Způsob, jakým je tu oponent vyřízen, proti četným předchozím případům patočkovsko-beránkovských vyhazovů nepřináší vcelku nic nového. "Pochybuji, že je citace Milana Horáčka pravdivá", "Je snadné někoho nepodloženě obvinit", upozorňování na mrtvé duše ve straně představuje prý "nepodložené osobní útoky". Dále tu máme Pečínkovu údajnou snahu "zlikvidovat vedení Strany zelených", napomáhání starým strukturám, propojení s politickými, mediálními a ekonomickými nepřáteli "nepošpiněné politické alternativy" atd., atd. Co na tom, že obviněný doložil velkou část skutečností, které zveřejnil? Co na tom, že v médiích prezentoval rozkradačské praktiky bývalého vedení dávno předtím, než se to stalo součástí strategie převzetí moci Tmavozeleným proudem? Co na tom, že po dlouhou dobu stranu propagoval, kudy chodil? V tom se přece právě projevila jeho zvrhlost a zákeřnost, s níž se lstivě vloudil mezi poctivé členy, aby je mohl svádět na scestí.

Jako mnohokrát předtím, ani nyní Beránkovi naprosto nestačí, že byl oponent mocensky poražen. Musí být navíc v zájmu úplného a definitivního vyřazení ze hry ocejchován jako podlý a smrtelný nepřítel, zbaven lidské důstojnosti a zadupán do země. Kdyby nyní Pečínka mluvil hlasy lidskými i andělskými, pes od něj kůrku nevezme. Se starými strukturami, které pomáhal znemožnit, se samozřejmě nespojí a svým veřejným vystupováním "poškozujícím" stranu (která už nevyhlíží jako bezproblémová) se připravil o možnost, že se za něj postaví dosud tolerovaný zbytek opozice. Její příslušníci ovšem, pokud nezmlknou nebo neodejdou sami, přijdou na řadu v příštím kole...

Beránek cenzurou a manipulací rutinně zničil věrohodnost oponenta před stranickým publikem a v citovaném textu se pokouší o totéž i před publikem mimostranickým. Na vrcholu triumfu jej však náhle prozrazují použité formulace. Jazyk zneužitý aparáty totiž zůstává jazykem zkurveným a jak se postupně rozehřívá, nabývá rychle starých známých tvarů. "Nové vedení strany v obtížných podmínkách" proměňuje stranu v "alternativu současného marasmu" -- právě touto zaklínací formulí stranické martyrologie si Beránek posloužil. Čtenář Ostrogorského a druhdy nesmiřitelný kritik veškerého politického stranictví Beránek se rychle učí, zde se však nic učit nemusel, protože zůstal zcela pasivní: jazyk hovoří skrze něj. Kritiky vedené pod průhlednou záminkou, že dochází k podvodům, cenzuře a zneužívání moci, ve skutečnosti znevažují oběti, které lepší budoucnosti přinášíme. Kdo a kdy však pronesl zaklínadlo o novém vedení v obtížných podmínkách? Jan Beránek v roce 2004? Gustáv Husák v roce 1970? Nebo Klement Gottwald v roce 1924? Těžko rozhodnout, řeč se vede stále o tomtéž: o moci a její sebeadoraci.

Ani já nakonec neodolám a uchvácen posvátnou hrůzou klesám na kolena před majestátem, vyznávaje se ze všech hříchů svých -- ale hlavně těch druhých. Pro soudruhy přilákané koncepcí, v nichž dosud hlodají pochybnosti, pomohu stvořit Poučení z krysového vývoje. Ano, v pracovně doktorandů fakulty sociálních studií jsem skutečně potkal dealera mléčných výrobků Davida Hanáka, který výměnou za Pečínkovu podporu ODS slíbil bezplatné dodávky jogurtů pro jeho dvojčata. Ano, plyšový žabák byl rodině Pečínkových darován senátorem Luďkem Zahradníčkem za věrné služby během předvolební kampaně křesťanských demokratů (stejného dostal i DJ Lucifer). Ano, dvojčata se jmenují David a Daniel, aby mohla nosit reklamní dupačky firmy du Pont s velkým "D" na laclíku; ty jejich otec obdržel odměnou za umístění štěnice v domě Jana Beránka.

Na cestě k zelené budoucnosti odkládám vše staré a zatuchlé. Narážím též na úryvky textů v řeči dosud nezkonvertované, mačkám je a odhazuji do smetí: "Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházet?", "Smysl pro spravedlnost učinil však z něho lupiče a vraha.", "Nu což, je lépe být hlupákem se všemi nežli chytrým o samotě.". Samé bláboly -- co tím ti blbci vlastně mysleli?