Jako učitel jsem si už dlouhá léta vědom palčivé nedostatečnosti mluveného jazyka jako nástroje komunikace. Vím, že hodinu (nebo dokonce déle) hovořit k studentům na přednášce jako jediný nepřetržitý hlas je nesmírně neefektivní, vlastně možná zbytečné - málokdo dokáže udržet pozornost vůči monologu přednášejícího déle než takových patnáct minut. Málokdy sám na tradičně koncipovaných přednáškách hostujících profesorů dokážu udržet pozornost o mnoho déle než po oněch patnáct minut - všechno zajímavé se vždycky pak dovím až z diskuse, která následuje po přednášce. Nevěřím nikomu, kdo předstírá, že dokáže zaujatě poslouchat monolog jediného hlasu po celou hodinu. Není náhodou, že např. v rozhlase BBC je sdělována většina informací formou dialogu, rozhovorů mezi dvěma nebo více osobami.

Myslím, že je nutné při vyučování užívat nejrůznějších interaktivních metod, je třeba zatahovat studenty do diskuse, provokovat je otázkami, poznámkami, ptát se jich, co si o věci myslí. Používat diapozitivy, videoukázky a tzv. handouty - jednostránková shrnutí přednášky v bodech, aby se studenti mohli v tom, co říkáte, orientovat. Ve snaze přimět studenty k aktivní participaci je také užitečné od nich požadovat, aby sami připravili ke každému tématu přednášky vlastní stručný referát.

Jiným problémem je, že čeští studenti nejsou zvyklí psát. Většina jejich práce je verbální. Žáci a studenti na britských školách píší pravidelně na nejrůznější témata od útlého dětství - mnozí z nich si tak vypracují během let dobrý vyjadřovací styl. Pro učitele je samozřejmě časově náročné tyto texty opravovat, ale je to nesmírně důležité.

Začátkem března jsem byl přítomen na semináři Miloše Čermáka na pražské FSV UK, zabývajícím se internetovými médii. Miloš Čermák si vypracoval pozoruhodnou novou techniku, jak přimět studenty k interaktivitě. Vytvořil pro ně pro daný kurs internetový blog, chatovací stránku. Podmínkou udělení zápočtu za daný kurs učinil to, aby studenti na blog pravidelně přispívali.

Je to nesmírně zajímavý nápad. "Chatovací" reakce na blogu nemusejí být natolik formální jako prezentace či referáty v seminářích, volný prostor k diskusi však může být pro studenty pobídkou, aby se písemně vyjadřovali svobodně a bez nervozity. Myslím si, že by bylo podnětné, aby se k jejich příspěvkům na blogu vyjadřoval i sám učitel, korigoval je, publikoval kritické připomínky a obecněji s nimi vstupoval do interakce. Blog se může stát pozoruhodným záznamem myšlenkových procesů studentů během kursu. Může podporovat studentskou kreativitu.

Myšlenka mě nadchla, budu ji používat ve svých kursech. Doufám, že ji od Miloše Čermáka "okopíruje" větší množství českých univerzitních učitelů.

Samotný blog Čermákových studentů není příliš hlubokomyslný ZDE, ale to vůbec nevadí - docela jasně je na něm přesto vidět, jak nutnost psát podporuje studentskou zvídavost i nezávislé myšlení.

Přidají se i ostatní? Anebo si myslíte, že je to špatný nápad?