných historických údajů: Řád německých rytířů se vyvinul ze špitálního bratrstva brémských kupců, založeného roku 1190, od roku 1198 byl přeměněn na řád rytířský. V 17. století se hlavní mocenskou základnou řádu staly statky na Moravě a ve Slezsku: v r. 1621 panství Bruntál , 1623 panství Sovinec, 1696 panství Bouzov a další. V případě posuzování právních nároků Německého řádu mají význam toliko holá fakta. Po ustavení samostatné Československé republiky v r.1918 byl řádu konfiskován majetek nacházející se na území státu. Řád německých rytířů se tedy transformoval na instituci duchovního charakteru a od r. 1929 přijal nový název Německý řád. Tím se stal řádem žebravým, s posláním nikoliv rytířským, ale charitativním. K tomuto kroku jej vedla pouze obava ze ztráty obrovského majetku, levně získaného v době pobělohorských konfiskací. Problematika navracení majetku tomuto řádu není jednoduchá, není možné vracet se do doby po Bílé hoře. Její hodnocení se dosud odvíjelo ve třech rovinách: v rovině historické, politické a právní. Nejdůležitější je samozřejmě rovina právní. Zatím se někteří čeští politici, prosazující ve vládě nároky řádu, opírali zejména o právní posudek vypracovaný na žádost právního zástupce řádu pana Wernera Massera z Vídně akademikem Viktorem Knappem. Zde je opět důležité upozornit na skutečnost, že ak. Knapp tento posudek vypracoval na základě ústní informace a neúplných písemných podkladů, v nichž je řada faktů nejasná a s odstupem padesáti let nemohou už být spolehlivě ověřeny. Tímto posudkem tedy nemohl být předložen nezpochybnitelný důkaz o oprávněnosti nároků řádu na navrácení jeho bývalého majetku. Jakékoliv jiné úvahy mohou být jen z oblasti zbožných přání nebo lidové tvořivosti. Dále je třeba připomenout, že historik řádu Dr.Demel po roce 1990 pilně navštěvoval zemský archiv v Opavě, zatím co některým českým historikům nebylo v těchto materiálech umožněno bádat. Přímo se zde nabízí nepodložené podezření, zda se několik důležitých dokumentů pro posouzení činnosti řádu v letech 1938 a 1939 prostě neztratilo. Zemský národní výbor se totiž po skončení druhé světové války při určování, zda v případě Německého řádu šlo o činnost zrádcovskou a čs. státu nepřátelskou, rozhodoval podle těchto kritérií: a) co je všeobecně známo, b) o historické skutečnosti, za c) o činnost jednotlivých členů řádu a zaměstnanců. Je nezpochybnitelným historickým faktem, že jednotliví členové řádu spolupracovali např. s Henleinovci, projevovali sympatie Hitlerově Třetí říši (i sám velmistr) apod., i když Německý řád jako celek byl podle názoru části historiků loajální k České republice. Je dále prokázané, že výpisy z pozemkových knih jsou nepřehledné a důkazy o kolaboraci zpochybňované. Proto je možné účelově učinit nedůvěryhodnou například působnost konfiskačních dekretů prezidenta Beneše. A podobným způsobem lze ovšem zpochybnit cokoliv, a nejen pro dlouhý časový odstup, ale i pro to, že po únoru 1948 se komunistický režim nezabýval takovými drobnostmi, jako jsou právní podklady pro konfiskaci a převedení zabaveného majetku do vlastnictví státu, neboť režim vycházel z předpokladu, že bude existovat tisíc let. Otázkou je, zda by ak. Knapp vypracoval stejný posudek na základě informací dodaných mu jiným právním subjektem. A nabízí se samozřejmě další otázka, proč nedalo ministerstvo kultury ČR v tak závažné kauze vypracovat posudek některému z renomovaných právníků samo, byť by sloužil jen pro srovnání s posudkem ak. Knappa. Nelze popřít, že Německý řád má v úmyslu u nás, stejně jako na Slovensku nebo v Rakousku, v duchu svého nového hesla Heilen und Helfen - léčit a pomáhat. Do r.1938 vlastnil řád na Moravě a ve Slezsku 17.545 ha převáženě lesní půdy, lázně Karlovu Studánku, hrady Bouzov a Sovinec, zámky Bruntál a Dlouhá Loučka, a rovněž řadu průmyslových podniků. Z jejich výtěžku pak vydržoval pět nemocnic, dva chudobince, osm kostelů, tři mateřské školy, šest dívčích obecných škol, tři dívčí měšťanky a hospodářskou školu. Je na místě poukázat, že na těchto školách se vyučovalo výhradně v němčině, a to v lokalitách ryze českých. Působení řádu na severní Moravě a ve Slezsku znamenalo tedy intenzivní germanizaci kraje. Velmistr řádu Schälzsky to považoval za významné a použil jako argumentaci v době, kdy se Hitler chystal řád zrušit. Dnes členové řádu na toto téma tvrdí, že jejich činnost je záležitostí ryze internacionální. Historik řádu dr. Demel nazval odpůrce vracení majetku řádu leninovými a komunistickými pohrobky, kteří pokračují v jejich intencích. Bývalý velmistr řádu dr. Arnold Wieland se vyjádřil,. že nacionalistické smýšlení větší části českého národa je způsobeno čtyřiceti lety deformovaného myšlení. Metodami a argumentací, jež řád používá ve snaze získat zpět svůj bývalý majetek, lze s určitou nadsázkou zpochybnit cokoliv, třeba Postupimské dohody a poválečný odsun Němců. Rozhodující však bude politická vůle vlády a parlamentu ČR vrátit majetek či nikoliv. A v případě navrácení, nutnost porušit dosud magickou hranici pro určení restitučních nároků -- 25.únor 1948. |