Podle demokratické teorie by poslanci měli zastupovat především zájmy svých voličů. Nyní jsme ale svědky něčeho zcela jiného. Poslanci ČSSD se semkli kolem svého předsedy a podle všeho zájmům voličů nadřazují své stranické a osobní zájmy. Kdo by se tedy divil tomu, že část občanů rezignuje, ztrácí důvěru v celou politickou scénu jako takovou ("všichni politici jsou stejní darebáci") a stahuje se do soukromí ("obyčejný člověk beztak nic nezmění, ti nahoře se stejně vždycky zařídí podle svého").

Jakkoliv ale tyto pocity mohu chápat, nemohu s nimi souhlasit a dokonce je považuji za nebezpečné. Pokud totiž občané ztratí zájem o věci veřejné, nedojde k žádnému zlepšení situace. Pouze aktivní občané si mohou vymoci svá práva a donutit politiky, aby je respektovali. Ti, kterým vadí současné chování politiků, by se proto měli zaměřit na hledání řešení, které by posílilo postavení občanů v našem politickém systému. Možná, že určité zlepšení by přinesla změna volebního systému.V současnosti jsou politici nominováni svými stranami a voliči si mohou vybrat jen ze stranických kandidátek, aniž by mohli posoudit kvality jednotlivých kandidátů.

V této souvislosti je velmi zajímavá zkušenost z kanadské provincie Britská Kolumbie. I zde měli občané pocit, že nejsou dostatečně zastupováni. Poslanci sice byli voleni v jednomandátových obvodech, ale kontrolu nad nominací si udržovaly politické strany a občané stojící mimo strany nemohli do procesu nominace nijak zasáhnout. Poslanci zvolení do místního zákonodárného sboru se pak chovali především jako loajální straníci a ne jako zástupci voličů svého obvodu.

Občané ale dostali příležitost tento neuspokojivý stav změnit. V roce 2004 se v Britské Kolumbii odehrál zajímavý demokratický experiment. Vláda této provincie svolala tzv. Občanské shromáždění. 160 náhodně vybraných občanů po celý rok diskutovalo o možných změnách volebního sytému provincie. Studovali podobu volebních systémů v různých zemích světa a dohadovali se o tom, jak vylepšit volební systém v jejich provincii (museli přitom jen respektovat kanadskou federální ústavu).

Jednání Občanského shromáždění nebylo uzavřené, ale naopak jeho členové museli udržovat kontakty s veřejností a naslouchat jejím názorům. Občané tak dostali příležitost navrhnout řešení společenského problému a neohlížet se přitom na zájmy stranických politiků. Nakonec Občanské shromáždění hlasovalo o návrhu na změnu volebního systému, přičemž jeho rozhodnutí musí být ještě potvrzeno v referendu, které se bude konat v květnu 2005

více je možné se dozvědět ZDE

Pokud návrh vybraný Občanským shromážděním bude schválen, Britská Kolumbie změní svůj volební systém z čistě většinového na tzv. irský systém jednoho přenosného hlasu. V něm zjednodušeně řečeno lidé seřazují jednotlivé kandidáty podle svých preferencí. Nejsou přitom omezeni stranickými kandidátkami, protože udělují svoje preference jednotlivým kandidátům bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. V každém obvodu je vždy zvoleno několik poslanců, přičemž mezi sebou nesoupeří jen jednotlivé politické strany, ale také jednotliví kandidáti z jedné strany. Občané mají větší vliv na výběr konkrétních osobností a mohou více posuzovat kvality zájemců o poslanecké křeslo. Občané Britské Kolumbie dali jasně najevo, že mají zájem na posílení svých práv a chtějí dostat politiky pod větší kontrolu veřejnosti.

Příklad volební listiny, na níž volič volí ze tří stran tři kandidáty, které vybírá zapsáním čísla pořadí od jedné dále v libovolném počtu do maximálně možného, v tomto případě 9. Volič X, vyplňující níže přiloženou volební listinu, zařadil na první místo pana Vopršálka, na druhé paní Kočičkovou atd.

Samozřejmě, že úprava volebního systému je jen prvním krokem k větší zodpovědnosti a občanské kontrole politiků a sama o sobě nemusí ještě stačit. Tento systém však také vede k poměrně složitému vypočítávání zvolených kandidátů, jak je zřejmé z podrobného technického popisu na stránkách Občanského shromáždění (viz výše uvedený odkaz). Skutečnou kontrolu politiků by ale mohlo přinést uzákonění práva na referendum lidovou iniciativu a odvolatelnost politiků kdykoliv během funkčního období. Důležité ale je začít o různých možnostech posílení práv občanů v politickém systému mluvit.

Bezskurpulózním politikům totiž ve skutečnosti vyhovují pasivní občané nechodící k volbám a naříkající nad tím, jak jsou slabí a bezmocní. Takovým občanům se dobře vládne...