22. dubna 2005 byl na těchto stránkách uveřejněn článek upozorňující na skutečnost, že v současné době pravděpodobně vrcholí světová těžba ropy. V českých médiích jde o ojedinělé zpracování tohoto tématu. Není to první a bohužel asi ani poslední případ, kdy mainstreamová česká média zásadní problémy globálního dosahu buď zcela ignorují nebo o nich referují neadekvátním způsobem. Tentokrát mě však nepoměr mezi intenzitou diskuse v zahraničních médiích a českým mlčením na toto téma uvedl do stavu blízkého šoku.

"S vypracováním osnovy nového trestního zákona na zásadách, které odpovídají potřebám naší společnosti v období dovršení socialistické výstavby, budování vyspělé socialistické společnosti a shromažďování sil pro přechod ke komunismu, úzce souvisí i potřeba nově upravit trestní řízení soudní. Stačí si v tomto směru připomenout známou Marxovu poučku ... Nová úprava musí dávat podklad pro správné užití leninského principu..."

Připomínka dávných dob temné totality? Ale kdež. Je to důvodová zpráva k platnému trestnímu řádu č. 141/1961 Sb. Aplikaci Marxových poučkek a leninských principů na trestní řízení lze globálně sledovat dodnes: na světové špičce byly v roce 2003 sice USA se 701 vězněm na sto tisíc obyvatel, dále však následují Rusko (606), Bělorusko (554), Kazachstán (552), Ukrajina (415), Estonsko (361), Moldávie (301), Polsko (218), Česká republika (169), Maďarsko (165), Slovensko (164). Statistiky počtu nespravedlivě stíhaných a nevinně odsouzených neexistují. U trestů smrti v USA je odhadován na 12%.

Policie se domnívá, že čtvrteční bombové atentáty na Londýn spáchala skupina nejméně čtyř atentátníků, kteří využívali komerční výbušniny s hi-tech časovacím zařízením. Policie se obává, že by mohlo dojít k dalším takovýmto útokům.

Britský premiér Tony Blair nepřesvědčuje, když se snaží líčit čtvrteční teroristický útok na Londýn jako přímý útok na naše hodnoty a na náš způsob života, píše britský list Sunday Herald a pokračuje:

To je jen pohodlný způsob, jak zkreslit charakteristické rysy extremistů, kteří proti nám vedou válku.

Charles Clarke, ministr vnitra, tvrdí, že atentátníci chtějí zničit samu podstatu naší společnosti. Vyjadřuje názor, že naše demokracie, naše multikulturní společnost se stala terčem útoků a že to nemá nic společného s Irákem. Tvrdí, že toto napětí už existovalo předtím.

Avšak ve špatně definované "válce proti terorismu", která nyní přinesla do londýnských ulic to, co se děje v ulicích Bagdádu už dva roky, není hlavním bojištěm naše kultura a náš životní styl.

Nápad britského ministra vnitra Charlese Clarka v rámci boje proti terorismu zahrnout i odposlechy a archivaci všech telefonických rozhovorů i e-mailové komunikace po dobu od šesti do 12 měsíců na celém území EU, jak o tom píše londýnský nedělník Sunday Express, je šílený. A to jak po stránce technické, tak i právní a realizační. Je přesně tou reakcí, která ukončí evropskou spolupráci a fakticky rozbije EU a vžene ho do války proti vlastním občanům.

Teroristé by to nevymysleli lépe než britský ministr vnitra.

Slovo idealismus má mnoho rozličných významů a celkově vzato jeho zvuk nám nezní příliš vábně. Plete se s naivitou, buranskou přímočarostí nebo s fanatismem manipulovaných obětí náboženských sekt. Leckdo ho nedokáže odlišit od nezodpovědného snílkovství či naopak od dogmat konzervativců. Možná právě proto nám idealismus chybí, bojíme se ho, neboť v něm cítíme spoustu nástrah a otazníků.

Ze soutěžních filmů na festivalu v Karlových Varech jsem viděla jen tři snímky. Tento je však mým favoritem. Noriko no Shokutaku (Večeře u Noriko), 2005 je nejnovější a komerčně nejúspěšnější film od japonského básníka a režiséra Siona Sona a v mnoha ohledech je to silný film.

I have only seen three of the films in the main competition at Karlovy Vary. But this one is definitely my favourite. Noriko no Shokutaku (Večeře u Noriko / Noriko's Dinner Table) 2005, is the latest and most commercially successful offering from Japanese poet and director Sion Sono, and is strong in a great number of ways.

Informace z Karlových Varů a recenze nejzajímavějších filmů jsme po celý minulý týden průběžně publikovali v Britských listech ZDE.

Před dvaceti lety spáchala francouzská tajná služba DGSE násilný útok na loď Rainbow Warrior. Památka Fernanda Pereiry, který ve vraku lodi zahynul, si nepochybně zaslouží, abych tento barbarský čin dnes připomenul. Třeba článek přispěje k debatě o kořenech současného globálního terorismu, když si uvědomíme, že i země tak hrdá na svou demokratickou tradici jako Francie se neštítila užít teroru vůči svým kritikům a vynaložila značné úsilí proto, aby pachatelé zločinu byli potrestáni co nejmírněji.

30. června uveřejnily Britské listy příspěvek JUDr. Aleše Uhlíře, advokáta ve Frýdku-Místku, "Je advokátní komora skutečně garantem kvality právních služeb poskytovaných advokáty?" s výmluvným doprovodným titulkem "Cenzura v Bulletinu advokacie."

Aleš Uhlíř nemá rád Českou advokátní komoru a v oblibě nemá ani Bulletin advokacie, tj. odborný a stavovský měsíčník, který Komora vydává. Myslím, že vím proč. V roce 2000 byl na počátku své advokátní praxe Komorou uznán vinným kárným proviněním v oblasti profesní reklamy.

Žijeme ve zvláštní době. Většina z nás je zároveň otrokářem i otrokem. Míra našeho otroctví či otrokářství je dána poměrem výnosů z našich zhodnocujících se aktiv k částce potřebné k uspokojení našich potřeb, respektive k zisku, který jsme svou prací někomu přinesli. Přináším-li zisk sám sobě, jsem otrokem vlastních žádostí, přináším-li zisk někomu jinému, jsem také jeho otrokem. Otroky svých žádostí jsme (téměř) všichni, neboť všichni máme představu, čeho chceme dosáhnout. Nedaří-li se nám to, jsme nespokojeni, je-li cíl nedosažitelný, jsme frustrováni.

Podle jedné židovské anekdoty přijde student ješivy za učitelem a hrdě praví: "Rabi, nevěřím ve Všemohoucího. Stal se ze mě apikoros, odpadlík od víry." Mladík pohlédne vyzývavě na rabína a očekává bouřlivou reakci. Rabín se klidně zeptá: "Kolikátým rokem studuješ Tóru?" "Prvním rokem," odpoví student. "Pak víš ještě příliš málo, než abys měl nárok prohlašovat se za bezvěrce," pokračuje nevzrušeně rabín. "Nyní jdi a uč se."

Ekonómia je veda skúmajúca správanie človeka pri hospodárskej činnosti. Hospodárska činnosť je spojená so ziskom, teda dosiahnutím vyššej hodnoty na konci činnosti ako bola na začiatku. To je zmysel konania človeka. Nie však každá činnosť človeka má tento cieľ.

Otvorený list riaditelovi televízie JOJ - tisková zpráva Konferencie biskupov Slovenska

Bratislava 7. júla 2005

Vážený pán riaditeľ,

obraciame sa na Vás otvoreným listom. Sme predstavitelia stotisícov slovenských občanov, matiek a otcov, starých rodičov, sme predstaviteľmi mnohých občianských združení a hnutí. Týmto Vás žiadame, aby ste boli principiálny v zápase o pozitívnu slovenskú kultúru.

Žiadame Vás, aby ste zastavili prípravy vysielania relácie VyVolení!

Neudělal jsem chybu ve výpočtu, píše Vítězslav Novák v reakci na reakci Jiřího Ekla. Těch 1,2 MWe je instalovaný výkon DVOU věží v Jindřichovicích pod Smrkem. Každá má instalovaný výkon 600 kWe (6000 stowattových žárovek, to jen tak pro představu). Pokud by se pan Ekl dočetl až ke 4. odstavci mého článku, našel by tuto informaci hned v první větě. 2 GWe = 2000 MWe. Výpočet (2000 / 1.2) * 2 = 2000 / 0.6 = 3333.33 periodických. Zaokrouhluji (ve prospěch VěE) na 3300.

Mobilním fotožurnalistům, fotoblogerům, reality TV a bulvárním voyerům všeho druhu tak už nic technologicky nestojí v cestě. Je to dobře nebo špatně?

První hybrid - mobilní telefon s profesionálním 7 megapixelovým fotoaparátem - je na světě. Je jím Samsung SCH-V770 , jehož cena startuje v mateřské Koreji na 990 000 wonech (950 USD). SCH-V770 obsahuje 7 megapixelový CCD chip, 3x optický a 5x digitální zoom, automatické i manuální ostření, 16mil TFD-LCD QVGA a TV výstup. Umí zaznamenávat i QVGA video rychlostí 15 až 30 snímků za sekundu. Podporuje tele a wide předsádku. Kvalita snímků je díky rozlišení i optice dostatečná i pro ofsetový tisk do formátu A4. Paměť Samsung MMCmicro (prozatím max 128 MB) zajišťuje dostatečnou kapacitu pro ukládání. Telefon bohužel pracuje pouze v 3G síti CDMA 2000 1x EV-DO (800 MHz), takže český trh si ještě bude muset nějakou chvíli počkat...

Autor pouze informuje o článku v Der Spiegel. To za prvé. Za druhé Krček uvádí dokonce zdroj, ze kterého čerpali němečtí novináři. Je jím studie ve sborníku Natural Resources Research, který vydává Springer Science+Business Media a Kluwer Academic Publishers (ISSN: 1520-7439 - tisk, 1573-8981- online). Zde je jako poslední materiál zveřejněna studie Ethanol Production Using Corn, Switchgrass, and Wood; Biodiesel Production Using Soybean and Sunflower autorů Davida Pimentela z College of Agriculture and Life Sciences, Cornell University a Tada W. Patzeka z Department of Civil and Environmental Engineering, University of California, Berkeley.

Závěr této studie se dá shrnout do jediného odstavečku: Výroba bionafty používající slunečnicový olej vyžaduje o 18% fosilní energie více, než bionafta jako palivo vyrobí. U bionafty s příměsí sojového oleje je to o 27% více. Energetický výtěžek z sojového oleje na hektar je daleko nižší než výnos ethylalkoholu z kukuřice. Tečka.

Snad nechtěný vtip se povedl novinářům HN při kreativním přepisu zprávy ČTK do podoby redakčního článku s názvem "Paroubek zatím nemá na odvolání Benešové názor". Ukazuje ale názorně hranici, kterou označila před nedávnem BBC v současné online žurnalistice za limitní - psát o tom, co se ještě nestalo.

Na posledním plenárním zasedání Evropský parlament naprostou většinou hlasů všech poslaneckých klubů zamítl návrh na společné stanovisko členských zemí k patentům, ipmplementovaným počítačem. Pan Filip Jursík v článku z 8. 7. 2005 sice mé "bláboly" nechce komentovat, nicméně se do komentáře pouští, a to do komentáře nesmírně hostilního, jak je ostatně u lidí jeho přesvědčení zcela typické, a to v celé kampani kolem této právní normy.

The drug movie is a familiar thing. We have watched countless unfortunate youths get high, come down, go through withdrawal, overdose, and betray each other on the silver screen. Of course, there was Trainspotting (1996) and Requiem for a Dream (2000), and Blow (2001) and Spun (2002) ... to name but a few. So what then should make Sergei Potemkin's film Sunless City (Город без солнца / Město Bez Slunce) Russia 2005, any different? Well, there is something.

Filmy o drogách jsou známá věc. Viděli jsme už bezpočet nešťastných mladých lidí, jak se dostanou do narkotického transu, pak zažívají traumatické období bez drog, pak utrpí předávkováním a navzájem se na stříbrném plátně zrazují. Samozřejmě, existují filmy jako Trainspotting (1996) a Requiem for a Dream (2000) a Blow (2001) a Spun (2002) -- a to je jich jen několik. Takže co činí film režiséra Sergeje Potěmkina (Город без солнца / Město Bez Slunce) (Rusko 2005) něčím odlišný? No, něco zajímavého na tom filmu skutečně je.

Subtitled as a tale of working class heroes, Sluneční stát (City of the Sun) (ČR 2004) (the one Czech film in the main competition at Karlovy Vary) is a film about unemployment. The introducers of the film joked that in making this film, director Martin Šulík and writer Marek Leščak are fighting unemployment -- the more films that are made on this subject, the more people will be employed. And this will continue until but one small group of unemployed remains. About whom the films will be made.

S podtitulkem, že je to film o "dělnických hrdinech", je Sluneční stát (ČR 2004) (jeden z hlavních českých soutěžních filmů letos v Karlových Varech) filmem o tom, jaké je to být nezaměstnaný. Osoby, které tento film v Karlových Varech uváděly, vtipkovaly o tom, že tím, že režisér Martin Šulík a scénárista Marek Leščak tento film natočili, bojují proti nezaměstnanosti -- čím více filmů se prý bude na toto téma natáčet, tím více lidí bude mít zaměstnání... A to bude pokračovat tak dlouho, dokud nezůstane jen jediná skupinka nezaměstnaných. O které se budou pořád točit takovéto filmy.

Příběh filmu Sluneční stát opravdu pojednává o nezaměstnanosti, ale ve skutečnosti je to film o mužích jako takových.

Záber Šulíkovho filmu neprekračuje reportáž na tému vplyvu ekonomických a sociálnych podmienok na rodinný a súkromný život na Ostravsku. Reportáž by bola určite vhodnejšia forma, ako sa k téme vyjadriť, ale ani v nej by autori nepovedali nič nové. Všetko už poznáme. Prečo ale o tom točiť film?

Od doby, co jsem četl tento jinak všední a nezáživný román o učiteli tenisu v městečku Newport na Rhode Islandu, jsem opatrný ve vydávání soudů o zemích a městech, kterými jsem jen projel a kde jsem nejméně měsíc nežil "s domorodci v prachu". "On nic neví a nic vědět ani nemůže - protože je to turista" je to nejmenší, co může potkat každého filmového recenzenta.

Motto: "Kdo nezná Čechy, nemůže rozumět "smějícím se bestiím"."

Polemika s článkem Štěpána Kotrby "Ostravské dřysty po britsku".

S nevěřícíma očima jsem si přečetl xenofobní a apriorně zaujatý komentář Štěpána Kotrby "Ostravské dřysty po britsku", reagující na recenzi filmu "Sluneční stát leží tak trochu pod mrakem" od Emmy Čulíkové. Nejpozoruhodnější na Kotrbově kritice je to, že apriorně zpochybňuje zveřejněnou recenzi přesto, že film Sluneční stát dosud neviděl, jen proto (známý argument Čechů uzavřených do vlastní společnosti), že recenzentka je "mezinárodního původu" a "nám Čechům", respektive "Ostravákům" "nemůže rozumět". No, co to je, proboha, za přístup? Tato analýza je "neautentická", protože je "britská"? My posloucháme jen "naše" kritiky, kteří "nám" rozumějí?

Proti údajné "výlučnosti" české zkušenosti je nutno intenzivně bojovat. Je to nesmysl. Pokud by nebylo možné nikomu zprostředkovat zkušenost z určitého prostředí či určité éry, kterou dotyčný osobně nezažil, nebyla by možná historie, nebylo by možné umění. Právě velké či autentické umění dokáže zprostředkovat individuální lidskou zkušenost i z nejuzavřenějšího a "etnicky nejozvláštněnějšího" prostředí i lidem, kteří toto prostředí nikdy nepoznali.

Sféře distribuce tisku se, obzvláště pak v České republice, na poli mediálních studií nevěnuje příliš velká pozornost. Distributor je přitom důležitým zprostředkujícím článkem mezi vydavatelem a příjemcem mediální produkce (čtenářem) -- pokud se noviny nedostanou ke čtenářům včas, neplní svůj účel. Z velké části závisí úspěch vydavatele na kvalitě a rozsahu distribuční sítě. Distributor zároveň zprostředkovává zpětnou vazbu -- minimálně ve formě prodaného nákladu -- od čtenářů k vydavateli. Ne vždy a všude tomu tak bylo, do roku 1953, kdy v ČSR vznikla usnesením vlády monopolní Poštovní novinová služba, si své tituly vydavatelé distribuovali sami. Podobně to v některých zemích funguje dodnes, přičemž jednotlivé národní distribuční systémy mají svá specifika.

postupová písemná práce pod vedením Mgr. Petra Orsága na katedře žurnalistiky FF UP v Olomouci ZDE

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.