Pan Ekl pak zcela pominul rozdíl mezi instalovaným výkonem a skutečně dodanou energií - ten desetinásobek se kamufluje obtížně, že?

V ceně elektřiny z jaderné elektrárny platíme vše, včetně odstranění samotné stavby a odstranění "vyhořelého" paliva. Náklady jsou rozpočítány do projektové doby života elektrárny. Ve skutečnosti bývají JE repasovány a vyrábějí podstatně déle. Pokud vím, Dukovany taková repase čeká. Zádný jiný zdroj, at klasický nebo alternativní, náklady na odstranění nezapočítává. Přesto je cena z VěE cca třikrát vyšší než z Temelína, o Dukovanech, nedávno vyhodnocených jako nejlacinější stabilní zdroj v EU, nemluvě. Pochopitelně je elektřina z VěE - nestabilní, neregulovatelná, těžko předpověditelná a zbytečně drahá - naprosto nekonkurenceschopná. Proto mohou VěE fungovat jen tam, kde je odběr elektřiny z nich povinný a za naoktrojovanou cenu vysoce převyšující tržní. A nebo tam, kde jiná možnost není. Za chalupou na horách, kilometry od nejbližší možnosti připojení na elektrizační soustavu, proč ne...

Náklady na odstranění "vyhořelého" (proč ty uvozovky objasním za chvíli) paliva jsou spočteny na tu nejhorší, nejhloupější a zelenými před lety prosazovanou variantu - trvalé uložení veškerého použitého paliva. Ovšem ono palivo není ve skutečnosti vůbec vyhořelé. Naprostá většina použitelného U235 v něm zůstane. Palivové články jsou spíše "otrávené" - obsahují jádra, jež vychytávají neutrony a odebírají je z řetězové reakce. Ta probíhá tak, že jádro U235 pohltí neutron, vznikne krajně nestabilní U236, který se rozpadne za vyzáření několika neutronů a vzniku lehčích jader. Vyzářené neutrony po zpomalení v moderátoru mohou iniciovat stejnou reakci s více jádry U235. Proto se tomu říká řetězová reakce. Pokud ovšem nejsou pohlceny většinovým U238, jádry produktů rozpadu, stěnami reaktoru nebo (úmyslně) regulačními tyčemi.

Když nebudou použité články nesmyslně uloženy, ale přepracovány (ve Francii se to dělá, pochopitelně za velkého pokřiku zelených), je možné palivo obohatit a znova použít.

I kdybychom to ale neudělali, opakuji, že náklady jsou spočteny na vybudování, provoz a uzavření trvalého úložiště veškerého paliva. Variantu, jež pro technika představuje zhovadilé plýtvání zdroji. Tu nejdražší a nejnesmyslnější variantu. Všechny jiné budou levnější. Spekulovat ani představovat si náklady netřeba. Jsou spočteny.

Troufám si tvrdit, že ochranu vzdušného prostoru musí každý stát zabezpečit bez ohledu na to, zda má nebo nemá jaderné elektrárny. Už proto, že má (obvykle) města, chemické továrny, přehrady, vodárny (ano, i vodárnu je třeba chránit - takový zásobník chlóru...) a mnohé jiné objekty.

Narušení elektrárny temelínského typu, dokonce i kdyby došlo k té nepravděpodobvné události, že by se atentátník trefil roztočenou turbinou Boeingu 747 přímo přes budovu a kontejnment do reaktoru a právě pod tím "správným" úhlem, by rozhodně nemělo za následek katastrofu černobylského typu. Už proto, že reaktor VVER, na rozdíl o černobylského RBMK, při úniku chladiva utlumí řetězovou reakci zcela sám. Ne automaticky, tedy zásahem nějakých automatů. Čistě fyzikálně. Navíc voda, jak známo, na rozdíl od černobylského grafitu, jaksi nehoří...

Což by ale bylo na delší článek a ne na reakci na reakci.

Možná, že by nebyl špatný, protože informovanost dnešních i vysokoškolsky vzdělaných lidí o technice je často katastrofální. Zejména mezi humanitně vzdělanými, o zelených aktivistech nemluvě.