Jako křesťané se stavíme proti válce. Všemožně hledáme mírová řešení konfliktů. V případě Iráku se klade otázka, zda byly vyčerpány všecky možnosti k mírovému jednání, k řešení bez vojenského násilí.

Některé země považují válku za legitimní nástroj zahraniční politiky. To nás rmoutí a znepokojuje. Tato skutečnost vytváří kulturu strachu, ohrožení a nejistoty.

Zdálo se, že válka je nevyhnutelná, protože prý Irák má zbraně masového ničení, chemické a biologické zbraně. Tvrdilo se, že je může aktivovat během 45 minut. Avšak do dnešního dne se tyto zbraně v Iráku nenašly. Přesto byla zahájena preventivní válka, která nebyla schválena Radou bezpečnosti. To je neblahý precedens.

Inspekce OSN neměla dost času k dokončení své práce.

Válka přinesla další strádání iráckému obyvatelstvu, které již bylo postiženo sankcemi v důsledku první války v Perském zálivu.

Válka nezmenšila nebezpečí terorismu, nýbrž je naopak zvětšila. Celá oblast Blízkého Východu se stala více zranitelnou. Do Iráku přišli cizí příslušníci, kteří tam vedou partyzánskou válku, jak o tom svědčí neustálé útoky na americké a jiné jednotky rozmístěné v této oblasti. Válka má dlouhodobé sociální, kulturní, politické a ekologické důsledky. Extremistické ideologie byly spíše ještě posíleny. Svět se nestal pokojnějším a bezpečnějším. V každém okamžiku mohou být teroristické útoky namířeny proti USA a jiným zemím světa.

Jako křesťané se stavíme proti každému pokusu stavět proti sobě západní civilizaci a svět islámu. Uvědomujeme si společné kořeny tří monoteistických náboženství - židovství, křesťanství a islámu. Je více toho, co nás spojuje než toho, co nás rozděluje. Proto hledáme možnosti spolupráce v otázce mírového soužití, spravedlnosti a lidské důstojnosti.

Již antika znala bellum iustum - spravedlivou válku. V této tradici pokračovali církevní otcové, středověcí a novodobí teologové. Jen historické mírové církve se vždy stavěly proti válce. Avšak existence nukleárních zbraní zcela mění kvalitu války v přítomnosti. Válka není osudová nutnost. Válka není jako bouřka nebo přeháňka světových dějin. Válkám je možno zabraňovat. Prosazuje se přesvědčení, že lidstvo může omezit a postupně války vyloučit, podobně jako už mnohé věci byly v průběhu dějin překonány. Moderní situace radikálně změnila vedení války. Omezená válka často přerůstá ve válku neomezenou. Také místní a časové omezení je odstraněno. Každá válka dnes má celosvětovou dimenzi. Všecko obyvatelstvo jedné země je vystaveno útokům a celým národům hrozí zničení. Existují zbraně, před nimiž prakticky není ochrany. Je-li spravedlnost a mír sociální a politická forma lásky, potom dnes nemůže jít o to objasnit předpoklady spravedlivé války, nýbrž jde o to zavrhnout válku jako takovou.

V další části chci upozornit na teze C. F. von Weizsäckera.

Světový mír je nutný, protože svět v dohledné době bude světem vědecko-technickým. Fyzika otevřela možnost nukleárních zbraní. V budoucnu musíme žít s vědomím, že nukleárních zbraní může být použito. /Rozšiřuje se počet zemí, které vlastní tyto zbraně. Je myslitelné, že těchto zbraní se zmocní i teroristé./ Technický svět se stabilizuje - nikoli však sám od sebe, nýbrž jen potud, pokud se lidé učí jej stabilizovat. Chtěný a plánovaný světový mír je životní podmínkou technického věku. Je třeba rozvinout strategii zajištění míru.

Světový mír není zlatý věk. Jeho přiblížení je vyjádřeno v pozvolné proměně dosavadní zahraniční politiky ve světovou vnitřní politiku. Vznikly nadnárodní instituce a světové politické problémy je možno posuzovat vnitropolitickými kategoriemi. Jednání má možnost zmenšit řešení konfliktů válečným střetnutím. Mír může být zajištěn pevnými nadnárodními institucemi.

Světový mír od nás vyžaduje mimořádné mravní vypětí. Máme před sebou úkol vytvořit etiku života v technickém věku. Pokušením první technické generace je vykonat vše, co je možné. Ale zralé jednání je odlišné. Je třeba si osvojit správné užití techniky, chceme-li důstojně přežít v technickém věku. Nacházíme se v přechodné době, kdy velká válka je naprosto zavrženíhodná, ale možná. Také náš etický postoj k možnosti války je nejistý postoj přechodu. Až potud von Weizsäcker.

Násilí plodí jen více násilí. Brazilský biskup Camara mluvil o "spirále násilí". Gandhi si začal uvědomovat, že láska je jediná síla, která dokáže zlomit a přerušit spirálu násilí.

Ježíš mluvil o lásce k nepřátelům a sám své nepřátele miloval. Uznával základní lidská práva a důstojnost těch, proti kterým bojujeme.Milovat a respektovat nepřátele znamená neškodit jim a neponižovat je.

Obětovat životy druhých je zlo. A to působí válka vždycky a nevyhnutelně. Nepřátelství začíná nenávistí a dehumanizací. Druhého člověka démonizujeme, až jsme ochotni ho zabít. Potom může začít válka. A v tomto smyslu je válka zlo. Válka - to je smrt a destrukce.

Bůh naopak léčí rány, které nás rozdělují. Je to nepochopení bible, je-li Bůh především chápán jako ten, který násilně ničí své nepřátele. Původem je náš hluboký strach z nepřátel a náš sklon promítat si do Boha obraz tohoto strachu. Teologie strachu a nenávisti musí být pojmenována. Je ostudná a rouhačská ve vztahu k Bohu lásky, spravedlnosti a soucítění, kterého miloval Ježíš a Toho, kterého miloval Mojžíš a Mohamed. Je to perverze židovství, křesťanství a islámu, jestliže se zdůrazňuje především soud a násilí. To je primární zdroj ZLA mezi námi. Ve jménu Božím je třeba takový názor odmítnout. Modlíme se o moudrost a odvahu, abychom dali nejlepší odpověď na tyto otázky. Musíme se teprve učit, jak milovat naše nepřátele, jak na ně neútočit, jestliže oni útočí na nás.

Skutečná láska je spravedlnost se soucítěním. Bůh je síla lásky v dějinách. Tato spravedlnost, tato láska Boží je tak široká, hluboká a vysoká, že můžeme být proměněni, transformováni, ty a také teroristé.

Jak řekl nedávno Jürgen Moltmann, je možno draka zabíjet nebo také krotit, překonávat.. Zmínil známý obraz sv. Jiří, který se utkal s takovým drakem. Z moci zla mohou být i zločinné energie vykoupeny. J e možno je přetvářet. Z moci zabíjení jsme osvobozováni a uschopňováni k moci milování. Jsme děti Boží. Nedejme si vnutit nepřátelství. Od tohoto tlaku je možno se osvobodit. Je možno neoplácet zlé činy zlým. Analogicky k Bohu máme milovat. Druhý člověk má tatáž práva jako já. V druhém člověku mohu poznávat sebe.

Z toho všeho plyne následující závěr: Dělejme všecko pro to, aby válka byla z lidského života a z našeho světa vyloučena. Potřebujeme se spojovat s jinými národy a vytvářet mezinárodní koalice. Stanou se multilaterální odpovědí na terorismus a další zla , která ohrožují nejen USA, ale celý svět.

Prof. ThDr. Milan Opočenský je bývalý generální tajemník Světového svazu reformovaných církví (1989-2000)