Je dojemné, jak novináři místo vůle analyzovat problémy pouze přebírají stereotypy nabídnuté zájmovými skupinami. Nejenže občan je předmětem novinářské manipulace, ale i novinář je manipulován jinými novináři, kteří jsou manipulováni mediálními poradci zájmových skupin.

Výdaje za léky jsou v ČR vyšší než rozpočty resortů obrany, kultury a zahraničí dohromady a dynamika růstu těchto výdajů je veliká. Proto je pochopitelná snaha na výdajích za léky ušetřit. Každý výdaj je něčím příjmem. A ten někdo, jehož byť jen plánovaný příjem je krácen, přirozeně není vůbec rád.

Považuji za nesporné, že společnost ve svém nejvlastnějším zájmu potřebuje funkční a efektivní zdravotnictví. V posledních týdnech jsme svědky střetu mezi dvěma koncepcemi - tou oficielní, presentovanou současným ministrem zdravotnictví MUDr. Davidem Rathem a představami ODS, které tlumočí a podporují společně stínový ministr Julínek a hejtmani, vesměs také členové ODS. V diskusi již padlo a nepochybně ještě padne mnoho silných slov, bohužel ale málo korektní argumentace.

Považoval bych za správné a žádoucí, aby se rozvinula věcná debata na téma "Má být zdravotnická péče občanovi zajišťována se součinností státu, nebo má být řešena pouze neviditelnou rukou trhu?"

Diskuse o zdravotnictví v České republice již probíhá dostatečně dlouhou dobu a je až s podivem, kdo všechno si v ní míchá svojí polévku. Jako občan tohoto státu vycházím ze skutečnosti, že přiměřeně své výdělečné činnosti, čili nákladem na reprodukci své pracovní schopnosti odvádím procentní část svého výdělku na zdravotní pojištění, jehož výsledkem je péče zdravotního systému o mojí osobu, přiměřeně jejímu stavu a zdravotnímu ohrožení v případné budoucnosti (prevence a podobně). Někomu se to může zdát neuvěřitelné, ale i za hodnotu svého domu jsem odvedl pojištění, respektive daň (v případě financování z podílu na zisku). Rozhodně nepřipouštím sebemenší úvahu o tom, že tyto prostředky by měly být zdrojem zisku ku prospěchu soukromých osob.

Fascinují mne "novináři" i někteří neúspěšní středoví politici, kteří shazují programovou rozdílnost politických stran jen proto, že jazyku těchto dokumentů, některým pojmům a jejich významu pro směřování společnosti nerozumějí. Nerozumějí ani rozdílům mezi levicí a pravicí, natožpak rozdílům mezi liberální levicí a konzervatvní levicí nebo liberální pravicí, liberálně-konzervativní pravicí a konzervativní pravicí . Zaštiťují se floskulemi o "modernizaci politiky" a "stírání rozdílů". Nízká úroveň vzdělanosti většiny novinářů a názorová ambivalentnost středových politiků tvoří pak to, co umožňuje stírat rozdíly mezi některými "blairistickými" liberálními demokraty toho času v ČSSD, některými liberálními liberály z US-DEU, či některými středovými populisty z jinak pravicové ODS.

O víkendu měly tři politické strany své programové konference či setkání vrcholných orgánů. Růžoví socialisté se převlékli do meruňkově oranžové barvy kapesníků Kleenex (jsou k nerozeznání), rudí komunisté v Nymburce trochu zrůžověli a místy i zezelenali (v mezích svého rudozeleného programu). Bývalý ministr zahraničí Zieleniec s bývalým primátorem Kaslem přibral do modrožlutých liberálně evropských demokratů zbytky mimoparlamentních nezávislých odpadků . Barvy tomu odpovídají. Podívejme se na ně všechny trochu blíže, neboť máme k dispozici úplné znění programových textů, které nebyly doposud zveřejněny.

Překvapilo mne tvrzení Štěpána Kotrby o údajném "zezelenání" komunistů, jelikož podle mých zkušeností obvykle právě komunisté (jak v českém, tak v evropském parlamentu) hlasují proti většině návrhů směřujících k udržitelnému rozvoji.

Přečetl jsem si proto návrh volebního programu KSČM, na který odkazujete v článku. Oněch pár "zelených" bodů jsem však v rudé záplavě měl problém vůbec najít. A jejich formulace mne zděsila.

Ekologisté si jako lišky chválí pouze svůj vlastní ocas

Polemika s názorem Miroslava Šuty v článku "Komunisté životní prostředí nechrání" nad komparativní analýzou volebních programů

Slova o nízké úrovni chápání programových dokumentů politických stran mi potvrdil Miroslav Šuta ve svém výkřiku. Buď neviděl a nebo nechtěl vidět. Pokud na stejné úrovni (já o voze, on o koze) probíhá jeho diskuse s Ivanem Brezinou, začínám v neschopnosti vidět černé na bílém záměr. Takže nezbývá, než nevěřícím příslušné body v "rudé záplavě" zvýraznit zelenou barvou.

Ty pasáže volebního programu KSČM, které jsou "zelené" ZDE

Ostrakizovaná teroristická organizace zvítězí v palestinských volbách. Kdo je za to obviňován v médiích? Samozřejmě George Bush. Světová média ho kritizují za dvě věci: Zaprvé, jeho naivní představa, že demokracii západního stylu lze vyvážet do arabského světa, umožnila teroristům ovládnout palestinskou politiku. Zadruhé, Bílý dům odmítal seriózně vyjednávat s umírněnějším palestinským vedením, v čele s Mahmudem Abbasem, palestinským prezidentem a šéfem světské strany Fatah. To donutilo velké množství zoufalých, ožebračených Palestinců, aby hlasovali pro islámské extremisty.

Takto aspoň interpretovalo vítězství organizace Hamas ve světovém tisku mnoho komentátorů, píše Con Coughlin v konzervativním britském deníku Daily Telegraph a pokračuje:

Je nutno přiznat, že prezident Bush je právem kritizován za svůj přístup k tomuto regionu, zejména od katastrofálních událostí z 11. září. Neschopnost americké vlády při tom, jak si "poradila" s poválečnou situací v Iráku, je klasickým příkladem toho, co se může stát, když ideologie zvítězí nad zdravým rozumem.

Jan Čulík před třiceti lety zažil na pražském gymnáziu Nad štolou nesmyslné, drsné biflování. A ejhle! Ono se od té doby vůbec nic nezměnilo, jak nás z Trutnova informuje student Jaroslav Bílek.

Dovolím si reagovat na článek Jaroslava Bílka "Trampoty žáka všeobecného gymnázia", píše učitelka z jedné střední školy na Moravě, která prosí o zachování anonymity.

Je to pravda. Jsem učitelka gymnázia a vůbec nejsem spokojena se systémem výuky. Pro mě osobně bylo gymnázium nejhorší školou v životě a pravda je, že se nic moc nezměnilo. Učitelé všech předmětů jsou přesvědčeni, že jejich předmět musí znát všichni dokonalem a tak humanitně zaměření studenti tráví volné chvíle nad studiem chemie, fyziky a matematiky, aby získali v nejlepším případě trojku, zatímco tomu, v čem vynikají, se nemohou věnovat - a je to jejich budoucí profese a mohou v té oblasti se rozvíjet velmi rychle - ale to nehrozí, neboť se musí učit to, k čemu neinklinují a co nebudou v životě nikdy potřebovat.Samosebou totéž platí o přírodopisně nadaných - kontra humanitní předměty.

Reakce na článek Jaroslava Bílka "Trampoty studenta všeobecného gymnázia

Jako bývalý student gymnázia (1990-1994) a bývalý učitel na gymnáziu (podzim zima 2004-2005) musím s Vaším článkem plně souhlasit. Psal jsem o tom do Britských listů víckrát

ZDE ZDE

Obávám se, že vinu za současný stav nesou dva těžko řešitelné faktory: přebujelý byrokratický systém školství, který se odvíjí z vůle ministerských úředníků a smrští různých absurdních výmyslů a koncepci - a pak kvalita samotných učitelů, kteří látce především nerozumějí, a pokud už ano, nedokážou ji podat s dostatečným nadhledem.

Mám osobní zkušenost s tím, že středoškolská chemie (a to není snadný předmět) se dá doučit prakticky z nuly na úspěšné složení přijímaček na medicínu za cca 4 měsíce. Čili je zbytečné čtyři roky studenty prudit detailními fakty, ale důležité je naučit je přemýšlet. Zejména pro předměty jako chemie je zvládnutí myšlení jedinou a nesmírně efektivní cestou k úspěšnému a rychlému zvládnutí látky před přijímačkami.

Studuji druhým rokem vysokou školu v Praze, píše čtenář P.H. (raději uvádíme jen jeho iniciály) . To že se dají seminárky koupit, je pro mnoho lidí bezvadná věc. Mám mnoho kamarádů, kteří kromě toho, že studují denní studium, také musí pracovat (i já jsem mezi nimi). Bez této práce by prostě školu finančně neutáhli. Navíc je jim proti srsti si např. v 22 letech brát od rodičů peníze. A pak nemají čas trávit hodiny nad naprosto nesmyslnými seminárkami našich učitelů. Navíc 90% z nich (těch pracujících) pracuje právě v IT a mají daleko větší praktické zkušenosti než ti pedagogové, co seminárky zadávají.

Představte si reálnou situaci, kdy student, co studuje informatiku, musí vytvořit seminárku např. na téma Pravda do filosofie. Taková seminárka je pro mě prostě ztráta času.

Pozn. JČ: Je to podvádění. Když se vám struktura a vyučovací metody školy nelíbí, proč na ní studujete? Respektive proč předstíráte, že na ní studujete a místo toho se vyhýbáte rozvoji své mysli podvodnými metodami? Není vám to trapné samotnému před sebou, že získáváte podvodným způsobem svůj diplom?

P.H. pokračuje:

Je to strašné, když to takto napíšu, ale neznám studenta, co by byl hrdý na to, že studuje.

Re: "Je bezvadné, že se dají seminárky koupit"

Poznámka redaktora je správná a není možné jinak než s ní souhlasit:

Pozn. JČ: Je to podvádění. Když se vám struktura a vyučovací metody školy nelíbí, proč na ní studujete? Respektive proč předstíráte, že na ní studujete a místo toho se vyhýbáte rozvoji své mysli podvodnými metodami? Není vám to trapné samotnému před sebou, že získáváte podvodným způsobem svůj diplom?

Reaguji na tento článek a připojuji několik poznámek z pohledu učitele, píše Jan Burkovič:

Jsem studentkou sexty všeobecného gymnázia (v Uherském Hradišti - autorčinu totožnost redakce zná, ale pro jistotu ji nezveřejníme, pozn. red.), tudíž povinné psaní seminárních prací se mi nevyhýbá. S údivem sleduji odlišné názory čtenářů Britských listů na tématiku stahování seminárních prací z internetu. Z části určitě rozumím panu Čulíkovi - přebírání seminárních prací mu připadá jako podvod -- vždyť seminárka má sloužit k rozvoji studenta; kde jinde má student možnost použít svou kreativitu a všeobecný rozhled, a není právě nepřítomnost této možnosti to, na co si neustále stěžujeme? Pořád pláčeme nad nepřeberným množstvím informací, které jsme nuceni se našrotit, ale když konečně jednou dostaneme tuto možnost -- vyjádřit se k danému tématu podle sebe -- tak toho nevyužijeme a všichni bez výjimek zapojíme do práce raději google než mozek.

Proč tomu tak je? Chci odpovědět ze svého hlediska za nás, studenty.

Upozorňujete určitě na závažný problém, píše Jan Drahokoupil. Do velké míry si za něj však mohou i školy samy. S plagiátorstvím se dá bojovat nejen takovými prostředky, jako jsou speciální programy, kterými práci můžete 'projet' a otestovat, zda student/ka nevydává části již existujících děl za vlastní.

Pane šéfredaktore, podivuji se Vašemu překvapení, že si studenti kupují seminárky. Já se tomu vlastně trochu divím také, protože velké množství různých seminárek je na internetu volně k dispozici a studenti si je jenom stahují. Vysokoškolský učitel, který by se v tom chtěl trochu zorientovat, by nemusel dělat nic jiného, než brouzdat po internetu a hledat seminárky.Já už jsem to vzdala, zarazí mne jen to, když dostanu na určité téma dva totožné texty nebo když mi studentka předloží seminárku psanou v mužském rodě, píše čtenářka Iva Švarcová, která neuvedla svůj email. Mám na ni dotaz: a vy tyto podvody tolerujete? Jak píše Jan Drahokoupil, zadání seminárky lze zformulovat tak specificky, že se práce z internetu stáhnout nedá. Kromě toho existují programy, které zjistí, zda je práce zplagiarizována z internetu.

Poznámka ŠOK: Poslení věta je technologickým nesmyslem. Předpokládá, že lze soubor, zazipovaný na cizím, neznámém serveru kdekoliv na internetu přečíst a prohlédnout fulltextovým prohledávačem. Předpokládá výskyt technologií, za které by nejspíše i Google dal nevímco. Pro prohlížení html textu a "markantů" v něm stačí v podstatě Google a zkušenost. Pro komplexní analýzu textu (včetně heuristických metod) jsou technologie umělé inteligence typu Echelon. Ale ty stojí takové peníze, které nemá žádná univerzita. Takže nezbývá než na klíčová slova prohledávat internet číst a číst, pátrat a pátrat. Být na internetu doma. A nebo se na to vykašlat a zadávat taková témata, která okopírovat prostě nelze. Ale to znamená i od pedagoga inteligenci, kreativitu a zvýšený zájem...

K tomu poznamenává Jan Drahokoupil: Ale ano, to je pravda. Přes svou velkou nedokonalost však tyto programy identifikují významný podíl odevzdaných diplomových prací jako plagiáty.

Například server maturita.cz. Inzerát je ZDE, píše Alex Tomin.

Nabízí se tu pomoc se čtenářským deníkem, server ji takto vychvaluje:

• rozbory byly napsány exkluzivně pro CDStudent
• přes 1000 obsahů knih
• vysoká kvalita rozborů
• obsahuje rozbory současné literatury"

"Obsahy knih můžeš rovnou vytisknout a odnést do školy nebo části z nich zkopírovat do vlastního rozboru nebo si je jednoduše pouze přečíst na monitoru."

Fabiano Golgo bude dnes, v pondělí hostem pořadu Petra Žantovského Před půlnocí na ČT24. Vysvětlí tam, jak vznikl článek v listě Metro o odchodu Pavla Šafra z Mladé fronty Dnes, bude hovořit o etice novinářské práce, o televizi veřejné služby, o rozdílech mezi českou a mezinárodní žurnalistikou, o Britských listech a o své práci šéfredaktora zpravodajství v deníku Metro Pořad začíná přibližně :) v 23.33.

S určitým zpožděním způsobeným pracovními záležitostmi, jsem se dostal k přepisu pořadu Sedmička z 22. 1. 2006, abych mohl lépe zdůvodnit svůj názor publikovaný v BL, kdy jsem se pozastavoval nad určitou mírou ..."neinformovanosti, neobjektivnosti, nevychovanosti, nedostatek citu pro situaci, jistá míra nevzdělanosti apod", patrnou v nedělních diskusních pořadech uváděných na TV Nova a Prima. Na tento můj článek poněkud podrážděně zareagoval Martin Veselovský, moderátor pořadu Sedmička, který se cítil být mými výroky dehonestován a požadoval konkrétní důkazy mých tvrzení. Ačkoliv jsem neměl aspiraci se stát kvalifikovaným kritikem televizních pořadů, přesto je nutné, abych si své názory, byť se zpožděním, obhájil.

Zdá se, že se česká krajní pravice rozhodla vydat dvěma různými cestami. Jedna její část setrvává v dosavadní krajně opoziční zapšklosti, vytváří si své samizdaty, organizace a pidistraničky. Druhá část vstoupila do nejsilnější opoziční partaje, Občanské demokratické strany, nebo se na ni více či méně úspěšně navázala. Rozdíly se projevují i ve vztahu k židovství a k židům.

Po více než deseti letech od prvního pokusu doputoval počátkem ledna do Senátu poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství. O zákonu samotném bylo již řečeno a napsáno mnoho, stejně tak není třeba zabývat se detailněji jednáním senátních výborů, jež tento návrh dostaly přikázán k projednání. Naši pozornost by měl přilákat spíše jev, který zůstal poněkud skryt v pozadí celé diskuse, a který se naplno projevil až v závěrečném hlasování.

Tvrdím, že skutečný zastánce minimálního státu, který nemá ambice dirigovat soukromí občanů, může registrované partnerství obhajovat pouze omylem. Daleko spíše si umím od takového člověka představit racionální zpochybnění institutu manželství. A vůbec nemám namysli nějaké zastánce "volné lásky" či teorie o přežilé funkci rodiny, ale spíš zastánce myšlenky, že k dobrému rodinnému životu není nutné razítko a dozor státního úředníka.

Před časem jsem na mediálním semináři v Českém Krumlově, v bloku Veřejná služba v digitální éře Ladislava Jakla obvinil z leninismu. Obava z toho, že v hypotetickém demokratickém státu by se stát jako instituce stal nástrojem lidovlády, a nikoliv k prosazování moci elit "předvoje dělnické třídy", vedla revolucionáře Vladimíra Iljiče Lenina k tezím, koncentrujícím všechnu moc tak, aby se lid nemohl chovat, jako by byl stát jeho.. To, že anarchizující tezi o minimalizaci státu od Lenina převzala krajní pravice, patří ke koloritu dějin a k potvrzení nakažlivosti sovětského bolševismu od samého počátku jeho existence.

Olomoučtí vyšetřovatelé odložili případ bývalého děkana Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Doc. MUDr. Čestmíra Číhalíka, CSc. a jeho kolegy Jindřicha Šmitáka, které v roce 2004 novozélandský soud potrestal statisícovými pokutami za nedovolený sběr orchidejí. Podle české legislativy nespáchali trestný čin.

"Určitě bych odvolání podal, pokud bych dostal nějaký rozsudek. Na žádost české strany přišla z Nového Zélandu odpověď, že se celý spis ztratil. V mezidobí jsem získal další dokumenty, potvrzující, že jsme nic nepoškodili. Jsou mi ale na nic. Jsem z toho znechucený," uvedl Číhalík pro ČTK.

Kvůli incidentu na Novém Zélandu loni na jaře rezignoval na funkci děkana fakulty. Ztracený spis na Novém Zélandu je ale krajně podezřelý a svědčí o něčí úporné snaze diskreditovat Čihalíka za jakoukoliv cenu. Rafinovaný důvod, jak se v Česku zbavit děkana, anebo vyhoštění persona non grata trochu diplomaticky komplikovnaým způsobem?

O víkendu přinesl informace britský bulvární list News of the World, že prý důstojníci ze speciálního oddělení (Special Branch) britské policie záměrně zfalšovali klíčové důkazy, aby skryli chyby, které vedly loni v červenci k usmrcení brazilského elektrikáře Jeana Charlese de Menezese v stanici metra "Stockwell" v jižním Londýně. Policisté omylem de Menezese považovali za "teroristu".

V souvislosti s tvrdou parlamentní analýzou situace v britském maloobchodu budou poslanci Dolní sněmovny požadovat celou řadu drastických opatření, v jejichž rámci mbýt omezena moc supermarketů v Británii.

Analýza, kterou vypracoval všestranický parlamentní výbor pro malé obchody, bude požadovat aby britský Office of Fair Trading, vládní Úřad pro férové podnikání, zahájil hloubkovou analýzu toho, jak se chovají v zemi supermarkety.

Analýza doporučuje celou řadu opatření, která mají omezit moc supermarketů:

Víte, jaký je nejtěžší adrenalinový sport na světě? Šoupání sakrálními objekty. Zatímco při bungee-jumpingu se můžete zabít leda tak sami, při stěhování vzácných budov by vás mohli zabít památkáři. Asi proto je tento sport (naštěstí) tak ojedinělý.

2. února uplyne 50 let od prvního stěhování stavebního objektu na území Československa. Premiéru si stavbaři odbyli na dnešním nábřeží Edvarda Beneše v Praze.

V zásadě celý ekonomický rozvoj západních zemí, tak jak ho známe z období zvaného kapitalismus a rovněž z období mu předcházejícího, není postaven jen na technologickém rozvoji a rychlejším rozvoji inovací obecně, jak se nám snaží zejména v poslední době namluvit mnozí liberální ekonomové, kteří by nejraději viděli veškerý zdroj bohatství v ideji, myšlence nebo nápadu, pokud chcete.

Naprosto podstatná část tohoto bohatství stojí na obstarávání si zisku z prokazatelně cizích zdrojů, ať již jde o zdroje lidské nebo surovinové.

A už vůbec se v HSMS neodehrála za účasti deníků Právo, Rovnost a dokonce i při angažmá některých zástupců Lichtenštejnska koncem 90. let malá aféra, kdy tehdejší vysoký představitel HSMS Lubomír Král vydával svoje soukromé podnikatelské aktivity v Lichtenštejnsku za pomoc zaplaveným obcím na Moravě. A, jak jinak, nebyl za tuto záležitost svým vlastním HSMS z čela hnutí sesazen.

Takže jak je vidět, samé "nepravdy" a "nesmyslné závěry".

Velmi podrobná studie o sociálním státu z "počítače" Jiřího Stehlíka, vyčerpává problematiku z jednoho úhlu pohledu. K němu si dovoluji připodotknout jen několik poznámek. První, nejméně významná, se týká samotného pojmu "sociální". V této oblasti popisu reality je totiž čeština velmi nepřesná. Bohumil Geist ve svém Sociologickém slovníku (1992) našel celkem 17 významových spojení, v nichž se slovo sociální v češtině vyskytuje. Od nejširšího, odpovídajícího významu "celospolečenské", či společnostní, až po ten asi nejužší, vyjadřující nesobeckost. Odhaduji, že v seriozních českých textech se pod souslovím sociální stát, myslí takové pojetí sociálna, které obecně řeší patologii onoho celospolečenského, čili společnostního. Jeho pejorativní pojmenovávání souslovími pečovatelský stát, zaopatřovatelský stát a podobné, patří pak spíše do ideologické výzbroje jeho současných odpůrců až likvidátorů.

20. 1.2006 uplynula Petru Partykovi polovina trestu. 16. 1. 2006 požádal advokát o podmíněné propuštění a následně několikrát telefonoval k soudu do Pardubic, aby zjistil, kdo bude věc řešit a osobně jej požádal o rychlejší vyřízení, píše Leoš Zimmerman.

Mgr. Jan Šlosar, který bude ve věci rozhodovat, se ale nenechal přesvědčit, aby se spokojil s posudkem z věznice a s kopiemi rozsudků, které mu JUDr. Hlavnička zaslal, a vyžádal si zaslání celého spisu z Prahy. Veřejné zasedání se bude konat dne 2. 2. 2006 v 10:30 pod č. j. 22 PP 2/2006 v zasedací místnosti ve věznici v Pardubicích (Husova 194, Pardubice). Adresa na soud: OS v Pardubicích , Na Třísle 118, Pardubice, 530 95, tel: 466750111 vyřizuje: Dana Popelová...

Informace ZDE

Jan Paul: "Mezinárodně hledaný George Novotny poskytl exkluzivní rozhovor Britským listům" ZDE

Pamatujete? Když před sedmi lety přilákala investiční nabídka firmu Philips do České republiky, prezentovala to Zemanova vláda jako obrovský úspěch. Postavení továrny v Hranicích na Moravě ovšem předcházelo vyjednávání s vlastníky půdy, kteří nechtěli svůj majetek prodat za směšně nízké ceny. Asi nejznámějším se stal případ kadeřnice Markéty Regecové. Ta se rozhodla vzepřít a trvala na svém. Odmítala ustoupit. Okamžitě se stala terčem nenávisti, psychického nátlaku a fyzických vyhrůžek. Dokonce i tehdejší premiér Zeman hovořil o tom, že je potřeba "více Philipsů a méně Regecových".

Titulem zde rozumíme pouhý název publikace, nikoli -- jako zástupné označení - publikaci celou. Pro člověka z ulice je název knihy ve výloze nesmírně důležitý. Jde přece o určitou obchodní, ano společenskou vizitku!

Nejedno české knihkupectví má doposud za vitrínou mezi novinkami vystavenu také knížku s názvem SPRÁVNÁ PÉČE & KRMENÍ MANŽELŮ . Je to název dokonale, ba přímo učebnicově zmatený, a to hned ze čtyř důvodů.

Pasovská firma Karl Berger skončila. Zabývala se distribucí zvěřiny, kterou nakupovala, jak se dalo.

V Čechách platila zvěřina vždy za méněcenné maso, protože jenom zřídka byla kontrolována veterináři, zvěř se střílela vždy spíše z hlediska chovu, kvalita zastřelených zvířat byla vždy mimo pozornost. Kvůli paroží se střílela zvířata přestárlá, jinak se střílí i zvířata, nevhodná pro chov, třeba nemocná nebo zmrzačená.

Pečlivě jsem se začetl do posledního článku pana Záloma a snažil se poctivě sledovat tok jeho myšlenek. Na řadě míst jsem měl ovšem z jeho textu nepříjemný pocit, že jsem znásilňovaný a manipulovaný.

Příliš mnoho věcí mu "logicky vyplývá", já však cítím, že se mi na této logice něco příčí. Ano, cítím, což je slovo, které pan Zálom vůbec nepoužívá, on vše posuzuje výhradně rozumem. Nevytýkám mu to, jen si myslím, že lidská bytost má kromě rozumu i srdce a cit a mně se už mnohokrát v životě osvědčilo, zvláště ve složitých situacích, kde rozum má k zodpovědnému posouzení různých variant málo informací, dát na svou intuici.

Britské listy zveřejnily překlad článku Hermanna Scheera, předního německého ekologisty a poslance Spolkového sněmu. Dovolím si na něj reagovat nikoliv jako stoupenec té či oné výrobní technologie, ale jako energetik. Jako takový mám o svém oboru určitý, byť jistě ne dokonalý přehled. Za posledních 15 let se počet zaměstnanců v české energetice snížil odhadem na třetinu a další propouštění čeká v následujících měsících kolegy v distribučních společnostech. Ani jeden z nich se nestal obětí zničující konkurence obnovitelných zdrojů, nýbrž globalizačních tlaků, "racionalizačních" opatření, technologické modernizace a nemilosrdné konkurence elektrárenských společností.

Hamás zvítězil v palestinských volbách. Pro mezinárodní politiku je to šok, pro Hamás patrně taky. Izrael ani USA nechtějí jednat s vládou sestavenou teroristickou organizací, což se jeví být pochopitelné a správné. Mám takový pocit, že jim to zvláště čeští komentátoři budou sborově schvalovat.

Je intelektuální úroveň českého národu tak chabá, že si nezaslouží nic jiného než schematické výkřiky?

Stále. Stále v zajetí. Tři ze čtyř hlavních českých deníků stále vězí v zajetí bulváru. Palestinské parlamentní volby vyhrálo radikální islamistické hnutí Hamás. Hamás sice nepodniká žádné sebevražedné atentáty v poslední době, avšak choval se jako teroristická organizace minimálně posledních patnáct let. Odpověď na to, co si počít s Hamásem, přenechme odborníkům.

Po shlédnutí titulních stran českých deníků, se však do mysli vkrádá jiná otázka: Co si počít s českými novinami? Těm totiž k vysvětlení vítězství Hamásu stačil jediný symbol: k nebi zdvižená zbraň...

Mladá Fronta Dnes, Lidové noviny i Právo svorně zvolily jako ilustraci hlavní zprávy dne fotografii příznivců Hamásu slavících vítězství se zbraní v ruce (jedinou výjimku tvořily Hospodářské noviny).

V prosinci 2005 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 359.00 Kč. Příjem z reklamy byl 1200 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 981.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.