11. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 7. 2005

Chybí nám idealismus

Slovo idealismus má mnoho rozličných významů a celkově vzato jeho zvuk nám nezní příliš vábně. Plete se s naivitou, buranskou přímočarostí nebo s fanatismem manipulovaných obětí náboženských sekt. Leckdo ho nedokáže odlišit od nezodpovědného snílkovství či naopak od dogmat konzervativců. Možná právě proto nám idealismus chybí, bojíme se ho, neboť v něm cítíme spoustu nástrah a otazníků.

A přesto tváří v tvář násilným útokům cítíme, že v tom boji nejde jen o náš život, ale ještě víc o naše ideály. Násilní útočníci nechtějí vzít Západu lidské životy, ale bouří se proti jeho ideálům, které odmítají a považují za ďábelské. Nejsou první a zřejmě ani poslední. Jeden z hlavních proudů evropského myšlení, odvíjený od Platónovy Ústavy, v níž je ideální obec chápána jako přísně hierarchická struktura s monolitní a apodiktickou ideovou výbavou, by se s motivy tzv. "islamistů" snadno ztotožnil. Podobně nacionalisté, fašisté, nacisté a komunisté. Leckdy snad každý pocítí magickou sílu primitivních atavismů, směřujících k nezpochybnitelným pravdám a k identitě vymezené kmenovým (ať už je kmenem strana, církev, národ nebo třída) my. Co ale zbývá Západu jako protiváha a proč budí tolik nenávisti? Je to právě jeho idealismus. A ten ztratit znamená přistoupit na logiku násilných útočníků.

Idealismus je jakousi duší tří pilířů Západu, jimiž jsou: a) otevřenost, b) abstraktní společnost a c) technika. Samo zrelativizování všeho vede k lhostejnosti, a ta je uzavřená docela podobně jako dogmatismus (dogmatismem míním slepé trvání na definovatelné pravdě, nikoli mystéria víry, stojící na individuálním, flexibilním a celoživotně se vyvíjejícím prožitku). Být otevřený znamená naopak trvat na tom, že pravda existuje, ale nikdy si nemyslet, že ji vlastním -- čili toužit po pravdě, a proto ji hledat. Nejedná se v žádném případě o nějakou pokojnou pouť, na níž člověk jen sbírá nové informace, jež kupí kolem sebe. Hledat pravdu znamená vydat se jí, dát všanc i svá nejdražší přesvědčení, prostě všechno (jako Abrahám). Pravda se díky tomu stává nikoli tezí mezi jinými tezemi, ale existenciální zkušeností očisty od každého egoismu a cestou k lásce. Proti tomu stojí ovšem výsměch "realistů". Ti by měli ve své kritice pravdu za předpokladu, že by porovnávali ideál s realitou (a tu bude vždy určitá diskrepance), jenže jim jde až příliš často o odmítnutí otevřenosti jako takové. Je to starý omyl, který spočíví v pocitu, že čím je náhled cyničtější, tím je pravdivější. Přitom s pravdou (i v přírodovědném výzkumu) nutně souvisí staré postoje, jako je pokora, odříkání, trpělivost, naděje... A zrovna v tom tkví idealismus každé otevřenosti a každá otevřenost je idealistická.

Nemá-li život společnosti být pod kuratelou jedné jediné pravdy a autority, je zapotřebí, aby byly dány konkrétní mechanismy hledání pragmaticky dosažitelné pravdy. Tyto mechanismy budou nutně abstraktní a obecné, neodvislé od názoru, citu a zájmu všech angažovaných. Asi první takovou konstrukcí je římské právo, později oddělení tří mocí a postupně vlivem těch či oněch zkušeností celý moderní právní systém každé západní společnosti. Nejde samozřejmě o nic dokonalého, naopak... oproti imponujícím rozsudkům bájných mudrců má ovšem velkou výhodu: obejde se bez uzdání nějakého nadjedince nebo nadkasty. Právě abstrakce v základu západní společnosti může být pro mnohé frustrující, jak na to upozorňuje Hayek. Nelze k ní totiž citově přilnout, zdá se odcizená, studená, nelidská, avšak je třeba ji vnímat jako nástroj idealismu. Bez něj by totiž nikdy nebylo zřejmé, co má chránit a v jakém smyslu má být tedy vylepšována. Pochopitelně, že o různé konkrétní úpravy budou spory, diskuse a hlasování, to je charakteristické pro otevřenou společnost jako takovou. Cíl by měl být ale stejný: ochrana života, zdraví a lidské důstojnosti každého jednoho člověka bez výjimky. A to je, jak musí uznat každý, meta arci idealistická. Otevřenost diskuse, bádání, svobodná konkurence idejí v rámci solidních pravidel pak vede k rozvoji celé společnosti a dává jí flexibilitu.

Moderní právní systém lze chápat jako určitou techniku. A jako technika, která není něco, co spadlo z nebe, nýbrž vychází z řešení konkrétních problémů, je také abstraktní právo plodem "zabstraktnění" vztahů v okrsku (hayekovsky řečeno) "velké společnosti". Technika je z "realistického" pohledu nejdůležitější prvek Západu, ona jej vlastně vytvořila, díky ní vyrostl uvnitř i navenek, stal se sofistikovaným a efektivním, čili blahobytným. USA mají svou Ústavu již víc než dvě stě let, ale rozdíl mezi euroatlantickou civilizací v roce 1800 a v roce 2000 je tak obrovský, že má z pohledu celých dějin lidstva naprostou unikátnost. Jistě je technika také velkým nebezpečím, jako všechno lidské je totiž i ona vystavena hlouposti (to je případ Černobylu) a zlovůli. Vnitřním principem techniky je ovšem opět idealismus. Někteří myslitelé, jako např. M. Heidegger, ji chápali jako nepřátelský protipól lidskosti, avšak tím do ní jen implantovali pohled uživatele, který zneužívá. Věda, vycházející z otevřenosti, jak jsem o ní mluvil výše, ústí do technických aplikací, jejichž cílem je mocí ducha osvobodit ducha z otroctví hmoty. Je pouze na nás, jestli tento idealistický cíl techniky podržíme, nebo zda se necháme zasypat v pokleslém luxusu orientálních despocií, v němž postupně ztratíme všechnu vůli k životu. To da Vinciho touha létat je princip života Západu, naopak tupý konzum je nejspíše počátkem jeho smrti.

Jak to všechno souvisí s útoky v New Yorku, Madridu, Londýně? Pragmatická řešení jsou požadavkem doby a spolu i co nejširší diskuse o nich. Největší moc násilných útoků je ale jejich ideová vyhraněnost, porazit je skutečně znamená přesvědčit (a pochopitelně ne jen slovy, nýbrž i skutky) nejen muslimský svět o opravdovosti našich ideálů. Ostatně to je snad nejcharakterističtější znak západního idealismu: víra v to, že lidé dobré vůle se vždycky domluví (za připomenutí stojí jedno z nejlepších vyjádřená tohoto ideálu, slavná Lessingova hra Moudrý Nathandobrou vůli na naší straně i na straně těch druhých, nikoli na vyznání, národnost, rasu, pohlaví, sexuální orientaci atp. Dobrá vůle ovšem není, a to by bylo tragické nedorozumění!, tolerance k vrahům. Politika spolupráce s vrahy pro větší zisk plynoucí do našich kapes by byla naopak to nejodpornější popření každé dobré vůle.

                 
Obsah vydání       11. 7. 2005
11. 7. 2005 "Během jediné hodiny jsme měli padesát záběrů od veřejnosti"
11. 7. 2005 Jíme ropu a zemní plyn Jindřich  Kalous
11. 7. 2005 Policejní stát Přemysl  Janýr
10. 7. 2005 Počet mrtvých stoupne na 70
10. 7. 2005 Náš způsob života není hlavním bojištěm ve válce proti terorismu
11. 7. 2005 Vztah církve a pracujícího lidu Štěpán  Okač
11. 7. 2005 Clarke se domnívá, že lze sledovat a archivovat veškerou telefonickou a emailovou komunikaci Štěpán  Kotrba
11. 7. 2005 Chybí nám idealismus Boris  Cvek
10. 7. 2005 Večeře u Noriko: Vynikající japonský film Ema  Čulík
10. 7. 2005 Noriko's Dinner Table: An outstanding Japanese film Ema  Čulík
11. 7. 2005 Pro ty, kteří byli minulý týden na dovolené
11. 7. 2005 20 let od útoku na Rainbow Warrior Miroslav  Šuta
11. 7. 2005 Cenzura v Bulletinu advokacie? Václav  Mandák
11. 7. 2005 Otroctví dnes Jindřich Jonáš Bláha
11. 7. 2005 Jděte a učte se! Pavel  Kohout
11. 7. 2005 Potreby treba neustále vymýšľať Igor  Daniš
11. 7. 2005 Reality show VyVolení: z majiteľov televízie, z produkčného štábu i zamestnancov televízie JOJ sa stanú pornoproducenti
11. 7. 2005 V ceně elektřiny z jaderné elektrárny platíme vše
11. 7. 2005 Sedmimegapixelový fotomobil s vodotryskem Štěpán  Kotrba
11. 7. 2005 Urban legends, eco legends a science legends Štěpán  Kotrba
9. 7. 2005 Dobře informované HN: zpráva o tom, co se teprve stane Štěpán  Kotrba
11. 7. 2005 Softwarové patenty - slovo na rozloučenou Jaroslav  Zvěřina
8. 7. 2005 The Petersburg Myth lives on in Sunless City Ema  Čulík
8. 7. 2005 Petrohradský mýtus žije dál v Městě bez slunce Ema  Čulík
7. 7. 2005 The City of the Sun lies under some patchy cloud Ema  Čulík
8. 7. 2005 Sluneční stát leží tak trochu pod mrakem Ema  Čulík
8. 7. 2005 Slnečný štát: Sociálny gýč Igor  Daniš
8. 7. 2005 Ostravske dřysty po britsku Štěpán  Kotrba
8. 7. 2005 Štěpán Kotrba: "My Češi jsme tak výjimeční, že nám nikdo, kdo není jedním z nás, nemůže porozumět" Jan  Čulík
7. 7. 2005 Mediaprint&Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS Petr  Vidomus
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce