30. 1. 2006
Diskuse o zdravotnictví a příslušné zákonyDiskuse o zdravotnictví v České republice již probíhá dostatečně dlouhou dobu a je až s podivem, kdo všechno si v ní míchá svojí polévku. Jako občan tohoto státu vycházím ze skutečnosti, že přiměřeně své výdělečné činnosti, čili nákladem na reprodukci své pracovní schopnosti odvádím procentní část svého výdělku na zdravotní pojištění, jehož výsledkem je péče zdravotního systému o mojí osobu, přiměřeně jejímu stavu a zdravotnímu ohrožení v případné budoucnosti (prevence a podobně). Někomu se to může zdát neuvěřitelné, ale i za hodnotu svého domu jsem odvedl pojištění, respektive daň (v případě financování z podílu na zisku). Rozhodně nepřipouštím sebemenší úvahu o tom, že tyto prostředky by měly být zdrojem zisku ku prospěchu soukromých osob. |
Je nutno si uvědomit jejich původ, a nemohou proto být předmětem žádné jiné činnosti než nákladové, do které je zahrnována běžně kategorie oprav, inovací a investicí v nemocnicích a úhrada jejich provozu. Z tohoto zisku nelze stavět soukromé domy, financovat "transferové" firmy (mám na mysli firmy, jejichž podstatou je pouze managerský princip) a pod.Tím nijak nenapadám platy lékařů, zdrtavotního personálu, těch se to netýká a jsou-li dopří, měli by být dobře zaplaceni. Je nutno jednoznačně souhlasit s tím, že z tohoto hlediska nemají ani soukromé nemocnice, pokud se důsledně přihlásí k režimu, kdy budou zisk danit a posléze s ním nakládat jako se soukromým finančním potenciálem v systému pojištění co pohledávat, protože přesouvají určitou část prostředků získaných z pojišťovny do obtížně kontrolovatelné sféry nakládání se ziskem. Pokud totiž takováto nemocnice vytvoří zdroj zisku, bezpochyby by ho měla vrátit pojišťovně a případně tím získat úvěrový bonus na pořízení nákladného zařízení. Nemocnici a případně i jiné lékařské zařízení financované z pojišťovny lze chápat docela jednoduše jako výkonný orgán pojišťovny u které jsem pojištěn. Pokud sleduji v parlamentu diskuse některých pánů poslanců a také i funkcionářů některých politických stran, domnívám se, že jejich snažením není zbavit občana lékařské péče garantované státem tím, že by převedli vše do "neviditelné ruky trhu" - z toho je nepodezírám. I když některé jejich názory mi připadají úžasně dětinské - mám na mysli například jednoho poslance, který pracuje na svém blahobytu dvacet čtyři hodin denně a rozumí absolutně všemu. Pravice v tomto případě nemá co nabídnout a pokouší se vytvořit pseudostrukturu "nového systému", aby mohla před voliči vystupovat jako opoziční spolek. Oni přeci nemohou říci levici "ano, je to docela dobré jako systém, ale rádi bychom viděli takové a takové úpravy navíc". Nebylo by potom s čím před volbami strašit. Jako osoba s určitou zkušeností mohu prohlásit, že je mně jedno, zda se o reformu pokouší ČSSD s panem Rathem nebo ODS s panem Julínkem. Vtip je v tom že reforma se musí dělat vždy na straně zdrojů zjištěním jejich čitelnosti a účelnosti vynakládání a s tím bohužel pro pravici přišel pan Rath jako první a důvodem toho je přiblblá koncepce ODS, respektive nekoncepce od okamžiku, kdy se vlády ujal kabinet pana Paroubka. Pokud ovšem nemá pan Topolánek autoritu a nenechá se vláčet svým manšaftem je to jeho chyba jak v politice, tak v problému zdravotnictví. |