Mnozí z nás už tehdy viděli, že jsou jejich argumenty nepravdivé. Realita od 20. března loňského roku do 20. března letošního roku byla groteskně jiná. Dvě nejmodernější světové armády zlikvidovaly ubohou armádu vojáků bez bot, rozbily irácká města na padrť, usmrtily tisíce civilistů a dobyly iráckou ropu téměř beze škod. Žádné zbraně hromadného ničení objeveny nebyly, ani žádné centrum světového terorismu, ani žádné agresivní úmysly.

Za posledních 12 měsíců postupně odhalili dezertéři od Blairovy a Bushovy kauzy, jaká byla skutečnost. Válka byla naplánována dlouho předem proti měkkému arabskému cíli, proti režimu, který nebyl nikde zrovna sympatický. Výzvědné služby věděly, že se od nich očekává, aby schválily pohádky. Britský generální prokurátor přiznal, že byl donucen proměnit protizákonnou válku v právní válku proti irácké hrozbě. Podvádění bylo a je systematické.

Invaze vyvolala celosvětové nepřátelství, rozdělila Evropu, oslabila OSN a především vyvolala přesně onu konfrontaci s terorismem, kterou měla odstranit. Tvrdí se nám, abychom přestali kritizovat a abychom, když už jednou Britové a Američané v Iráku jsou, je nechali, aby dokončili svou tamější práci. Ale to by znamenalo, že tu válku schválíme. Proč okupují Británie a USA protiprávním způsobem suverénní stát?

Také jsem měl mnoho debat o otázce ropy, pokračuje autor. Někteří lidé mají názor, že otázka ropy je nějaké marxistické odvádění pozornosti. Avšak ropné instalace byly okupovány a hlídány jako první. Ministerstvo ropného průmyslu bylo zajištěno, zatímco muzea a knihovny byly zničeny.

Taky se často argumentuje, že byl svržen nenáviděný diktátor. Minulý týden byly zveřejněny průzkumy veřejného mínění, z nichž vyplývá, jak vděční jsou Iráčané za své osvobození. Problém je, že USA a Británie zaútočily na Irák nikoliv proto, aby svrhly Saddáma Husajna. Kdyby bylo prioritou Západu svrhnout Saddáma Husajna, byl by svržen už dávno. Válka v roce 2003 byla vyjádřením britského a amerického sobeckého zájmu. Byl to stejný důvod, kvůli němuž šel Západ do války v roce 1939. Západu nevadili diktátoři, vadila jim hrozba jeho zájmům a jeho způsobu života.

V tomto smyslu je loňská analogie, že bylo nutno zaútočit se postavit Saddámovi tak jako v roce 1939 Hitlerovi, velmi přesná. Existovaly počestné motivy, proč bylo nutno vyhlásit válku Hitlerovi, stejně jako existovaly počestné motivy, proč zaútočit na Saddáma Husajna, ale těmito motivy se loni před útokem na Irák neargumentovalo. Osvobození Iráku bylo zástěrkou jak prezentovat útok na Irák jako legitimní.

Na protiválečnou lobby útočí ještě další argumenty: Pohlédněte na Madrid, pohlédněte na denní útoky v Iráku či v Izraeli -- Blair měl pravdu. Hlavní hrozbou, které čelíme, je terorismus, to nás musí všechny sjednotit. Avšak útoky proti okupantům vyvolala právě válka. Útoky v Izraeli jsou součástí jiné války, boje za osvobození Palestinců. Útok v Madridu je součástí delší konfrontace mezi militantním islámem a západním kulturním a hospodářským imperialismem.

Terorismus není organizace ani jednotná síla. Týká se celé řady politických konfliktů, každému z nich je nutno porozumět samostatně. Proti "terorismu" se nedá bojovat, jako by to byl jediný skrytý, globální a nediferencovaný nepřítel. Hlavní změnou našeho "způsobu života" je panikářská západní reakce na terorismu, která ochromuje občanské svobody a zákonnost.

Dalo se něco dělat jinak? Západ se měl válce vyhnout a zkoumat jiné cesty, jak zajistit, aby Irák vstoupil do světového hospodářství a měl možnost nakrmit řádně své obyvatelstvo. Západ by mohl ukázat, že to myslí vážně ohledně palestinského státu.

Je možné se i postavit vůči terorismu jinak. Je hluboce ironické, že Blair, který pomohl zlikvidovat krizi v Severním Irsku, a tak tím ochromit tamější terorismus, se této metody vzdal ve své kampani proti světovému terorismu. Teroristé nevyhazují lidi do povětří jen proto, že jsou to nihilističtí zločinci. Terorismus vzniká v důsledku strachu, nenávisti a bezmocnosti tváří v tvář masivní moci a kulturní expanze Západu. Palestinci umírají, protože chtějí osvobodit Palestinu. Pochopit tyto otázky a přizpůsobit jim naši politiku neznamená, že schvalujeme násilí.