Nic nás nevede k tomu, abychom seminárky sami zpracovávali, když vidíme přistup našich profesorů. Kde mám vzít motivaci k tomu, abych pečlivě a svědomitě napsala svou seminárku, když vím, že profesor si ji jednak ani nepřečte, ani ji se mnou nerozebere, nevytkne mi nic ani nepochválí? Pouze mi oznámí jedno číslo -- 1 nebo 2, a to má být prosím ono hodnocení.

Profesorům se seminárky nechtějí číst, nechce se jim vpisovat nám do nich své poznámky, jde jim pouze o to, aby nás nějakým (co nejrychlejším) způsobem mohli ohodnotit a mají svoje splněno. Z jakého důvodu mám chtít z vlastní vůle vypracovat seminárku, když vím, že stáhnutí z internetu mi zabere půl hodinky, pohraji si s tím ve Wordu -- dám tomu pečlivou formu, můj profesor bude spokojen a dostanu za 1?

My, studenti, bychom měli chtít psát seminárky. Profesoři by nám ale měli v první řadě objasnit, k čemu seminárky slouží. Vysvětlit nám, že stáhnutí z internetu nám nic nedá a nešidíme je, ale především šidíme sami sebe. Naše minus, že sami nevyužijeme možnost alespoň do jisté míry kreativního úkolu... Já to všechno vím, ale musím přiznat, že stejně mi to nezabránilo v tom, abych svou minulou seminárku stáhla z internetu. Byl to podvod, který mi zabral asi dvacet minut. A výsledek? Dostala jsem jedničku a byla jsem pochválena.

Proč bych neměla podvádět dál, když je to tak jednoduché a má seminárka mého profesora stejně nezajímá? Kdybych viděla zaujetí profesora nad našimi seminárkami, snažila bych se mnohem víc. Kdybych viděla, že někoho moje seminárka opravdu ZAJÍMÁ, kdybych si byla jistá, že si ji můj profesor bude číst, tak bych si s ní tu práci opravdu dala. Ale takto? Nemám motivaci. Opravdu ne. Je chyba opravdu jen ve mně?