Článek je účelový a ve svém celku lživý. Údaje uvedené v článku pracují s faktem, že se připravoval prodej, ale ceny a diskuse je lživě popsána. O nakládání s majetkem se velmi pečlivě jedná a posuzuje se každý krok. Proto ověřte si kvalitu Vašich informátorů a informací, píše člen VV ÚVKSČM, RSDr. Milan Pipal.

Pozn. ŠK: Komunisté nezaplatili kdysi Českým drahám 52 milionů za dům v ulici Politických vězňů. Místopředseda KSČM Exner nechtěl prodat komunistům střechu nad hlavou, hospodář Toman nepřipravoval nevýhodnou smlouvu o prodeji s argumentem, že na rekonstrukci KSČM nemá prostředky. Komunisté už ho jednou nevyhodili s podobným nápadem. Podpisem smluv o smlouvách budoucích pro prodej staré budovy a o výstavbě nového objektu vedení strany nepověřilo ihned po odchodu Grebeníčka na počátku října 2005 místopředsedy Tomana a Exnera, aby tento záměr vzápětí poslal výkonný výbor na doporučení právníků a realitních odborníků pod kytičky. "Drtivá většina členů výkonného výboru se pak při hlasování, které probíhalo ve čtvrtek v pozdních večerních hodinách, vyjádřila proti prodeji," - to neřekla mluvčí Monika Hoření 2. prosince 2005 po zasedání výkonného výboru. Budova přitom nemá dnes - podle Grebeníčka - tržní hodnotu skoro 700 milionů, podle konzervativních odhadů 400 milionů.

Po Tomanově smrti nebyl pověřen druhým podpisem pod dokumenty kroutící se ekonom Dolejš. Nové sídlo nemělo po dokončení komunisty přijít zhruba na čtvrt miliardy korun. Komunisté ho neměli finacovat z čtvrtmiliardového úvěru, kterýžto postup schválil výkonný výbor KSČM v únoru 2006. V plánech vysočanského domu nejsou dva suterény a pět podlaží.

Řada organizací strany, včetně např. okresní konference KSČM na okrese Praha-východ v listopadu 2005 si nepřály opětné projednání a nevyzývaly k přehodnocení už schváleného prodeje budovy. Problém s barákem nebude nyní nově řešit čerstvě zvolený místopředseda Čeněk Milota, doteď vedoucí oddělení pro přípravu voleb a bývalý tajemník severomoravského KV KSČ.

A předseda Grebeníček o ničem celá ta léta nevěděl a s ničím nesouhlasil.

Jak jednoduché a jak pohodlné. Nevidět, nevědět, pečlivě posuzovat, pečlivě kývat... Problém je, že o tom psal i Václav Hrníčko z četky a Grebeníček to vyprávěl v prosinci Mladé frontě Dnes. :-)