10. 3. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 3. 2004

Také každý měsíc menstruujete? Já ne, možná jsem divnej chlap a možná, že nejsem vůbec chlap...

Hned v průčelí pražské galerie Art Factory mě uvítaly dvě obří dámské menstruační vložky, pocákané červenou barvou. Pracně prošívaný monumentální objekt uvozuje projekt společnosti Gender Studies, pod divácky chytlavým názvem Tento měsíc menstruuji. Nebylo to ale všechno, návštěvník mohl shlédnout i video, na kterém si v detailu hrdinka mění tampón přímo před kamerou. Napadlo mě, co všechno lze vystavovat. Třeba vlastní výkaly a jiné exkrementy, lidské činnosti tak samozřejmé pro člověka, že o nich už ani nepřemýšlí. Ano, s tím vším lze jít na veřejnost, otázka je ale proč.

Musím "u toho" jako pomyslný divák být? Musím být u něčeho, co sice není tajné a v našich končinách zakázané, ale co je z pochopitelných důvodů civilizované společnosti výhradně jen osobní věcí každého člověka? Musím nacházet na záchodcích, na ulici a ve výstavní síni menstruační vložky jenom proto, abych věděl a pochopil, že menstruace je důležitou součástí života ženy a že žena je důležitou součástí společnosti? V případě tohoto projektu jsem ale smysluplnou odpověď nenašel. Nešlo také o umění, ale o propagační akci společnosti Gender Studies. Slušně vysoké a mladými lidmi respektované vstupné, skromně potištěná trička s nekonvenčním názvem výstavy, za tři stovky po jednom kuse. Proč ne, kdyby ale nebylo to staré známé ALE.

Předem zdůrazňuji, že nejsem antifeminista a mnohé snahy žen uznávám a podporuji. Gender Studies má nepochybně ušlechtilé cíle, neboť se zabývá problematikou ženských práv v České republice, včetně domácího násilí. Podle jejího prohlášení je cílem organizace přispívat krom jiného k toleranci vůči alternativním životním stylům a vytváření prostoru pro diskusi o postavení žen a mužů ve společnosti. Tematické okruhy jsou široké. Od problematiky zobrazování žen a mužů v reklamě, přes ponižující zobrazování a zneužívání žen v médiích, až k respektu ženského těla, menstruace a těhotenství. Co ale paradoxně jiného než zneužívání je v našem kulturním kontextu výstava, na které je účelově a téměř fetišisticky presentována jen jedna jediná součást ženina života?

Pominu-li naivní a neefektivní výtvarné hříčky známých i neznámých umělkyň s vložkami jako s výtvarným materiálem (například jejich barvení, vyšívání atd.), pak zde bylo ženské tělo zneužito možná s dobrým úmyslem (což osobně v případě Terezy Janečkové z Hustleru pochybuji), nicméně skandálním způsobem a především za účelem reklamy. Veskrze z mnoha důvodů intimní oblast člověka byla na výstavě zvažována jen jako mediální nástroj a nikoliv jako problém nerespektování součásti ženina života. Jen blázen by si v našem prostředí mohl myslet, že na menstruaci nemají ženy právo, anebo že je žena skrze menstruaci méněcennou bytostí. Výstava by snad měla logiku tam, kde je žena díky kulturní odlišnosti považována v menstruaci za nečistou, ale nikoliv tady.

Nápad uspořádat tuto výstavu vznikl prý v Gender Studies v roce 2002 při rozhovoru s Jiřinou Šiklovou (známou svým výrokem "Držte hubu!", adresovaným na tiskové konferenci "Věci veřejné" Janu Čulíkovi, který odvysílala televize Nova), zakladatelkou organizace a současnou členkou její správní rady, s tím, že půjde o malý happening, určený jen okruhu přátel a příznivkyň. Výsledkem bylo nakonec to, že Rita Marhaug předvedla na vernisáži menstruační performanci pro 300 lidí. Norská výtvarnice, která se zabývá spojením maskulinní síly a ženskosti (kulturistky to už dělají dost dlouho), překročila hranici rodu zřejmě tím, že si data narození svých dětí nechala vytetovat na levé předloktí ! Podle tiskové zprávy přináší umělkyně feministická témata nejen do svého umění, ale i do života a tak na vernisáži výstavy krvácela se svou dcerou před shromážděným publikem skrze světlé kalhoty, což je z hlediska načasování skutečně obdivuhodný dramaturgický výkon.

Nevadí mi, že se Obecně prospěšná společnost Gender Studies snaží mediálně zviditelnit, dělá to ale skrze komerční akci, v níž sama zneužila to, za co ve skutečnosti údajně bojuje. Přitom úžasně sofistikovaným způsobem původní záměr organizátoři kryjí, když mimo jiné píší :

"Výstavou chceme usnadnit pochopení genderových témat a zpřístupnit je široké veřejnosti. O genderových otázkách, politice rovných příležitostí a dalších aspektech se dosud hovořilo pouze na akademické a případně politické úrovni. Společenská diskuse se však otevřeně vyhýbá zpochybňování společenských stereotypů a tabu týkajících se rolí připisovaných ženám a mužům. Právě tento nevyplněný diskusní prostor chce výstava vyplnit". Avšak jaký prostor diskuse vyplňuje dívka, jež si před kamerou z rozkroku vyndavá použitý tampón?

Že jde jen o blamáž, dokazuje také samotný snímek, na kterém dívka nedělá svoji činnost ani přirozeně přesvědčivě, ale viditelně plní pokyny režiséra. Ve chvíli kdy si vyndala tampón, tak ho na několik vteřin podržela před kamerou, aby diváci dobře viděli detail toho, co vyndala ze svého těla. Jestliže kurátor výstavy mluví o tom, že se autoři fotografií, obrazů, textů a videí nevypořádávají s tématem vulgárně, obscénně nebo primitivně, pak zjevně nemá pravdu. Pochybuji, že má žena potřebu zacházet s tampónem takhle podivně. Lze usuzovat, že záměr autora byl jasný, obscénní scénou upoutat pozornost diváka. Byl to kalkul a manipulace s divákem, ostatně jako celá výstava, podpořená finančně i Městskou částí Praha 1 zřejmě v domnění, že jde o novátorskou akci

Komicky archaickým jazykem let před listopadem 1989 hovoří i kurátor výstavy, když říká : "Je to zvláštní výstava, přistupujme k ní s úctou, jakou si zaslouží, zamysleme se nad jejím poselstvím, obdivujme nejen zapojené tvůrce, ale připomeňme si zásadní roli ženy v naší neustále rychleji se měnící společnosti." Komediální podtext je v tomto projektu čitelný a pokud ho mysleli organizátoři vážně, docela se jim takové divácké ozvláštnění - jinak dle mého soudu nudné podívané - povedlo. Grotesknost v podobě žvanění je evidentní i v rozhovorech některých aktérů výstavy a stojí za to některé zde reprodukovat :

Hovoří Josef Vomáčka, kurátor výstavy

Co jste se dozvěděl o menstruaci nového během přípravy této výstavy?
Nového jsem se nedozvěděl nic, ale připomněl jsem si její existenci, protože jsem na ni už úplně zapomněl. Ani jsem netušil, že polovina lidstva se s ní každý měsíc setkává, musí s ní žít.
Připadá Vám tato skutečnost blízká či vzdálená?
Pro mě už menstruace neznamená nic. Myslím, že menstruace je přirozený stav. Nikdy jsem také nezažil, že by někdo v takto velké skupině o menstruaci hovořil, prožíval ji, třeba i ironizoval, nebo láskyplně komentoval. Nepřipadá mi to vulgární či skandální. Počítal jsem s tím, že výstava bude spíše taková sociologická sonda. Ale práce, které tu visí jsou na velmi slušné úrovni českého moderního výtvarného umění. Jsem překvapen. Velmi těžký prostor síně jim sice nepomáhá, ale ony ho nakonec přece jen ovládly.
Je v tom něco obecného, že jste na menstruaci zapomněl?
Mnoho mužů, kteří se rozvedou nebo jejich partnerky zestárnout, prožívají druhou polovinu života bez menstruace.
Nalézáte ve vystavených dílech nějaké dominantní uchopení tématu?
Tady žádné opakování není. Provedení jsou tak svébytná, že opakování vylučují. I zde fotografie potvrzuje dominantní postavení v moderním světovém umění, ale není tu nic převládajícího.

Hovoří Pavlína Binková, doktorandka sociologie FSS MU v Brně

Vytvořila pro výstavu sérii obrazů, využívajících grafických motivů papírků chránících lepicí část vložky. Její dílko působí příjemně a překvapivě zároveň, je intimní a novátorské. Pavlínu Binkovou totiž k použití grafických součástí vložek, které tak samozřejmě zahazujeme, přiměla nejen jejich estetická podoba, ale také myšlenka recyklovat svůj vlastní odpad. Použít ho novým způsobem třeba k výzdobě svého životního prostoru.

Co pro tebe znamená účast na výstavě Tento měsíc menstruuji?
Je to protipól k tomu, co běžně dělám. Je pro mě velice příjemné vystřídat vědeckou činnost něčím zcela jiným, mít úplně jinou životní kategorii. Nevím, jestli je možné moje práce nazvat uměním, přikláněla bych se možná k označení "angažované umění". Zároveň mám jakýsi zvláštní pocit z toho, že se mi podařilo stát se tak trochu součástí "umělecké" komunity. Když jsem se dívala na pozvánku a viděla tam jména Veroniky Bromové a Lenky Klodové - to neznamená, že věci těch nejznámějších jsou vždy ty nejlepší, ale být tam uvedená s nimi, to se mi zdálo jako velká věc. Svůj projekt jsem nevytvářela až na základě výzvy, která iniciovala výstavu. Nápad vznikl už předtím. Vlastně nemám s vlastní menstruací "problém". Od jisté doby, navíc protože používám tampóny, mě menstruace neomezuje ve většině obvyklých činností a tak ji příliš nereflektuji. Nemusím o ní ani vědět a zároveň je to taková moje součást, jednou snad budu mít děti, tak to beru jako takovou přípravu.
Ale muselo tě něco ponouknout k tomu, aby jsi tvořila právě z vložek.
Je to už rok starý a skutečně od samotné výstavy vzdálený projekt. Ale dalo by se říct, že jeden ten důvod, asi hlavní, byl recyklační. Mám takovou obsesi schovávat si odpad, který produkuju, mám na různých místech několik krabic kelímků od jogurtů, plechovek a tak. Tenhle můj projekt je dost komplikovaný díky tomu, že se často stěhuju, takže nejde tahat všechny ty krabice s sebou. Jsem v tom nedůsledná, ale snažím se aspoň co nejvíc recyklovat, i když čím dál víc si myslím, že to je takové naše západní alibi. A taky omezit spotřebu. V rámci možností. Z těch odpadků toho moc nevzniklo. Udělala jsem třeba vitráž ze sáčků od čaje a plánuju i cosi většího... Ale k těm vložkám. Přišlo mi, že papírek od vložky je odpad, který lze využít. Je to odpad a zároveň je v něm silně přítomná estetická část, překvapilo mě, kolik je těch různých vzorků, jak se taková obyčejná věc estetizuje. Zabývá se tím nejspíš spousta designérů... Jak jsem říkala, já používám spíš tampóny, takže papírky od vložek pak pro mě musely sbírat moje kamarádky nebo mamka -- občas jsem je musela trochu nutit, nechápaly to. A často jsem byla překvapená, z těch motivů, co přinášely. No a zároveň byl přítomen i vzdor vůči "Nenechávej ty vložky na stole".
To ti někdo řekl?
Občas jsem to slýchala od mamky doma. Že jsem jako ty holky z učňáku, kde učí, které je taky nechávají na židlích a tak, prostě venku, na očích. Myslím ty ještě nepoužité, zabalené vložky. Já si myslím, že vložka nikomu nic neudělá. Je příznačné, jak si vložku strkáme do rukávu, aby ji nikdo neviděl, když jdeme na záchod.
Řekni mi víc o svých recyklačních obrazech.
Ono se to zaseklo právě na vložkách. Pro mě je problém, že většina použitých obalů má na sobě jméno, značku výrobce a to jsem ještě nevyřešila, jak s tímhle naložit. I těch vložek jenom s grafickým prvkem je hodně málo, ale i s tím může být potíž, protože každý ví, že určité prvky patří k určité firmě. Nechtěla bych svými "díly" dělat reklamu. Takže svůj odpad se snažím řešit spíš jinak. Víčka od jogurtů, papír, petlahve, plechovky můžeš odnést do tříděného odpadu, i když teda nevíš, co se s nimi stane. Ale potom zbyde odpad, který se nedá nikam zařadit, ten, co bych mohla použít v umění. Myslela jsem třeba na to, že bych obaly z umělých hmot uvařila v hrnci a vytvořila z nich nějakou plastiku, židli, něco, ale na druhou stranu se mi také nechce obklopovat se svými odpadky. Tenhle způsob není úplně ideální. Když je společnost "hloupě" nastavená, tak si říkám, že kvůli tomu se nebudu právě já obklopovat odpadem, umělou hmotou. Odpad můžeš zpracovat, slisovat, zmačkat a vyrobit z něj židli, ale proč nemít doma židli z pravého dřeva. Je to ve stadiu přemýšlení.
Studuješ roli médií ve společnosti, jak by jsi označila to, jakým způsobem média zobrazují menstruaci?
Já myslím, že nijak. Nikdy jsem snad nečetla ani neviděla nic, co by se týkalo menstruace. Tedy teď mám na mysli běžný tisk a televizi. Tam to téma prostě není. Možná ve filmu se občas objeví, mám pocit, že spíš v negativním smyslu. Jako "ať ty ženy už proboha něco udělají s těmi svými menstruačními depresemi a výkyvy nálady, vždyť je to nesnesitelné". Když si uvědomím vlastní zkušenost, pro mě je teď menstruace obdobím klídku, tepla, kdy se ten první den zavřu doma, a to jsou přece nemediální témata. Dřív jsem se celý ten cyklus pokoušela ignorovat, snažila jsem se menstruaci překonat a "nenechat se jí omezovat", dnes je to příjemná výmluva, všichni musí pochopit, že je mi blbě a chci ležet. Mám štěstí, že studuji a můžu částečně volně nakládat se svým časem. Takže se začátkem menstruace odsouvám některé své úkoly na později. Odpočívám. No ale taky trpím, to je třeba říct.
To je moc dobré.
Někde jsem teď slyšela, že menstruace, tedy ten měsíční cyklus, není biologicky daný, není to antropologická dannost. Člověk, ženy nemenstruovaly v pravidelném měsíčním cyklu. Ten cyklus je údajně důsledkem změn společnosti, změny stravy. Možná je to tak, že čím větší je blahobyt, tím se druh snaží o větší plodnost. Velká část zvířat, savců se páří jen určitou část roku. Člověk je možná výjimečný tím, že jeho období plodnosti se opakuje každý měsíc.
Připadá mi to moc zajímavý, zdá se mi, že vnímáme menstruaci jako přirozenou, jako součást přírody v nás, ale ve skutečnosti to není až tak přirozená, jako spíš kulturní záležitost.

Epilog :

Modré tričko s krátkým rukávem, červenou vložkou ve tvaru kříže a nápisem

Tento měsíc menstruuji

Katalogové číslo: 0205
Vydavatel: Gender Studies, o. p. s.
Velikost: S, M.
GS: 2003, 300,- Kč.

                 
Obsah vydání       10. 3. 2004
10. 3. 2004 Zákon není kadidlo Ondřej  Hausenblas
10. 3. 2004 Třetí odboj Tomáš  Koloc
10. 3. 2004 Proč ČR nepřistupuje k mezinárodnímu trestnímu soudu
10. 3. 2004 Mezinárodní federace přijala Ligu lidských práv za člena
10. 3. 2004 Česká spořitelna: Zase neplní sliby? Radek  Mokrý
10. 3. 2004 Také každý měsíc menstruujete? Já ne, možná jsem divnej chlap a možná, že nejsem vůbec chlap... Jan  Paul
10. 3. 2004 Tretí element: žena ako človek Martina  Nemethová
10. 3. 2004 Tmáři na Filosofické fakultě Ondřej  Slačálek
10. 3. 2004 Deníček sněmovní panny VIII. Alexandra  Virgová
10. 3. 2004 Američané vrátili z Guantánama 5 zadržovaných Britů
10. 3. 2004 Ministr životního prostředí Čestmíra Číhalíka nezná
10. 3. 2004 Nejsem zloděj ani pašerák...
9. 3. 2004 Nedělejte ze studentů motorové myši na fakta
10. 3. 2004 Vladimír Putin podruhé Oskar  Krejčí
9. 3. 2004 Singapurská úvaha o svobodě, sociálním státu a HDP Petr  Tieftrunk
10. 3. 2004 Advokát Greenpeace Jan Berger prostě nehovoří pravdu Ivan  Brezina
10. 3. 2004 Kdyby Beneš viděl, jak to válčíte vy, asi by mu bylo špatně
9. 3. 2004 Lex Beneš Josef  Klas
9. 3. 2004 Beneš se zasloužil o přežití československého státu Martin D. Brown
8. 3. 2004 "Prezident Edvard Beneš se..." ... nám trochu pos(trašil)! Ladislav  Kahoun
9. 3. 2004 Nese Edvard Beneš vinu za všechno? Martin D. Brown
8. 3. 2004 Můj článek o Benešovi nebyl pro historiky, pane Browne! Ladislav  Kahoun
9. 3. 2004 "Američané jsou senzační a na Kubě to bylo fajn"
9. 3. 2004 Jak se zasloužit o stát Martin  Škabraha
9. 3. 2004 Zeď a mezinárodní postoj
9. 3. 2004 Mlýny melou pomalu, ale jistě - i Mlynářovi Štěpán  Kotrba
8. 3. 2004 Globalizace pro lidi: Vize změny
4. 2. 2004 Hospodaření OSBL za leden 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
10. 3. 2004 Také každý měsíc menstruujete? Já ne, možná jsem divnej chlap a možná, že nejsem vůbec chlap... Jan  Paul
10. 3. 2004 Třetí odboj Tomáš  Koloc
10. 3. 2004 Zákon není kadidlo Ondřej  Hausenblas
10. 3. 2004 Česká spořitelna: Zase neplní sliby? Radek  Mokrý
9. 3. 2004 Nese Edvard Beneš vinu za všechno? Martin D. Brown
9. 3. 2004 Mlýny melou pomalu, ale jistě - i Mlynářovi Štěpán  Kotrba
9. 3. 2004 Jak se zasloužit o stát Martin  Škabraha
9. 3. 2004 Beneš se zasloužil o přežití československého státu Martin D. Brown
8. 3. 2004 Jen jeden den žen, prosím Anna  Čurdová
8. 3. 2004 USA: Většina konvenčních plodin kontaminována geneticky modifikovanými plodinami   
8. 3. 2004 Velitel britské armády: Právní ujištění, že je útok na Irák legální, přišlo teprve 5 dní před válkou   
8. 3. 2004 Moravcovi se v ČT nepodařilo narušit Klausův krunýř Jan  Čulík
8. 3. 2004 Hochhuth stále ještě aktuální Miroslav Václav Steiner
8. 3. 2004 Globalizace pro lidi: Vize změny   
8. 3. 2004 "Jaksi" obnovený a už bezobsažný stereotyp? Miloš  Dokulil

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
10. 3. 2004 Také každý měsíc menstruujete? Já ne, možná jsem divnej chlap a možná, že nejsem vůbec chlap... Jan  Paul
8. 3. 2004 Potraty a Karas: Když se řekne A mělo by se říci B Anna  Čurdová
8. 3. 2004 Jen jeden den žen, prosím Anna  Čurdová
4. 3. 2004 Stop násilí na ženách   
1. 3. 2004 Zdroj sexuálního vzrušení žen je v mozku   
20. 2. 2004 Jaké je to v Iráku?   
9. 2. 2004 Misogynní rezoluce irácké Vládní rady je odsouzena k neúspěchu   
20. 1. 2004 Jak bít manželku   
19. 1. 2004 Sexuální obtěžování a zcestná logika pana senátora Kubery Radmila  Dobešová
19. 1. 2004 Model, který dobře padne ve Švédsku, nemusí padnout v Čechách Radmila  Dobešová
19. 1. 2004 Parlamentní harašení Petr  Jánský
26. 11. 2003 Jiříkovo vidění, zázrak, anebo konečně terapie na obzoru? Miloš  Dokulil
26. 11. 2003 Netolerujme domácí násilí   
24. 11. 2003 V Brně proti domácímu násilí   
20. 11. 2003 Indie: skrytá epidemie AIDS: do roku 2010 bude nakaženo 10 milionů lidí