Lze to vysvětlit třeba takto: věda je "nadstavbou" ve světě racionálního myšlení, zatímco víra zaujímá podobné postavení ve světě hodnot (obecně), které jsou ve své podstatě iracionální. Tyto dva světy jsou vzájemně neslučitelné, přitom člověk potřebuje obojí. Racionální myšlení totiž není schopno definovat dobro a zlo jinak, než jako odkaz na jinou hodnotu. Nakonec skončíme u iracionálního argumentu že "tohle je dobré samo o sobě".

Tuhle dvojkolejnost ovšem těžko chápou lidé přesvědčení, že "prvotní princip" musí být jen jeden. V tomhle ohledu jsou i ateisté podvědomými dědici židovsko-křesťanského monoteismu. A tak máme teology, kteří ve jménu stvoření popírají evoluci (jako by výsledkem evoluce nebylo stvoření), i racionalisty, kteří polemizují například o neposkvrněném početí panny Marie. Což je věc, jejíž podstata nemůže být předmětem racionální analýzy (praktický dopad zmíněného dogmatu ano) prostě proto, že do racionálního světa nespadá, takže veškeré důkazy jsou k ničemu. Kromě toho, že poskytují svým hlasatelům hřejivý pocit : to jsme jim to zase jednou nandali.

Sociobiolog Zrzavý (jehož provokativní články vřele doporučuji všem, kteří jsou schopni skutečně kritického myšlení) to trefně označuje jako "nereflektované talibánství".

(Existenci židovsko-křesťansko-muslimského Boha ostatně dokázat ani vyvrátit nelze. Pokud by se to někomu podařilo, znamená to, že není na té úplně správné adrese.) S tou vzdělaností to není tak jednoduché. Je pravda, že křesťanství poskytlo prapor společenské potřebě fundamentalismu, která souvisela s těžkou duchovní i ekonomickou krizí pozdně antického Říma. Na druhé straně to byly právě křesťanské kláštery, které uchovaly v Evropě antickou vzdělanost v době, která na podobné věci neměla mnoho času ani prostředků. A bylo to křesťanství, které přineslo vzdělanost Slovanům, bylo to křesťanství, na jehož půdě se rozvíjela nová evropská vzdělanost v době, kdy ještě nebyla dost silná pro vlastní existenci. Antická civilizace by se možná podobného úkolu zhostila lépe, jenže to by musela napřed přežít.

Sociální systém nevznikl v Evropě až s ústupem křesťanství. Existoval i ve středověku. Církev tento systém zaštiťovala (což bylo leckdy zapotřebí) a pokud jde o solidaritu nad rámec místní komunity, i iniciovala. Nebyl to systém tak úplně podle našich představ. Ale tehdejší doba se lišila od dnešní i v jiných ohledech. Podobně bychom se například mohli divit, proč lidé ve středověku používali volské potahy a ne auta.

Jsme-li kritičtí k minulosti církve, neměli bychom zapomínat, že i ta "nejsvětější" církev je dílem lidským. Měli bychom ji tudíž srovnávat s podmínkami dané doby. Upalování byl vcelku běžný způsob, jak se vyrovnat s rozvratnickými elementy, a kupříkladu raný středověk podobná řešení s křesťanstvím většinou nespojoval. Církev byla tehdy v silně podřízeném postavení vůči světským feudálům, a kdyby se papežové neprosadili jako samostatná politická síla, byla by tak i zůstala. Politickou emancipací církve možná poněkud utrpěl Kristův odkaz, ale Evropě to prospělo. "Všemocnou chobotnicí" ovšem nebyla církev nikdy. Pokud nám to tak připadá, jde o optický klam : ostatní mocenské struktury středověku nepřežily a tak máme tendenci je přehlížet. Nemluvě o tom, že lidé nejsou andělé ani bez mocenských struktur.

Pokud jde o statistiky, většina Čechů tvrdí, že nevěří v Boha. Tím se definují jako náboženští skeptici, nikoli ateisté. Ateismus je víra v neexistenci Boha, což je něco jiného. Skeptikovi je Bůh v podstatě ukradený a církev posuzuje jako kteroukoli jinou lidskou organizaci, zatímco pro ateistu je církev ideovým nepřítelem. Ateismus je nahrazení jednoho dogmatu jiným. Není náhoda, že mnozí z osvícenských ateistů získali vzdělání na jezuitských kolejích. Kdyby ateismus dogmatem nebyl, kritizoval by Filip Sklenář církevní představitele, možná i některé církevní praktiky a nebojoval by proti víře jako takové. Stejně dobře by mohl odsoudit politické strany a vlastně jakoukoliv organizovanou komunitu, která chce nějak ovlivnit své okolí. Možná by to i udělal, ale co z toho ? Máme snad žít jako Robinsoni v anonymním davu ?

"Pradávné spiknutí šamana a náčelníka již přineslo příliš mnoho zla". Přineslo. Ovšem zrušení funkce šamana (které ve skutečnosti znamená jeho spojení s náčelníkem v jedné osobě) přineslo zla ještě víc. Je možné, že stoprocentní vítězství církve by značně omezilo lidská práva. Je jisté, že stoprocentní vítězství těch, kteří chtěli lidstvo osvobodit z náboženských okovů, přineslo zlo a otroctví, před nímž blednou i nejhorší stránky křesťanských dějin.

"Oproti jedné Matce Tereze čteme v dějinách zástupy generálů Franců". Jistě, pokud každého politika s krvavýma rukama, který se hlásí k víře, označíme za "Franca", zatímco průměrná jeptiška, pečující o staré a nemocné lidi nemá s Matkou Terezou nic společného. Mimochodem -- za občanské války ve Španělsku se ve jménu ateismu masakrovalo stejně intenzivně a stejně brutálně, jako ve jménu víry. Nemluvě o bolševicích, kteří si ateismus přibili na žerď praporu. Nezdá se, že by to ateismus v očích Filipa Sklenáře nějak diskvalifikovalo. Zdá se, že ateisté, na rozdíl od věřících, za své souvěrce neodpovídají. Nebo je to tak, že co je krvavým zločinem ve jménu tmářství, je nanejvýš politováníhodným omylem ve jménu dobra a pokroku ? Ale i kdyby : co je vlastně na ateismu tak dobrého a pokrokového ? Oškubáme-li z něj cizí peří (například technický pokrok, který se bez ateismu docela dobře obešel), pak nic moc. Snad může být protiváhou proti přilišnému vlivu církve či věřících. V nejlepším případě je negací špatného, dobro jako jeho protiváhu ale vytvořit nedokáže.

Tohle se křesťanství, přes všechnu nedokonalost lidského plemene, povedlo. Křesťanství není jediným zdrojem západních hodnot, ale je zdrojem důležitým. Často si to ani neuvědomujeme, neboť nám tyto hodnoty natolik přešly do krve, že je považujeme za samozřejmé a univerzální. Jeden příklad za všechny : hovoříme-li o lidských právech, pak je zcela samozřejmě vztahujeme na všechny příslušníky biologického druhu Homo sapiens. To je ale relativní novinka. V předkřesťanských dobách se práva člověka odvozovaly pouze z postavení v jeho komunitě a mimo ni z postavení této komunity (přesnější by bylo hovořit o miru, ale tohle staroslovanské slovo nemá v moderním jazyce ekvivalent).

Takže Mojžíš mohl dát židům příkázání "Nezabiješ" a později v dobytých územích nařídit povinné zmasakrování všech starousedlíků kromě "žen jež nepoznaly muže". To nebylo v žádném rozporu, přikázání se týkala pouze "bližních", v tomto případě židů a nikoho nenapadlo, že by tomu mohlo být jinak -- v Palestině ani jinde. "Člověk" sám o sobě mnoho neznamenal a některé jazyky tohle slovo snad ani neznaly. Až paulikánské křesťanství definovalo rovnost lidí před Bohem. Trvalo dalších patnáct století, než se tento princip zrodil myšlenku univerzálních lidských práv a dnes už ji s křesťanstvím nespojujeme. Ale bez křesťanského univerzalismu by zřejmě nevznikla.

Hrozí Evropě zhroucení, pokud se vzdá "křesťanského odkazu" ? Těžko říci. Nemám teď na mysli prašivinu, potopy ba ani pohlavně přenosné nemoci. Mám na mysli zhroucení, které potkalo civilizace, které ztratily víru ve vlastní hodnoty (ať už byly jakékoli). To byl i případ antického Říma. Většina původně křesťanských hodnot se od svého základu emancipovala. Zdá se ale, že náboženská víra dává člověku určitou jistotu, určitou motivaci k tomu, aby byl aspoň trochu lepší, než je jeho přirozenost. V české společnosti je to znát, možná proto, že alespoň formální konfesní příslušnost po svých členech nevyžaduje. Onu jistotu a motivaci příliš nepotřebujeme, pokud nám život a společnost jakž takž fungují. Ale co když se dostaneme do opravdu pořádné krize ?