Volby do Evropského parlamentu -- Zelení -- Česká republika

Milí přátelé,

je mi velmi líto, že Vám musím spolu s přáním všeho nejlepšího k Novému roku poslat také nepříliš potěšitelnou zprávu o situace uvnitř Strany zelených v České republice.

Když v roce 1979, po 35 letech obětavé práce vystupoval Jochen Steffen kvůli tehdejšímu dvojímu usnesení z SPD, řekl mi: "Loajální musíš být nakonec vůči idejím a svému přesvědčení a ne vůči osobám a stranám". Jak bolestné to pro něj bylo, si při jeho politickém životním osudu lze představit -- pomáhal nám pak radou při budování Zelených.

Po všem, co jsem se dosud dozvěděl o vývoji českých Zelených, bych chtěl zdůvodnit, proč nepodporuji a nebudu podporovat současné většinové vedení předsedy Jana Beránka a kandidátní listinu pro volby do Evropského parlamentu na čele s Jakubem Patočkou.

V roce 1990, na počátku vývoje strany, jsem předal českým Zeleným velice mnoho peněžních (cca 50.000 DM) a věcných (faxy, kopírky atd.) darů od německých a evropských Zelených (Reinhard, Ralf, Danny a další si vzpomenou). Po prvním předsedovi, sympatickém dětském lékaři a pěstiteli kaktusů, následoval (jak se později ukázalo, v Moskvě vyškolený) politický profík, který v polovině 90. let, krátce před volbami do národního parlamentu, přesedlal s částí Zeleného předsednictva do Sociální demokracie, atd. atd.

Co se oživení zelených idejí týče, zde zajisté v posledních letech pomohly úspěchy německých a evropských Zelených. V neposlední řadě díky návštěvě a návrhu Dannyho na jaře 2002 se - tehdy ještě s předsedy z posledních let Jiřím Čejkou a Miroslavem Rokosem - diskutovalo o základní myšlence, že kandidátka Zelených pro evropské volby roku 2004 by měla být kandidátkou otevřenou. Ke kandidatuře na této listině měli být přizváni nezávislí a lidé z nevládních organizací, nejen z oblasti ekologické, nýbrž také z oblasti sociální a lidskoprávní, aktivisté Charty 77 atd.

Těchto diskusí se účastnil m.j. také Ivan Dejmal (ministr životního prostředí z první české vlády občanského fóra po roce 1989, jenž strávil v době od roku 1968 do roku 1989 čtyři roky ve vězení), Martin Bursík (ministr životního prostředí z roku 1997, jež získala v době mezi pádem Klause a sociálně demokratickou menšinovou vládou Zemana velké uznání), Petr Uhl (pověřenec pro lidská práva, v období 1968 až 1989 celkem 9 let vězení).

V následující době vstoupila do Strany zelených celá řada nových členů, včetně Petra Uhla a Ivana Dejmala. V dubnu 2003 bylo na mimořádném stranickém sjezdu v Brně zvoleno současné předsednictvo. M. Bursík, jehož projev byl přijat velmi pozitivně, a já jsme se účastnili jako hosté. Čeští zelení se pak pustili do příprav na volby do Evropského parlamentu v roce 2004.

Především při diskusi o programu strany a jednání s potenciálními kandidáty pro Evropský parlament se, jak se později ukázalo, projevily vážné rozdíly mezi většinou předsednictva kolem J. Beránka a menšinou předsednictva a skupinou kolem I. Dejmala a P. Uhla. Na konci podzimu 2003 se tyto rozdílnosti vyhrotily do krize a téměř rozkolu strany, protože bylo stále jasnější, že vedení strany a stejně tak kontrolní a revizní komise pod vedením Dity Horové se stížnostmi různých členů strany nezabývají náležitým způsobem (viz přiložené dokumenty).

Já sám jsem byl v této době J. Beránkem, m.j. v souvislosti s možnou kandidaturou M. Bursíka na čele listiny a jinými rozhodnutími, několikrát obelhán. V této době docházelo také k silným střetům uvnitř předsednictva, po nichž byli především první místopředseda Dalibor Stráský a místopředseda pro zahraniční a evropskou politiku Ondřej Liška v neustále větší míře vytěsňováni z vnitrostranického dění. Jim a rovněž jiným, kteří se kriticky vyjadřovali k situaci, bylo vytýkáno, že stranu podkopávají.

Na počátku prosince byli na druhém zasedání republikové rady (republiková rada sestává z delegátů 13 krajských organizací, předsednictva a 30 členů zvolených na podzimním sjezdu strany, celkem 50 členů) zvoleni čelní kandidáti (Jakub Patočka -- šéfredaktor týdeníku Literární noviny, Jana Ulbrychová -- místopředsedkyně pro mediální politiku, Frank Boldt, Olga Lomová).

Poté, co nebyli zvoleni ani špičkoví kandidáti z různých krajských organizací Jan Jařab (současný pověřenec pro lidská práva, lékař a překladatel Ala Gora), Eva Tylová (bývalá náměstkyně ministra životního prostředí, členka strany SOS -- Strany otevřené společnosti), Karel Rýdl (prof. pedagogiky), odmítla svou kandidaturu Dana Kuchtová (Jihočeské matky, protitemelínská aktivistka). Kandidovat nebudou ani I. Dejmal a P. Uhl.

V posledních týdnech jsem vedl mnohá jednání o vývoji v české Straně zelených -- se zakládajícími členy, členy starými i novými, se zástupci nevládních organizací (z různých oblastí ekologie, sociální, lidskoprávní, jako "Duha", "Zelený kruh", organizace zastřešující víc než 20 ekologických iniciativ, "Člověka v tísni" atd.) a s názorově blízkými intelektuály -- a zabýval se otázkou, proč se nepodařilo vytvořit pro evropské volby kandidátku zajímavou, zahrnující široké spektrum.

Mnozí z oslovených mi totiž sdělili, že Zelené a především Jakuba Patočku volit nebudou.

Zčásti věděli o dění uvnitř Zelených a popisovali mi mesiášsko-sektářské vystupování Patočky a Beránka v ekologickém hnutí už v devadesátých letech. Tito prý formulovali a zastupovali své představy radikálním způsobem, nerespektovali jiné názory, obsazovali zištně zdroje peněz a informací a neumožňovali vzájemné propojování a rozšiřování.

Z oněch výše uvedených kruhů nezazněl žádný relevantní hlas, který by byl této dvojici pozitivně nakloněn, a já jsem v této souvislosti pociťoval nepříjemné déjà-vu: vynořují se v něm frankfurtští fundamentalisté, KB Nord a všichni ostatní sektáři ze 70. a 80. let, období budování Strany zelených v Německu.

Za sametovým a přátelským úsměvem se skrývají profesionálně perfektní manipulace, podvody a lži.

Mnozí se zde ptají po důvodech tohoto lidského a politického selhání, protože pro politickou kariéru obou třicátníků existuje ještě dost možností, jak se realizovat, například při volbách do národního parlamentu v roce 2006.

Kandidátka, jež by slibovala úspěch, nevznikla, protože byla většinou předsednictva systematicky zatlačována do pozadí a protože nebyla připravena vážně a solidně s M. Bursíkem, SOS a dalšími nezávislými a nevládními organizacemi. Předem připravena a provedena byla naopak kandidatura Patočky a ostatních. Teď je rovněž zřejmé, proč byla nabídka Dannyho, abychom zde o tom vedli otevřený dialog, tak tvrdošíjně odmítána a jeho politika démonizována coby "imperiální", podobná sovětským okupantům.

Stejně tak to, že první čtyři kandidáti byli zvoleni rychle na republikové radě a nikoli na řádném sjezdu, odpovídajícím stanovám, který se musí konat do března 2004, je další promyšlenou manipulací.

Píšu tento dopis nerad, téměř se všemi, jimž ho posílám, jsem hovořil. Přesto Vás prosím, abyste si přečetli přílohy, protože P. Uhl byl minulý týden pozván před kontrolní komisi a některým signatářům prohlášení bylo vyhrožováno trestnými opatřeními.

Se srdečnými pozdravy z Prahy

Milan Horáček

Milan Horacek

Barrandovska 1
152 00 Prag 5
Tel: 00420-251 814 173

Europawahlen -- Grüne -- Tschechien

Liebe Freundinnen und Freunde,

es tut mir sehr leid, dass ich Euch mit den besten Neujahrswünschen gleich einen unerfreulichen Bericht über die Situation innerhalb der Partei der Grünen in der Tschechischen Republik zukommen lassen muss.

1979 trat nach 35 Jahren aufopferungsvoller Arbeit Jochen Steffen wegen dem damaligen Doppelbeschluss aus der SPD aus und sagte mir: "Loyal musst du am Ende den Ideen und deiner Überzeugung und nicht Personen und Parteien gegenüber sein."

Wie schmerzvoll das für ihn war, ist bei seiner politischen Lebensgeschichte nachvollziehbar -- er hat uns dann beim Aufbau der Grünen beraten.

Nach allem, was ich bisher über die Entwicklung der Tschechischen Grünen erfahren habe, möchte ich begründen, warum ich den derzeitigen Mehrheitsvorstand des Vorsitzenden Jan Beranek und die Europawahlliste mit dem Spitzenkandidaten Jakub Patocka nicht unterstütze und nicht unterstützen werde.

1990, am Anfang der Parteientwicklung, überbrachte ich den Tschechischen Grünen sehr viele Geld- (ca. 50.000 DM) und Sachspenden (Fax- und Kopiergeräte usw.) von deutschen und europäischen Grünen (Reinhard, Ralf, Danny u.a. erinnern sich).

Dem ersten Vorsitzenden, einem sympathischen Kinderarzt und Kakteenzüchter, folgte ein (wie sich später herausstellte in Moskau geschulter) Politprofi, der Mitte der 90er Jahre, kurz vor den Nationalwahlen, mit einem Teil des Grünen Vorstandes in die Sozialdemokratische Partei wechselte, usw., usw.. In Bezug auf die Belebung der Grünen Idee hier haben in den letzten Jahren sicherlich die Erfolge der Deutschen und Europäischen Grünen geholfen. Nicht zuletzt durch den Besuch und Vorschlag von Danny im Frühjahr 2002 wurde, damals noch mit den Vorstandsvorsitzenden der letzten Jahre Jiri Cejka und Miroslav Rokos, die Grundidee einer offenen Grünen Liste zu den Europawahlen 2004 diskutiert. Zur Kandidatur auf dieser Liste sollten unabhängige und NGO Leute, nicht nur aus dem ökologischen, sondern auch aus dem sozialen und menschenrechtlichen Bereich, Charta 77-Aktivisten usw. eingeladen werden. An diesen Diskussionen nahmen auch u.a. Ivan Dejmal (Umweltminister der ersten tschechischen Bürgerforum-Regierung nach 1989, zwischen 1968 und 1989 vier Jahre Gefängnis), Martin Bursik (Umweltminister der Regierung 1997, die zwischen Klaus-Sturz und der sozialdemokratischen Minderheitsregierung Zeman viel Anerkennung fand), Petr Uhl (Menschenrechtsbeauftragter, zwischen 1968 und 1989 insgesamt neun Jahre Gefängnis) teil.

In der Folgezeit ist in die Partei der Grünen eine ganze Reihe neuer Mitglieder, auch I. Dejmal und P. Uhl, eingetreten. Im April 2003 wurde auf dem außerordentlichen Parteitag in Brno der jetzige neue Vorstand gewählt. M. Bursik, dessen Redebeitrag sehr positiv aufgenommen wurde, und ich nahmen dort als Gäste teil. Die Tschechischen Grünen nahmen dann die Vorbereitungen der Europawahlen 2004 in Angriff.

Vor allen Dingen bei den Parteiprogramm-Diskussionen und Gesprächen mit potentiellen Europawahlliste-Kandidaten zeigten sich, wie sich später herausstellte, die ersten Differenzen zwischen der Mehrheit des Vorstandes um J. Beranek und der Minderheit des Vorstandes sowie einer Gruppe um I. Dejmal und P. Uhl.

Im Spätherbst 2003 verstärkten sich diese Differenzen zu einer Krise und fast Spaltung der Partei, weil immer klarer wurde, dass die Parteiführung und auch die Kontroll- und Revisionskommission unter Vorsitz von Dita Horova die Beschwerden verschiedener Parteimitglieder (siehe beigefügte Dokumente) nicht angemessen behandelt.

Ich selbst wurde in dieser Zeit von J. Beranek u.a. in Zusammenhang mit der möglichen Spitzenkandidatur M. Bursiks und anderen Entscheidungen mehrfach belogen.

In dieser Zeit kam es auch zu starken Auseinandersetzungen innerhalb des Vorstandes, nach denen der erste stellvertretende Vorsitzende Dalibor Strasky und der stellvertretende Vorsitzende für Außen- und Europapolitik Ondrej Liska zunehmend von vorstands- und parteiinternen Vorgängen ausgegrenzt wurden. Ihnen und auch anderen, die sich kritisch zu der Situation äußerten, wurde vorgeworfen, dass sie die Partei untergraben.

Anfang Dezember wurden bei der Zweiten Republikratssitzung (der Republikrat besteht aus Delegierten der 13 Bezirksorganisationen, dem Vorstand und 30 Gewählten des Herbstparteitages, insgesamt ca. 50 Mitglieder) die SpitzenkandidatInnen (Jakub Patocka -- Chefredakteur der Wochenzeitung Literarni noviny, Jana Ulbrychova -- stellvertretende Vorsitzende für Medienpolitik, Frank Boldt, Olga Lomova) gewählt.

Nachdem die auch von verschiedenen Bezirksorganisationen für die Spitzenkandidatur vorgeschlagenen Jan Jarab (derzeitiger Menschenrechtsbeauftragter, Arzt und Al Gore-Übersetzer), Eva Tylova (ehemalige Staatssekretärin im Umweltministerium, SOS-Mitglied Strana Otevrene Spolecnosti / Partei der offenen Gesellschaft), Karel Rydl (Pädagogikprof.) nicht gewählt worden waren, lehnte Dana Kuchtova (Südböhmische Mütter, Temelin-Aktivistin) ihre Kandidatur ab. Auch I. Dejmal und P. Uhl werden nicht kandidieren.

In den letzten Wochen führte ich viele Gespräche über die Entwicklungen bei den Tschechischen Grünen -- mit Gründungs- Alt-, und Neumitgliedern, mit NGO-VertreterInnen (aus den Bereichen Ökologie, Soziales und Menschenrechte, wie "Regenbogen", "Grüner Kreis", eine Dachorganisation der über 20 Umweltinitiativen, "Menschen in Not", u.a.) sowie mit uns nahe stehenden Intellektuellen -- und ging der Frage nach, warum keine spannende Europawahlliste mit einem breiten Spektrum realisiert werden konnte.

Viele von den Angesprochenen teilten mir nämlich mit, dass sie die Grünen und insbesondere Jakub Patocka nicht wählen würden.

Sie wussten zum Teil über die internen Vorgänge bei den Grünen Bescheid und beschrieben das schon in den 90er Jahren messianisch-sektenhafte und autoritäre Auftreten von Patocka und Beranek innerhalb der Umweltbewegung. Diese haben radikal ihre Vorstellungen formuliert und vertreten, andere Meinungen nicht berücksichtigt, Geld- und Informationsquellen eigennützig besetzt sowie keine Vernetzung und Erweiterung ermöglicht. Es gibt aus den o.g. Bereichen keine relevante Stimme, die sich freundlich zu diesem Duo äußern würde und ich habe in diesem Zusammenhang leider ein schlimmes Déjà-vu-Erlebnis: Frankfurter Fundamentalisten, KB Nord und alle übrigen Sektierer der 70er und 80er Jahre, der Aufbauphase der Grünen in Deutschland, tauchen hier auf.

Hinter einem sanften und freundlichen Lächeln verbergen sich professionell perfektionierte Manipulation, Betrügereien und Lügen.

Viele fragen sich hier nach den Gründen für dieses menschliche und politische Versagen, da es für eine politische Karriere z.B. bei den Nationalwahlen in 2006 für die beiden Mitte-30-Jährigen noch genügend politische Verwirklichungsmöglichkeiten gäbe.

Eine erfolgsversprechende Liste kam nicht zustande, weil sie von der Mehrheit des Vorstandes systematisch hintertrieben und nicht ernsthaft und solide mit M. Bursik, der SOS sowie anderen Unabhängigen und NGO's vorbereitet wurde. Von langer Hand vorgedacht und durchgeführt wurde dahingegen die Kandidatur von Patocka u.a.. Jetzt ist auch klar, warum so hartnäckig das Angebot von Danny, hier ein offenes Gespräch darüber zu führen, abgelehnt und seine Politik als "imperial" und den Sowjet-Okkupanten ähnlich dämonisiert wurde. Auch dass die ersten vier KandidatInnen schnell bei dem Republikrat und nicht bei einem satzungsgemäß ordentlichen Parteitag, der bis März 2004 stattfinden muss, gewählt wurden, ist eine weitere durchdachte Manipulation.

Ich schreibe diesen Brief nicht gerne, mit fast allen, denen ich ihn zuschicke, habe ich gesprochen. Dennoch bitte ich Euch, die Anlagen zu lesen, weil P. Uhl die letzte Woche vor die Kontrollkommission geladen und einigen Unterzeichnern der Erklärung mit Strafmaßnahmen gedroht wurde.

Herzliche Grüße aus Prag

Milan Horacek

...

Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů ve SZ

Tento přehled navazuje na prohlášení a zveřejňujeme jej právě nyní, na dalších stranách, jako přílohu tohoto dopisu. Při diskusích o prohlášení jsme zjistili, že někteří členové strany neporozuměli našemu znepokojení. Domnívali se, že je výrazem nějakého kverulantství, nebo dokonce snahy stranu rozbíjet. Ukázalo se také, že mnozí vůbec nebyli informováni o některých kritizovaných nepravostech. Proto jsme se rozhodli zveřejnit i tento přehled, který dokresluje příčiny našeho rozčarování.

Obsahuje některá pochybení, s nimž jsme se zejména v poslední době setkali, a jichž se dopustili někteří členové SZ jako její volení funkcionáři, kteří jsou za své jednání odpovědni straně. Těch pochybení (mají převážně formální podobu) je příliš mnoho a jejich následky jsou příliš závažné na to, aby je bylo možno tolerovat jako průvodní jev přiměřené nedokonalosti běžné stranické práce. O jaké následky jde:

• Manipulace při práci na programu SZ má za následek nedoladěný program. Horší, než by mohl a měl být ve verzi ke zveřejnění. Omezená diskuse nad návrhy způsobuje, že jako členové většinou nejsme dostatečně připraveni vysvětlovat a obhajovat program na veřejnosti. Některá tvrzení v programu jsou nedomyšlená, některá podstatná témata chybí (zejména ekonomická).
• Omezení komunikace (např. zrušením e-mailového fóra bez adekvátní náhrady) způsobuje, že členové SZ se mohou rozhodovat na základě jen omezených informací.
• Důsledkem nedostatečné práce s médii je chabá prezentace SZ a stagnující preference strany.
• Účelové změny členství způsobují znechucení části přehlasovaných členů a jejich pasivitu.
• Omezení vnitrostranické demokracie, otevřenosti a plurality je v příkrém rozporu se zásadami, které praktikují naši úspěšní partneři v německé SZ. Směřujeme tak spíše k nevolitelné sektě než ke kvalitní demokratické straně.
• Nevstřícnost, resp. jen účelová vstřícnost, k politickým partnerům (např. SOS) nás vede do izolace a oddaluje možnost fúze a posílení SZ.
• Podivné interpretace jednání s evropskými Zelenými a neochota vyhovět jejich návrhům rozsahu jednání mají za následek to, že se od nich asi těžko dočkáme nějaké výraznější podpory - ať už materiální či jiné.
• Opakované porušování stanov i dalších předpisů SZ a usnesení orgánů SZ může vést až k ochromení naší činnosti, protože bude čím dál víc platit pravidlo silnějšího, hlasitějšího a drzejšího. Ostatní nebudou mít nárok. Bude platit všechno a nic.

• Nepravosti "prosáknou" na veřejnost a staneme se stejně "důvěryhodní" jako ostatní parlamentní strany v ČR.

...Za vůbec nejvážnější prohřešek Jakuba Patočky a Jana Beránka ale považujeme jejich požadavek na pořádková opatření vůči autorům a signatářům prohlášení, ať už mají být jakákoliv. Jejich totalitární požadavek je podle našeho názoru v zásadním rozporu s elementárními principy plurality a demokracie. Za projevené názory a obavy o svou stranu trestat nelze!

Jsme připraveni o uvedených záležitostech otevřeně diskutovat se všemi, kdo o to budou mít zájem. Nevidíme v Jakubovi Patočkovi a Janu Beránkovi nepřátele, jak by se mohlo zdát z jejich odpovědi. Jsme ochotni spolupracovat s každým, na podkladě přijatého politického programu, avšak při respektování stanov, jednacího řádu a zvyklostí obvyklých v liberální a pluralitní demokracii, tedy bez úskoků, lstí, šíření nepravd - a to i s Jakubem Patočkou, Ditou Horovou a Janem Beránkem. Taková spolupráce je však možná jen tehdy, změní-li své postoje a překonají své nedemokratické zvyklosti. Někteří z nás se domnívají, že toho již nejsou schopni, avšak i ti největší skeptici mezi námi budou potěšeni, ukáže-li se, že se mýlili.

Ve Straně zelených tedy nyní nepůsobí dvě znesvářené skupiny nových Zelených, stejně jako se nedělí na "starozelené" a "tmavozelené". Nechceme stranu štěpit, ani rozdělovat, je v ní jistě dost místa pro všechny, kdo usilují o uskutečnění zelených ideálů a zásad. Soudíme však, že k nim patří i zásady vnitrostranické demokracie.

Velmi oceňujeme to dobré, co se v posledním období podařilo (například řešení stranického dluhu). Nemůžeme ale mlčet k věcem, které podle našeho názoru existenčně ohrožují naše naděje, že budeme konečně moci volit slušnou politickou stranu se zeleným programem. Proto se na Vás obracíme.

S pozdravem

Ivan Dejmal, člen ZO Praha 7

Tomáš Havlíček, člen ZO Brno-střed

David Kuchař, ZO Brno-Kohoutovice

Pavel Pečínka, člen ZO Brno-střed

Miroslav Punčochář, člen ZO Praha 7

Petr Uhl, člen ZO Praha 2

Jan Wünsch, člen ZO Praha 7

V Brně a Praze 15. prosince 2003

Příloha

Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů ve SZ

Jsme signatáři prohlášení demokratů ve SZ z 29. listopadu 2003. Poskytujeme členkám a členům SZ a stranickým orgánům, zejména republikové radě a předsednictvu SZ, jakož i ústřední revizní komisi, příklady pochybení některých členů předsednictva SZ (PSZ) a předsedkyně Ústřední revizní komise (ÚRK). Uvádíme jak pochybení, která jsou podle našeho názoru porušením stanov, tak taková, případy, které lze charakterizovat -- opět podle našeho názoru - zjevným nerespektováním pravidel, postupů a zvyklostí, obecně uplatňovaných a uznávaných v demokratické společnosti. Za tento výčet odpovídáme sami, není přílohou či doplňkem uvedeného prohlášení, mnozí ze signatářů prohlášení by mohli sami uvést jiné případy, o kterých třeba ani nevíme. Výčtem chceme zdůvodnit některá kritická tvrzení, uvedená v prohlášení z 29. listopadu.

Uváděná pochybení mají sloužit pouze k vnitrostranické debatě, sledující zlepšení způsobu rozhodování ve straně. ÚKR ostatně už o některých záležitostech, které předkládáme, rozhodla, nebo je odložila. Její rozhodnutí, stejně jako usnesení všech stranických orgánů, respektujeme, byť se s nimi vždy neztotožňujeme. Nápravu hledáme v politické diskusi.

Přejeme si diskusi klidnou, bez okřikování, vylučování z ní, nebo dokonce ze strany.

Celý text je poměrně dlouhý, je v něm obsaženo 35 případů. Jsme si vědomi obtížnosti vstřebat celý text. Zároveň ale předpokládáme, že snad neexistuje žádný člen SZ, jehož by se alespoň několik bodů netýkalo.

Rovněž jsme si vědomi i rizika, že jsme se mohli v některých faktech dopustit neúmyslné nepřesnosti, za což se předem omlouváme. Neradi bychom ale, aby se případná jednotlivá chyba stala záminkou k odmítnutí celého textu en bloc

I. Manipulace při práci na programu SZ

1. Volba do funkce nahrazena usnesením, upravujícím i jiné poměry

Brněnský sjezd rozhodl, že za účelem vytvoření nového programu SZ bude zřízena skupina pro program a strategii jeho uskutečňování ("programová skupina") pod vedením Jakuba Patočky, která bude vycházet z textu Vize ekologické demokracie -- nový program SZ.

Již tehdy se objevil první prohřešek proti obecně uznávaným demokratickým procedurám: bylo použito jedno hlasování o vzniku programové skupiny a současně o osobě jejího vedoucího. O půl roku později, na sjezdu v Táboře, byl tento postup použit i v případě návrhu PSZ ve věci voleb do EP, kdy se procedura samotných voleb sloučila s návrhem prvního kandidáta SZ na kandidátce SZ do EP v podobě předsedy Jana Beránka. Pro většinový odpor delegátů sjezdu nebyl návrh PSZ přijat.

2. Porušování demokratických zásad a stanov při práci na politickém programu

Programová skupina začala po brněnském sjezdu určitým způsobem pracovat. Její vedoucí Jakub Patočka vyhlásil, že členem skupiny se může stát jakýkoliv člen SZ, který o činnost v ní projeví zájem. Přesto nikdy nebylo zveřejněno, kolik členů programová skupina vlastně má. Nebylo to ani možné, protože podle písemného vyjádření Jakuba Patočky mohl být členem skupiny každý a nikdo v ní neměl žádná práva a povinnosti. V takové struktuře není ovšem možno hlasovat, skupina nemohla o ničem demokraticky rozhodovat.

Neexistoval pro ni žádný jednací řád. Staré stanovy sice povinnost zvláštního jednacího řádu pro programovou skupinu jako pro odbornou sekci neupravovaly, avšak nové stanovy, platné od 27. září 2003 (a ve SZ již od onoho dne uplatňované, byť nabyly účinnosti až 19. listopadu) v článku 28 odstavci 5 jakož i v článku 24 tuto úpravu již přinášejí. Vytvoření jednacího řádu je ostatně v souladu s obecnými zásadami, běžně uznávanými v demokratické společnosti. Jakub Patočka jako vedoucí programové skupiny věděl, že tato skupina je nebo má být odbornou sekcí ve smyslu stanov (jak doporučila posléze i ÚRK usnesením z 27. 11.), dobře věděl o možnosti vytváření vlastního jednacího řádu odborných sekcí, a mohl vědět, že už od června 2003 je tato úprava do stanov připravována.

Diskusi nad vlastním textem moderoval sám vedoucí skupiny a autor textu Jakub Patočka. Autoři dílčích návrhů zaslaných písemně mnohdy ani nevěděli, zda byl jejich příspěvek k programu projednáván. Odmítnutí návrhů nebylo zdůvodňováno.

Neexistoval harmonogram prací, který by stanovil, kdy má být návrh rozeslán členům SZ, resp. základním, okresním či krajským organizacím k diskusi a k připomínkám. Jakub Patočka nedodržoval přitom ani ty termíny, které si sám stanovil resp. na nichž se dohodl s programovou skupinou. Nezajistil, aby základním organizacím byla rozeslána verze zpracovaná jako podklad pro setkání v Havlíčkově Brodě k diskusi, která byla avizována pozvánkou datovanou v Brně 23. června 2003. I zápis ze schůze programové skupiny v Havlíčkově Brodě z 28. 6. rozeslal až 28. 7.

Jakub Patočka ani nepočítal s tím, že materiál bude v nějaké fázi -- například ve verzi 3 -- předložen k vnitrostranické diskusi. On ani členové programové skupiny se nikdy vůbec nepokusili o vypořádání připomínek (tedy o komunikaci s jejich předkladateli, o sdělení výsledku a o důvodech případného odmítnutí připomínek). K přijetí a odmítnutí připomínek nebyl ani nikdo určen, i když dnes (dodatečně) se hovoří o ediční skupině, o garantech (kdo a jak je jmenoval?) a o vypořádání připomínek, které se zaměňují za pozměňovací návrhy. Také se zřejmě nikdy nepočítalo s tím, že by některá zásada či prvek politického programu, například sporný neodemokratismus a nová demokracie, byly předloženy k rozhodnutí sjezdu jako varianty. To jsou jen ta nejzávažnější porušení demokratických zásad při vytváření návrhu politického programu.

Postavení Jakuba Patočky při vzniku politického programu ilustruje skutečnost, že v předvečer sjezdu v Táboře nabídl výraznému kritikovi návrhu programu Tomáši Havlíčkovi, že do politického programu ještě zapracuje jednu stranu návrhů, pokud mu ji Havlíček předloží. (Ten to odmítl.) Znamená to, že o výsledném návrhu rozhodoval zcela sám.

3. Organizační selhání při práci na politickém programu

Vedoucí programové skupiny Jakub Patočka nesplnit svůj úkol: včas, tj. nejpozději několik dnů před 27. srpnem,.kdy podle stanov bylo třeba návrh politického programu rozeslat základním organizacím, odevzdat předsednictvu návrh nového programu Strany zelených. Schopnosti Jakuba Patočky však nejsou předmětem naší kritiky, neboť ta se zaměřuje na manipulativní a neprůhledné, a ve svém důsledku nedemokratické praktiky, uplatňované v programové skupině.

Za úplné selhání ve funkci vedoucího programové skupiny však považujeme nečinnost Jakuba Patočky v době od pátku 22. srpna, do kdy stanovilo PSZ termín k podání připomínek k verzi 3, do úterý 26. srpna, kdy zasedalo PSZ, na kteréžto zasedání nepředložil verzi 4 (předložil ji předsednictvu až o týden později, 2. 9.). Od 22: 8. do 26. 8. nebyl Jakub Patočka k dosažení, elektronicky zaslaný dopis z 22. 8. se vrátil s vyznačením, že Jakub Patočka bude do 25. 8. nedostupný a nereagoval na něj ani tajemník skupiny Matěj Stropnický, který ho obdržel v kopii na svou adresu.

Návrh programu rozeslalo PSZ základním organizacím jako sjezdový materiál až 4. září. Tak nebyla dodržena měsíční lhůta pro rozeslání sjezdových materiálů, daná stanovami. Odpovědnost za to má předsednictvo, předseda strany a vedoucí programové skupiny Jakub Patočka. Předkladatel, tedy PSZ, pak nepředložil sjezdu materiál jako neodkladný (srovnej § 15 odst. 2 tehdy platných stanov). Mnozí delegáti návrh programu vůbec nedostali, téměř žádný stranický orgán, nediskutoval věcně o návrhu politického programu, tedy o jeho obsahu. Pozměňovací návrhy k témuž materiálu byly pak zaslány ne už ZO, ale delegátům, což vedlo k dalším zmatkům.

4. Pochybení po táborském sjezdu

Po táborském sjezdu interpretoval J. Patočka možnost další práce na změnách programu SZ ve smyslu monopolu programové skupiny a PSZ. To je v rozporu s čl. 6 odst.1 b/ až d/ stanov.

Zatímco do přijetí nových stanov posuzujeme pochybení Jakuba Patočky při vytváření politického programu jako porušení demokratických zásad a zvyklostí, od přijetí stanov nových 27. září Jakub Patočka přímo stanovy (čl. 28 odst. 5 a čl. 24) porušoval.

Na prvním zasedání republikové rady (RR) 29. 10. předložil Jakub Patočka za programovou skupinu návrhy na dílčí změny programu a přitom přiznal, že skupina o nich vůbec nejednala, jak je i uvedeno v zápisu z RR. ÚRK toto pochybení uznala.

První posjezdové setkání programové skupiny se uskutečnilo 30. listopadu bez předchozí konzultace s jejími členy. Rozhodl o tom její vedoucí Jakub Patočka. Konalo se v Brně--Novém Lískovci. Některým osobám, které by bylo možno pro jejich dosavadní podíl na práci skupiny oprávněně považovat na členy skupiny, nepřišla pozvánka. Ovšem i těm, kterým doručena byla, přišla s nedostatečným předstihem, což některým členům znemožnilo účast. Do 19. 11. je možno argumentovat, že stanovy nebyly účinné, ovšem ani na jednání programové skupiny 30. 11. v Brně -- Novém Lískovci se přijetí nových stanov a rozhodnutí ÚRK z 27.11, která doporučila zřídit programovou sekci jako odbornou sekci, se nijak neprojevilo. (Usnesení ÚRK ze 27.11., citát viz níže, v poznámce pod bodem 5.)

Toto porušení stanov a nedbání doporučení ÚRK svědčí o pohrdání Jakuba Patočky vnitřními stranickými předpisy a rozhodnutími stranických orgánů

5. Odpovědnost Jana Beránka

Za činnost Jakuba Patočky jako vedoucího programové skupiny má plnou odpovědnost předseda SZ Jan Beránek. PSZ 1. 8. v Brně "pověřilo Jana Beránka, Ondřeje Lišku a Jakuba Patočku zpracováním nově přišlých návrhů a dopracováním programu, který bude rozeslán jako podklad k diskusi schválený předsednictvem". Ondřej Liška se účastnil této práce jen okrajově (redigoval kapitolu zahraniční politika), Jan Beránek nechal Jakubu Patočkovi zcela volné pole působnosti.

Poznámka: ÚRK ve svém usnesení z 27. 10. uvádí: "ÚRK považuje spor Petr Uhl vs. Jakub Patočka o to, zda vytvoření politického programu bylo demokratické, za spor spíše osobní, ve kterém nejde o způsob vedení a fungování programové skupiny, tedy o spor, pro jehož řešení není ÚRK kompetentní. ÚRK doporučuje vytvořit standardní programovou sekci podle nových stanov a podle pravidel platných pro ostatní odborné sekce." Pokud jsme se vzdali -- i vzhledem k právě citovanému usnesení ÚRK - námitek proti způsobu, jímž politický program přijal táborský sjezd, nevzdáváme se kritiky způsobu, jakým Jakub Patočka program tvořil, jak jsme ji uvedli výše. Podporuje nás v tom i uvedené usnesení ÚRK. Tento stranický orgán se pro řešení tohoto sporu necítí příslušný. Musíme tedy hledat politické, ne arbitrážní cesty k nápravě. Za takovou iniciativu považujeme Prohlášení demokratů.

II. Omezení horizontální komunikace uvnitř SZ

6. Neinformovanost členů SZ

Jan Beránek jako předseda SZ a hlavní manažer neposkytl základním organizacím údaje o početním stavu strany, jejím růstu (a odchodech ze SZ), zániku členství atd. Členové ZO nemají přehled o jiných ZO a o KO, neznají počty členů v nich, nemají na ně spojení. Tím Jan Beránek soustavně porušoval § 13 odst. 9 tehdejších stanov a nyní porušuje článek 28 odst. 2 stanov. Také informování o činnosti PSZ (zápisy z jednání) byly často neúplné, obsahovaly naopak subjektivní názory autora zápisu, které PSZ neschválilo, a byly často zveřejňovány se značným zpožděním.

7. Zrušení fóra

Za jedno z nejzávažnějších porušení demokratických zvyklostí (a ústavní zásady práva na svobodu informací) ve SZ považujeme zrušení internetového diskusního fóra rozhodnutím předsednictva 9.10.

Jan Beránek, který zrušení fóra ještě na fóru oznamoval, ho nazval "přesunutím" fóra na webové stránky. Ty nemohly však sloužit témuž účelu jako fórum z mnoha důvodů. Jedním z nich byla a je nedostatečná správa stránek, přeházené články, články přesunuté z rubriky "pro členy" do rubriky "veřejná diskuse". Stačí jen srovnat počet příspěvků v obou diskusních rubrikách s počtem příspěvků na fóru a na dnešní besedě. Umisťování na fóru je technicky, časově i finančně nákladné. Přes opakované dotazy předseda strany Jan Beránek a místopředsedkyně SZ pro média Jana Ulbrychová, neoznámili, kdo je správce webových stránek SZ. Tuto informaci stále požadujeme.

8. Odepření údajů

Poté, co bylo zrušeno diskusní fórum SZ, odmítl předseda strany a hlavní manažer SZ Jan Beránek, podporován předsedkyní ÚRK Ditou Horovou, poskytnout členu SZ Pavlu Pečínkovi (ZO Brno-střed) seznam členů ZO Nové Město na Moravě. Předsedkyně ÚRK Dita Horová se pokoušela odepření této informace ospravedlnit existencí zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů,. A to i přesto, že právě tento zákon uvádí, že v případě politických stran je správce osobních údajů poskytuje k zajištění nezbytného výkonu oprávněné činnosti strany. Oprávněnost činnosti vzniká registrací u MV. Nezbytnost posuzuje sama strana, v daném případě ji posoudila za SZ Dita Horová. Učinila tak neoprávněně.

Dovedeno až do konce, podle Jana Beránka a Dity Horové nemůže člen SZ obdržet kontaktní údaje na své kolegy ze sousedního či vzdálenějšího města (pokud k poskytnutí údajů nedali předtím výslovně souhlas), s nimiž by chtěl prokonzultovat např. komunální či vnitrostranické otázky. Toto znemožnění komunikace mezi jednotlivými členy SZ odporuje nejen běžnému pojetí politické strany, nýbrž ve svém důsledku umožňuje úzké skupině lidí spravující centrální stranickou databázi svévolně rozhodovat o tom, komu informace o ostatních členech poskytnou a komu nikoliv.

Postoj Dity Horové, že kontaktní adresy členů ZO se jiným členům poskytovat nemají, protože to není k výkonu činnosti strany nezbytné (to je zákonná podmínka), je natolik v rozporu s naším demokratickým a liberálním cítěním a představami o horizontálních stycích v politické straně, že požadujeme, aby se jím zabývaly vrcholné stranické orgány, včetně sjezdu.

V případě Nového Města na Moravě a Pavla Pečínky je popírání Dity Horové (ústavně zaručeného a zákonem o osobních údajích zajištěného) práva na svobodu informací o to kurióznější, že se v onom městě narodil a vyrůstal, má tam rodiče, často tam jezdí a zná půlku města; je přirozené, že se chce seznámit s činností místní ZO SZ a přesvědčit se třeba, zda není fiktivní.

III. SZ a média

9. O SZ veřejnost málo ví

Žádáme předsedu strany Jana Beránka, aby straně Zelených oznámil, kolik zpráv (kdo a kdy) zveřejnily od začátku letošního sdělovací prostředky na podkladě tiskových zpráv (TZ) SZ. Počet TZ SZ je jistě velký, ale vazba mezi vydanými zprávami SZ a jejich zveřejněním je velmi slabá. Je to proto, že TZ SZ jsou vydávány pozdě a že není věnována pozornost jejich zveřejňování. K mnohým událostem SZ nezaujala stanovisko vůbec. Odpovědnost za to, že SZ do médií více nepronikla, má místopředsedkyně pro média Jana Ulbrychová a předseda SZ a hlavní manažer Jan Beránek. Bude-li tato situace pokračovat, SZ se propadne do úplné bezvýznamnosti.

10. Svévolné formulování stanoviska

Předseda SZ Jan Beránek vydal spolu s členkou RR Neelou Winkelmannovou a místopředsedkyní Janou Ulbrychovou tiskovou zprávu SZ týkající se vládou odloženého zákona o obnovitelných zdrojích energie. V této zprávě hodnotí SZ zákon velmi negativně (mnohem kreitičtěji než např. energetická sekce hnutí Duha). Stanovisko energetické sekce SZ (vedoucí Dalibor Stráský) je přitom zásadně odlišné od názorů Beránka a Winkelmannové. Na jednání energetické sekce SZ 25.11. byla poté Beránkova žádost o revizi rozhodnutí sekce výraznou většinou přítomných členů zamítnuta. Jan Beránek a Jana Ulbrychová formulovali stanovisko SZ bez konzultace s odbornou sekcí, a špatně.

IV. Účelové změny ve členství ve SZ před volbami

11. Krajská konference SZ na Vysočině

V pátek 24.10 se v Jihlavě konala mimořádná KK, na jejímž programu bylo mj. volba delegáta do RR a volba nové rady krajské organizace (dále jen "RKO") Vysočina.

Pro úplnost je třeba říci, že KO Vysočina dosud tvořily dvě základní organizace -- Jihlava a Žďár nad Sázavou. Na poslední (řádné) krajské konferenci, která se konala v červnu 2003, nebyli ze žďárské ZO přítomni kromě předsedy SZ a současného předsedy žďárské ZO Jana Beránka žádní zástupci. RKO také ani nevěděla, kolik členů přesně ZO Žďár nad Sázavou. má, neboť její předseda Jan Beránek aktuální údaje nesděloval, ač to patří k jeho povinnostem -- viz staré stanovy §13 odst.9 (informační povinnost).

RKO dne 13.10. rozhodla o konání této konference, stanovila klíč tak, že každý člen KO měl právo být zároveň delegátem, a na základě známých informací o členské základně rozeslala všem delegátům pozvánky. O den později, 14.10., údajně vznikla nová ZO Nové Město na Moravě, členské příspěvky byly zaplaceny do rukou Jana Beránka právě v den konání KK. Když však na KK požádal předseda mandátové komise členy údajně nově vzniklé ZO o prokázání mandátu zúčastnit se KK, nebyli schopni mu vyhovět, neboť neměli členské průkazy. Vyšel jim tedy vstříc a požádal je alespoň o zápis z jejich ustanovující schůze. Tento zápis mu následně předložili, avšak jak předseda mandátové komise a další svědci mohou dosvědčit, nebyl ani podepsaný ani ověřený.

Krajské konference se aktivně zúčastnily Jana Ulbrychová, místopředsedkyně SZ, která pořizovala zápis, a Andrea Herbrychová, členka ÚRK, která při představování uvedla, že je na konferenci za ústřední revizní komisi. A. právě Herbrychová podpořila výklad Jana Beránka, že přítomnost nově přijatých členů ze ZO Nové Město na Moravě je v souladu se stranickými předpisy. Přitom je zřejmé, že neexistoval platný doklad o ustanovující schůzi ZO Nové Město na Moravě ve smyslu §2 odst.5 jednacího a volebního řádu SZ, a tudíž ani nebylo možno ověřit mandáty údajných členů SZ. Tím spíše se pak nemohli účastnit následného hlasování, které se konalo na návrh Jana Beránka a jímž byla jejich účast na KK uznána za právoplatnou.

Nepříjemnou tečkou za jihlavskou KK je pak rezignace Marka Veselého, předsedy ZO Brno-Královo Pole, právníka a spoluzakladatele Občanských právních hlídek z r.1999, na členství v SZ. Ve svém rezignačním dopise uvádí jako jednu z hlavních příčin svého rozhodnutí znechucení nad současnou situací v SZ a nad manipulacemi, jichž se účastní i sám předseda strany Jan Beránek.

12. Založení ZO Nové Město na Moravě

Založení ZO Nové Město na Moravě ve Žďáře nad Sázavou s jediným členem žijícím ve Novém Městě na Moravě těsně před krajskou konferencí kraje Vysočina v Jihlavě je závažným příkladem manipulování s členskou základnou.

Tato ZO byla založena údajně dne 14. 10. tak, že po členské schůzi ZO Žďár nad Sázavou, konané ve Ždáru na Sázavou, se konala v téže místnosti, jako pokračování schůze ZO Žďár na Sázavou, zakládající schůze ZO Nové Město na Moravě. Vytvořili ji tři původní členové ZO Žďár nad Sázavou, k nimž se připojilo pět dalších zájemců o vstup do SZ, takže ZO Nové Město na Moravě má osm členů.

Kdo to je? V Novém Městě žije jen jeden z těchto osmi. Pět členů, včetně předsedy Karla Hoplíčka, který se stal zástupcem kraje v RR, žije ve Žďáru. Dva žijí v Brně. V ZO Žďár nad Sázavou je přitom jen jeden člen, který v tomto městě žije, a dva další žijí na území tohoto okresu. Další dva žijí v Jihlavě (kde je také ZO), dva v Tišnově okr. Brno-venkov (i v Tišnově je ZO) a dva dokonce v Praze 6 (kde je ZO), i když oba žijí v Německu, jeden přechodně a druhý trvale.

13. ZO Kohoutovice

Dne 10. listopadu 2003, dva dny před jihomoravskou krajskou konferencí SZ, přestoupili příbuzní Jakuba Patočky (členové SZ) spolu se dvěma Patočkovými přáteli, ze ZO Brno - Nový Lískovec do ZO Brno-Kohoutovice. Tento přestup, ať to přestupující zamýšleli, či ne, měl za následek, že Patočkovi příbuzní a přátelé získali na schůzi ZO početní převahu a zvolili tři delegáty na KK, mezi nimi však nikoho z dosavadních členů ZO. Janu Jařabovi chyběly ke zvolení na kandidáta Jihomoravského kraje do EP pouhé dva hlasy.

14. Založení KO Zlín

Po několika měsících přípravné práce založili 10. září 2003 tři zlínští členové (bydlící ve Zlíně) dosavadní základní organizace v Kroměříži a další čtyři zájemci o členství rovněž ze Zlína novou základní organizaci -- ZO Zlín. Předsedou se stal Jiří Vaněk ze Zlína, který byl pak delegátem (ještě za ZO Kroměříž) na táborském sjezdu. Přes opakované výzvy spoluorganizátora založení zlínské základní organizace, předsedy ZO Kroměříž Vladimíra Židlíka, hlavní kancelář po dva měsíce ZO Zlín neevidovala. Mezitím na základě rozhodnutí PSZ zrušil předseda Jan Beránek členství členům ZO Kroměříž pro neplacení příspěvků (až na Vladimíra Židlíka, který tím ale zůstal členem SZ mimo jakoukoliv ZO). Předsedové tří základních organizací zlínského kraje -- Vsetín, Kroměříž a Zlín - se 12. 11. sešli a dohodli se na tom, že 27. 11 založí ve Zlíně krajskou organizaci s tím, že navrhnou na jejího předsedu Jiřího Vaňka. Na stejný den 27. listopadu ale potajmu svolal ustavující schůzi KO za účasti Jana Beránka a Jakuba Patočky Pavel Galík (z Brna, dosud členem ZO Brno-Nový Lískovec), který několik dnů předtím založil spolu s manžely Stojárovými ze Zlína (dosud členy ZO Brno-střed) ve Zlíně jinou základní organizaci. O založení této ZO nebyli členové SZ ze Zlína a zlínského kraje informováni. ZO Zlín založená Jiřím Vaňkem byla na tomto založení KO prohlášena za neexistující, protože její členové nezaplatili příspěvky.

15. Členové ÚRK porušili stanovy přijetím metody per rollam

Na sobotu 6. 12. svolal předseda SZ Jan Beránek z podnětu předsedkyně ÚRK Dity Horové do Tábora novou KK Jihočeského kraje, když předchozí KK, na níž byla zvolena do RR Dana Kuchtová, byla ústřední revizní komisí z procedurálních důvodů zrušena. Dita Horová tak učinila na základě hlasování per rollam, s nímž sice ÚRK předem souhlasila, které však nemá v jednacím řádu SZ oporu (vlastní jednací řád kupodivu ÚRK stále nemá). Při rozhodování ÚRK o budoucím použití "per rollam" nebyl předložen písemný návrh s odůvodněním pro zavedení tohoto institutu a členové ÚKR, kteří na její schůzi nebyli přítomni, předem nevěděli, že se tento institut bude na schůzi přijímat. Byl tím porušen § 6 odst.4 a § 4 odst.4 (věta pátá a šestá), jakož i § 4 odst.6 jednacího a volebního řádu SZ.

16. Dita Horová a Jan Beránek nerespektovali lhůtu 14 dnů pro svolání KK JčK

Proceduru per rollam provedla Dita Horová nekorektním způsobem, jak namítají nejméně dva členové ÚRK. Neoslovila všechny členy ÚRK. Jihočeskou krajskou konferenci svolal z jejího podnětu Jan Beránek narychlo. Dita Horová a Jan Beránek porušili platné ustanovení § 4 jednacího a volebního řádu SZ, které určuje 14denní lhůtu pro rozeslání pozvánek a podkladových materiálů na KK. Případná omluva, že tak bylo třeba jednat, neboť původní KK byla zrušena pro zjevnou chybu PSZ a KR Jihočeského kraje, v jejímž důsledku bylo neoprávněně zrušeno členství části členů Jihočeského kraje, neobstojí. Po protestech z kraje Jan Beránek svolanou konferenci odvolal.

V. Vnitrostranická demokracie4

17. Atmosféra při jednáních PSZ

Při jednání PSZ se projevuje, zvláště od září 2003, snaha přijaté záměry již nezpochybňovat. Děje se tak pomocí způsobů, které jsou, podle našeho názoru v rozporu se zásadami fungování demokratické politické strany. Je-li přijato usnesení, a to například třemi hlasy proti dvěma za stavu, kdy je přítomno pět členů PSZ z devíti, jsou ostatní členové PSZ, zvláště pak ti, kteří byli při hlasování přítomni, nadále, v dalších týdnech, zavazováni toto usnesení aktivně prosazovat, i když mají vůči němu výhrady.

Podobný požadavek bývá vznášen i na člena PSZ, který hlasoval pro usnesení a z nějakých důvodů (třeba proto, že se změnila situace), začíná mít k němu výhrady nebo požaduje jeho změnu.

Tyto požadavky na další členy PSZ vznášejí, pokud je nám známo, často Jan Beránek a Jana Ulbrychová. Je zřejmé, že člen stranického orgánu by usnesením tohoto orgánu měl být vázán v tom smyslu, že veřejně, mimo stranu, by proti němu vystupovat neměl. Na stranické půdě by ale snaha po změně usnesení měla být vždy možná, a v orgánu samotném ji považujeme za naprostou samozřejmost. Stanovy to nijak neupravují. Tyto zásady by se měly vtělit do jednacích řádů či etických kodexů. Jsme ochotni na tom spolupracovat.

18. Omezování plurality

Špatně chápaný kolektivismus proniká i do základních organizací, které někteří členové považují za celek, jenž vystupuje jednotně, podle již přijatého usnesení a někdy jen podle údajné dohody či domluvy. Dokonce se promítá v požadavcích, jak mají členové ZO, delegovaní či volení do jiného orgánu, volit nebo hlasovat, a to i tehdy, nebyli-li zvoleni základní organizací (ale například sjezdem do RR). Diskuse o nepřijatelnosti imperativního mandátu i o tom, do jaké míry je člen ZO či KO vázán většinovým stanoviskem ZO nebo KK, která ho zvolila, by měly pokračovat, a opět by měly vyústit v závěry, které budou zahrnuty do stranických předpisů.

V této souvislosti považujeme za potřebné, aby bylo přijato pravidlo, že nepřítomnému členu orgánu (plenárního, výkonného či revizního) nemůže tento orgán uložit žádný úkol. Mělo by být také upraveno, že mu nelze uložit úkol proti jeho vůli.

VI. Potíže SZ v partnerských vztazích v ČR i v Evropě

19. Kabinetní jednání s Martinem Bursíkem a dodatečné utajování

Již po dubnovém sjezdu SZ se ve straně diskutovalo o tom, že prvním kandidátem na kandidátce SZ do EP by mohl být bývalý ministr životního prostředí a známý ekolog Martin Bursík.

Po několika týdnech, kdy s ním vyjednával jako jediný ze strany předseda Jan Beránek, však 11. 9. PSZ oznámilo, že jednání o kandidatuře Martina Bursíka bylo ukončeno a nenabídne mu, "aby se stal jeho lídrem kandidátky pro volby do EP". Zároveň PSZ přijalo návrh usnesení sjezdu (který se pak konal 27.9. v Táboře) k volbám do Evropského parlamentu v roce 2004 a sestavení kandidátní listiny. Proceduru vnitrostranických voleb kandidátů do EP spojilo PSZ v tomto návrhu s personálním návrhem kandidáta číslo 1 (lídra), jímž se měl stát Jan Beránek.

O týden později předložili členové PSZ Ondřej Liška a Dalibor Stráský předsednictvu návrh, aby o prvních čtyřech kandidátech do EP rozhodla RR na základě nominací jednotlivých KO. Předsednictvo návrh zamítlo. Mezitím sílila kritika členů SZ na (tehdy ještě nezrušeném) internetovém fóru. Členové SZ na něm Jana Beránka opakovaně vyzývali, aby vysvětlil, proč jednání s Martinem Bursíkem ztroskotala a jaké požadavky, neakceptovatelné pro SZ, Bursík vlastně vznášel. Zároveň se kritizovalo i nedemokratické spojení volby lídra kandidátky s procedurou této volby.

Táborský sjezd se usnesl, že kandidáty zvolí RR na základě návrhů jednotlivých KO. O několik týdnů později se Jan Beránek vzdal své kandidatury. Dodnes však členské základně nevysvětlil, proč jednání s Martinem Bursíkem skončila neúspěšně, i když ho členové strany i ZO opakovaně k takovému vysvětlení vyzývali.

20. Koalice s SOS ve volbách do EP

O volební koalici s SOS jednali představitelé SZ od léta letošního roku. Straně SOS nabízeli třetinu rovnoměrně rozmístěných míst na kandidátce. Táborský sjezd výslovně pozměnil proceduru vytváření kandidátky do EP tak, že bude-li volební koalice, má být s SOS, i když původní návrh předsednictva ponechával otázku výběru koaličního partnera otevřenu. Táborského sjezdu se zúčastnila Eva Tylová, která zde jako čelní kandidátka SOS do EP vyjádřila zájem o tuto koalici. Členstvo SZ proto předpokládalo, že začne jednání mezi SZ a SOS a že se o jeho průběhu a výsledku dozví. Jednání snad probíhala, ale nikdo mimo předsednictvo se o nich nedozvěděl nic bližšího.

První komplikace se vyskytla na krajských konferencích SZ, kde někteří členové chtěli Evu Tylovou volit na přední místo kandidátky. Nebylo jasné, zda to lze. Přesto to učinil Středočeský kraj a pozval ji na brněnské jednání republikové rady, konané 7.12. Tam se vynořil další problém. Předseda Beránek radu informoval kuse a jen o části jednání s SOS, a to až na výzvu členů RR, a nežádal ani od rady souhlas se svým postupem.

SOS při jednání se SZ totiž požadovala první nebo druhé místo na kandidátce. Nabízela 600 tisíc korun na celorepublikovou kampaň a 400 tisíc ve vybraných regionech, kde je silná. V případě, že by SZ na tento návrh přistoupila, získala by další milion korun na kampaň, podporu v oblastech, kde není silná (Liberecký kraj) a lidský potenciál. Tím by se podstatně zvýšila šance na překročení pěti procent.

Na jednání RR se ani neprobral návrh koaliční dohody, který předložila SOS, i když ho mělo PSZ už tři neděle k dispozici. Na jednání rady Eva Tylová řekla, že představitelé SZ oznámili představitelům SOS, že před 7.12., kdy se sejde republiková rada,. nemají mandát o dohodě jednat. Republikovou radu předseda Jan Beránek informoval o své představě, že SOS dostane 4. místo na kandidátce. Krajské organizace, které chtěli Evu Tylovou na vyšší místo, tak byly donuceny ji nominovat za SZ.

Na navrhované druhé místo na kandidátce SZ Eva Tylová zvolena nebyla, většina členů RR dala přednost Janě Ulbrychové. Rada pouze rozhodla, že v případě budoucí dohody s SOS se třetí nebo čtvrtý radou již určený kandidát SZ posune dozadu, aby jeho místo mohl zaujmout kandidát SOS.

Výkonný výbor SOS rozhodl ale dne 13. 12., že SOS odstupuje od dalších jednání se Stranou zelených o koalici pro volby do EP. Podobně jako v případě Martina Bursíka se ukázala neochota a neschopnost Jana Beránka uzavírat partnerské vztahy výhodné pro SZ.

21. Informace Jana Beránka o jeho rozhovoru s Danielem Cohn-Benditem

Ve svém rozhovoru se spolupředsedou skupiny (frakce) Zelení -- Svobodná evropská aliance v EP Danielem Cohn-Benditem začátkem října 2003 v Bruselu řekl Jan Beránek na jednání PSZ 9. 10. a pak znovu 29. 10. na jednání republikové rady, že ho Daniel Cohn-Bendit vystavil ve věci výběru kandidát SZ č. 1 do EP nátlaku, který spojoval s pomocí české Straně zelených od evropských Zelených, přičemž dával najevo, že mělo jít i o pomoc finanční. Ve svém dopise, čteném na jednání republikové radě SZ v Brně 7. prosince uvedl Daniel Cohn-Bendit výslovně, že nikdy takový nátlak nevyvíjel a nikdy nespojoval výběr kandidáta SZ do EP s pomocí evropských Zelených.

22. Srovnání Beránka v Bruselu s Dubčekem v Moskvě

Na jednání PSZ 9. října řekl Jan Beránek, že se při návštěvě u Cohn -Bendita v Bruselu cítil jako Dubčekovo vedení KSČ v srpnu 1968 v Moskvě. Když na jednání republikové rady 29. října v Praze označil Jakub Patočka Cohn-Benditovo jednání za imperiální, zeptal se tam Milan Horáček, přítomný člen ZO Praha 1, zda je pravda, že Beránek svou pozici v Bruselu přirovnával k postavení Dubčeka v Moskvě. Jan Beránek se zprvu vymlouval, že to není nijak potvrzeno, a poté, kdy David Kuchař řekl, že to sám slyšel na jednání PSZ z Beránkových úst, k věci se nevyjádřil.

23. Návštěva Lucemburku

Dne 8. listopadu při účasti na jednání Evropské federace Zelených neoslovil Jan Beránek Daniela Cohn-Bendita, ačkoliv se s ním po dobu jednání nacházel v jednom sále. RR uložila přitom dne 29. 10. předsednictvu, aby návštěvu Daniela Cohn-Bendita zorganizovalo, a sama rozhodla zařadit jeho vystoupení mezi body svého prosincového jednání. Beránek přesto s Cohn-Benditem nepromluvil, a pozvání mu netlumočil. Místo toho Jan Beránek v Lucemburku s jedním ze spolupracovníků Daniela Cohn-Bendita dojednal, že se Cohn-Bendit zúčastní jednání RR 7. 12. v Brně. Onen spolupracovník ho mylně ujistil o možnosti Cohn-Bendita¨do Brna 7.12. přijet. Na jednání RR 7. 12. uvedl Jan Beránek, že při jednání v Lucemburku, jehož se zúčastnil on i Daniel Cohn-Bendit, účast Cohn-Bendita. na jednání v Brně 7. 12. domluvili. O chvíli později, při čtení dopisu Daniela Cohn-Bendita, se členové RR dozvěděli, že nikdy nedal souhlas k termínu 7. 12., který s ním nebyl projednán.

VII. Stanovy SZ

24. Pozdní zaslání stanov k registraci na MV

Ačkoliv byly nové stanovy SZ schváleny na sjezdu dne 27.9. 2003, ministerstvo vnitra je obdrželo k registraci až 14.10. 2003, tedy tři dny po uplynutí zákonné čtrnáctidenní lhůty. K tomu by mohlo být podáno vysvětlení, založené na posunutí konce lhůty, který připadl na sobotu, na první pracovní den, a na zdůvodnění jednoho dne na poštovní přepravu. Členskou základnu ale nikdo předem (a ani následně) neinformoval o 14 denní lhůtě, kterou zákon ukládá straně, a 10denní lhůtě na případné správní řízení, které zákon naopak vymezuje ministerstvu, ani o dalším vývoji ve věci. K pozdnímu zaslání respektive k zaslání koncem zákonné lhůty nebyl přitom žádný důvod, čekat na ověření zápisu nebylo nutno, stačilo přece ověřit schválené pozměňovací návrhy. Předseda SZ a hlavní manažer Jan Beránek nezajistil včasné odeslání stanov

25. Nepřevzetí doporučeného dopisu od MV

Kvůli pěti nedostatkům stanovy ministerstvo dne 21.10. doporučeným dopisem s doručenkou vrátilo. Ten si 14 dní nikdo nevyzvedl. Hlavní manažer SZ Jan Beránek neměl přehled o zásilkách došlých na adresu sídla SZ v Murmanské ulici v Praze. Registrace stanov se proto dále zdržela.

26. Nečinnost ve věci registrace nových stanov

Předseda SZ Jan Beránek se nezajímal o důvody, proč nebyl informován ministerstvem vnitra o výsledku řízení ve věci registrace stanov, zareagoval teprve na upozornění řadového člena SZ 5.11. Rovněž neinformoval včas stranickou veřejnost o důvodech průtahů v registraci a o povaze nalezených nedostatků.

27. Porušení stanov SZ neplněním informační povinnosti

Předseda SZ Jan Beránek coby předseda ZO Žďár nad Sázavou dlouhodobě neinformoval RKO Vysočina o stavu členské základny v ZO Žďár nad Sázavou (§13, odst.9 stanov), a to ani na přímou žádost člena RKO (Vít Prchal). Výrazně tak zkomplikoval přípravu KK (24.10. 2003) -- zejména rozesílání pozvánek. Jako předseda OO Žďár nad Sázavou se podílel na ustavení ZO Nové Město na Moravě, přičemž nedbal ani na to, že zápis z ustavující schůze této ZO nebyl podepsaný ani ověřený.

28. Porušení stanov nedodržením lhůty pro svolání ustavujícího zasedání RR

Předseda SZ Jan Beránek svolal ustavující zasedání RR až na 29.10 2003, ačkoliv tak měl podle stanov (čl.18/6) učinit nejpozději tak, aby se jednání RR uskutečnilo do 30 dnů po ukončení sjezdu, tedy do 27.10.

29. Zmaření uskutečnění KK Královéhradeckého kraje v řádném termínu

Předseda SZ Jan Beránek nepředložil včas PSZ žádost zástupců královéhradecké SZ (Petr Briš) o svolání KK. KK se konala později, a proto zástupce Královéhradeckého kraje v RR byl volen až 18.11. (Nesplnil tak podmínku stanovenou sjezdem, že členy do RR mají KO zvolit nejpozději do 15.11.)

VIII. Další činnost

30. Nepravdivá interpretace Jakuba Patočky náhodně odposlechnutého rozhovoru

Za silně znepokojivou je třeba považovat situaci, kdy Jakub Patočka veřejně přiznal, že 26. 9. odposlechl prostřednictvím omylem zapnutého mobilního telefonu část rozhovoru Ondřeje Lišky a Petra Uhla v Uhlově bytě, a zároveň odmítl odpovědět na otázku, zda si rozhovor nahrál. Nepravdivě pak veřejně tvrdil (a psal), že Liška a Uhl se domlouvali na pádu předsednictva na sjezdu.

31. Dva nesprávné zápisy, Beránek říká po čtvrthodině opak toho, co tvrdil

Jan Beránek během rozhovoru (18.9.) s Petrem Uhlem nejprve tvrdil, že o chybě v zápisu z jednání PSZ z 25. 8. neví, a po čtvrthodině řekl, že už bylo rozhodnuto, že chyba bude odstraněna. Tomáš Tožička totiž 25:8. na schůzi PSZ navrhoval, aby alternativní návrh politického programu Macha a Uhla předsednictvo přijalo, stejně jako tehdy zatím neodevzdaný návrh Patočkův, za svůj návrh a jako takový aby ho předložilo sjezdu. Tento Tožičkův návrh byl vadně zapsána takto: "Tomáš Tožička předložil předsednictvu alternativní text, připravený Martinem Machem a Petrem Uhlem, k rozeslání kanceláří jako podklad pro sjezd." V rozhovoru s Uhlem 18. 9. Beránek o chybě nejprve nevěděl, v zápětí ale avizoval opravu, kterou PSZ provedlo coby "upřesnění" den následující po rozhovoru, tedy 19.9. Oprava změnila text tak, že konec věty zní nyní takto: "...k rozeslání kanceláří jako předsednictvem navrhovaný podklad pro sjezd." Tím se opětovně, i v opraveném zápise potvrzuje nepravda, že rozeslat Machův a Uhlův text odmítlo samo předsednictvo. Na jeho jednání se ale o rozesílání vůbec nehovořilo, neposlat řádně podaný materiál se rozhodl Jan Beránek o své újmě, a oba zápisy to zakrývají.

Nerozeslání textu Macha a Uhla -- alternativního návrhu politického programu -- povinných 30 dnů před konáním sjezdem, i když Mach a Uhl ho předložili předsednictvu 48 hodin před začátkem této lhůty, je svévolným, samostatným činem Jana Beránka, za něž nikdo jiný z PSZ nenese odpovědnost. Jan Beránek tak závažným způsobem porušil stanovy. (Uhl Beránkovi nabídl, že uhradí náklady na rozmnožení a na poštovné z vlastních prostředků.)

32. Souběh funkce a zaměstnaneckého poměru

Podle čl.28 odst. 3 stanov "zaměstnanci SZ nemohou být voleni či jmenováni do žádného orgánu SZ". Smyslem ustanovení je jistě, aby zaměstnanec SZ nevykonával ve SZ volenou či jmenovanou funkci. Pokud se vzdáme myšlenky na obcházení jeho smyslu, měli by Jan Beránek, předseda strany a zároveň její hlavní manažer, a Jana Ulbrychová, místopředsedkyně strany, která má být od 1. ledna 2004 placená tisková mluvčí SZ, oznámit, jak tento souběh, který stanovy vylučují, chtějí řešit.

33. Reakce na Prohlášení demokratů

Pochybením Jakuba Patočky a Jana Beránka je také jejich odpověď na Prohlášení demokratů ve SZ z 29. 11. Domáhají se ve svém podnětu postihu signatářů prohlášení (jímž může být i vyloučení).

Oba autoři, z důvodů které neznáme, neuvádějí přitom jediný argument, který by svědčil o tom, že signatáři prohlášení porušili stanovy či jiný stranický předpis, ba dokonce to ani netvrdí. Přitom je stranická kritika výsadním právem členů, jak podle stanov SZ, tak podle zásad uplatňovaných v demokratické společnosti.