Na požadavek demokratizace společnosti, tíživé sociální situace pracujících pod carským samoděržavím odpověděl po vítězné revoluci za podpory mas terorem Čeky proti těmže masám. Požadavek dekonstrukce byrokratických státních struktur a "předání vší moci sovětům" odpovídal tehdejší anarchoautonomní doktríně. Následně pak systém dospěl k daleko vyšší míře centralismu a byrokracie, než kdykoliv za cara. Na požadavek ochrany žen před sociálním i ekonomickým útlakem dominujících mužů odpověděl leninismus mechanistickými tezemi o volné lásce a zániku buržoazně přežilé rodiny. Jakl nyní svou lásku k leninským revolučním zjednodušením převádí do odporu k registrovanému partnerství homosexuálů.

Na legitimní požadavek homosexuálů na vytvoření institutu, dávajícího partnerům obdobná majetková a sociální práva ve vztazích vůči státu jako heterosexuálním párům odpovídá Jakl provokativní tezí o emancipaci člověka zrušením institutu manželství.

Jako by krize a následná destrukce jeho vlastního manželství byla pro prezidentského tajemníka řešením jeho rodinné situace...

K dobrému rodinnému životu opravdu není nutné razítko a dozor státního úředníka. Pokud nechcete požívat jakýchkoliv výhod, povyšujících rodinu na základ demokratického státu. Liberalismus s tímto faktem nemá co dělat. Pokud nejste anarchista a nedomníváte se, že jakákoliv struktura vztahů, se kterou právě v té chvíli nesouhlasíte a je platná bez vaší vůle, je tyranií společnosti znásilňující vaši individuální svobodu. To není politika appeasementu, ale tolerance. To není politika laissez faire. To je spolužití ve společnosti, ve které zájmy i východiska každého jednotlivce mohou být rozdílná. Přesto všichni jezdíme po silnici vpravo. Ve snaze být co nejdál od jedné ideologie skočil Jakl rovnýma nohama do druhé. Zákon nejvyšší totiž je NEŠKODIT.

Ladislav Jakl se rozváděl a dodnes se pře o právo vychovávat své vlastní dítě. Komplikovaně a dlouho. A má z toho osobní mindrák a soudní výdaje. To je však jeho soukromý problém. Jeho veřejným problémem ale je, že jako veřejná osoba - poradce prezidenta - přenáší trauma svého soukromého života do nepřejícné podoby odmítání práv, která ti, jichž se nový zákon týká, chtějí a potřebují. Aniž se tento zákon jeho jakkoliv dotýká. Aniž jemu škodí. Taková je jeho netolerance, ktrou ironizuje slovem heterofob. Poradce prezidenta Klause Jakl řekl v dubnu 2004 veřejně, že v redakci Českého rozhlasu 1 - Radiožurnál je větší množství odchylek od "normálu" - včetně množství konzumentů alkoholu, drog a homosexuálů. Pak se za své "údaje, které měl jen z doslechu" musel - opět veřejně - omluvit.

Nebezpečí, číhající z konkrétních osobních problémů a konkrétní osobní zkušenosti pro obecné - zpochybnění zákona, který se prezidentova tajemníka netýká, existuje. A Jakl nedokáže odlišit osobní rovinu od roviny politické. Vncuje homosexuálům liberalismus, o který oni sami nestojí a který nevyznávají. Nerespektuje staré talmudistické moudro - žít a nechat žít. Maximum osobní svobody na straně jedné a respektování druhého v jeho jedinečnosti a odlišnosti na straně druhé. Princip multikulturní koexistence.

Jakl si vybral dělení lidstva na "leavers" (žít a nechat žít) a "takers" (žít a vzít). A zařadil se mezi ty druhé. Jako své motto si vybral žít a nenechat žít. Mladí pravičáci se svým příklonem k prezidentu Klausovi netají. Stejně tak k odporu vůči rozšiřování práv menšin - cigány, Turky či homosexuály nevyjímaje. Poradce prezidenta Ladislav Jakl patří už ale k těm dříve narozeným. Přesto ještě nezmoudřel.