Úvodem cituji z článku pana Vavrušky: Citace z příspěvku pana Švece: Ekonomičtí liberálové se v podstatě řídí jednou velmi jednoduše formulovanou základní poučkou: Trh je samoregulující. Od této poučky se odvíjejí prakticky veškerá zdůvodnění jejich tvrzení, chcete-li učení. Zastánci poučky tvrdí, že pokud máte trh bez jakýchkoliv administrativně vytvořených omezení, samoregulace vždy v praxi funguje. Jak už to bývá, čím je jednodušší základní poučka, tím bývá její aplikace v praxi problematičtější. Následoval vlastní text J. Vavrušky: Jak už to bývá, čím jsou autorovy znalosti o předmětu sdělení chatrnější, tím bývají jeho závěry problematičtější. Ona velmi jednoduše formulovaná základní poučka je spíše poučkou autora onoho příspěvku, a tak se stalo, že článek pana Švece má společného s liberalismem právě jen slovo "liberalismus". Bohužel nic víc. Text tvoří snůška nesmyslů, charakteristická převážně tím, že ekonomické problémy, které pan Švec popisuje, vyplývají ze státních intervencí do fungování ekonomiky, což ale s liberalismem nemá nic společného. J. Vavruška mi v tomto úryvku podsouvá základní neznalosti pojmu liberalismus a v podstatě tvrdí, že si pletu liberalismus se státními zásahy do ekonomiky. Na podporu svých předchozích tvrzení J. Vavruška dále uvádí: ...po nějakém liberalismu není v Česku ani v okolní Evropě památky. Tím se však mýlí, neboť zřejmě přehlédl následující pasáže uvedené v závěru mého článku (nebo si je špatně vyložil): Neoliberální ekonomové však budou tvrdit, že systém (volný trh) nemohl zatím sám dosáhnout rovnováhy právě proto, že existují různá umělá omezení. Je ovšem otázkou, zda tato omezení, která nepochybně existují, jsou stanovena optimálně, případně zda se vůbec dodržují a v neposlední řadě, zda existuje zájem na tom, aby dodržována byla. Tím se ovšem dostáváme k odpovědnosti příslušných osob za fungování stávajícího systému. Pokud ten vykazuje špatné výsledky, byť i dlouhodobě, neznamená to ještě, že je zásadně špatný. Špatných výsledků lze totiž dosáhnout, jak známo, bez zvláštního úsilí prakticky kdykoliv. ... Rozhodně tedy nelze pouze na základě výsledků, nevíme-li jak byly dosaženy (zejména ty špatné), docházet k závěrům, které alespoň trochu korespondují se skutečností. Následující pasáží svého článku jsem zdůvodnil, proč tomu tak je: To by podporovalo teorii, že u moci jsou neoliberální lobby, jimž žádná (nejen ekonomická) pravidla nejdou k duhu -- a pokud ano, tak pouze špatná, nefunkční, "dokazující", že trh není možné úspěšně regulovat. Čímž jsem chtěl říct,že za současný systém -- špatných nebo špatně prováděných omezení (=regulací trhu) jsou odpovědní ti, kteří jsou poslední dobou u moci, i to, že se dle mého názoru může jednat o neoliberály, kteří se pomocí právě záměrně špatně realizovaných regulací trhu snaží veškeré regulace zdiskreditovat a tím přesvědčit veřejnost, aby sama požadovala trh čistě liberální. Zřejmě neoliberálům chybí dostatečná politická podpora resp. odvaha pro přímý postup. Tímtéž jsem zodpověděl i následující pasáže příspěvku J. Vavrušky: Pan Švec si ostatně sám protiřečí, když přiznává, že "Zastánci poučky tvrdí, že pokud máte trh bez jakýchkoliv administrativně vytvořených omezení, samoregulace vždy v praxi funguje" a přitom si nevšiml kolik nejrůznějších administrativních omezení ovlivňuje náš každodenní život. Také J. Vavruška tvrdil, že můj článek obsahuje: ...pochybná tvrzení, která lze při hlubším zkoumání vyvrátit. Bohužel už k tomu neuvedl nic bližšího, což považuji za neseriózní. Ze stejných důvodů považuji za neseriózní další jeho nekonkrétní tvrzení, ve kterém na moji adresu uvádí: Tak trochu ho podezřívám, že některé pasáže odněkud opsal. Vavruškova charakteristika liberalismu je samozřejmě v pořádku: Liberálové tvrdí, že pokud mají být přírodní zdroje využívány co nejhospodárněji k uspokojování nejžádanějších lidských potřeb, musí být společenský řád založen na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, na nedotknutelnosti (ochraně) soukromého vlastnictví a dobrovolné směně. J. Vavruškovi není jasné, jak jsem došel k poučce, že trh je samoregulující, neboť pokračuje -- cituji: Kde se v těchto zásadách dá najít "poučka" o "samoregulaci trhu" je pro mne záhadou. Pro vysvětlení tedy uvádím, že tím chápu jeho "dobrovolnou směnu", samozřejmě bez jakýchkoliv omezení. Nebo snad dobrovolná směna není jinými slovy totéž co trh? A neplatí snad při tom současně zásada, že cena zboží je určována pouze nabídkou a poptávkou (=samoregulace), samozřejmě opět bez jakýchkoliv omezení? Pokud jsem ovšem uvedl, že Vavruškova charakteristika liberalismu je v pořádku, v žádném případě jsem tím neřekl, že liberalismus je v pořádku. Osobně jsem přesvědčen o opaku. Svým článkem jsem chtěl před liberalismem varovat, také proto, že se domnívám, že systém který není ošetřen před zneužíváním, může vést ke katastrofálním následkům. Proto jsem závěrem prvního odstavce svého článku uvedl: Pro ideální fungování by podle ekonomických liberálů musel existovat dostatečně velký trh bez uvedených omezení. Jinými slovy globalizovaný liberální trh. Podepřený globální morálkou a globálně platnými zákony. Globalizovaný liberální trh bez splnění dalších dvou podmínek bude naopak právě jednou z hlavních příčin selhání neoliberální ekonomiky, jak si ukážeme. Přesně tuto pasáž však bohužel pan Vavruška z jinak citovaného odstavce vynechal. Osobně považuji za podstatné splnění obou v citátu uvedených podmínek. Tím jsem se také zabýval ve svém článku poměrně rozsáhle. Co se týče následujícího citátu J. Vavrušky: Zcestná je i domněnka pěstovaná v hlavách lidí léty nacionálně-socialistického a posléze marxistického přesvědčování, že svobodný trh je nemorální vynález "kapitalismu" a nástroj vykořisťování. Tržní chování vychází z přirozeného chování člověka. Je to přírodní zákonitost, ne nepodobná zákonům fyzikálním a jakákoliv snaha ignorovat jejich působení je stejně legrační jako pokus nařídit dekretem národního výboru dešti pršet nebo vydat skále v Hřensku úřední zákaz spadnout na střechu přilehlého hotelu. Ve svém článku jsem uváděl velmi obdobné, byť protichůdné tvrzení -- nechť čtenář sám rozhodne, kterému dá za pravdu: Závěrem bych chtěl poznamenat, že pokud by skutečně zmiňovaný "zákon trhu" v té podobě, jak je předkládán, byl sám o sobě určující, dávno by se již prosadil bez ohledu na lidské chování, podobně jako přírodní zákony. Ty se ovšem nedají zavádět, pouze odhalovat. Z logického pohledu je potom nanejvýš směšné právě ono "zavádění" resp. "prosazování" liberální ekonomiky. Výše uvedený citát J. Vavruška pokračoval takto: Jako důkaz lze uvést například stovky pražských bytů s regulovaným nájemným (čili se státem uměle nařízenou sníženou cenou), které majitelé dekretů nabízejí realitkám, aby jim je pronajaly za tržní cenu. Nebo byty převedené v Hradci Králové do osobního vlastnictví "sociálně potřebným" za zlomek tržní ceny, jejichž novopečení majitelé obratem ruky inkasovali rozdíl mezi přirozenou, tedy tržní cenou, a umělou cenou dotovanou. Jak je vidět, trh si cestu najde i tam, kde podle byrokratických předpisů oficiálně neexistuje. Popsaná situace s byty navíc nápadně připomíná princip spojených nádob, kde se kapalina (trh s byty) při jakékoliv nerovnováze pohybuje tak, aby vyrovnávala rozdíl v tlacích (různé ceny při stejné nabídce a poptávce). Je paradoxní, že zatímco zcela zřejmě J. Vavruška považuje výše uvedená fakta za důkaz toho, že trh si vždy cestu i přes různá omezení najde, já ta samá fakta považuji naopak za důkaz toho, že současně platná omezení jsou stanovena (záměrně) špatně, nebo se (záměrně) nedodržují, případně obojí současně. Také je považuji za důkaz toho, že liberalizovaný trh za platnosti soudobé morálky atd. (viz výše) přímo vybízí ke zneužití. Čtenář má opět na výběr, kterému z uvedených tvrzení dá za pravdu. Mimochodem, nejideálnější liberální trh by potom byl klasický černý trh. Ten ovšem příliš seriózně nepůsobí. Závěrem svého vyjádření bych chtěl poznamenat, že osobně jsem zastánce volného trhu, ovšem s omezeními proti jeho zneužití, jak jsem ostatně ve svém původním článku jinými slovy uvedl. V opačném případě by totiž mohlo dojít k porušení známé zásady, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Bez přiměřených omezení není svobody. Pak platí pouze právo silnějšího. A veškeré zákony, konvence apod. se stávají cárem papíru. |