Informace o mrtvých Iráčanech - počty i údaje o tom, kdo zabíjí - jsou absolutně nepoctivé, argumentuje v deníku Guardian George Monbiot.

Bylo nám řečeno, že na Iráčanech nezáleží. Před začátkem invaze se vychloubal šéf amerického ústředního velení generál Thomas Franks, že "my mrtvoly nepočítáme". Jeho tvrzení opakoval v listopadu 2003 Donald Rumsfeld ("Mrtvoly jiných národů my nepočítáme") a letos v lednu i Pentagon ("My počítáme jen americké civilní a vojenské raněné a mrtvé").

Ale to není pravda. Téměř každý týden tvrdí Pentagon, že usmrtil 50 až 70 až 100 povstalců při útocích na nejnovější pevnost všudypřítomného monstra Zarkávího. V květnu tvrdil šéf sdružených vojenských štábů, že jeho vojáci usmrtili 250 Zarkávího "nejbližších spolupracovníků". Avšak minulý týden učinil Pentagon něco nového.

Dovoluji si přiložit návrh petice... Stínový ministr školství za ODS, poslanec Waltr Bartoš navrhl omezit pravomoci akademických senátů, píše Jan Kyncl z ČVUT.

Je to pochopitelné: akademické senáty jsou mladší, dynamičtější a nutí vedení k inovaci výuky, hodnocení výuky studenty, výkonovému odměňování atd.

Věkový průměr senátu fakult je také - alespoň na ČVUT - nižší než zaměstnanců, a to i bez započítání věku studentů. Pro studenty jsou akademické senáty v podstatě jedinou možnosti, jak tlačit na zvyšování kvality výuky; v EU umí-li student řeč a je napíklad z Německa, nemá problém studovat jinde a vybrat si fakultu, která je kvalitní a férová.

Čeští studenti bohužel (snad zatím) nejsou vybaveni ani finančně ani jazykové a někdy je i problém jít na školu ve vzdálenější části republiky; o sociálních stipendiích se teprve uvažuje a studentské půjčky na studium garantované státem neexistují. Čeští studenti se za této situace naučili tlačit fakulty k oné kvalitnější a férovější výuce a zkoušení, a to právě prací v akademických senátech. Navíc se studenti v senátech fakult a škol naučí jednat s lidmi, prosazovat názory, pracovat pro celek a podobně. Myslím, že by z bývalých studentských senátorů mohla jednou vzejít generace politiků, za které se nebudeme muset stydět.

Změní-li se senáty zákonem v hlasovací mašinérie vedení škol a fakult, bude to v podmínkách ČR výrazný krok zpět. Senáty pochopitelně vedení vadí, pokud chce vedení vládnout a nikoli spravovat instituci. Ale takovému vedení by senáty vadit měly.

Z vlastní zkušenosti na FEL ČVUT vím, že akademické senáty udělaly pro lepší fakultu od roku 1989 hodně; pochopitelně demokratické řízení se nelíbí těm, kdo chtějí vládnout na základě jiných pravidel; demokracie se nelíbí nedemokratům. Ale byla by škoda jim na nátlak zákonodárců ustoupit bez boje.

Co znamená tato záludná rétorika amerických politických představitelů? Stephen Hadley, poradce prezidenta Bushe pro otázky národní bezpečnosti, prohlásil, že v tajných věznicích CIA, pokud vůbec existují, není nikdo mučen. Jak tuto větu chápat? Poradce o tajných vězeních neví, a právě proto nás může ujistit o nemučení, anebo o těchto zařízení ví a může proto veřejnost ujistit, že neexistují? Nebo to máme chápat tak, že neexistují, dokud pod tlakem důkazů nebudou existovat i oficiálně? A jaký je v tom vlastně rozdíl?

V Orientaci, která je pravidelnou součástí sobotních Lidových novin, uveřejnili redaktoři František Šulc a Lukáš Dolanský článek o příjmech poslanců a senátorů nazvaný "Škubánky za Masaryka a dnes". Článek doplnili fotografií ze současné Poslanecké sněmovny, na které čtenář spatří toto: poslanci i členové vlády ve svých lavicích stojí a před poslaneckými lavicemi předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek si s kýmsi podává ruku. Podle autorů, jak patrno z popisky pod touto fotografií, zde jde o to, že "sněmovna hlasuje o důvěře vládě v r. 2003".

To myslím o úrovni celého článku vypovídá více než cokoliv jiného...

Druhý díl denního sestřihu záběrů 16 kamer tak trochu jiné reality show Odhalení, uvedený v úterý večer na zpravodajské stanici ČT 24 se věnoval bigamii. Čtete správně. Richardovi jedna samice zdaleka nestačí.

Není sám. Na zálety chodí, ač ženatí, i jiní muži. Znám i vrcholné politiky... A to nemají tak krásný stříbrošedý kožich, jako Richard. Rodinný život vůdčích mužů je plný vysilujícího snažení, jak zůstat na vrcholu slávy, moci i hromady peněz. Většině z nich se to nepovede, ale snažt se považují za svou morální povinnost. Rodinný život goril se odehrává podle přírodního pravidla, které praví, že muž může mít tolik žen, kolik s ním je ochotno být. Ochrání-li a uživí-li jich pět, zůste mu jich pět. Jeho tlupa pak připomíná sultánův harém. Podle psychologů ovšem lidské fantazie o více ženách narážela donedávna na evropskou židovsko-křesťanskou civilizační bariéru. Rozpad křesťanských dogmat zavinil hodnotovou neujasněnost lidských tlup. Otázkou zůstává, jestli tuto překážku neruší právě ti, kvůli kterým v historii vznikla - dnešní celebrity. Otevřete-li bulvární deník Blesk, nebudete věřit, že muž žije podle zákona světského i církevního jen s jednou ženou. Nevaž se, odvaž se, praví evangelium dekadentní, komerční společnosti. A tak ničím nejsoucí, nic neznamenající, ale naprosto amorální terče bulvárních drbů se nevážou a odvazují... Na mejdany Richard nechodí. Nepije. Nedělá skandály. Neprozrazuje postelové scény ošetřovatelům. Přesto se ocitl v Blesku. Dědičné statky Richard nemá. Svou autoritu si musí neustále obhajovat jako rozhodčí sporů svých hádavých žen a ochránce svého malého potomka. Moja také nepřevezme jeho panství automaticky. Bude muset o svou roli v dospělosti usilovat či dokonce bojovat. Přesto o něm píší i v SuperSpy. A v dobrém...

"Milující matce" Kijivu je 12 let a má jednoho ročního potomka. Richardovi je 14 let a je "v nejlepších letech". Sestře Kijivu, "tetičce" Shindě je 14 let a díky antikoncepci je a ještě nějaký čas bude bezdětná. Těžce to nese, přesto prozatím nedochází v hale gorilího pavilónu ke konfliktům. A co u vás doma?

Současné lidské společnosti by se hodila inspirace z gorilího života. Novela zákona o rodině, která by odpovídala faktickému stavu bez přetvářky a falešné církevní morálky. Definice by mohla znít třebas takto: rodina je trvale existující, dobrovolný ekonomický, citový a sociální svazek několika vzájemně nepříbuzných zletilých osob a jejich potomků, stvrzený pověřenou institucí státu. Rodina kdysi byla základ státu... Dnes žijeme stejně v tlupách víc, než v monogamních svazcích. Spočtěte si, kolik času strávíte s rodinou a kolik v práci či s přáteli... S věrností jedné partnerce se moc nepářeme. Jen málo mužů nemělo milenku, jen málo žen nemělo milence. Proč se tedy za to stydět? (Třeba kvůli čisté lidské loajalitě a potřebě nelhat (čistě z důvodů osobního sobectví) trvalému partneru či partnerce? JČ) 60% rozvodovosti je číslo, které u goril nenajdete. Dětem věnujeme stále méně času a ony nám také. Nejsou na tom Kijivu a Moja lépe? Podívejte se sami. Dvacet čtyři hodin denně můžete sledovat dva gorilí televizní programy. Sledujte přirozenou bigamii v přímém přenosu. Na internetu. Sledujte cizí šťastný život, když už nechcete žít ten svůj vlastní... Dnešní doba patří multimediálním voyeurům. Pět minut se čtyřmi gorilami, šestnácti kamerami a dvěma moderátory už podruhé uviděli diváci večerního vysílání ČT 24 a ráno vám v repríze popřejí Dobré ráno v 6:45 na prvním programu České televize. Poprvé uvidíte další tři minuty navíc z gorilího života - v Doborém ránu o dvě hodiny později. Reprízu prvního dne tak trochu jiné reality show z pražské ZOO uvidíte už jen na internetu.

www stránky s přímým přenosem Odhalení

Petr Pospíchal brojí proti manipulativní expertokracii, proti tomu, že jsme ohlupováni experty různých oborů našeho žití. Na úvod si ovšem vybral příklad, který mi docela nesedí, totiž když se pozastavuje nad tím, že se ministrem zdravotnictví stal opět doktor medicíny.

Mercredi 9 novembre à 19h00

ALFRED RADOK

metteur en scène du Jeu de l'amour et de la mort (1964) d'après Romain Rolland

Cette conférence-projection sera consacrée à un spectacle emblématique des années soixante qui résume les recherches esthétiques de l'époque et dans lequel la Révolution française n'est pas sans rappeler la situation politique de la Tchécoslovaquie d'alors. Alfred Radok (1914-1976) est l'un des plus grands metteurs en scène tchèques. Coauteur avec Josef Svoboda de la Laterna Magica, il fut également réalisateur de films. Conférence présentée par Katérina Hala. Entrée libre.

Lieu : Centre tchèque -- Salle Janáček, Centre tchèque, 18 rue Bonaparte, 75006 Paris, tél : 01 53 73 00 26, M° Saint-Germain de Près ou Mabillon, bus n° 95 ou 39, arrêt Jacob

Kulturní veřejnoprávní televizní okruh BBC 2 bude první stanicí, která přestane ve Velké Británii vysílat analogově, až se vláda rozhodne zrušit analogové vysílání.

BBC 2 bude vypnuta o několik týdnů dříve než ostatní analogové televizní okruhy. Touto taktikou se vláda pokusí lidi předem varovat, že si musejí opatřit digitální televizní přijímací technologii.

"22. listopadu se předpokládá, a tím jsem si jist, že paní Merkelová bude zvolena spolkovou kancléřskou. Nemohu říci , že mě to těší. Ale umím to respektovat"

V jednom ze svých posledních vystoupení jako německý kancléř před zástupci zahraničního tisku naznačil své budoucí plány. "Ptali jste se co budu dělat. V celém svém životě jsem si přál dvě povolání. Jedno bylo práce advokáta a další byla politická činnost. Jsem skutečně dobrým advokátem, a kdo z Vás potřebuje právní poradu by si toho měl všimnout" Dále pokračoval , že dříve poskytoval tyto rady mnohým lidem zadarmo, dnes to bude činit za obvyklou úhradu.

Kandidatura Matthias Platzecka, na místo předsedy SPD, však naznačuje , že kancléř tak úplně z politické scény nezmizí, jelikož je považován za poradce tohoto designovaného prvního muže německé sociální demokracie. Již mu také poradil, koho si má vybrat za generálního tajemníka. Jenom čas ukáže, jakou novou roli přisoudí osud tomuto muži, který je stále v nejlepších politických letech -- 61 let..

V psychiatrické léčebně se na léky počítá s padesátikorunou na pacienta a den. Léčení na různých odděleních je různě nákladné podle struktury nemocných. Proto má léčebna vnitřní normu pro každé oddělení jinou. Limit ovšem nestačí na léčení, které by nebralo v úvahu ekonomická omezení. Protože je psychiatrie v ČR dlouhodobě podfinancována, nemůže si dovolit plýtvat jako některé jiné obory a léčebny přijaly přísné vnitřní normy.

Farmaceutické firmy musí uspokojovat své akcionáře. Je proto přirozené, že hledají cesty k maximální spotřebě svých produktů. Dobré je například úplné uvolnění přístupu k lékům pro lékaře nespecialisty. Mohou tedy například nasadit antidepresivum každému, kdo se neusmívá. Pak už těžko někdo najde odhodlání antidepresivum po letech vysadit. Pokud se pacient neusmívá, je třeba pokračovat, pokud se usmívá, je třeba pokračovat, protože se antidepresivum osvědčilo.

"Jsem se svou lékařkou zcela spokojená", svěřila se mi jedna novinářka.

Míra pokleslosti, úpadku mravů, neodvratný zánik dosud snad platných etických hodnot a měřítek společenské únosnosti se jen povrchně a mizerně dá poměřit kategorií fyzikálních hodnot. Na morálku paní Dulské, stárnoucího plagiátora životního stylu vesmírného tuláka Bukovského nebo pražského středoškoláka, který se v sedmnácti letech potýká ani ne tak se stříbrných větrem ve vlasech, jako s drogovou závislostí lze jen těžko najít metr, neřku-li stejný. Vypočítavá a pokrytecká prudérie časů minulých se po způsobu velkého třesku změnila v posmutněle jásavé stránky titulních listů, perverzních stejně jak pornografické magazíny.

Francie se v mnoha zásadních věcech odlišuje od Británie. Avšak stejně tak, jak se Británie dokázala po násilnostech uprostřed vnitřních měst v osmdesátých a v devadesátých letech poučit z obdobných násilností, k nimž docházelo v USA v šedesátých letech, nyní by se Francie obdobným způsobem mohla poučit ze zkušeností Británie, píše se v redakčním komentáři v úterním britském deníku Guardian. List pokračuje:

Oficiální veřejné vyšetřování v USA (Kerner) a v Británii (Scarman) poukazují na četné způsoby, jimiž lze zlepšit policejní práci, ale také zůdrazňují, že je nutno vyřešit podstatnější problémy - příliš vysokou nezaměstnanost, nedostatačné bydlení, špatné školy i politický systém, který tyto problémy ignoruje. Kernerova slova: "frustrované naděje a bezmocnost" jsou zvlášť aktuální v případě mladých francouzských násilníků, pocházejících z afrických a arabských komunit, mnozí z nichž jsou už třetí generací Francouzů.

Podle etnicky barvoslepého "francouzského modelu" měli být přistěhovalečtí zaměstnanci, kteří přišli v padesátých a v šedesátých letech z bývalých kolonií na severu a v černé Africe do Francie, považováni za rovné občany. Oni sami i jejich potomci měli mít možnost využít vzdělávacího systému a bohatého sociálního státu k tomu, aby se asimilovali v "bělošské" Francii. Proto stát ani žádná jiná organizace nevydávají statistiky o etnickém či národnostním původu, píše britský deník Times a pokračuje:

V praxi se však Francie vůči svým menšinám obrátila zády a uzavřela je do předměstských ghet a odepřela jim přístup k "sociálnímu výtahu" (ascenseur social), který měl začlenit přistěhovalce do většinové společnosti.

To, že byli usmrceni dva mladíci elektrickým proudem, je samo o sobě nedůležité. Jde o symbolismus té události. Mládí + policie = smrt. To byla ta rovnice a mohla být realizována tisíci různými způsoby, píše v úterních Timesech David Aaronovich a pokračuje:

Bylo by možná falešné tvrdit, že Francouzi nejsou šokováni každodenními záběry hořících automobilů a davů, házejících kamení. Ale zatímco bylo násilí omezeno na ghetta, o nichž by se bohatým pařížským elitám ani nesnilo, že by je kdy navštívily, mohly na nepokoje na předměstích pohlížet s pozdviženým obočím, ale bez většího zájmu, píše konzervativní britský deník Daily Telegraph a pokračuje:

Zapalovat automobily, to je přece něco, co se v menším měřítku na těchto deprivovaných sídlištích, které jsou - pro ostatní Pařížany příjemně - umístěny až na druhé straně dálnice, která obepíná Paříž - děje pravidelně po celý rok.

Je toto intifada, která postihla Francii? Mají nepokoje ve Francii širší význam pro celý Západ?

Jakýkoliv hovor o intifadě je absurdně zavádějící. Zaprvé, násilníci nejsou zdaleka všichni muslimové (i když více než polovina jich pochází z islámského zázemí). Zadruhé, nemají žádný pocit vzájemné politické ani náboženské totožnosti a nemají žádné politické požadavky. Projevují jen loajalitu své čtvrti a svému gangu. Jejich hlavním požadavkem, pokud to lze přesně zjistit, je, aby je policie a francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy nechal na pokoji, aby mohli pokračovat se svým životem drobného násilí a prodeje drog. Širší význam celé krize tedy není politicko-náboženský. Je to varování, co se stane, když nechá vláda problémy sociální deprivace a násilí zhnisat.

Citujeme z analýzy britského deníku Independent.

Zprávy o násilí ve Francii se již několik dní drží mezi hlavními titulky francouzských a zahraničních médií. Události jsou často představovány jako nečekané a francouzská veřejnost je prý šokována. Kritiku od novinářů sklízí především francouzský model Republiky a politika integrace přistěhovaleckých menšin. Na průběhu událostí ale bohužel nesou svůj díl viny i média.

V reakci na rasistické příspěvky zrušil server Novinky na konci minulého týdne diskusi k aktuálním událostem ve Francii. Podle českých rasistů si násilníci ve Francii zaslouží jen to nejhorší a "diskuse" podle toho také vypadala: odvážní mladí muži se předháněli v tom, kdo použije slov tvrdších, vulgárnějších a nenávistnějších.

Nejdříve několik pokorných vyznání, pokud ovšem čtenáře zajímají. Pokud ne, může tento odstavec přehlédnout: Jsem opravdu rád, že po nástupu Jiřího Paroubka do čela české vlády se výrazně zmenšují šance ODS na volební vítězství 2006. Jsem opravdu rád z až nepochopitelně dobrých hospodářských výsledků ČR, ještě k tomu v době, kdy její vládu kontroluje strana, jíž jsem členem a když evropské hospodářské mocnosti zápasí s problémy. Rád bych, aby tento trend vytrval až do voleb a po nich. Proto kritizuji předsedu české vlády za vyjádření a postoje, kterými nepochybně krátkodobě získává sympatie velké části veřejnosti a menší části médií. Nerad bych, aby je do voleb zase ztratil. S ním by je totiž nejspíš ztratila i sociální demokracie A co pak, na další čtyři roky a možná více?

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.