Pane Vavruško, tito lidé mají sice svobodu nevstoupit do kteréhokoliv konkrétního nabídnutého pracovního poměru, ale pokud chtějí zajistit své základní životní potřeby, tak nakonec pro některého kapitalistu na základě jeho podmínek pracovat musí. To je dáno jednoduchým faktem, ze bez jídla a dalších životních potřeb se člověk neobejde, a na zdroje těchto životních potřeb mají kapitalisté (ve významu sociální třída vlastníků zdrojů) monopol.

Kapitalista má možnost zaměstnání nenabídnout (a v extrémním případě se tak dočasně připravit o zhodnocení svého kapitálu), zatímco možnost pracujícího zaměstnání nepřijmout je omezená množstvím jeho naspořených prostředků. Jinými slovy zaměstnanec potřebuje dohodu s kapitalistou ke svému základnímu materiálnímu přežití, kdežto kapitalista tuto urgentní potřebu nemá. To je základní nerovnost ve vztahu kapitalisty a zaměstnance na zdánlivě rovném pracovním trhu - zaměstnanci vždy kriticky běží čas, po jehož vypršení už nemá na výběr a na kapitalistovu nabídku přistoupit musí, ať je jakákoliv. Ptáte se, proč se levné pracovní síly ženou do hypermarketů - protože musí z něčeho žít, nemají už prostor k vyjednávání a hledání jiného místa - máme zde desetiprocentní nezaměstnanost. Jedním z pozitiv podpory v nezaměstnanosti je právě skutečnost, že alespoň mírně vyrovnává rozdíly ve vyjednávací síle kapitalisty a zaměstnance na pracovním trhu.

Konkurence by v kapitalismu měla vést k tomu, že kapitalisté mezi sebou na pracovním trhu soupeří o zaměstnance, které potřebují ke zhodnocení svého kapitálu. Tím by měl vzniknout stav, kdy za práci je nabídnuta maximální možná mzda, odpovídající její "skutečné" hodnotě. To ovšem funguje pouze v případě, že je v daném oboru a lokalitě dostatek skutečné konkurence i pracovních míst, čímž se dostáváme k zmíněné zneužitelné nezaměstnanosti, která tento mechanismus narušuje a svírá pracující v pozici, kde nemají moc možnost volby. Tito lidé pak ve světě, kde je zdrojů dostatek, živoří ne proto, že by jejich práce hodnoty nevytvářela, ale protože tyto hodnoty v neadekvátní míře odplují kamsi do zámoří k vlastníkům kapitálu.

Dalším možným vysvětlením tohoto stavu je, jak píšete, že tyto nekvalifikované práce skutečně z hlediska volného trhu dostatečnou hodnotu neprodukují. Tato situace by se projevila tak, že by hypermarkety vynášely svým vlastníkům malé zisky. V tomto případě by bylo nutné se s verdiktem trhu smířit a vyrovnat se s tím, že tady třídu živořících pracovníků mít budeme, a nebo se rozhodnout pro přerozdělování prostředků a tento stav do jisté míry napravit za cenu zmenšení životního luxusu těch úspěšnějších.

Situace v regionech, zejména co se možnosti práce pro absolventy a starší lidi týče, je velmi špatná. Pokud člověku hrozí dlouhodobá nezaměstnanost, je skutečně ochotný přistoupit na cokoliv. Ale o tom, že mnoho z těchto lidí nemá schopnosti dělat nic jiného, nepochybuji. Avšak to není ospravedlnění pro to, aby byli vystaveni špatnému zacházení nebo problému za svou mzdu vyžít, třeba právě v bytě s neregulovaným nájmem. Jakákoliv poctivá práce by měla zajistit minimálně základní podmínky k důstojnému životu. Když tomu tak není, je se společenským systémem něco v nepořádku.

Pokud se neshodneme na tomto základním předpokladu, tak se asi skutečně neshodneme na ničem. Za totalitního režimu tu byla ekonomika, která sice nebyla výkonná a zejména ve srovnání s okolním světem nerostla a silně zaostávala, ale byla stabilní, pokrývala životní potřeby populace a nikdo zde nežil jako bezdomovec na ulici. Dokázala přestát i vysávání prostředků formou různých "bratrských" pomoci a účastí na závodech ve zbrojení. Po převratu byl národní majetek prodán zahraničním korporacím a různým tuzemským spekulantům. Výsledkem byl dočasný, silně nerovnoměrně rozdělený příliv financí. Zisky z toho všeho nyní putují do zahraničí tunely, které se už nepodaří uzavřít.

Tudíž abychom to trochu shrnuli. Práci těch zaměstnanců hypermarketu jako společnost potřebujeme. Pokud jsou tito lidé placeni tak, že žijí na hranici chudoby nebo v chudobě, může to mít dvě příčiny - buďto díky nezaměstnanosti a lokálním neefektivitám na trhu práce vzniká stav, kdy si korporace může dovolit nabízet uměle malé mzdy, nebo je v místním prostředí tržní hodnota té práce příliš nízká. Pokud je tržní hodnota té práce takto nízká, tak je dle mého názoru na místě přerozdělování, protože potřebujeme, aby tu práci někdo dělal, a zároveň nemáme jako společnost žádné právo ty pracovníky zneužívat jenom proto, že dělají nekvalifikované práce. Kapitalisté skutečně nemají v kapitalismu na vykořisťování monopol. Takového vyrovnání může být dosaženo třeba právě minimální mzdou a kontrolami jejího dodržování. Pokud se to řešit nebude, brzy tu budeme mít velkou podtřídu lidí, přežívajících ve slumech nebo v kriminálu. Ostatně toto je velmi výrazná odvrácená tvář liberálních Spojených států, kterou ve filmech o Beverly Hills skutečně neuvidíte.

V jiném příspěvku si stěžujete na placení daní, zdravotního a sociálního pojištění. Předpokládám tedy, že byste nejraději viděl i tyto oblasti pod kontrolou trhu. Tyto základní služby však mají jednu vlastnost, která z nich dělá oblast nevhodnou pro neregulovaný volný trh, který není adekvátně schopen nastavit hodnotu těchto služeb. Celý volný trh je založen na předpokladu nabídky a poptávky, kdy zákazník má možnost se rozhodnout, která cena je pro něj ještě přijatelná, a která už je tak vysoká, že se bez produktu radši obejde. Tímto především se určuje cena. Třeba Vaši hypotetickou pračku z jiného Vašeho příspěvku byste pravděpodobně nekoupil a obešel se bez ní, kdyby Vám ji její výrobce nabízel za půl milionu, a to i kdybyste ty peníze měl. Nyní si představte volný trh třeba ve zdravotnictví - jaká je pro člověka nejvyšší přijatelná cena zákroku nezbytného pro jeho zdraví ? Je to 5000,- Kč ? Nebo padesát procent jeho měsíční výplaty ? Polovina jeho celoživotních úspor ? Všechny jeho životní úspory ?

U těchto základních, pro život nezbytných potřeb neexistuje pro zákazníka možnost obejít se nějak bez nich. Tento stav vede k trhu, kde ceny stoupají do závratných výšin a vznikají ohromné sociální nerovnosti. Ostatně měl byste někdy zajet do Spojených států a podívat se na ceny jednoduchých zdravotních zákroků. Nebo na zisky nadnárodních farmaceutických korporací. Podobně je to i s bydlením - vlastníci domů si mohou dovolit nájemníky neúměrně vykořisťovat až na hranice jejich finančních možností. Investice do stavby nových nájemních domů je velmi dlouhodobá, nikdo se do ní nepohrne, a tak nevzniknou dostatečné konkurenční tlaky, které by mohly tyto nerovnosti vyrovnávat.

Naše debata je obecně opravdu o rozdílném způsobu, jakým nahlíží na svět kapitalismus a socialismus. Vy vidíte soukromé vlastnictví zdrojů jako nezadatelné právo, socialismus ho vidí jinak - zejména pokud je tím vlastníkem zahraniční korporace. Také se tím dostáváme k základní otázce v debatě o kapitalismu - je správné, aby několik málo subjektů, které jsou zcela mimo demokratickou kontrolu, kontrolovalo většinu planetárních zdrojů ? Většina populace musí pro tyto subjekty za jejich podmínek pracovat, pokud má materiálně přežít. To není jenom o rozdělení blahobytu, je to zejména o možnosti zaměstnanců mít přímý demokratický vliv na své pracovní prostředí, kde tráví značnou část života. Tato otázka se s postupující globalizací a koncentrací kapitálu stává skutečně naléhavou.

Díval jste se někdy na čísla, ukazující rozdělení většiny světových zdrojů mezi několik desítek nadnárodních korporací ? Tato fáze kapitalismu už není o laskavém úspěšném panu továrníkovi s buřinkou, jako vystřiženém z Burianových filmů. Jakým způsobem se tato moc dostala kapitalistům do rukou - bylo to skutečně na základě osobních kvalit a společenských zásluh ? Jakou roli zde hraje instituce dědictví ? Je takový svět demokratický, nebo má kapitál dnes už takovou moc, že může kontrolovat media, lidské myšlení, kulturu i globální politiku, a tak udržovat svět ve stavu, kdy jakýkoliv jiný sociální systém už je nemyslitelný, bez ohledu na fasádu demokracie ? Je správné, že většina zdrojů v naší zemi byla po převratu rozchvácena v rámci takzvané "privatizace" zahraničními korporacemi a domácími spekulanty, uměle nakvašenými z okruhu přátel těch, kteří se po převratu dostali k moci ? Platí tyto korporace českému státu alespoň náležité daně, když už samotný zisk putuje za hranice ?

Já nejsem žádný politik a v kapitalismu se mi nežije z ekonomického hlediska zase tak špatně - plním tu tak trochu roli ďáblova advokáta, protože si myslím, že některé otázky nelze zametat pod koberec. Z masových medii se v tomto ohledu povážlivě stává jakési distribuované, všudypřítomné Ministerstvo pravdy. Propaganda nemusí mít podobu vynuceného recitování básní oslavujících vlast sovětského okupanta. Mnohem efektivnější je ovlivňování dlouhodobé, plíživé a podvědomé, působící na lidské emoce. Kultura a umění mají v této oblasti nesmírný potenciál. Jak působí televize na člověka vychovávaného od útlého věku americkými filmy a otupující kulturou, dirigovanou mediálními giganty ? A co všechny ty reklamy, snažící se neustále vštípit člověku pocity nedostatečnosti a uměle vyvolaných potřeb ? - "Skutečně jste spokojena se svou nadváhou ? Kupte si naše pilulky na hubnutí !" - "Nevaž se, odvaž se, ochutnej v tak trochu jiné restauraci náš nový hamburger s pětinásobnou porcí masa !" - "Nechybí vám něco ? Kupte si náš produkt a získejte tak další dávku dva dny trvajícího uspokojení."

Není divu, že v prostředí takové konzumní kultury dokáže kapitalismus vytvářet nebývalý ekonomický růst. Ale za jakou cenu tento růst vzniká ? Západní civilizaci se podařilo během jednoho století nevratně vyplundrovat přírodní zdroje, které vznikaly stovky milionů let. Je toto skutečně efektivita a růst, nebo naopak nesplatitelný dluh, který zatím nevnímáme jenom proto, že je v ekonomice zahrnut v podobě externalit ? Na tomto neomluvitelném plundrování se samozřejmě podílely i státy Sovětského bloku, ale kapitalismus tuto nezřízenou spotřebu a konzumaci, ke které média pod kontrolou kapitalistů lidi vychovávají, přímo velebí a vyžaduje. V liberálním kapitalismu je změna tohoto konzumního trendu nemožná. Lidé se skutečně budou jako lumíci řítit až k útesu ekonomicko-ekologické katastrofy. Naše civilizace potřebuje globální myšlení v otázkách ekonomiky a ekologie, potřebujeme globalizaci - ale ne tu kapitalistickou.

Novináři často naříkají, že minulý režim lidi morálně zkazil. Málokdo ale do novin píše o tom, co s lidmi dělá kapitalismus - štve je proti sobě, už od mládí je vychovává k urputnému individualismu - staví je do uměle vystupňovaného krysího závodu o holé přežití. Lidovec do Britských listů nedávno psal o postupujícím rozkladu společnosti - za který prý mohou drogy. Tato politická strana má na všechny problémy rychlé, populární, zcela povrchní a nesprávné vysvětlení a řešení, zaměňující důsledek za příčinu. Naše civilizace spotřebovává po přepočtu na jednoho obyvatele řádově více přírodních zdrojů než před dvěma stoletími, ale přesto tu znovu máme na ulicích lidi, kteří nemají zajištěnou střechu nad hlavou a stravu. V samotné Mecce konzumu, Spojených státech, žije několik milionů lidi v ghettech a bez zdravotní péče. Takový obraz by byl pochopitelný u civilizace ve středověku, ale ne v západním světě, který promrhává významnou část planetárních rezerv.

No, ale co se dá dělat; vždy mi zbývá alespoň ta konejšivá jistota, že za kapitalismu v mém hypermarketu nebude nikdy vyprodaný toaletní papír. Bude se tam na mě usmívat v dvaceti různých, pestrobarevných, konkurenčně zápasících rolích.

Na závěr pro Vás mám revoluční nápad ohledně praní prádla, abyste se příště, stejně jako já, mohl zcela vyhnout daním zahrnutým v ceně té Vaší automatické pračky. Kdysi v dobách temného socialismu existovalo něco jako domovní prádelna a sušárna. Několik rodin tak sdílelo jednu pračku. Zkuste si vypočítat poměr mezi časem, kdy je pračka u Vás používána, a časem kdy nevyužita pouze zabírá draze zaplacený prostor Vašeho bytu. Taková řešení ovšem vyžadují jistou solidaritu, schopnost se domluvit a vytvoření toho, co kapitalismus hektickým individualismem likviduje - komunity.