Temná noci! Jasná noci!
obě k želu mě budíte; -
temná noc mě v hloubi tiskne,
jasná noc mě k světlu vábí:
temné hlubiny se hrozím,
ach a k světlu nelze jíti.

Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši,
k vám já toužím tam světla ve říši,
ach a jen země je má!
Člověkem jsem; než člověk pohyne,
ve své mě lůno zas země uvine,
zajme, promění a v tvářnosti jiné
matka má země zas mě vydá.

Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši,
k vám já budu toužiti světla ve řiši,
ach a jen zem bude má!
Ptákem-li vstanu ach jasnému vzduchu,
vzhůru, vzhůru však v zemi jen (...)
zůstanu; sladký tu lidskému sluchu
žal můj po světle zavzní prsa má!

Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši,
k vám budu toužit zas světla ve říši,
ach a jen země bude má!
Snad květinou mě k životu navrátí,
list můj i květ můj se k světlu obrátí;
darmo jen země zas tma mě uchvátí,
světla ve stány jíti nedá.
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!!