Na první pohled nebyly vyhlídky na schválení tohoto kontroverzního institutu horní komorou českého Parlamentu příliš optimistické. Na rozdíl od Sněmovny jí totiž dominují konzervativní strany, jejichž zástupci v Poslanecké Sněmovně byli vždy buď jako jeden muž proti (v případě KDU-ČSL), nebo převážně proti (valná většina poslanců ODS). Výsledky hlasování, jež proběhlo tento čtvrtek, však zdaleka předčily i ty nejoptimističtější odhady. Pro bylo 45 z 65 přítomných senátorů (proti pouze 14), čímž byl zákon schválen a nastoupil cestu na Hrad. O překvapivě hladký průběh se bezpochyby zasloužil zejména a možná paradoxně právě senátorský klub ODS, kde z 37 členů bylo pro celých devatenáct (proti jen čtyři).

Jak je možné, že mezi poslanci a senátory téže strany je pohled na jeden konkrétní zákon tak výrazně odlišný? Právě tento nesoulad je možná nejzajímavějším aspektem projednávání partnerství v Senátu. Lze pro něj nalézt hned několik příčin, i když míra jejich vlivu může být jistě diskutabilní.

Prvním faktorem je odlišný způsob volby senátorů, kteří jsou více závislí na svých voličích (a vlastních názorech), méně pak na názoru členské základny a vedení své strany. I když se většina zákonodárců vždy dušovala, že v případě registrovaného partnerství nechávají kluby hlasovat každého nezávazně, stranický tlak (zvláště blíží-li se volby) není nezanedbatelný a staví-li se většina členské základny proti stejnopohlavním svazkům, jako je tomu právě u konzervativních stran, každý si jistě dvakrát rozmyslí, zda ohnivě bojovat za gaye a lesby či zda si raději udržet volitelnou pozici na kandidátce. Jistě i díky tomu vyslovil "ano" tak velký počet senátorů za ODS, ale dokonce i dva senátoři za KDU-ČSL!

Jako druhý faktor lze uvažovat věk senátorů, kterým musí být v době zvolení alespoň 40 let. I když to může znít jako klišé, větší životní zkušenosti senátorů -- které mimochodem řada z nich v průběhu rozpravy v plénu i ve výborech zmínila -- jistě přispěla k uvědomění si, že svět není černobílý a že odlišnost nemusí mít automaticky znaménko mínus.

A konečně do třetice lze zmínit přístup Senátu k zákonodárnému procesu jako takovému. -- Vzhledem k tomu, že Senát působí často jako legislativní čistička právních slepenců posílaných z Poslanecké Sněmovny, mají jeho členové tendenci klást větší důraz na právní čistotu a věcnou stránku projednávaných norem. I to se projevilo jak na výborech, tak v plénu. Úroveň příspěvků do diskuse byla o několik tříd vyšší a stupeň emocí naopak mnohem nižší, než tomu bylo při jakémkoliv jednání ve Sněmovně. Méně emocionálně rozjitřená atmosféra tak dala bezpochyby větší prostor racionálnímu uvažování a rozhodování.

Co z toho všeho plyne? Senátorům se na rozdíl od poslanců podařilo více poukázat na fakt, že přístup k gay a lesbické menšině nesouvisí s levo-pravým členěním politického spektra. Způsob a průběh projednávání pak jasně poukázal na smysl existence horní komory Parlamentu jako prvku kultivujícího politickou diskusi o ožehavých tématech, jako prostoru pro svobodnější artikulaci individuálních názorů zákonodárců, a -- vezmeme-li v potaz průzkumy veřejného mínění a více než šedesátiprocentní podporu registrovaného partnerství mezi veřejností -- možná také jako reprezentativnějšího vzorku názorů ve společnosti.

Pokud jde o zákon samotný, čeká jej vyjádření prezidenta. Václav Klaus se sice v minulosti netajil svým negativním postojem k institucionalizaci stejnopohlavních svazků, nicméně souhlas obou komor Parlamentu i názor veřejnosti by v případě zamítnutí vyžadoval velmi precizní, logické a zevrubné zdůvodnění, které by jistě nebylo možno omezit na vágní fráze některých zákonodárců o ohrožení tradiční rodiny a hrozbě šíření homosexuality. A takové zdůvodnění lze sotva najít, zvlášť vezmeme-li v potaz, v kolika zemích již registrované partnerství existuje, a to bez jakýchkoliv negativních důsledků.

Skyllu senátního zamítnutí má již registrované partnerství za sebou, čeká jej Charybda prezidentského veta. Pokud ji zákon překoná, bude možné již v květnu očekávat první sezdané partnerské páry. A na nich potom bude, aby smysl a obsah zákona uvedly do praxe, čímž definitivně pošlou argumenty odpůrců do historických studií, kam už dříve zapadly názory odpůrců volebního práva žen či zastánců otroctví.

Autor je mluvčím Gay a lesbické ligy