Zase jsou někteří přesvědčeni, že určití lidé jsou tak méněcenní a neschopní, že nemohou rozhodovat o svém vlastním životě, zase ti tzv. vyvolení chtějí rozhodovat za ženy (a analogicky za druhé národy), co je pro ně dobré a co špatné. Jsem přesvědčena, že nejcennější je svobodné rozhodnutí člověka a nikdo nemá právo nutit jiné k životu v mizerii, zrovna tak se povyšovat nad druhé a dávat jim moralizující lekce. Morálka buď je anebo není, slušné podmínky k životu buď jsou anebo nejsou. A nejen jedna strana sama má nést odpovědnost za zplozený život, co když právě muž ji nést nechce? Tmářství je, pokud se stávající problémy mají řešit zákazy a vnucováním představ, které neodpovídají ani za mák realné situaci. Ne každý, kdo nesdílí názory uvedené v článku, je nezodpovědný nebo násilnický člověk, to je veliké zjednodušování životních situací.

V skutečně demokratických zemích se vláda ptá svých občanů na jejich názor v referendu, nebo se aspoň provádí veřejný průzkum, v tomto případě by bylo nejdůležitější se zeptat žen, jaký mají na to názor. Není možné svévolně navrhnout zákon a doufat, že projde, a to jenom proto, že si občané jednou za několik dlouhých let zvolili zástupce nějaké strany, a tak už do toho dále nemají mluvit, to je vrchol arogantnosti.

Dokonce ani v zemích Blízkého východu, přestože muslimská společnost je založena na náboženství, které ovlivňuje zákony a život lidí, nikdo nenutí ženu, aby musela za každou cenu zachovat život a nepodstoupila interrupci. A to se mnozí Češi domnívají, v jak zaostalých islámských zemích jsou ženy utiskované. Nakonec to má být česká žena, která má být zbavena svépravnosti v tak základní otázce, která se ji hluboce se dotýká.. To je právě totalitní smýšlení, že lidé nemají co rozhodovat o svém vlastním životě, ale mají o nich rozhodovat nadlidé typu pana Mareše.

Chci připomenout lidem, kteří sdílí stejné názory uvedené v původním článku, rumunské děti za totality Caušeska, kdy byly zakázané potraty, ale ženy, které nebyly schopny děti uživit, je mohly odkládat u státu, protože dřívějšímu zřízení záleželo na zachování vyššího přírůstku obyvatelstva, ale nikoli už na kvalitě života takto narozených dětí. To, co jsme pak po pádu rumunské diktatury viděli z dětských ústavů, které by se daly spíše nazvat koncentráky, snad žádný soudný člověk nemůže zapomenout. Otřesné záběry vyhublých, neuvěřitelně špinavých a zanedbaných dětí, trpících jak fyzickými nemocemi, tak mentální zaostalostí, které se buď kymácely polonahé v postýlkách nebo mlátili hlavičkami do zdi. Polovina z nich trpěla AIDS, protože dostávaly krev kvůli "zdárnému" prospívání. A takovýhle život je tak cenný? Já to vidím jako nepředstavitelnou zvrhlost.

Dále panu Marešovi vřele doporučuji, aby se díval také někdy na satelitní arabské televizní stanice (například Al Jazeera, Al Arabiya, aj.) aby v živých záběrech viděl, v jakých podmínkách žijí palestinské děti. Vyrůstají v šedých betonových uprchlických táborech, protože mají prostě smůlu, že se narodily na tom nesprávném místě. Neprožívají žádné dětství, mají těžké psychické potíže, protože od malička neznají nic jiného než násilí páchané na jejich rodinách, ztratily své otce, starší bratry, domovy, které jsou jim neustále zlovolně demolovány, a zrovna když jdou ze školy, tak izraelští vojáci střílejí okolo sebe, tak jak se to stalo před pouhými třemi dny. Mezi palestinskými dětmi je velký počet mrtvých a raněných. Viděla jsem asi před dvěma lety v živém záběru vybombardovanou školu během vyučování, kdy děti byly v naprostém nervovém šoku ze zraněných a mrtvých spolužáků.

Nejdříve by se vlády měly postarat o to, aby jejich občané žili přijatelně slušný život, nebyli zavlečeni do válečných konfliktů nebo se nedostávali bez vlastního zavinění do osobních tíživých, či beznadějných situací sociálního rázu (například vysoké procento nezaměstnanosti, nedostupnost získání přiměřeného bydlení pro svobodné matky apod.) Děti potom budou přicházet na svět samosebou, bez drakonických zákonů.