|
21. 2. 2005
Největší lež ateismuNedávno proběhla v Britských listech poměrně bouřlivá diskuse o českém ateismu. Všechno to odstartoval článek pana Sklenáře "Jsem hrdý, že se osmdesát procent Čechů hlásí k ateismu". Následovala řada souhlasných a nesouhlasných reakcí, kterou ukončil velmi zdařilý článek pana Urbana s názvem "Ateismus je dogma". Protože se mi zdá, že celá debata proběhla pouze v rovině ateismus versus křesťanství, dovolím si posunout celý spor o stupínek výš a pokusit se vyjádřit, v čem je ateistický postoj chybný a lživý vždy. |
|
Ateismus lze chápat kupříkladu jako radikální odmítání křesťanství poukazováním na zločiny, které byly v jeho jménu spáchány - jako to činí pan Sklenář, lze jej chápat jako odmítání vlivu věřících na veřejný život - což je ovšem v rozporu s principy demokracie, nebo i jako pouhé filozofické přemítání o původu světa, které jaksi nepočítá s židovsko-křesťanským pojetím Boha. To všechno (a samozřejmě i mnohem víc) je možné a v mnoha ohledech to může být i pravdivé. V jedné věci je ale radikální ateismus lživý vždy. A to pokud se snaží někoho přesvědčit, že člověk může být buď náboženský nebo nenáboženský, tedy že má jednoduše výběr a záleží jen na něm, co si vybere. Člověk může být opravdu jakýkoliv, může mít jakékoliv názory, ale skutečně nenáboženský nemůže být nikdy. Abych tento můj názor lépe vysvětlil, dovolím si nyní uvést dva citáty z knihy od Ericha Fromma Psychoanalýza a náboženství (vydalo nakladatelství Aurora v roce 2003). Citát první: "Neexistuje nikdo, kdo by neměl náboženskou potřebu, potřebu orientačního rámce a předmětu uctívání. Tato skutečnost nám ovšem neříká nic o konkrétním kontextu, v němž se náboženská potřeba projevuje. Člověk může uctívat zvířata, stromy, zlaté nebo tesané modly, neviditelného boha, světce či ďábelské vůdce. Může uctívat své předky, národ, společenskou třídu, politickou stranu, peníze nebo úspěch. Jeho náboženství může přispívat k nárůstu destruktivity, anebo lásky, k ovládání druhých, anebo k bratrství, může posilovat jeho rozumové schopnosti, anebo je ochromovat. Člověk si může uvědomovat, že jeho systém má náboženskou povahu a liší se od systémů světské sféry, anebo si může myslet, že žádné náboženství nemá a vykládat svou oddanost určitým údajně sekulárním cílům, jako jsou moc, peníze či úspěch, jen jako praktičnost a účelnost. Otázka nestojí NÁBOŽENSTVÍ ANO NEBO NE, ale JAKÝ DRUH NÁBOŽENSTVÍ: takové, které podporuje rozvoj člověka a uvolňuje jeho schopnosti, anebo takové, které jeho schopnosti ochromuje". O několik stránek dále se lze dočíst věty, které jsou jistě neméně zajímavé. "Jaká je náboženská situace současné západní společnosti? Dnešní stav se podobá zvláštním způsobem tomu, co antropologové zjistili při studiu života severoamerických indiánů. Indiáni byli obráceni na křesťanství, ale v žádném případě to neznamenalo, že by jejich stará víra byla vykořeněna. Křesťanství u nich představuje jen vrstvu položenou přes jejich staré náboženství a obě tradice se v mnohém prolínají. V naší kultuře monoteismus spolu s ateistickou a agnostickou filozofií vytvářejí tenkou vrstvu postavenou na náboženstvích, která jsou v řadě ohledů mnohem "primitivnější" než náboženství indiánů. Jelikož jde o čiré modloslužebnictví, jsou také se základním učením monoteismu daleko hůře slučitelná. Silnou kolektivní formou moderního modlářství je uctívání moci, úspěchu a autority trhu. Kromě těchto kolektivních forem ovšem nacházíme i něco jiného. Pokud odloupneme slupku moderního člověka, objevíme bezpočet individualizovaných primitivních typů náboženství. Řadě z nich se říká neurózy, ale mohli bychom jim stejně dobře přidělit jejich odpovídající náboženská jména: uctívání předků, totemismus, fetišismus, ritualismus, kult čistoty a další." Pokud budu jednoduše předpokládat, že Erich Fromm věděl moc dobře, o čem mluví, pak by se původní páně Sklenářův článek měl spíše jmenovat: "Jsem hrdý, že se osmdesát procent Čechů hlásí k primitivnímu totemismu". Samozřejmě si nejsem jist, zda tomu takto v české společnosti opravdu je, ale pokud ano, pak máme být opravdu na co hrdi! |
