Minulý rok uplynulo deset let od smrti Karla R. Poppera, genálního polyhistora, jehož étos je dost možná to nejinspirativnější, co dvacáté století dalo dějinám lidstva. Ve svém pojetí vědy, avšak i demokracie, kladl Popper důraz na poctivost, otevřenost a kritičnost. Pokusím se nyní stručně přiblížit jeho teorii liberální společnosti, jež je zachycena v přelomové knize Otevřená společnost a její nepřátelé. Domnívám se, že je v ní možné najít ideály, které potřebujeme pro dobré fungování multikulturní Evropy.

V souvislosti s osobou předsedy vlády Stanislava Grosse a následnou vládní krizí se znovu vynořila otázka, zmíněná v Událostech na ČT 22. 2., zda opravdu s případnou demisí předsedy vlády automaticky následuje odstoupení celého kabinetu. Stejná otázka byla aktuální před koncem předchozí vlády V. Špidly k 4. 8. 2004, kdy ovšem procedurálně došlo k podání demise jmenovitě i za všechny členy vlády a v této věci tedy nebylo rozhodnuto praxí. Vzhledem k situaci vládní koalice by mohlo jít o velmi závažné téma v případě, že by k demisi předsedy vlády nakonec došlo. Polemiku v této otázce již BL jednou publikovaly.

Podává s demisí premiéra automaticky demisi i vláda? ZDE

Děkuji za tip, půjdu si hned do Tesca ukradnout žvýkačku...

Pokud se mi v tom pokusí zabránit, řeknu jim, že jsem charakteristickým nositelem zvyklostí příslušníků české kulturní reality - prostě jsem přijal praxi, která je mezi českými občany zavedená. Je velmi nepravděpodobné, že bych byl mistrem korupčníkem na české scéně (jestliže jsem natolik neschopný, že jsem od sebe nedokázal odstínit ani relativně malou krádež za pár korun, aby to ochranka hned nepoznala a nechytila mě...)

Vážený pane Čulíku, Váš článek "Co je příčinou honu na Stanislava Grosse" v sobě skrývá jedno, bezesporu hodnotné prohlášení, totiž, že se můžete mýlit. Nevím, co jste svojí úvahou chtěl komu říci, možná uklidnit Stanislava Grosse, že příčinou opovržení, které k němu chová veřejnost, nejsou jeho grázloviny, ale pouze jeho chlapecká nešikovnost a naivita, stejně tak i jeho manželky. Pak by možná vhodnou tečkou za celou, nezodpovědnými médii nafouklou kauzou, mohlo být Vaše otcovské pokárání poněkud neohrabaného Stanislava, k čemuž by Vám možná rád asistoval Václav Havel, zvláštní klenot tohoto Česka, jehož pokusem o myšlenku jste vyztužil svůj produkt, míní čtenář Jaroslav Doležal a pokračuje:

Reakce na čtenářský dopis od Jaroslava Doležala

Vážený pane Doležale,

víte, mně už z dob komunismu vadí kampaně, kdy všichni najednou začnou hovořit jednotným hlasem. "Psovi psí smrt." Prostě mně připadá, že život takhle jednoduchý není. V normálním člověku se musí něco vzpříčit, protože má nutně z toho "jednotného honu na čarodějnice" pocit, že ho kdosi vodí za nos. Zajímavé je, že sugestivnosti českých médií tak podléháte. V člověku se normálně proti manipulaci vzbudí odpor.

Média tady velmi umně využívají všeobecného - a oprávněného - odporu českých občanů proti nízké kvalitě jejich politiků k cílenému zničení jednoho svého politického protivníka, který jim ovšem k tomu zničení dal svým nekompetentním a nepřijatelným jednáním munici.

Svým způsobem ta kampaň připomíná rebelii v České televizi na rozhraní let 2000 - 2001 (pamatujete, to také tehdy jednotně všechna média charakterizovala jako "boj proti politické manipulaci" a "boj za svobodu slova") . Média i televizní revolucionáři tehdy také velmi umně využili nespokojenosti a frustrace českých voličů s politickou situaci k tomu, aby tuto frustraci zaměřili určitým politickým cílem, ve svůj osobní prospěch.

Předem bych chtěl říci, že nejsem a nebudu levičák, ani levicový volič, navíc jsem moravanista, píše Antonín Žiška z Brna.

Když se Clinton zapletl s Lewinskou, všichni machři křičeli, ať odejde. Amerika vzkvétala. Když Gross nebo Grossová si udělali legálně půjčku, všichni machři chtějí, aby odstoupil. To, že se průmyslová výroba zvedla za minulý rok o 10 procent, žádnýho machra nezajímá. Kdo shrábne úspěchy.Úspěchy shrábne pan Kalousek? Bohužel. Tak už to na světě bývá.

Pozn. red: Pan Kalousek je asi neshrábne...

O těch našich českých krizích by se daly psát seriály. Příměrů k názvům pro jednotlivé epizody nám přitom skýtá lidové mudrosloví bezpočet. Skoro vždy na počátku se hledá nějaká testovací holubička; málem jako ji prý vypouštěl Noe, aby věděl, zda už je po potopě. U nás, na rozdíl od Bible, jde ale spíše o to, aby někdo zavětřil, je-li nějaký fakt, anebo aspoň faktík, zralý na příští potopu nebo aspoň povodeň. A nemusí přitom ani přímo jít (či "běžet") o fakta. A nemuseli to vůbec spískat jen novináři.

Probíhající vládní krize je pro mnohé občany dalším důkazem toho, že všichni vrcholoví politici jsou nemravní a vypočítaví kariéristé, jejichž hlavním cílem není sloužit veřejnosti, ale starat se o své vlastní finanční zájmy. Zdá se, že si premiér Gross vůbec neuvědomuje svoji odpovědnost vůči voličům. Když se ho novináři ptají na financování jeho bytu, považuje to za sprostý útok a ne za příležitost jak vysvětlit všechny nesrovnalosti veřejnosti. Nechápe, že jako premiér této země by měl být schopen doložit původ veškerých svých financí a že by měl odpovídat jasně a bez kličkování.

Ovšem díky aférám pana premiéra jsme se dozvěděli spoustu věcí nejen o něm, ale také o našem politickém systému.

Moje generace získávala své první politické poznatky v posledních měsících a týdnech onoho poválečného odlesku demokracie, který nám byl komunisty z taktických důvodů dopřán. Když i ten pohasl, vzhlíželi jsme ze zdejšího temna k oné zhruba dvacítce demokracií, které pro nás byly zeměmi svobodných voleb, lidských práv a svobod včetně práv menšin a vlády práva. To bylo přes všechny kosmetické vady těchto zemí tak zřejmé, že mnohé z nás ani nenapadlo, že tyto atributy nemusí kráčet ruku v ruce. Že by mohl existovat i stát pyšnící se svobodnými volbami, v němž však jsou práva a svobody v žalostném stavu. Takovýto systém je dnes mnohými politology nazýván neliberální demokracií, na rozdíl od demokracie liberální oné dvacítky. A samozřejmě může existovat i opak, tedy země s vysokým standardem práv a svobod a vlády práva, v němž však občanům není dopřáno volit si své představitele. Takovýto systém nazývá Fareed Zakaria ve své Budoucnosti svobody liberální autokracií. A nenapadlo nás tenkrát, že v určité době a na určitém místě mohou lidé stanout před tragickou otázkou, čemu dát přednost.

Německá policie honí aktivisty, kteří zastrkávají miniaturní americké vlajky do hromádek psích výkalů ve veřejných parcích.

Britský ministr vnitra Charles Clarke zveřejnil v úterý v Dolní sněmovně kompromisní návrh, jak zacházet s osobami podezřelými z terorismu. Kontroverzně trval na tom, že ministr vnitra musí mít pravomoc přikázat osobám, která vláda podezřívá z terorismu, domácí vězení, avšak ustoupil v tom smyslu, že každý takový ministerský případ bude po sedmi dnech jeho platnosti automaticky zkoumán soudním řízením.

Opoziční strany v britském parlamentě argumentovaly, že o tom, zda má být někdo zadržován, musí rozhodnovat soud, nikoliv ministr. Clarke však argumentuje, že za bezpečí občanů před terorismem je odpovědna vláda, a proto musí původní rozhodnutí nějakou osobu zadržet přijít od ministra. Jeho kompromisní návrh, aby rozhodnutí posléze zkoumali soudci, vznikl proto, že Blairova vláda usiluje o rychlé schválení tototo zákona v parlamentu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

NHL definitivně skončila. Oznámení o nedohodě o podmínkách, za kterých bude tato výkladní skříň světového hokeje fungovat, je velkou tečkou za její stoletou existencí. Ať již začne kdykoliv znovu, nebude to už ona stará NHL. To, co se po celé jedno století vyvíjelo a přežilo řadu vnějších tlaků i vnitřních změn, nepřežilo nenažranost relativně malé skupinky lidí, kteří navíc vystupovali ve sporu jako představitelé hráčských odborů.

Tedy především musím říct, klobouk dolů před všemi dobrými kantory země české i přilehlého okolí. Jinak pochopitelně stále a neúprosně a bohužel asi i většinově pořád platí od -ismu k -ismu.., kdo umí, ten umí, kdo neumí ten učí. A možná jednou až dospějeme, sobě nadělíme si, že žáci opět sami budou moci hledati si mistra svého...., a bude to zřejmě dražší...

A tak bych zbytečně nerozmělňoval sílu zvláště pak posledních slov spisku páně Filipa, skromně dodám...

Nedávno zde vyšla má hravá analýza pohádky o Červené Karkulce. Reagoval na ni Bohumil Kartous v článku "Červená Karkulka na tisíc způsobů" tím, že připomněl alternativní výklad této pohádky z pera Ericha Fromma. Svým poukazem na střízlivost Frommova výkladu mne ohromil i pobavil. A inspiroval k neagresivní odpovědi.

Pan Sárközi se zamýšlí nad tím, že českým pedagogům chybí etický kodex... Je tohle skutečně tím, co chybí českým pedagogům a následně českým studentům? Nerad bych se někoho dotkl, ale pravý opak je pravda. Většině českých pedagogů totiž bolestně chybí především jeden samozřejmý předpoklad -- tím je osobnost. Téměř nepřetržitě čteme a posloucháme nářky pedagogického sboru na to, jak je nedostatečně finančně ohodnocen, jak je studenty nedostatečně ctěn, a jak ani ve společnosti nepožívá patřičné vážnosti.

Čeští zaměstnanci, kteří se ucházejí o práci v pražských pobočkách hlavních multinacionálních společnosti, nemají základní kvalifikaci, píše tento týden pražský hospodářský list Czech Business Week, vycházející v angličtině.

Zahraniční investoři vyjadřují znepokojení, že čeští pracovníci nemají tzv. "měkkou kvalifikaci": neumějí komunikovat, neumějí dobře pracovat v týmu a efektivně vyjednávat. Špatně zvládají cizí jazyky a neumějí řádně zacházet s počítači.

Martin Škabraha tvrdí, že "svět, který nelze vyvést z míry, nemůže být jiný než totalitární svět, v němž došlo ke zrušení rozdílu mezi reálnými životními možnostmi člověka a jeho ideologickým obrazem". Co myslí těmi "reálnými životními možnostmi"? Právo nebýt mravencem, jehož každý krok je striktně podroben předem definovaným potřebám systému? Nebo právo měnit svět takovým směrem a způsobem, jakým si usmyslím?

Americký prezident Bush se na své cestě Evropou pokouší resuscitovat transatlantické vztahy, které invaze do Iráku téměř úplně umrtvila. Před očekávaným vyhrocením sporů o íránský jaderný program je totiž pro Washington důležité nedostat se do mezinárodní izolace. Zatím ovšem sledujeme pouze usměvavé "žehlení" s poukazem na společné hodnoty Západu, přičemž žádné zásadní posuny v americké agendě vůči Íránu se nekonají. Evropa tedy stále zůstává v jednání s Teheránem osamocena. USA i nadále čekají, až diplomatický postup selže a ony budou moci přejít k "razantnějšímu" řešení ve vlastním stylu.

Slovensko bude konečne poctené návštevou George Bushe. Ten je zhodou okolnosťami priateľom premiéra Slovenska. Slovensko tak konečne získava autoritu v demokratickom svete, ktorú stratilo rozdelením Československa. Ba čo viac, predbehuje Česko, a to svojimi "rýdzimi" a razantnými reformami, ku ktorými sa hlásia aj opozičné strany (navrhujú iba kozmetické úpravy).

Ba ešte viac prehlbuje demokraciu: stav pamäti národa zverejňuje zoznamy spolupracovníkov ŠtB. A tak sa začal hon na čarodejnice. Najviac postihnutými sú bývalí "neproteženti" režimu, ktorých ŠtB zlomil. Avšak v slovenskom parlamente sedí zať Biľaka Ševc (predseda KSS), ktorý bol jeho pravou (tvrdou) rukou v KSS. Rešpektovaný opozičný politik. Nasledujúci článok nevyšiel pred necelými dvoma rokmi v denníku Sme (nevedno prečo). Ten sa blysol v sobotu prostredníctvom hlasu komentátora Schutza: "Najlepšia investícia na svete je zbaviť sa štátneho podniku." Pán Schutz má asi tajnú maturitu.

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla každoročně po dobu nadcházejících tří let udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách - "ring-fenced awards in Central and East European Studies". O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB ZDE

Žádosti o stipendium nutno podat do úterý 3. května 2005, pozor ale, největší naději na úspěch mají žádosti, podané prostřednictvím konkrétní britské univerzity, s níž je třeba si případný výzkumný program dohodnout hned teď. Např. Na Glasgow University je interní lhůta pro podání žádostí o postgraduální stipendium AHRB do 1. dubna 2005.

Informace o postgraduálním studiu na Glasgow University ZDE ZDE

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.