Ačkoli jsou Český rozhlas a Česká televize v České republice samostatnými subjekty, přesto jde věcně o jednu instituci zabezpečující odlišnými prostředky elektronické vysílání veřejné služby.

Ježkův článek, který jsem na úvod svého vystoupení v panelu o digitalizaci přečetl a poté mé doplnění postupné fúze ČT a ČRo do funkčního komplexu multimediální veřejné služby, vzbudilo v zákulisí i v auditoriu velmi živou diskuzi. Od varování jedněch, majících strach z nepřijatelnosti podobné komplexní mediální služby pro decisní sféru, přes obavy z možných nehospodárností až po obavy z vývoje vlastního tržního podílu u soukromých vysílatelů. Představa konkurence tohoto rozměru a multiplikačního efektu mnohé vyděsila. Ale veřejná služba se stane opravdu veřejnou a kvalitní jedině tehdy, jestli bude atraktivní i pro dnešní mladé, jestli dokáže obstát v technologické i obsahové konkurenci ne "kopírováním" komerčních modelů, ale vlastní koncepční vizí. Nesmí vzniknout Česká komerční televize, ale naopak - kvalita šíření informací jako veřejné služby musí být etalonem kvality.

V osmé kapitole Janova evangelia jsme četli dialog Ježíše s jeho současníky. Abychom mu dobře rozuměli, je třeba vědět: ten, kdo tam o sobě říká takové věci, jako že je bez hříchu, že zachovávání jeho slova vede k věčnému životu, že existoval ještě dříve, než se narodil Abrahám, ten kdo takto mluví ve fiktivním dialogu, to není člověk Ježíš. Není to ten, kterého z ostatních evangelií známe jako nejpokornějšího z lidí a který by sám o sobě takové věci nikdy neříkal. To jsou slova prvé církve téměř sto let po Ježíšově smrti, církve, která vkládá do úst Kristu to, co sama o něm věří.

Překvapené osazenstvo jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích jednoho dne zjistilo, že občanské oděvy kolegů přicházejících do práce září radioaktivitou až dvacetkrát silněji než montérky těch, co hodlali odejít domů. Bylo 29. dubna 1986.

Veřejný zájem. Kouzelná formule, pomocí níž se dá zaklít kdokoliv a cokoliv, co by mohlo stát v cestě. Čemu? Tomu, co se naše vláda rozhodne dát našemu národu jako prostředek pro dosažení ještě většího blahobytu. Což je přirozeně veřejný zájem. Odtud tedy to označení.

Ve čtvrtek 1. dubna měl premiéru celovečerní film Marka Najbrta Mistři. Půjdou se na to podívat davy?

Malá úvaha o tom, proč dnešní lidé jak pštrosi strkají hlavu do písku před světem, ve kterém žijí. To už nikdo nechce vědět? Nikoho nezajímá, jaká je příroda a jaká překvapení skrývá? Nikdo nedokáže ocenit krásu nejvyššího umění? Je to trapné, vlastně spíš smutné. Jedno zvláštní tiché setkání mne přimělo o tom trošku více přemýšlet.

V následujícím textu si všimnu některých konverzačních námětů naší současnosti v inspirujících podnětech navozených kdysi dávno (doslova před sto a více lety) Masarykem. Přitom poukáži na některé aktuální problémy, i když by referování o Masarykových --- často i dnes velmi pozoruhodných --- zásadách a stanoviscích nepostrádalo významu samo o sobě.

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla od nynějška každoročně udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách ("ring-fenced awards in Central and East European Studies"). O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB naleznete ZDE. Žádosti o stipendium nutno podat do 4. května 2004.

Internetové stránky katedry slovanských studií (včetně bohemistiky) na Glasgow University jsou ZDE.

Článek Miroslava Polreicha (BL 30.3.2004 ZDE) a jeho curriculum vitae mě podnítilo k podrobnějšímu pročtení jeho starších článků. Jeho legisticky zdůvodněné protiamerické zaměření trochu připomíná komunistu, přesvědčeného, že někdejší Československo směřovalo k učebnicovému komunismu a nebýt listopadového převratu, byli bychom mu jistě o něco blíže. Za svých studií jsem poznal pár lidí, kteří tomu snad opravdu věřili -- a to bylo ke konci osmdesátých let.

Dne 18. března Mirona Maria Fracasi, třiadvacetiletý cvičenec jógy z Bukurešti, neměl raději vstávat z postele, anebo ještě lépe, neměl se vůbec probudit. Ale on z ní naneštěstí vstal, oblékl si župan, pustil hudbu, zalil snídani z ovesných vloček čerstvým mlékem, přešel k oknu a pak již s otevřenými ústy sledoval, jak maskovaní policisté v neprůstřelných vestách, ozbrojení samopaly přeskakují plot jeho dvorku, bijí jeho psa a vykopávají vstupní dveře. Ještě méně zdvořile si počínali uvnitř, stejně jako jeho spolubydlící ho srazili na zem a na šíji mu přitiskli hlaveň zbraně. Nikdo z policistů se neidentifikoval.

Po osobních, dokonce dojemných slovech minulé pasáže, čteme toto: "Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu "rozřízku"! Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci -- ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat." Zdá se tedy, že Pavel měl opět na mysli židokřesťany, že mluvil o nich, když říkal, že adresátům bude ku prospěchu, pokud jim bude psát stále totéž. Důraz na ducha, na Krista, na vnitřní hodnotu je pro Ježíšovo učení naprosto rozhodující a bez něj se celá podstata Ježíšova poselství musí ztratit. Proto by nás vůbec nemělo překvapit Pavlovo tvrdé naléhání na odmítnutí židokřesťanství. Nebezpečí zvnějšnění křesťanství je akutní po celé dějiny, ba dokonce můžeme říci, že tam, kde nemoc propukla, se jménem Ježíše Krista konala obyčejná zvěrstva.

Zastávat názory, že insider trading na burze je v pořádku (viz ZDE a že antimonopolní úřady působí škodlivě (ZDE), je naprosto legitimní. Podivné je, když Vavřinec Kryzánek v Hospodářských novinách obhajuje insider trading a zneužívání tržní dominance ideologickými argumenty namísto pragmatické úvahy.

V pátek 2. dubna ve 20.10 hodin bude ČRo vysílat v pravidelném pořadu Média v postmoderním světě padesátiminutovou diskusi o údajné buvarizaci současných českých médií mezi Václavem Žákem a Janem Čulíkem. Pořad moderuje Radko Kubičko. Navazuje na nedávnou pražskou diskusi na toto téma, kterou zorganizoval portál Česká média a kterou v Britských listech ostře zkritizoval Štěpán Kotrba tímto článkem. Je ke cti Radka Kubička, že v pořadu citoval Kotrbův článek v plném znění, i když kritizuje celou diskusi a konkrétně i jeho samotného.

Česká média netrpí pouze sklonem zjednodušovat v závislosti na snazší prodejnosti svých produktů. I konfrontační oblast seriózního zpravodajství, jako analýzy, polemiky, fejetony a různá zamyšlení, trpí svou vlastní nemocí.

Reakce na tento článek.

Přivrženci války v Iráku patrně na celém světě tvrdě kritizovali španělské voliče za to, že "kapitulovali před teroristy", když zvolili socialistickou vládu. Těmto kritikům se nelíbilo, že byla zvolena socialistická vláda - a tedy obvinili voliče. Do kanadských novin, které vlastní firma CanWest, píše články na podporu George W. Bushe pan David Warren. Občas v nich dokonce dává americkému prezidentovi rady, jak by měl ještě tvrději a účinněji jednat. O takových lidech se tu říká, že jsou katoličtější než papež. Na jeden takový článek reagoval svým příspěvkem v novinách španělský vyslanec v Kanadě, pan José Ignacio Carbajal:

Reakce na polemika Jindry Vavrušky Minimální daň, sociální pojištění a další nesmysly vymyšlené za účelem vytahování peněz lidem z kapes

"Já ty narozeniny neoslavuji," řekl podle svědectví jednoho novináře Milan Kundera o svých pětasedmdesátinách. "Jsou jen připomínkou přibližující se smrti."

Jak typicky kunderovský výrok. Snad nejvýznamnější český spisovatel posledního půlstoletí v něm znovu projevuje svůj charakteristický rys: chce poručit větru a dešti, být na kozlíku dějin, vládnout významem a směrem svého života a díla - přestože celý dílem paradoxně a geniálním způsobem svědčí o tom, že je něco takového nemožné. Kunderovo dílo je paradox. Na první pohled brilantní úsudky a brilantní bonmoty, avšak když se nad nimi jen trochu zamyslíme, uvědomíme si, že obsahují navzájem si protiřečící rozpory. A právě tím je Kunderovo dílo zajímavé - jeho mystifikace povzbuzují u čtenáře nezávislé, samostatné myšlení. Jeho apodiktické výroky jsou na první pohled inteligentní, líbivé a zajímavé, avšak z hlubšího pohledu jsou sporné. Je podnětné objevovat v čem. Proto je vhodné a slušné se pozastavit v den jeho pětasedmdesátých narozenin nad dílem autora, který vyšel z českých poměrů, výrazně je ovlivnil, aby se pak stal světoznámým autorem, jehož romány, které v ČR nevyšly, se staly v poslední době bestsellerem v komunistické Číně - jeho Směšných lásek a (v ČR nikdy nevydané) Nesnesitelné lehkosti bytí se za pouhý měsíc v Číně nyní prodalo od každé knihy 50 000 výtisků, připravuje se dotisk, viz ZDE.

Přes značný odpor opozice a navzdory skepsi části pravice, jmenoval ve středu podvečer francouzský prezdient Jacques Chirac v pořadí třetí vládu. Po debaklu pravice v regionálních volbách o minulém víkendu, se posílená vláa chystá na konfrontaci.

Složení nové francouzské vlády, zvané také Raffarin III, posílené oproti předchozí o pět nových ministrů, provází odchod těch, kteří se rekrutovali z "občanského sektoru" (Luc Ferry, Francis Mer, Noëlle Lenoirová, Jean-Jacques Aillagon, Dominique Versini) a naopak příchod zocelených pravicových politiků do klíčových resortů, kteří mají plnou podporu vládní většiny Svazu lidového hnutí (UMP) - především tedy prezidenta Jacquese Chiraka a "stínového premiéra" Alaina Juppého. Vláda premiéra Jean-Pierre Raffarina se tím již dnes připravuje na tvrdý test nadcházející politické konfrontace vně i uvnitř.

Je tomu několik desítek let, co Ivan Illich napsal knihu Odškolnění společnosti a Alvin Toffler svůj slavný Šok z budoucnosti, v nichž oba (byť z odlišných důvodů) tvrdě kritizovali způsob výuky v systémech oficiálního školství. Současné školství se však neustále potýká s problémy, o kterých tito a mnozí jiní autoři psali před třiceti lety. Shrneme-li stanovisko Tofflera, způsob výuky na školách pokulhává za požadavky a potřebami okolního sociálního systému.

Setkáváme-li se se studenty vysokých škol, jsou velmi často nespokojeni. Nepraktická orientace, nudná výuka, nízké požadavky na práci studenta, malý důraz na aplikaci znalostí, nereflektování požadavků trhu práce, slabá stimulace ke kreativitě.

Se zájmem jsem si přečetl článek Jaroslava Spurného v Respektu č. 12/2004. Oldřich Kužílek, stejně jako lidé z Ekologického právního servisu a právnička Helena Svatošová dělají mnoho velice záslužné práce, o které ledacos vím a tím víc si jí cením. Problém je ten, že tahají na kratší konec -- ten delší má v rukou zpravidla úředník veřejné správy -- a podle toho to také v praxi vypadá. Třeba takový bývalý ekologický aktivista Aleš Šulc, tak pěkně, konformně fungující v aparátu Ministerstva vnitra a připravující nový a ještě účinnější zákon o utajování ...

Po havárii serveru Britských listů v první polovině ledna 2004 nám čtenáři rychle poskytli finanční prostředky na koupi nového serveru. Zakoupili a instalovali jsme toto zařízení: Taft SRCS14 L, server Board SE7505VB2, 533 MHz, WD2000JD - 2 kusy, Forton 460W, XEON 2,8 GHz/512k, 533BOX - 2 kusy, WD740GD - 2 kusy, server DDR 512MB PC2100 ECC reg. LP - 4 kusy, Hudson II SC5100, Rocket RAID 160, WD2000JD - 4 kusy. Celkem zařízení stálo 100 409,80 Kč, s DPH 122 500,00 Kč, fakturu uhradíme dodavateli v nadcházejících dnech.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček zadarmo postupně zprovozňuje dosud nefunkční části časopisu. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

V únoru 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 7456,84 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.