Je možné, že FBI (která podrobně kontroluje osobní totožnost všech reportérů, akreditovaných do Bílého domu) nevěděla, že se tiskových konferencí George Bushe účastní falešný novinář pod falešným jménem? A že nevěděla, že to je homosexuální prostitut?

O víkendu byla donucena britská vláda odvolat své předchozí tvrzení, že žádný britský vojenský důstojník neměl k dispozici oficiální dokument americké armády, který dovoloval strážím podrobovat vězně vyšetřovacím metodám s použiváním psů, spánkové deprivace a tvz. "stresových" pozic, (kdy byli vězni nuceni dlouho setrvávat v nepříjemných tělesných pozicích), které porušují Ženevské konvence.

Vyšlo totiž najevo, že jeden britský činitel se podílel na vypracovávání předpisů, které povolily užívání extremních vyšetřovacích technik ve vězení Abu Ghraib v Bagdádu.

Je tak těžké opustit moc. On to umí málokdo a na příkladu aristotelika z Vysočiny je patrné, že na moci vzniká fyzická závislost. Otázkou je, zda-li by ji nebylo dobré potírat jako společensky nebezpečnou drogu a nepřipouštět k ní jedince na vzdálenost větší než malou. Takoví narkomani působí společnosti nemalé materiální škody, protože k denní dávce si potřebují obstarat nějaký ten materiál. A to není zadarmo.

Speculation is rife among Prague's political circles about who had it in for Stanislav Gross and what the real purpose was of the media campaign directed against him. Allegedly, some of the prime minister's allies at the Interior Ministry have decided to abandon ship and go over to the opposition prior to the widely expected Social Democratic (ČSSD) debacle in forthcoming elections.

Kauza bytu úřadujícího předsedy je dostatečně známá. Kauza bytů v Českém Těšíně, kde chce radnice prodat několik lepších bytů v centru "na stojato", tedy i s nájemníky, aby uvolnila tyto prostory pro bohatší, zatím dostatečně známá není.

Podrobnosti: ČSSD potřebuje renesanci nejen na nejvyšších místech ZDE

Oba případy mají jedno společné. Otírají se velmi nepříjemně o představitele sociální demokracie. Navíc o představitele volené -- tady vyššího ranku.

Nejdříve k volbám. Volby v Česku při nastavených modalitách připomínají reorganizaci průmyslového koncernu západního typu prostředky "moderního" managementu. Jde tedy o všeobecně známý proces, který svého času popsali zaměstnanci obřího německého elektrokoncernu následující věrohodnou historkou:

Přede mnou -- jsem měšťan ženevský a nacházím se v sedmnáctém století - stojí hranice z pěkného, ani moc suchého, ani moc mokrého dříví a na ní je přivázaný jeden luterán. Já jsem teoreticky kalvinista, neb u nás vládne Kalvín, ve skutečnosti je mi to jedno, jen nechci dopadnout špatně. Asi jsem řekněme fridrichista. To ovšem vysvětlím později. Zatím pronesu několik anachronických úvah, neboť takto jsem v sedmnáctém století vskutku uvažovat nemohl.

V devatenáctém století se zrodí legenda o tom, že umělec musí za své umění trpět. Jako všechny podobné legendy je částečně pravdivá -- umělec nemá být prodejná kurva a nemá se měnit jako chameleón podle potřeby.

"Světová banka", to zní hrdě. (WBG- World Bank Group) vznikla spojením 4 institucí. Ve zřizovací smlouvě má jako deklarovaný cíl: "boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení, podpora ekonomického rozvoje chudých zemí, podpora zlepšování životních a pracovních podmínek občanů členských států".

Ukažme si, že tato instituce prosazuje v ČR cíl právě opačný. Tím si můžeme vysvětlit, že její "expertní skupina" byla přijata na Ministerstvu financí, které stojí v čele snah za zpochybnění solidarity v rámci procesu "modernizace sociálního státu". Světová banka totiž u nás hodlá starat hlavně o to, aby zdravotní péče nebyla nadměrná a moc se za ní neutratilo.

77 procent Španělů, kteří se v neděli účastnili referenda o evropské ústavě, tento dokument schválilo. Účast však byla jen 42 procent - opozice to charakterizovala jako selhání. Španělsko mělo od té doby, co vstoupilo v roce 1986 do EU, a dosud má z Evropské unie obrovský finanční prospěch a členství EU je ve Španělsku populární. Mnoho lidí se referenda neúčastnilo, protože považovali jeho výsledek za automatické "Ano". Kromě toho, španělské referendum není závazné - konečné rozhodnutí má parlament. Voliči odpovídali v referendu na otázku: "Souhlasíte s dohodou, která vytváří ústavu pro Evropu?"

Bylo to první z 25 referend o Evropské ústavě, kterou musí ratifikovat do listopadu 2006 všech pětadvacet členských zemí EU.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Po mnoho desetiletí určovalo směr a orientaci veřejné debaty několik málo rozhlasových a televizních novinářů. Britští politici vědí, že zda budou smět říct veřejnosti to, co jí chtějí sdělit, závisí na souhlasu skupinky mocných lidí, která ovládá elektronická média.

Doba se ale teď začíná rychle měnit, protože vznikla blogosféra, míní v deníku Guardian bývalý šéf britské Konzervativní strany Iain Duncan Smith.

Nechci se jakkoliv dotknout signatářů petice. A také si rozhodně nepřeji, aby můj text byl brán jako obhajoba libovolné komunistické teze. Jde mi o něco jiného -- a myslím, že i mnohem podstatnějšího. Je zřejmé, že pod praporem komunismu se stalo v dějinách mnoho zla. Přesto se domnívám, že spojovat toto zlo především (nebo snad dokonce pouze) s termínem KOMUNISMUS je (v lepším případě) nepřesnost. V horším případě se velmi obávám promyšleného plánu, který má ochránit především ty, kdo nejvíce zneužívají současného velmi měkkého demokratického systému dnes.

Těmito úvodními slovy začíná snad nejznámější pasáž Písma -- desatero. Můžeme z tohoto biblického textu čerpat novou naději i v dnešní době? Na tuto otázku se budu snažit nalézt odpověď v tomto zamyšlení.

Od prvních dnů války v Iráku se zaměstnanci iráckého ropného průmyslu stavěli na odpor proti okupaci cizími vojsky. Irák má 23 milionů obyvatel a z toho je podle odhadů Pentagonu asi 15 tisíc povstalců, mezi nimiž je i určitý nepříliš velký počet teroristů, většinou zahraničních. Je pak nespravedlivé, když média dávají prostor jejich nenávistným prohlášením, a přitom ignorují názory představitelů iráckého lidu. Hodně lidí v Česku si snad ještě pamatuje, jak se cítili, když bylo Československo okupováno sovětskými vojsky. Nemohu se ubránit dojmu, že pocity a požadavky obsažené v následujících řádcích se velmi podobají těm, které jsme v těch dobách nesvobody měli i my, a myslím si, že bychom se měli vážně zamyslet nad tím, co se nám představitel iráckých odborů pokouší sdělit. Vždyť i Česká republika se podílí na okupaci Iráku po boku Spojených států. Myslím, že je hodně smutné, když se nyní chová Česko podobně, jako kdysi námi tolik opovrhované bratrské armády, které nás v srpnu roku 1968 přišly osvobodit od našich nadějí na svobodu. Demokracie v Česku pomalu odumírá za třeskných zvuků trapných skandálů dětinských politiků, tak bychom měli mít alespoň trochu sebekritičnosti a nesnažit se o ní udělovat lekce tam, kde o ně není zájem. (Bushka Bryndová)

Následující text je shrnutí článku, jehož autor je Hasan Džuma Awad, vedoucí představitel jihoiráckých odborů působících v ropném průmyslu, který uveřejnil britský deník Guardian.

neděle 19.45: Komisař OSN pro uprchlíky, bývalý holandský premiér Ruud Lubbers (65) odstoupil kvůli obvinění, že se v úřadu dopustil sexuálního obtěžování své ženské podřízené. Stěžovala si na něho jednapadesátiletá Američanka, dlouholetá pracovnice jeho úřadu, a dva svědci viděli, jak ji Lubbers vede z kanceláře ven, přičemž má ruku položenou na jejích zádech. Lubbers to označil za "přátelské gesto", nikoliv za sexuální obtěžování. Podle interní zprávy OSN si žena stěžovala, že ji prý Lubbers "uchopil a přitiskl se na ni zezadu". Lubbers to popřel a odmítl rezignovat, avšak vyšetřovatelé OSN zjistili "soubor indicií", z nichž vyplývalo, že to bylo možné. Generální tajemník OSN Kofi Annan odmítl Lubberse propustit, protože mu odborníci sdělili, že by takové obvinění neobstálo u soudu, avšak poté, co podrobnosti případu i vyšetřování publikoval v pátek 19. 2. britský list Independent, Lubbers v neděli sám odstoupil.

V poslední době někdy slýcháme, že globální oteplování představuje pro lidstvo to největší nebezpečí, s jakým se kdy za svoji existenci střetlo. Najdou se však i odpůrci tohoto názoru, kteří tvrdí, že jiné hrozby jsou daleko důležitější, anebo jsou i tací, kteří říkají, že vlastně už nemá cenu něco podnikat, protože už je stejně pozdě.

Ti první jsou často sobecky motivováni finančními zájmy průmyslu fosilních paliv, zatímco druhý názor je možno považovat za pesimismus lenochů, kteří bývají naprosto neúnavní v hledání záminek k tomu, aby se nemuseli hýbat. Zkusme se podívat na tento problém s trochou umírněného optimismu a s vírou ve schopnost našeho druhu přežít a vyrovnat se s krizovými situacemi. Vždyť jsme myslící bytosti a máme povinnost tohoto daru využívat, abychom zajistili vhodné životní podmínky pro naše děti. Konzumní způsob života sice již značně otupil instinkt přežití lidstva, ale nesmíme se vzdávat naděje, že se lidé ještě vzpamatují a začnou jednat rozumně.

J. Palas v deníku Právo z 8.1. 2005 vybízí ČSSD, aby se učila u britských labouristů "lidské řeči" v komunikaci s občany -- voliči. Zdůvodňuje to tím, že hlavním tématem příštích voleb a strategickou vizí SD bude "pozitivní evropanství a modernizace naší společnosti". Jaká poučení můžeme čerpat z Blairova "nového labourismu", který zvětšil tradiční odlišnost labouristů od "klasického" sociáldemokratismu evropského a vydal se "třetí cestou" po převzetí thacherovského restauračního dědictví, včetně důsledků drtivého vítězství Thatcherové nad odbory? A který, jako Británie vůbec, má sníženou socializační energii, takže v EU nejednou zaznělo znepokojení z možné dvouproudové, rozbíhavé sociální politiky?

Potřebují učitelé profesní etický kodex? Co by měl obsahovat? Kdo bude jeho dodržování sledovat? Jaké sankce za jeho nedodržení se nabízejí? Měli by ředitelé vydávat vlastní školní etické kodexy?

Rád bych něco poznamenal k článku Josefa Provazníka "Stáří cti netratí (někdy)" píše František Hájek. To, co napsali pánové Bystřičan a Provazník mohl napsat jen někdo, kdo v dané době nebyl zaměstnán a podnikové rekreace se nezúčastnil. Pan Provazník je příliš mlád na to, aby mohl vynášet soudy nad dobou, kdy mu bylo kolem 10 let -- není to jeho chyba, v tom věku si nelze udělat samostatný názor.

Ruský list Izvestija potvrdil zprávy, že ministerstvo obrany plánuje dodat Sýrii přenosné protiletadlové rakety 9K38 Igla (v kódu NATO SA-18 Grouse). Rusko již v minulosti kvůli izraelským protestům podobný kontrakt jednou zrušilo. Existuje totiž značné riziko, že by Sýrie mohla rakety v Libanonu předat spojeneckému šíitskému hnutí Hizballáh.

Nedávno proběhla v Britských listech poměrně bouřlivá diskuse o českém ateismu. Všechno to odstartoval článek pana Sklenáře "Jsem hrdý, že se osmdesát procent Čechů hlásí k ateismu". Následovala řada souhlasných a nesouhlasných reakcí, kterou ukončil velmi zdařilý článek pana Urbana s názvem "Ateismus je dogma". Protože se mi zdá, že celá debata proběhla pouze v rovině ateismus versus křesťanství, dovolím si posunout celý spor o stupínek výš a pokusit se vyjádřit, v čem je ateistický postoj chybný a lživý vždy.

Mašinérie sociálního útlaku metastázuje do formy nového typu. Pod šapitó národního cirkusu postaveného v evropské kotlině, očekáváme s nadějí příchod geniálního principála, nezatíženého cestami odporné minulosti. Krasoduchost nám však byla obtížnou. Pesimistický virus napadal účinkující v jednotlivých číslech za doprovodu šramlu v dobře padnoucích uniformách, ale i diváky žasnoucí nad uměním možného.

V názvu svého příspěvku jsem se dopustil hned dvou smrtelných hříchů. První jistě praštil do oka každého. Tj., když jsem se rozhodl pro nezvyklou pravopisnou formu --izmus, kterou jsem převzal z nových pravidel. Druhým proviněním je anglizmus, kterého si asi všimlo lidí mnohem méně. Je jím aliterace, kterou sice čeština zná, ale mimo poezii jí nepoužívá, zatímco v angličtině má status srovnatelný s rýmem, a je běžnou figurou novinových titulků. O čem to svědčí? Znamená to, že se svévolným překrucování přirozenosti svého jazyka "podlézavě" přiřazuju k nějaké skupině lidí? Nebo to snad ukazuje nedostatečnost mého "citu" pro mateřštinu a potažmo mě také označuje jako oběť intelektuální nivelizace společnosti? Nebo jsem prostě jen nebyl odchován "nejlepšími literárními díly druhé poloviny dvacátého století" a vina za mou tupost je tedy umístěna jednoznačně na bedrech mých učitelů?

Jak je to se "nezávislou" závislostí a "nestrannou" stranností novinářů "respektovaného" Respektu

Mladý křesťanský politik, který už jako 23letý student kandidoval v roce 2002 do ZHMP na kandidátce KDU-ČSL, to mezitím dotáhl na místopředsedu Mladých křesťanských demokratů. Zvolili ho 25. - 26. září 2004 v Liberci. 11. 12. 2004 v Národním domě na Smíchově navštívil jako jednomužná "delegace-zdravice" XV. Kongres Mladých konzervativců. Publikuje velmi disciplinovaně ve stranickém tisku. Připomíná si tam například 150. výročí dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie. O dalších křesťanských dogmatech a potratech hlavně diskutuje vášnivě na mladých křesťanských stránkách. Jako spolupracovník Infoservisu společnosti Člověk v tísni při České televizi píše do médií o Srbsku, případně o Bosně, přitom je potpredsjednik Udruženja prijatelja Crne Gore u Češkoj. Zde si vytkl dokonce za cíl popularizovat černohorskou kulturu a historii. Otázkou zůstává, zda křesťanskou, nebo muslimskou. Jan Bumba z české redakce BBC ho dokonce nazývá "balkanologem" (sic). Tvrdí o sobě, že působí v agentuře ETNA, přičemž žádná tisková agentura tohoto jména registrovaná v obchodním rejstříku neexistuje...

O jakémže nadšeném křesťanském aktivistovi a politikovi to mluvím? O vedoucím zahraničí rubriky "nezávislého" časopisu Respekt Matyáši Zrnovi. Amen.

Když jsem si přečetl otevřený dopis pana Maška, adresovaný nejvýznamnějším představitelům českých medií, zabolelo mě u srdce, neboť mi to připomnělo jeden nepěkný emoční zážitek, který jsem způsobil sobě a ještě další nevinné osobě, která mi ale doufám již odpustila. Čtenáři mi doufám také odpustí, že je budu pár řádků obtěžovat popisováním svých vnitřních pochodů, které mě dlouhou dobu tolik trýznily, doufám totiž, že mi následující řádky pomohou k nalezení jisté vnitřní rovnováhy a ke zbavení se nočních můr. Nuže, přejdu raději hned k meritu věci.

Evropský parlament odmítl návrh zákona o patentování softwaru. Zákon bude muset projít novým kolem konzultací, má-li být v budoucnu schválen. Není vyloučeno, že bude během konzultací podstatně pozměněn nebo úplně zrušen.

Zákon podporovaly počítačové firmy, které argumentovaly, že potřebují patentovou ochranu, mají-li investovat do výzkumu. Oponenti zákona naopak varovali, že by zákon potlačoval schopnost inovovat, že by byl zneužíván firmami, které chtějí zachovat dosavadní monopoly a ochromil by růst hnutí open source.

Zákon se v Evropském parlamentě setkal s vážnými problémy. Odmítli ho polští poslanci Evropského parlamentu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jak tomu bývá často, Američané patří nejen k nejneohrabanějším obráncům svobody, ale také k jejím nejodhodlanějším strážcům, píše v britském deníku Times komentátor Simon Jenkins v článku, ostře kritizujícím nového britského ministra vnitra Charlese Clarka, který "zřejmě bude nejslabším britským ministrem vnitra moderní doby. Ustupuje temným silám, skrývajícím se za každou vládou, jimž je jedno, dochází-li k omezování svobod" a omezuje občanské svobody na základě nesmírně pochybných informací.

K tomu cituje Jenkins rozsáhlou, drastickou, nesmírně varovnou reportáž od Jane Mayerové v nejnovějším vydání amerického časopisu New Yorker o obětech politiky "mimořádných únosů", kterou praktikuje americké ministerstvo obrany pod vedením Donalda Rumsfelda.

Tuto politiku schválil prezident George Bush. "Speciální jednotky" unášejí osoby (libovolné národnosti) z různých částí světa a tajně je letecky dopravují do států, spřízněných s USA, které při výsleších používají mučení. Informace, získané mučením Američany unesených osob, jsou pak dávány k dispozici americké rozvědce. Mezi zeměmi, které Spojené státy k mučení unesených lidí používají, jsou Sýrie, Jordánsko, Maroko, Egypt a pravděpodobně i Uzbekistán.

Že je možné, aby takovéto země byly považovány za spojence Velké Británie a USA ve válce proti terorismu, je zcela surrealistické, zdůrazňuje Jenkins a pokračuje:

Vyšly najevo důkazy, že americké jednotky v Afghánistánu systematicky týraly afghánské vězně obdobně jako v iráckém vězení Abu Ghraib. Pořizovali si "trofejní fotografie" vězňů a znásilňovali je a sexuálně je ponižovali.

K týrání docházelo v hlavním vazebním středisku v Bagramu, nedaleko Kábulu, a také v menším americkém vězení nedaleko města Kandahár.

Z dokumentů také vyplývá, že američtí vojáci se snažili týrání vězňů v Afghánistánu a v Iráku zatajovat, a to i po loňském skandálu v Abu Ghraib.

Bude zřejmě konečně prozrazeno dvaatřicet let staré historické tajemství... Bob Woodward a Carl Bernstein, reportéři listu Washington Post, kteří jako první zveřejnili informace o slavné aféře Watergate, konstatovali, že prozradí, kdo byl Deep Throat (Hluboké hrdlo), jakmile ten člověk zemře (je to muž). Legendární osoba, která prozradila novinářům skandál Watergate (ten donutil amerického prezidenta Nixona v roce 1974, aby odstoupil), je údajně vážně nemocná.

Martin Vadas a další lidé ze skupiny aktivistů iniciativy www.zrusmekomunisty.cz, chystají připravit pietní akt na Staroměstském náměstí 25.února mezi 16,30 - cca 19,30 hod. pod balkónem Paláce Kinských.

Během tohoto aktu budou štafetově různými osobnostmi předčítána jména obětí komunismu. Seznam cca 1000 jmen obětí komunismu, ze kterého vycházíme, připravil ing.Adolf Rázek z ÚDV, člen KPV.

Na stránkách www.zrusmekomunisty.cz, se tvrdí, že se KSČ za totalitní režim neomluvila.

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla každoročně po dobu nadcházejících tří let udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách - "ring-fenced awards in Central and East European Studies". O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB ZDE

Žádosti o stipendium nutno podat do úterý 3. května 2005, pozor ale, největší naději na úspěch mají žádosti, podané prostřednictvím konkrétní britské univerzity, s níž je třeba si případný výzkumný program dohodnout hned teď. Např. Na Glasgow University je interní lhůta pro podání žádostí o postgraduální stipendium AHRB do 1. dubna 2005.

Informace o postgraduálním studiu na Glasgow University ZDE ZDE

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.