Šlo o natolik bagatelní věc, že kárný orgán upustil od uložení kárného opatření. Na základě opravných prostředků dr. Uhlíře prošla věc mimo jiné i dvěma soudními instancemi a po pětiletém maratónu skončila pro něho úspěšně, tj. zproštěním kárné obžaloby.

Aleš Uhlíř vůči Komoře zatrpkl a dal tomu průchod m.j. i textem, který zaslal k otištění v Bulletinu advokacie. Podrobně v něm popsal svůj kárný případ a připojil obecnou kritiku Komory s názorem, že povinné členství advokátů v Komoře by mělo být nahrazeno členstvím dobrovolným, "neboť navenek pěkná předsevzetí ... skrývají snahu zachovat si mocenskou pozici nad každým příslušníkem profesní skupiny ... ." Redakce příspěvek neuveřejnila -- jednak pro zčásti subjektivní hodnocení vlastní kárné věci autora, jednak i proto, že pokud jde o otázku členství v Komoře , " redakce neodmítá otisknout příspěvek na toto téma, muselo by se však jednat nikoliv o komentář k jednomu kárnému rozhodnutí, ale o obecnější argumentaci, která by pak mohla být podnětem k širší diskusi."

Po tomto odmítnutí autor svůj článek s mírnými úpravami publikoval v jednom neprávnickém týdeníku a redakci už jen zaslal nesouhlasnou repliku ve formě dopisu.

Ve svém posledním příspěvku opět kritizuje nejen Komoru, ale i Bulletin advokacie. Je věcí Komory, zda a jak bude reagovat. Nemohu však zůstat netečný k těm částem textu, týkajícím se časopisu, za který redakčně odpovídám.

Autor si vzal na mušku nejprve letošní oslavy 15. výročí svobodné advokacie. Aby jeho text působil přesvědčivěji, spojil údaj o "rozsáhlých studiích advokacie v českých zemích" na stránkách Bulletinu advokacie s informací o historii novodobé advokacie na webových stránkách Komory, kde prý v obšírném textu o dějinách advokacie jsou advokacii od r. 1948 do r. 1989 vymezeny pouhé čtyři řádky. Smysl je zřejmý. Čtenář má tak získat dojem, že toto období je Komorou účelově přehlíženo, aby je nemusela blíže hodnotit. Ve skutečnosti jde však jen o rámcovou informaci pro širší okruh zájemců, v níž je každý historický úsek advokacie popsán pouze sumárně několika řádky. O zmíněném období se tam lze dočíst toto: "Advokacie, zdecimovaná již v letech 1939-1945, prošla po roce 1948 dalšími zásahy. Soukromé praxe zanikly, režimu nepohodlní advokáti byli zbaveni svých oprávnění; ti, kteří se nechtěli s dobovým marasmem smířit, se vystavovali riziku osobních problémů či byli odsouváni do ústraní. Přes zostřený státní dohled se v rámci advokátních poraden předávaly tradice a zvyklosti z  dob, kdy advokacie byla svobodnou."

To se zdá Alešovi Uhlířovi příliš málo a je mu to další záminkou ke kritice Komory a jejího časopisu s širšími profesními, ale i politickými náznaky.

Autor si dále stěžuje na to, že byla ignorována "soudní rozhodnutí, významná pro výkon advokacie" (tj. především, že nebyl otištěn jeho komentář k vlastní kárné věci) a na to, že posléze cenzorským zásahem do monitoringu tisku týkajícího se advokacie Komora vyřadila z přehledu tisku pro Bulletin advokacie jeho články o advokacii uveřejněné v  Britských listech a v některých tištěných časopisech.

Především musím konstatovat, že redakce nepředkládá nikomu k odsouhlasení obsah jednotlivých čísel, ani žádnému orgánu Komory, včetně (jen občasné) rubriky "TISK O ADVOKACII", v níž uvádí některé žurnalistické ohlasy na působení advokacie. Převážně jde o ohlasy více či méně kritické a ty otiskuje náš časopis stejně důsledně, jako ohlasy kladné. To, že v  této rubrice nebyly zmíněny publikované články Aleše Uhlíře, je pro něho ovšem nepochybným důkazem prováděné cenzury. Autor však přehlédl, že rubrika "TISK O ADVOKACII" do posledních čísel, v níž by zmínka o jeho článcích přicházela v úvahu, do časopisu vůbec zařazena nebyla.

Chtěl bych čtenáře Britských listů ujistit, že Bulletin advokacie jako odborný i stavovský časopis soustavně otiskuje též kritické příspěvky zaměřené do vlastních řad. O tom se může přesvědčit každý zájemce, protože všechna čísla jsou uveřejňována na webových stránkách Komory. Časopis se ovšem řídí svými redakčními hledisky, která odpovídají jeho koncepčnímu zaměření. Stává se tak, že některé příspěvky jsou odmítány. Označovat to za "hrubý cenzorský zásah" je nepochopením a v daném případě i projevem osobní zaujatosti ve snaze vyvolat dojem o hrubém potlačování kritických názorů.

Autor je šéfredaktor Bulletinu advokacie