Hlídkující parlamentní stráž se nestačila divit neuhlídatelnému lidovci. Možná tu kávu paní redaktorce i zakoupil. Ačkoliv se zdá, že nyní se Právo soustředí spíše na rodinu Špidlovu.

Včera kupříkladu tento deník informoval národ o životě druhé rodiny hned dvakráte. Jednou měla paní premiérová strach a nešťastně líčila paní redaktorce Gotzové, jaký ona má o Vladimíra strach, a ve druhém materiálu pak podporovala druhá dáma jakousi charitu. Šikovné. Zdá se, že rodinné obrázky z Kramářovy vily z alba pana premiéra stávají se pravidelným zpravodajstvím špidlově levicového deníku. Prostě jsou premiérovi takový pěkný pár. Á propos - pár. I ve sněmovně se nám k párování schyluje. Párování je činnost nadmíru užitečná, neb gentlemanským způsobem dovoluje koalici poprosit opozici a naopak. Vypárovaní poslanci se pak mohou věnovat bohulibé činnosti bez rizika ohrožení. Párovat se nyní budou pánové Kavan a Ransdorf. Kavan odjíždí za čtrnáct dní do Bruselu a co čert nechce, zrovna se budou ve sněmovně schvalovat třetí, závěrečná čtení řady zákonů. Předpokládám, že dvojice zůstane stabilní a že jí to vydrží. Škoda, že až bude pan poslanec Ransdorf zasedat v tom Evropském parlamentu, Kavan mu pak bude muset být nevěrný.

Místpoředsedkyně ODS Němcová, přísná jako vždy, se dnes objevila bez šály. Škoda, protože jí šály neobyčejně sluší. V černozlatém kostýmku vypadá snad až příliš přísně. Skoro jsem měla strach, milý deníčku, že začne mezi poslanci chodit s rákoskou. Ne, že by si to dnes nezasloužili. Jejich mimořádní schůze nestačila ani začít, když jako blesk z čistého nebe skončila. Dámy poslankyně Talmannová, Dostálová a Němcová to oslavily cigaretou v kuřárně a dlouho, předlouho si špitaly s panem místopředsedou sněmovny Filipem. O čem si tak něžně mohli špitat, milý deníčku? Neměl onen poslanec u sebe jablko?

Premiér Špidla si mohl oddechnout. Jak vláda vybírá kandidáty do EU, nebude muset vysvětlovat a "ono se to pak nějak spláchne", že...

Ačkoliv se ODS snažila, vládní koalice neschválila program a tím schůzi zrušila. Zatímco premiér zářil spokojeností ve svém tmavomodře proužkovaném oblečku s vestičkou a "jeho" poslanci mu poprvé rozuměli a tleskali, opozice mnoho důvodů k radosti neměla. Předseda Zaorálek pro jistotu neviděl vpravo a ministr vnitra zase měl svou levou ruku v sádře. Vypadala hůře než minule, můj milý deníčku -- asi s ní přesvědčoval poslance své strany o podobě obratně se vykrucující a nakrucující mediální politiky, kterou mu předsednictvo strany má schválit v pátek.

Poslanec Tlustý věděl, že jen historii už bude zajímat jeho projev, a tak hřímal. "Dokonce bylo odmítnuto s odkazem na jednací řád vyslechnout informaci, proč si myslíme, že je důležité jednat, a proč by celá politická scéna měla nalézt dohodu o společném postupu při vysílání našich zástupců do Evropské unie, protože jsou to zástupci celé České republiky, ne jenom vládní koalice s převahou jednoho hlasu v této Poslanecké sněmovně."

S převahou jednoho hlasu skončila dvacátá devátá chůze a vzápětí začala dvacátá osmá. Ano, je to tak. A to ještě netušíš, můj milý deníčku, že pak byla dvacátá sedmá. Dvacátá osmá byla také mimořádná, protože se na ní schvalovaly zákony, které musejí naši termiti odkývnout ještě před vstupem do Unie.

Dvacátá osmá schůze ovšem byla skvělá. Přírodní rezervace a agenda Natura 2000 vzbudily mohutné diskuse a dokonce i několik přestávek na jednání poslaneckých klubů. Vládní zákon o ochraně přírody a krajiny, o územním plánování a o stavebním řádu byl podle některých poslanců už tak znečitelněn do podoby krotké, že mohl být schválen bez obav z následků pro bagrování Labe a stavbu dálnic nejen do Ostravy. Přesto byl premiér programově vzletný a hovořil k nám o kosmických lodích, ale i o tom, že tento zákon "vyjadřuje základní přístup k ochraně přírody, k ochraně životního prostředí a obecně přístup ke světu jako takovému.

Je pravda, že existují lidé, kteří se vyjadřují tak, že ekologie není věda, je pravda, že existují lidé, kteří pochybují o některých pohybech v životním prostředí. Přesto je naprosto zřejmé, že životní prostředí postupně na zeměkouli degraduje a že kosmická loď Země je ve své rovnováze stále ohroženější.

Je velmi jednoduché a snadné hovořit ve velkých frázích a ve velkých slovech a nekonat lokálně, což je jedna z povinností, kterou máme před sebou, abychom Zemi jako živoucí ekologický systém předali i budoucím generacím. Jde o mnoho a je naprosto zřejmé, že se vždy povedou spory o míru zásahu, omezení, o míru toho, co je potřebné a co je účelné. ... Systém Natura je malým krokem. Není krokem, který by byl v rozporu s existencí člověka, je pouze krokem, který vede naopak k podpoře dlouhodobé existence člověka jakožto zajímavého druhu, který jediný ve známém vesmíru je vybaven schopností myslet a mít kulturu.

Dovedu si představit, že principiálně povedeme ještě mnohé spory, dovedu si představit, že v rozhodování, které budeme pak konkrétně realizovat na základě tohoto zákona, se mnohdy neshodneme. Ano, to všechno si dovedu představit. Přesto je nepochybné, že to je krok na cestě k trvalé udržitelnosti životního prostředí, je to krok, který není nijak zvláště obrovský, který naši společnost nezatíží nepřiměřeným způsobem, a je to krok, který můžeme udělat právě teď, v následujících několika minutách. Udělejme ho." Premiér domluvil a kdyby z jeho slov, milý deníčku, necinkaly z osmdesáti procent evropské zlaťáky, dalo by se i vzletným slovům věřit. Takto mělo přednost splavné Labe za peníze EU.

Vojtěch Filip hledal souvislosti i tam, kde nebyly. Pravil, že "kdybychom uměli udělat krok nejen k ochraně přírody, ale k ochraně míru ve světě, bylo by to mnohem důležitější. Pane předsedo vlády, kdybyste nepředkládal návrh na to, aby Česká republika poslala vojenskou jednotku do Afghánistánu, možná, že bych vašemu projevu uvěřil. Takhle mu uvěřit nemohu." Neuvěřil. Zákon přesto prošel 103 hlasy, proti 46. Za dvacet minut nato už probíhla řetí schůze ten den a s ní probíhaly sněmovnou finance. Vládní návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu, o kolektivním investování či o dluhopisech.

Do těchto předpisů vstoupil poslanec Tlustý krokem hunského válečníka a neplánovaně otevel debatu o Motolské nemocnici. Můj milý deníčku, lobbistická síla některých zdravotnických zařízení vytvořila srdcervoucí titulky nejen Blesku, ale i poslanci Tlustému. Pravil, že "ačkoliv jsme téměř nepřetržitě přesvědčováni o tom, že je důležité a správné jenom to, co podpoří 101 poslanců vládní koalice, dovolte mi upozornit vás na věc, která je nepochybně důležitá přesto, že ji vládní koalice nepodporuje."

Dovolil si také vzápětí připomenout, že 21. května loňského roku bylo přijato Poslaneckou sněmovnou usnesení číslo 477, které se týkalo návrhu poslanců Milady Emmerové, Vlastimila Tlustého, Miroslava Kalouska, Vlastimila Ostrého a Josefa Janečka - na vydání zákona o přijetí úvěru Českou republikou na rekonstrukci dětské části Fakultní nemocnice Motol v Praze. Dovolil si dost. "Všimněte si, že v té době to byl návrh, který reprezentoval jak vládní koalici, tak vládní opozici..." pravil poslanec Tlustý. "Já si dovoluji vás obtěžovat jenom proto, že pokus ODS zařadit tento bod na program jednání v říjnu loňského roku byl přehlasován - proti nebo pro to přehlasování tehdy hlasoval i ministr práce a sociálních věcí a zejména předseda vlády pan Špidla. A dovolte mi, abych vás upozornil, že od září roku 2003 do dnešního dne uplynulo 154 dní.

Žádná koncepce nám předložena nebyla. Zprávy ukazují, že v této nemocnici se nic pozitivního neodehrává, a my tímto prosíme předsedu vlády, aby vzal na vědomí, že těch 154 dní je opravdu hodně na nejenom trpělivost opozice, ale zejména celé české veřejnosti." A jelikož nenavrhl žádné usnesení a nenechal hlasovat, zůstalo jen u slov. Hamletových.

Slova, slova, slova...

Třetím čtením pak prošel i trestní řád, který přišel obhajovat hlasem uspavače hadů ministr spravedlnosti Karel Čermák.

V 18.30 hodin pravil poslanec Václav Exner: "Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, ve druhém čtení byl přednesen komplexní pozměňovací návrh a pozměňovací návrh k tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu." Vzápětí nato byla schůze přerušena, neb klub KDU-ČSL se potřeboval poradit. Asi i on nerozuměl.... Blížil se večer a ztemnělá, zasněžená Malá Strana vybízela k procházce okolo Parlamentu k nejbližší vinárně - u Mušky.

A tak skončil, můj milý deníčku, jeden další parlamentní den. Pracovitost našich volených zástupců je tak smrtelná, že si od nich ráda do další schůze odpočinu a ráda vystřízlivím. Jen navšívím několik výborů a projdu se ještě po osiřelé sněmovně. Jak úžasný pocit - být v parlamentu sama...