Uznávám, že letuška, která cestujícím závadu na letadle a nutnost se vrátit během letu oznamovala, zřejmě podobný incident ještě nikdy nezažila, takže asi měla skutečný strach. Bohužel se to projevilo přímo v jejím dramatickém oznámení palubním rozhlasem, kdy byl její hlas naplněn děsem. Možná je kruté to říct, ale nejsem si jist, že to bylo nejprofesionálnější chování. Cestující totiž myslím zděsil daleko více tón jejího hlasu než obsah její informace.

A dále, jak už jsem uvedl výše, informace byla neúplná a nepřesná. Cestujícím bylo pouze oznámeno, že do deseti minut letadlo učiní nouzové přistání. Nebylo zdůrazněno ani vysvětleno, že se plánuje návrat na letištní plochu. To se přece cestujícím mělo říct rovnou! Namátkou jsem si to ověřil u několika zahraničních pasažérů: skutečně si až do poslední chvíle mysleli, že k nouzovému přistání má dojít v polích.

A třetí věc: České aerolinie se pak vůbec neobtěžovaly cestující informovat, co bylo příčinou závady. Piloti např. společnosti British Airways s cestujícími palubním rozhlasem hovoří. Je to zvláštní směsice zdvořilého, avšak neformálního přístupu. Informují obyčejně například docela podrobně o příčinách případného zpoždění, nikoliv jen o tom, že k zpoždění došlo. Jsem přesvědčen, že cestující měli právo dovědět se po nouzovém přistání v Ruzyni aspoň v základních obrysech, co bylo jeho příčinou. Nesdělit cestujícím, proč k celé nouzové operaci došlo, působí arogantně a připomíná to utajovací praktiky někdejšího komunistického Sovětského svazu. Když jsem se zmínil pracovnici Českých aerolinií už na zemi o tom, že jsem slyšel, že k podobnému incidentu došlo od Nového roku 2004 už osmkrát, reagovala: "Nic ze mně nedostanete." Proč se musejí lidi chovat tak defenzívně a tajnůstkářstky?

Letuška v letadle po nouzovém přistání pouze oznámila, že cestující budou vypuštěni zpět do transitního prostoru a že v 8.30 jim budou sděleny nové informace. V transitním prostoru se o ně nikdo jinak nepostaral, posléze bylo skutečně oznámeno, že let, který měl odletět do Amsterodamu v 7.15, se uskuteční v 9 hodin, s novým letadlem a novou posádkou.

Ani při tomto novém letu se nikdo nezmínil o příčině původní havarijní operace. Trochu to pak působilo, že se palubní personál chová jako roboti. Zejména když jsme během letu do Amsterodamu od něho vyslechli standardní pobídku, abychom se zapojili do programu "frequent flyer" Českých aerolinií, vzhledem k tomu, že letecká společnost doufá, že jsme s jejími službami spokojeni. V souvislosti s tím, co se odehrálo snad jen hodinu předtím, si snad palubní personál tuto reklamu mohl projednou odpustit.

Cestující v ohroženém letadle se zachovali pozoruhodně rozvážně. Nikdo se nehroutil, jen jedna Holanďanka sedící za mnou tiše plakala (posléze mi řekla, že má doma dvouletou dceru) všichni jen pozorně seděli a plnili instrukce od posádky, jak bylo požadováno, sklonili hlavy a začali si je chránit rukama. Po úspěšném havarijním přistání v Ruzyni cestující pilotům zatleskali.

Celý incident také vyvolává vážné otázky o tom, jak se provádí běžný servis a kontrola a údržba letadel před startem. V životě jsem nezaznamenal nic podobného při letu s jinou leteckou společností a létám 25 let. Může to být ovšem náhoda.