Z čl.73, odst. 1 plyne, že demisi podává k rukám prezidenta předseda vlády ať už za sebe, či za další členy vlády. Neplyne z tohoto ovšem, že by tak automaticky musel udělat v případě své rezignace za celou vládu.Nedokonavý slovesný vid slova "podávají" to dosvědčuje, jinak by to mu bylo v případě "podají". Situace, kdy podává demisi vláda jako celek, totiž řeší čl. 76 a čl. 62 a nelze tyto dva momenty slučovat. Právo nového předsedy vlády sestavit vlastní kabinet tak není dotčeno, je třeba jen odvolat kabinet starý (čl. 74 tuto eventualitu prakticky formalizuje). Je třeba si uvědomit, že post předsedy vlády se může uprázdnit z nejrůznějších důvodů (osobních, zdravotních, politických) a není jistě v zájmu stability státu likvidovat do té doby fungující kabinet.

K takovému chybnému vývodu nemůže sloužit text ústavního zákona. Nicméně tato argumentace může nacházet oporu v precedentu demise vlády Václava Klause k 30.11.1997. Tehdy podal předseda vlády demisi s tím, že předpokládal výslovně konec fungování celého kabinetu. Tato skutečnost ovšem nebyla zpochybňována jednak pro nedostatek času a vůle se zaobírat "detaily" a jednak tím, že v té době již rezignovalo 8 ministrů (1) a vláda tedy nebyla životaschopná a stejně by jí byla Poslaneckou sněmovnou obratem vyslovena nedůvěra. Rozhodnutí to bylo spíše politické a zrada proti duchu Ústavy (čl. 9, odst. 2) byla korunována ústavním zákonem č. 69/1998 Sb. o zkrácení volebního období PSPČR na úkor úřednické vlády J.Tošovského.

Tato situace proto nemá kvalitu, aby založila novou ústavní zvyklost (constitutional convention; všeobecně respektované pravidlo pro řešení zákonem nepředpokládané, leč nutné situace) a bylo lze z ní usuzovat na automatický konec fungování celé vlády (2).

Co tedy vlastně Ústava předpokládá v jednotlivých situacích, které mohou v současnosti nastat?

Je tedy od médií poněkud neseriózní předkládat hotové vývody bez uvedení patřičných informací. K demisi vlády totiž musí nutně dojít jen v situacích, kdy se o tom usnese celá vláda (tedy bez ohledu na rozhodnutí premiéra Špidly) a prezident demisi přijme, popřípadě po odvolání jednotlivých členů vlády na popud předsedy vlády a po přijetí demise samotného předsedy vlády prezidentem.

Takovými informacemi však ještě zjevně nikdo nemůže disponovat! V současnosti jsou mi známy pouze neověřené informace o tom, že vedení ČSSD nechá vládu padnout jako celek. Doufejme, že alespoň postupem ústavně konformním. Otázka je, zda se jí to podaří - cesta totiž vede přes kancelář prezidenta republiky.

1) A stejný počet (8) na postu setrvával. Otázkou je, zda byla vláda vzhledem k předpokládanému počtu členů, daném z. č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev, legitimním orgánem exekutivy. Čl. 76, odst. 2 Ústavy (ú.z.č. 1/1993 Sb.) se však pro přijetí usnesení vlády spokojuje s absolutní většinou členů vlády.

2) Opora pro toto stanovisko viz. Filip, Jan. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Vyd. 2. dopl. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 458 s. Edice učebnic PrF MU ; č. 263. ISBN 80-210-2592-1. GA407/98/0705, projekt VaV. Str. 324-324.