Jsem sociálně cítící demokrat a myslím to upřímně!

Domnívám se, že poradci předsedy vlády pro styk s veřejností ho neuvěřitelně rychle naučili zbavit se dřívější nejistoty a vystupovat s rozhodností až přehnanou. Zbavil se dřívějšího 'myslím` v každé větě. Nyní začíná většinu vět slovy 'já jsem` téměř i tam, kde v češtině je podmět zamlčený. To lidem, obzvláště po dosavadních zkušenostech z velmi přízemní demokracie, vyhovuje. Touží konečně po silném a 'razantním` vůdci, který ví, co chce a jak toho dosáhnout. Alespoň na čas po tom touží. Nejsem si ale jist, zda pan předseda vlády opravdu ví co chce a jak to dosáhne. Znejišťuje mne čím dál víc i obsah a frekvence jeho poselství k nám.

Zhruba před týdnem jsem pro Britské listy napsal text v souvislosti se slovními  manévry politiků z členských zemí Evropské unie (EU) před neformální vrcholnou schůzkou v Hampton Parku u Londýna a s diskusemi v rámci Světové obchodní organizace k otázkám nadhozeným na jednáních v Doha. Kritizoval jsem v něm mimo jiné i část českých politiků a médií proto, že nás o těchto, pro naši budoucnost důležitých věcech, buď neinformují vůbec, nebo nás dokonce ve vlastním zájmu matou. Uplynulou sobotu ovšem uveřejnil pan Paroubek svou verzi schůzky v Hampton Parku v deníku Právo pod titulkem Evropská unie se dívá do budoucna. Text je bohužel další dezinformací.

Nevím, zda šéfové vlád v Londýně vycházeli z materiálu předloženého předsedou Evropské komise (EK) Barrosem, jak tvrdí pan Paroubek. Vím ale, že témata vzdělání, výzkum, energetická politika, globální bezpečnost a migrace nastolil britský premiér Blair naposledy na jednání 26. 11. ve Štrasburku. Předseda české vlády nám také píše, že o těchto tématech budou v Česku diskutovat nejlepší mozky země a že s tím také souvisí informování veřejnosti. Nemám vůbec pocit, že bych patřil k 'nejlepším mozkům této země`, přál bych nám všem ale, abychom byli opravdu věcně a pravdivě informováni. Nejen o těchto otázkách, ale o všech, které se naši přítomnosti a budoucnosti týkají. Bojím se, že nebudeme. Od politiků opozice se totiž pravdu sotva dovíme. A předseda české vlády mění bohužel názory na současnost a budoucnost EU podle toho, s kým právě mluví.

Nemíním zde pokračovat v jeho seznamu, o čem všem poučil pány Chiraca, Schrödera, Perssona, Blaira, Barrosa a další. Kdo chce, si to může v jeho textu přečíst sám. Namísto toho zde ocituji něco z myšlenek, které v Londýnských Finantial Times (FT) právě před týdnem vyjádřil o schůzce v Hampton Parku jeden z předních komentátorů novin Wolfgang Munchau.. Konstatuje, že na nastolenou otázku o tom, jaký vliv bude mít globalizace na evropské hospodářství, přítomní vůdcové evropských zemí nedali odpověď, z čehož vyvozuje dvě věci: Evropské politické elity nemají ponětí jak se ke globalizaci postavit a instituce EU nejsou místem, kde se problém vyřeší.

Stará Evropa

Ve Francii je podle komentátora FT konsenzus o tom, že globalizace je hrozba. Proto Francouzi v referendu odmítli návrh Evropské ústavy a proto prezident Chirac zuby-nehty brání Společnou zemědělskou politiku, její dotace a cla. To je možná dobré pro zemědělce, především ve Francii, není to ale dobré pro Evropu a hlavně -- pro chudé země světa. Němci, největší přispěvatelé do rozpočtu EU, vidí prý globalizaci jako problém soutěživosti, proto chtějí snižovat mzdy a jsou ochotni přijmout dlouhodobou depresi aby si udrželi průmyslovou základnu Za stanovisko Evropské komise považuje komentátor FT 'první velkou myšlenku` jejího předsedy Barrosa, kterou nazývá 'Fond morálního hazardu`.Podle tohoto názoru se mají z navrženého Fondu vyplácet zaměstnancům peníze, pokud přijdou o práci v důsledku globalizace. Z toho pisatel vyvozuje, že Fond zajistí peníze pro ty, kdo dostanou výpověď například od Hewlett Packard-u, nikoli ale třebas pro řidiče autobusu, kteří se ocitnou na ulici. Munchau pak píše, že EU je příliš velká a rozdělená v zájmech než aby mohla řešit problémy globalizace. To by, podle něj, mělo být úkolem pro národní vlády a pro eurozónu. V Německu by to, například, chtělo uvědomit si, že budoucnost není v nekonečné výrobě středně velkých aut; Francie by si měla umět představit, že život půjde dál i po Společné zemědělské politice. Obecně by členské vlády měly hledat a prosadit správnou kombinaci flexibility a bezpečnostních opatření, potřebnou v éře globalizace. Taková kombinace je v různých zemích různá. Eurozóna by prostřednictvím koordinace mezi svými členskými státy měla zlepšit přizpůsobivost své makroekonomické politiky. A co ji, nakonec, k tomu donutí? Podle Wolfganga Munchaua -- globalizace. Člověk nemusí s autorem ve všem souhlasit, musí ale uznat, že se od něj o problémech Evropské unie -- a teda i našich -- dozvěděl podstatně více, než z textu předsedy české vlády.

Na závěr obdoba vtipu, který si pisatel článku přetlumočil do svého titulku v němž říká že peklo je, když Evropa diskutuje o globalizaci.: To kdysi v 60-tých letech minulého století britský žurnalista David Frost (termín moderátor tenkrát ještě neexistoval a dnes se stejně nepoužívá pro žurnalisty ale pro kdejakou naparáděnou holku nebo kluka) v jednom ze svých programů přirovnal peklo k místu, kde Němci jsou policajty, Řekové politiky, kuchyně je anglická, jazykem je holandština a Švédové mají na starosti zábavu. Nedivím se, že kdekdo dnes za starou Evropou pociťuje nostalgii.