Francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin scházel v úterý před 10. hodinou ranní ze schodů Elysejského paláce evidentně v dobrém rozmaru. Agentury zaznamenaly, že se pouze lehce usmál, když byl požádán o vyjádření. Žádné deklarace. V doprovodu ředitele kabinetu Michela Boyona potom zamířil do Matignonského paláce.

Co se stalo? "První ministr Jean-Pierre Raffarin podal demisi vlády prezidentu republiky, který ji přijal," zní komuniké prezidentského paláce. A pokračuje: "Jmenoval Jean-Pierre Raffarina prvním ministrem a pověřil ho vytvořit novou vládu." Stalo se v úterý 30. března 2004 v ranních hodinách. Prezident Jacques Chirac posunul zároveň svou návštěvu Ruska.

Političtější vláda?

Z kuloárů zatím pronikly zprávy, že příští vláda "Raffarin III" by měla být mnohem "političtější" než ta předchozí. Co tím je myšleno vysvětlil ráno v diskusním pořadu radia RTL státní tajemník a ministr dopravy Dominique Bussereau. Mělo by podle něj jít o "poslance, kteří jsou připraveni jít do boje, schopní zavádět reformy a být připraveni je udržet, při čemž by měli mít neustále schopnost 'solidárního náslechu'".

Spekulace o možných nových ministrech se soustřeďují u předpokládaného odchodu filozofa Luka Ferryho z ministerstva školství, Francise Mera z ministerstva hospodářství a Jean-François Matteie z ministerstva zdravotnictví. Naopak bude zajímavé sledovat postup Nicolase Sarkozyho, černého koně pravice, o němž se mluvilo dříve i jako o novém premiérovi (zatím tedy zřejmě na ministerstvo financí). Ke změně by mohlo dojít ale i u postu ministra zahraničních věcí, jelikož Dominique de Villepin si brousí zuby také na finance a obchod. Ministr již oznámil anulování své cesty do Berlína.

Velkou neznámou zatím vedle kovaných straníků ze Svazu lidového hnutí (UMP) jsou potenciální ministři centristického Svazu pro francouzskou demokracii (UDF), kteří měli v dosavadní vládě pouze ministra Gilles de Robiena.

Předseda parlamentní skupiny UDF Hervé Morin uvedl ve vysílání televize LCI, že sestavování vlády bude s ohledem na porážku v regionálních volbách "velmi obtížné". "Ve chvíli, kdy oznámíte jakoukouliv změnu, dostanete ipso facto: 'byli jste přece poraženi'," řekl. Předseda UDF François Bayrou nebyl předběžně konzultován, upřesnil Morin.

Hluchý Chirac

Víkendová porážka pravice je ovšem interpretována často jako potvrzení toho, že veřejnost ve většině dosavadní reformy Raffarinovy vládly zkrátka odmítla. V tomto smyslu zazněly také z opoziční levice velmi ostré výpady vůči ponechání starého premiéra ve funkci. Laurent Fabius, nejmladší bývalý premiér Mitterrandovy éry, poznamenal, že Chirac "zůstává ve skutečnosti hluchý jasnému vzkazu, který mu adresovali Francouzi (volbami) 21. a 28. března".

Poslanec Zelených Noël Mamère ještě přitvrdil. Podle něj staronový premiér "ztratil veškerou legitimitu". "Prezident republiky už vůbec nerozumí Francouzům, máme před sebou starého muže unaveného mocí, který se izoloval ve svém Elysejském paláci, zabývá se svými drobnými nenávistmi a je sužován nepřáteli, které vidí všude ve svém vlastním táboře," rozvedl Mamère v dramatické zkratce.

Lidové povstání?

Bývalý socialistický ministr Jack Lang dokonce řekl, že by současná situace mohla vést k "lidovému povstání". Znovujmenování Raffarina by mohli podle něj Francouzi vnímat nejen jako "zklamání a hořkost", ale i jako svého druhu "provokaci". "Myslím, že zklamání by mohlo vést k lidovému hněvu," řekl v ranním vysílání radia France Inter. Podle jiného socialistického poslance Aranuda Montenbourga by celá neudržitelná situace mohla vést k rozpuštění Národní shromáždění, jež by bylo de facto vyhlášením předčasných parlamentních voleb.