Minulý týden na tiskové konferenci v Berlíně se Blair snažil rozptýlit obavy pochybovačů: "Nesnažíme se vůbec vytvořit v Evropě 'vládnoucí trojku'. V otázce evropské obrany, kde existovaly neshody, jsme dokázali, že jsme schopni spoluprací tyto neshody odstranit. V důsledku zásahů německého, francouzského a britského ministra zahraničních věcí došlo v Íránu v poslední době k velmi důležitému a produktivnímu vývoji nejen pro Evropu, ale pro celý svět. Nesnažíme se ostatní země nijak z ničeho vylučovat."

Mnohé země to neuklidnilo. Zejména země střední velikosti jako Itálie, Španělsko a Polsko mají velké podezření, proč oni nebyli pozváni.Italský ministr zahraničí Franco Fratini nedávno varoval, že nemůže v EU vzniklout direktorát tří, který by ohrozil jednotu EU. I kdyby Itálie byla začleněna do tohoto direktorátu, představa, že by některé země měly určovat politiku pro jiné, by byla nepřijatelná. EU musí být "společenstvím rovných zemí", musejí existovat jasná pravidla. Pochybnosti vyjadřuje i polské ministerstvo zahraničí.

Francie a Německo se však snaží, stejně jako Blair, rozptýlit obavy menších zemí. Podle názorů z kurhů kancléře Schrödera je vynikající spolupráce mezi Británií, Francií a Německem základní podmínkou, bez níž by EU řádně nefungovala. Je zapotřebí další práce na ústavě EU a bez Británie by zahraniční a bezpečnostní politika EU nefungovala.

Dlouhodobě existují obavy v EU, že Francie a Německo vždycky chtěly vládnout Evropě a očekávaly, že ostatní členské země budou dělat, co ony budou chtít. Británie byla dosud většinou považována za opozici vůči francouzsko-německé moci. Jestliže se však nyní Británie spojí s Francií a Německem, nebude tento triumvirát "znít ještě silněji než dosud" v evropském orchestru? Italové se toho obávají. Francie a Německo hrají důležitou roli při zahajování politických procesů, na nichž se pak musejí však podílet všichni. Jestliže ale propadnou iluzi, že budou moci rozhodovat samy o všem, je to nebezpečné. Proto právě - podle politiků z Německa - se Francie a Německo snaží do triumvirátu nyní vtáhnout i Británii.

Nebude to však vypadat, že Británie, která dosud podporovala nové členské země, je nyní opustila a přidala se k všemocnému Německu a Francii?

Jedna britská labouristická poslankyně německého původu vysvětlila, proč v rozšířené Evropské unii už nebude moci vládnout jen dvojčlenná francouzsko-německá osa: "Historicky skutečně byly hlavním motorem EU Francie a Německo a kdykoliv se Francie a Německo rozhodly něco udělat, v EU to bylo realizováno. Otázkou je, zda v EU, která bude mít 25 členů, stačí motor Francie a Německa situaci zvládnout. Proto bude zřejmě zapotřebí triumvirátu. Francie a Německo jsou nyní hospodářsky slabé, a tak potřebují pomoc od Británie."

Avšak i když prý tato nová aliance má své výhody, Tony Blair se bude muset chovat velmi diplomaticky: "Británie se vždycky chovala velmí sebevědomě na mezinárodní, zahraničněpolitické scéně. Chovala se méně sebevědomě uvnitř Evropské unie. Jen Francie projevoval sebevědomí na mezinárodní scéně a zároveň i uvnitř EU. Německo projevovalo svůj vliv jen uvnitř EU, nikoliv však na mezinárodní scéně. Takže je dobře, aby Británie hrála významnou roli na mezinárodní scéně i uvnitř EU, ale nesmí si rozhněvat své tradiční spojence."