Proč se nepodívat k nejbližším sousedům, jako je Švýcarsko? Švýcarští občané, pokud seženou k návrhu zákona stotisíc podpisů, tak mají právo podle Ústavy na vyhlášení národního referenda a pokud se pro něj vyjádří většina, tak zákon je přijat, i když se to poslancům vůbec nelíbí! Je všeobecně známo, že v zemích severní Evropy se vyhlašuje referendum ke každému důležitému rozhodnutí, ale že si občané mohou sami odhlasovat zákon, to je zářný příklad demokracie.

Budeme vstupovat do EU a postkomunistické východní země budou muset postupně dodržovat její kriteria. Proto doufám, že v dohledné době v celé Evropě bude fungovat stejná možnost. Přímá demokracie znamená, že zvolená elita se nemůže chovat k vlastním občanům, jako kdyby byli nezodpovědnými adolescenty a posloužili jen jako nástroj k volbám. Mnohokrát byl v české Poslanecké sněmovně odsouhlasen zákon, který se v praxi ukázal jako naprosto nepraktický a musel být zrušen a vydán opětně nový. Chápu, že někdy musí vláda přistoupit k méně populárním krokům, na které by občané normálně nepřistoupili, ale proč je soustavně ignorovat po celé volební období? Demokracie také znamená, že se naslouchá tomu, co chtějí lidé a na čem se dohodnou. Kritičnost vůči autoritám z hlediska obyčejných lidí není žádná zaujatost, je to obrana vlastních zájmů, mají mít plné právo se podílet se na rozhodnutích velkého dopadu (např.vstup do NATO, válka v Iráku aj.) a zrovna tak na zákonech, týkajících se bytostně jejich života, (např. zrovna nynější návrh zákona na zákaz interrupcí).

Nakonec k arabským kanálům Al Jazeera a Al Arabiya. Je velmi politováníhodné, že ten, kdo nemá o nich žádné informace, se k nim urážlivě vyjadřuje. Kdo má zájem, může si vyhledat v archivu BL článek pana Martina Kloubka: " Jak se snaží Američané cenzurovat arabské sdělovací prostředky" a pro žádoucí objektivitu také: "Izrael cenzuruje během války internetové stránky".

Katarská Al Džazíra má globálně obrovský význam, sleduje ji podle odhadů po celém světě 50 milionů diváků a stala se známou jako "CNN" arabského světa. (Katar je moderní země třetího tisíciletí, model pro ostatní arabské země.) Obě zmíněné TV stanice se vyznačují vysokou profesionalitou a objektivitou. Al Jazeeru nemohou strávit nejen Spojené státy, protože ty nemají zájem na zveřejňování všeho, co se v Iráku děje, ale i konzervativní a totalitní arabské státy, ty ji zase nemohou odpustit, že vysílá rozhovory jak s opozicí tak i s izraelskými představiteli. Zmíněné kanály mají své zpravodaje na všech horkých místech světa, odkud přinášejí reportáže s přímými záběry. Jestli pro někoho nejsou živé záběry směrodatné a navíc k tomu nemá žádné zkušenosti s těmito arabskými stanicemi, tak by neměl o nich nic psát.

Dodatek: Nejde mi v tomto článku o polemiku s Pavlem Marešem. Chtěla jsem jím jen čtenáře upozornit na jeho mylné informace.

Nedivím se, že pan Mareš nepochopil mou myšlenku o přímé demokracii, protože z kritizujícího článku si vybírá jen to, co potřebuje. Jeho reakce jsou jen na vytržené myšlenky z kontextu, ostatní souvislosti a důkazy soustavně ignoruje. Realita nemá nic společného s předsudky, jejich následkem dochází ke krátkým spojením a jak je známo, po nich následuje tma. A každý, kdo se chce účastnit polemiky, měl by si uvědomit, že každý vidí jednu a tu samou věc jinak, záleží to hlavně na osobní celoživotní zkušenosti a na vnímání světa přes naše priority, kterými posuzujeme dění kolem nás.