Rozumějme: říká se tam vlastně: to my věříme, že Kristus je bez hříchu, my věříme, že zachovávat jeho slovo vede k věčnému životu, my věříme, že všechno to, co Kristus ztělesňuje bylo relevantní na počátku dějin stejně jako dnes a jako tomu bude až na konec dějin. To je styl Janova evangelia, že vkládá Ježíši do úst své vlastní vyznání o něm. Je to velmi dramatická stavba textu a porozumíme-li tomu, naučíme-li se Janovo evangelium takto číst, dostane pro nás novou, netušenou dynamiku.

Celý ten dialog se dá shrnout do vyznání: my věříme, že Ježíš reprezentuje to nejdůležitější, to základní, to nejpodstatnější, to vpravdě Boží, to co je věčně platné, pravdivé a bez čeho nelze dobře žít. Je to shrnuto v prvé větě Janova evangelia: Na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Víme, že výraz Slovo zde v českém překladu použité pro řecký pojem Logos užitý evangelistou Janem neznamená člověkem vyřčené slovo. Logos je prostě to, co je logické: řád, pravidlo, zákon, úmysl. To je Boží Slovo! Boží pravda, Boží smysl, který světu dává, boží řád, pravidlo, zákon... Tenhle Boží řád, ten Logos, to Slovo, ten tu byl od počátku světa a je totožný s tím, čím byl Ježíš, co ztělesňoval, co říkal, co učil. To je víra církve, to je víra nás, křesťanů.

A to je ovšem "slovo" do pranice! Však také v dialogu se odpůrci této víry silně zlobí: "to jsou cizácké názory a kdo je říká, je posedlý". Už tehdy se lidé umlčovali tím, že byli prohlášeni za nepřátele, či v lepším případě pomatence. Je to slovo do pranice proto, že Ježíš neříká a neztělesňuje nic laciného, jednoduchého, populistického. Obětuj se, nelpi na moci, majetku, vzdělání, autoritě, neodplácej zlé, mluv pravdu i ve svůj neprospěch, vydej se pro pravdu potupě a třeba i pronásledování, nech se okrást, mluv narovinu a nemlž, a už vůbec nelži....... mohli bychom ve výčtu těch velmi nepohodlných Ježíšovských atributů pokračovat donekonečna: nehraj zbožné divadýlko, nepředstírej dobrotu, kde není, na nic si nehraj, nebuď kam vítr, tam plášť - nebuď oportunista, atd., atd.

To opravdu je vše jiné, než líbivá, populistická ideologie. Proto to neradi slyšíme, zlobí nás to stejně jako Ježíšovy soukmenovce, a proto tento text nabízí církev k promýšlení právě nyní, když se blíží nejdůležitější událost křesťanského roku, velikonoční svátky. Máme činit v postním období pokání ze své zbabělosti, lakoty, bohorovnosti, sobectví a všeho toho ostatního, co je opakem kristovství.

Když jezdíte či chodíte v tomto předvelikonočním čase krajem, vidíte, co špíny a nepořádku je kolem lidských obydlí, u silnic, kolik svinstva je naházeno u lesa, v příkopech. Milosrdný sníh, který to zakrýval už je ten tam, a zeleň to vše ještě nestačila skrýt trávou, listím. Všechen ten svinčík, všechna ta oprýskanost a ohyzdnost na vás zrovna křičí svou žalobu na lidské sobectví.

Zaneřáděné životní prostředí je obrazem našich zaneřáděných duší. Stejně krátkozraké jako je zaneřádit sobecky exhalacemi, odpadky a vším ostatním svinstvem přírodu, stejně krátkozraké je z okamžitého prospěchu udělat, či říct něco, čím zaneřáďujeme své duše, své životy, své vztahy.

To vše je třeba uklidit. Udělat jarní, předvelikonoční úklid. Zamést si před vlastním prahem. I to je smysl půstu, i to je smysl pokání. Strašně rádi bychom se tomu vyhnuli. Strašně rádi bychom si namluvili, že ježíšovský, Boží řád neplatí vždy a všude, že je věčný a všudypřítomný. Že je možné, hodí-li se to, tu a tam si pomoci lží, nějakou podlostí, křivárnou, vypočítavostí. Byl jsem zděšen, když jsem před týdnem slyšel v televizi mluvit vlivného politika bez rozpaků o tom, že je třeba rozhodovat při spravování země nikoli podle pravdy, či spravedlnosti, ale podle vychytralé prospěšnosti. Pragmatismus se tomu říká, aby to nevypadalo jako vychcanost. Když bude zájmen naší země přidat se k nespravedlnosti, uděláme to, protože je to v tuto chvíli výhodné. Je to stejná cesta do pekel, jako když z okamžitého prospěchu v osobním životě zalžeme, podvedeme někoho, vyhodíme staré křeslo na ulici místo na skládku, něco, co nám nepatří si přisvojíme, nezastaneme se někoho.

Krátkozrakost, vidina okamžitého prospěchu, žití a rozhodování jen pro teď a tady - to je veliký hnací motor lidského hříchu. Ale proti naší omezené krátkozrakosti stojí věčné Slovo Boží, věčný Logos, řád, Pán Ježíš, který byl, který je, a který vždy znovu přichází.

Dívat se na vše a rozhodovat o všem pod zorným úhlem věčnosti, ne pod zorným úhlem okamžité krátkozrakosti říkal jeden z největších českých politiků. Kéž se nám ohled na Boží, Kristovo věčně platné řády nikdy neztratí z našich životů. Ať v nás nikdy nezvítězí danému okamžiku přizpůsobivá krátkozraká pragmatičnost. A ať nám k tomuto zápasu s naší slabostí pomůže i dnešní přijímání Večeře Páně, toho pokrmu věčného, věčného a ne jen okamžiku žijícího, jepičího života.

Amen.