30. 1. 2006
Zdravotnictví a neviditelná ruka trhuPovažuji za nesporné, že společnost ve svém nejvlastnějším zájmu potřebuje funkční a efektivní zdravotnictví. V posledních týdnech jsme svědky střetu mezi dvěma koncepcemi - tou oficielní, presentovanou současným ministrem zdravotnictví MUDr. Davidem Rathem a představami ODS, které tlumočí a podporují společně stínový ministr Julínek a hejtmani, vesměs také členové ODS. V diskusi již padlo a nepochybně ještě padne mnoho silných slov, bohužel ale málo korektní argumentace. Považoval bych za správné a žádoucí, aby se rozvinula věcná debata na téma "Má být zdravotnická péče občanovi zajišťována se součinností státu, nebo má být řešena pouze neviditelnou rukou trhu?" |
Nedomnívám se, že by stát v minulosti prokázal schopnost efektivně řídit národní hospodářství. Nedomnívám se ale ani, že by to stát z nějakého principu nemohl dokázat. Existuje spousta společností, které mají "vysoký stupeň zespolečenštění vlastnictví" (velké nadnárodní akciové společnosti), vlastníci se na řízení společností osobně nepodílejí a přesto jsou to společnosti efektivní, které určují a i nadále nesporně budou určovat "dění" ve svých podnikatelských segmentech. Musí mít ale kvalifikovaný řídící menežment, musí ho správně zainteresovat na výsledcích a musí ho důsledně kontrolovat. To ba měl dokázat i tento stát a existují dokonce i určité signály, že stávající ministr si je těchto okolností vědom a snaží se ve zdravotnictví vytvořit odpovídající klima. Nějak mi ale do poměrů ve zdravotnictví nezapadá "tržní mechanismus". Vidím tu jako občas i nemocný občan spoustu výrazných specifik. Trh je přeci určen kontaktem poptávky a nabídky a výrazně v něm působí prvek soutěže a konkurence. Jestliže něco jako spotřebitel chci, mohu se zpravidla rozhodovat, chci-li to v luxusní verzi, nebo jen funkční. Pokud nenajdu řešení, mohu se nakonec a svobodně rozhodnout, že si nepořídím nic a tak všichni Ti, kteří mi nabízejí něco, co nechci, vyjdou nakonec zkrátka. Takovýmito mechanismy se vytváří stav jakési dynamické rovnováhy, který neumožní ani jedné straně tržního systému získat vůči druhé nějakou trvalou "systémovou výhodu". Platí ale tohle všechno pro zdravotní péči? Vždyť tady je celá řada výrazných odchylek. Mezi poskytovatelem péče a jejím spotřebitelem stojí zprostředkovatel (zdravotní pojišťovna), takže tyto dva základní "pilíře trhu" se míjejí. Právě tak je to i časovým a individuelním průběhem procesů. Nejprve si cosi platím (nikdo ovšem neví zda sobě a nebo někomu jinému) abych to pak někdy v budoucnu možná čerpal, možná ale nečerpal. Také si nemohu určit, zda budu a nebo nebudu nemocen a ani kde, kým a čím chci být léčen. Tohle přeci nemá s trhem mnoho společného. Je to ovšem podnikatelsky velmi výhodné prostředí. Je, bohužel jisté, že lidé budou nemocní vždycky a že budou chtít být léčeni. Asi sotva se lze obávat, že pro nějaké nepodstatné nespokojenosti s poskytovateli lékařské péče se lidé raději rozhodnou neléčit a umírat bez pomoci. Poskytovatelé lékařské péče nejsou ani zdaleka pod takovými "tržními tlaky", jako podnikatelé v jiných oborech a mají své jisté. O žádném trhu v pravém slova smyslu tu vůbec nelze hovořit, jde především o získání výhodného monopolu. Myslím si, že na celé problematice je podnikatelsky zajímavé právě to. Veřejnost bny se měla seznámit i s touto stránkou. Pokud ODS nemá kvalifikované analytiky, aby si dokázala všechny aspekty činnosti zdravotnických zařízení objektivně ujasnit, měla by dát alespoň "náhradní volno" pseudoodborníkům, kteří straší lidi zestátňováním a hrozí sníženou péčí, jestliže nedojde k masové privatizaci. Kdo by do ní asi při současném obsazení hejtmanských pozic "dostal zelenou", si není těžké domyslet. |