Jste pracovníkem ÚDV v Praze a bývalým politickým vězněm z padesátých let. Mnoho let jste nedobrovolně pracoval v uranových dolech v Jáchymově, v polovině osmdesátých letech jste byl znovu odsouzen jako disident. Jaká hlavní poselství chcete sdělit shromáždění v aule University ?

Kontakty v tomto městě mám víc než časté - s Universitou, i na Biskupství.

Jak hodnotíte aktuální situaci v křesťanských církvích jako aktivní, praktikující katolík?

Situace je tu taková, jak to minulé půlstoletí zanechalo. První republika byla církvi nepřátelská, máme za sebou 40 let bolševické vlády, která byla katolictví super-nepřátelská. Je proto logické, že nalézt nové přístupy je těžké. Lidé pořádně ani nevědí, co to křesťanství je, ačkoliv Evropa vyrostla na křesťanských základech. Jestliže se Advent a Vánoce dále zprostředkovávají národu konzumním způsobem, není to nic jiného, než starý bolševický materialismus, jen trošku bohatší, než tenkrát. Duchovní náplň chybí.

Cítíte se vnitřně spíš být konzervativní katolík nebo naopak liberál?

Toto dělení je sporné. Církev prošla různými stádii vývoje. Vždycky by měla oslovovat společnost v dané době. Nemohu tu jako konzervativní katolík chodit s barokními fangličkami a se soškami.To není řeč současné doby! Nemohu ale souhlasit, to se zkresluje, abych jako progresivní katolík nebo liberál znehodnocoval a zpochybňoval mravní křesťanské principy. Toto dělení proto není tak jednoduché. Křesťanství je autentické, jeho zvěst zůstává stálá. Úkolem je přetlumočit ji mluvou, které všichni rozumějí.

Jak jste si po návratu z kriminálů a znovu jako disident budoval svůj vztah k tradičním strukturám církví, např. k hnutí fokoláre, jehož představiteli jsou dnes např. biskupové Miloslav Vlk, plzeňský František Radkovský nebo olomoucký Jan Graubner?

Záleží, jak se to vezme. Do poslední chvíle jsem pracoval v disentu , zavřen jsem byl v roce 1985 za katolický samizdat. Proto byly tyto kontakty velmi úzké, ale říkám to vždycky, díky bolševikovi jsme našli jako osoby i jako jednotlivé denominace k sobě daleko bližší cestu. Nikdy bych se důvěrně např. neseznámil s Pavlem Smetanou, kdyby nebylo bolševika. Za První republiky, za Německa i v prvních poválečných letech jsme se jen míjeli. V jedné vesnici jsme chodili každý na jiný konec, jedni ke katolickému Pánu Bohu, druzí k evangelickému Pánu Bohu. Při tom jsme se nepotkávali! Teprve díky vnějšímu tlaku jsem se museli setkat. Přineslo to užitek pro obě strany!

Jste pro praktický ekumenismus jako postupné sbližování křesťanských církví?

Ano, vždycky jsem pro ně byl a pracoval.