Pane šéfredaktore, podivuji se Vašemu překvapení, že si studenti kupují seminárky. Já se tomu vlastně trochu divím také, protože velké množství různých seminárek je na internetu volně k dispozici a studenti si je jenom stahují. Vysokoškolský učitel, který by se v tom chtěl trochu zorientovat, by nemusel dělat nic jiného, než brouzdat po internetu a hledat seminárky.Já už jsem to vzdala, zarazí mne jen to, když dostanu na určité téma dva totožné texty nebo když mi studentka předloží seminárku psanou v mužském rodě, píše čtenářka Iva Švarcová, která neuvedla svůj email. Mám na ni dotaz: a vy tyto podvody tolerujete? Jak píše Jan Drahokoupil, zadání seminárky lze zformulovat tak specificky, že se práce z internetu stáhnout nedá. Kromě toho existují programy, které zjistí, zda je práce zplagiarizována z internetu.

Poznámka ŠOK: Poslení věta je technologickým nesmyslem. Předpokládá, že lze soubor, zazipovaný na cizím, neznámém serveru kdekoliv na internetu přečíst a prohlédnout fulltextovým prohledávačem. Předpokládá výskyt technologií, za které by nejspíše i Google dal nevímco. Pro prohlížení html textu a "markantů" v něm stačí v podstatě Google a zkušenost. Pro komplexní analýzu textu (včetně heuristických metod) jsou technologie umělé inteligence typu Echelon. Ale ty stojí takové peníze, které nemá žádná univerzita. Takže nezbývá než na klíčová slova prohledávat internet číst a číst, pátrat a pátrat. Být na internetu doma. A nebo se na to vykašlat a zadávat taková témata, která okopírovat prostě nelze. Ale to znamená i od pedagoga inteligenci, kreativitu a zvýšený zájem...

K tomu poznamenává Jan Drahokoupil: Ale ano, to je pravda. Přes svou velkou nedokonalost však tyto programy identifikují významný podíl odevzdaných diplomových prací jako plagiáty.