Podstatně obsáhlejší byl poslanec Bielesz. Co vystoupil z rodné strany, jako by mu narostla křídla. Ostříhán nastoupil k řečništi a -- řečnil. Pohovořil o Evropské unii, potravinových doplňcích a spoustě dalších věcí. Zdá se, že dnes byl vůbec den, kdy mlčenliví promluvili.

Ale ony ty potraviny, zemědělství a omamné látky jsou v parlamentu přece jen méně vidět, než třeba rozpočet. A tak promluvil i ministr Palas -- o rostlinolékařské péči a poslankyně Miloslava Vostrá z KSČM. "Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením zemědělského výboru z 30. schůze ze dne 9. března 2004 k vládnímu návrhu zákona o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk 488. Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny po úvodním slově ing. Karla Macha, náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě poslankyně Miloslavy Vostré a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk 488, schválit, a to ve znění přijatého komplexního pozměňovacího návrhu," pravila. Paní poslankyni Vostrou není příliš vidět.

Ale i rostlinolékařství přináší dramata, jak nám v zápětí předvedl pan poslanec Miloslav Kučera. "Předložený návrh zákona o rostlinolékařské péči tak exemplárním způsobem hájil zájmy lidí, kteří pracují na centrále Státní rostlinolékařské správy," hřímal na nepozorné zákonodárce. "Barvitě popisoval a na některých místech ještě stále zbytečným způsobem popisuje důležitost Státní rostlinolékařské správy. Rafinovaným, ale pečlivým způsobem ošetřil definitivní zaměstnání osob, které pracují na ústředí správy, a to výjimkou ze zákona, která jim garantovala doživotní zaměstnání, aniž by se museli jakkoli, třeba jen dodatečně vzdělávat a dohánět nebo prokazovat potřebnou odbornost vyžadovanou tímto zákonem. Vrcholem drzosti pak bylo, že si tito lidé návrhem zákona dokonce chtěli zajistit trvalé, značně tučné, ale nelegální příjmy z obchodu s chemickými přípravky. To, pod co se vláda podepsala, nebyl návrh zákona, ale důkaz její neschopnosti a důkaz, jak je neschopnost vlády v praxi odbornými institucemi využívána." Tak. Ale vláda se stejně nestyděla. Proč by měla. Do května to má jisté. A pak pan poslanec Kučera popsal coby opozičník jedenáct změn, které hodlal do zákona vetknout. Zejména se mu nelíbila povinnost školení pracovníka při každém vydání chemického přípravku. "Jak je to tam naformulováno, je to prakticky nemožné a nesmyslné," tvrdil. "Znamenalo by to, že traktorista bude při jedné a jediné práci na poli školen několikrát za den, případně i za hodinu, prostě pokaždé, kdy mu bude vydáván chemický přípravek. Proto tato změna." Génius dedukce.

Ale pak přišla skutečná bomba. Ani netikla -- a přesto vybuchla. Přihlásil se ke slovu poslanec Vlastimil Tlustý z ODS, kterého rozhořčila televizní reportáž o tom, že se jeho poslanci párují a poslanci ČSSD.

"Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi tentokrát mým jménem, nikoliv jménem poslaneckého klubu, učinit věc, která je neobvyklá, ale jsem nucen ji učinit.

Chtěl bych tady před vámi složit přísahu na vlastní život, na Bibli, na cokoliv, co si budete přát, a chtěl bych v rámci této přísahy prohlásit, že jsem v uplynulých třiceti dnech s předsedou poslaneckého klubu sociální demokracie Iblem o ničem nejednal. Nejednal jsem s ním ani o žádném párování, jak bylo včera sděleno veřejnosti ve zpravodajství České televize.

Může vás to udivit. Ano, v této Poslanecké sněmovně už jsme si zvykli na leccos. Přísahou řešit jiné nepravdy a lži, které jsou odsud šířeny, nelze. Nelze přísahat na to, že tato vláda poškozuje svým hospodařením tuto zemi. Nelze přísahou sdělovat veřejnosti, že její zadlužování je katastrofální. Nelze přísahou sdělovat, že tato vláda je zodpovědná za zvyšování nezaměstnanosti kroky, které činí. Ale, když něco dosáhne do meze, která je opravdu za hranicí už ne politiky, ale lidskosti, já jiný nástroj než přísahu nemám. Prokázat svědky něco, co se nestalo, neumím, protože to nelze.

Já tady opakovaně prohlašuji: Není pravda, že bych v uplynulých třiceti dnech jednal s panem předsedou Iblem o párování, prostě proto, že jsem s ním nejednal o ničem. Neumím vysvětlit, jestli si mě s někým spletl. Neumím vysvětlit, jestli byla odvysílána stará reportáž. Neumím vysvětlit, co se tady vlastně přihodilo. Já nikoho neobviňuji. Já chci veřejnosti a vám sdělit, že nemůžu strpět, abych byl před veřejností konfrontován s protichůdnými názory, než které sděluji sám za sebe. A já trvám na svém včerejším prohlášení. S nikým jsem nejednal. Před čtrnácti dny jsem jednomu redaktorovi Mladé fronty neuměl vysvětlit jeho tezi, že ODS, a konkrétně já, jsme porušili údajnou dohodu o párování. Říkal jsem mu jednoduchou logiku: Protože jsem, pane redaktore, o ničem nejednal, nic nemohlo být dojednáno. A protože nic nemohlo být dojednáno, nic nemohlo být porušeno. Přesto čtrnáct dní v různých náznacích v různých médiích je opakováno tvrzení o porušené dohodě.

Máme-li žít v normálním lidském světě, musí existovat nástroj, kterým se lze bránit těmto manipulacím a tomuto překrucování. Znovu opakuji: Já nikoho neobviňuji. Já tímto sděluji veřejnosti, že přísahám na svůj život, že v uplynulých třiceti dnech jsem nejednal s panem předsedou Iblem, nechť se s tím on, Česká televize, paní redaktorka a další vypořádají, jak chtějí. Já žádné výstupy z tohoto prohlášení neočekávám. Potřebuji sám před sebou zůstat v pocitu, že jednám s normálními lidmi.

Děkuji vám."

Po párování Tlustého a Ibla v Tlustého Ibla se mluvilo o veterinářích. Zvíře jako zvíře, řeknete si. Doktora potřebuje i vůl. Celkem nudná debata. Zato víno bouřilo burčákem. I když březen je pro to poněkud nepříhodný. Meče zkřížili poslanci za jižní Moravu. Milovníci vína Petr Pleva a Ladislav Skopal. Poslanec Skopal byl zpravodajem. Což o to, řekl co měl a šel. Ale Brňan Pleva vytáhl do boje s moravskou orlicí na praporu. A tak, ač ne-zemědělec, ale mediální mág, přesto zahájil bitvu. "Kolegové se diví, proč se hlásím, ale protože jsem z jižní Moravy, tak je to téměř vlastenecká povinnost," vysvětlil svůj neobvyklý počin sněmovně, hodlaje zapět píseň Hej, Slované... . Předsedající Langer byl ale jiného názoru. " Vy jste z Brna, pane kolego," pravil poněkud překvapivě. Kde ale tedy Brno podle něj leží, nám již nesdělil. Možná u Vídně, což je ostatně také pravda. Pana poslance Plevu tím ale z míry nevyvedl.

"To je také jižní Morava, pane předsedající. Vy jste z Hané, tak možná nevíte, že Brno je na jižní Moravě," vysvětlil svému stranickému kolegovi.

A zahájil plamennou řeč na obranu kvality vína. Poslancům, kteří jsou schopni dělit víno pouze na červené a bílé (to, že i červené může být bílé by je zřejmě vyděsilo již zcela) vysvětloval krásnou vědu vinařství. Vzduchem létaly zkratky, jako AOC, DOC, VOC, vína s přívlastkem ... Až se sliny sbíhaly.

Poslanec Skopal se ale nedal.

"Trochu mě mrzí, že se kolega Pleva nezúčastnil diskuse velice obsáhlé, které se zúčastnila Českomoravská vinohradnická unie, účastnili se jí výrobci, spotřebitelé, takže nevím, z jakých informací vychází, ale zvu ho, i když to bude problém v pátek na jednání k vyhlášce, která se týká oblastí a podoblastí. Samozřejmě máme tam podoblast mikulovskou, znojemskou, velkopavlovickou a další, to zůstává stejně, jak je to v současné době," vysvětloval trpělivě.

"Pokud se týká VOC, je jasné, že jsou určité podmínky k tomu, aby víno, které je v podstatě označeno VOC, splňovalo tyto podmínky. Víte, že zrovna Rakousko rovněž má označení těch kvalitnějších oblastí, kvalitnějších vinařských tratí, přímo to tak nazvu, je to otázka vinařských tratí. Tak i u nás to bude procházet přísným výběrovým řízením a přísnými kritérii. Řeknu například vinice Šobes, vinice Peklo třeba ve Vrbovci a další, které opravdu mají kvalitní vína, a musí tam být ale i nižší úroda, což znamená sklizeň třeba 2 kila nebo 2,5 kila na hlavu atd. Ale myslím si, že pokud bychom všechno měli dát do zákona, veškerá nařízení a vyhlášky, tak ten zákon bude notně hutný." A nad sněmovnou se tiše vznášela vůně barriqueových sudů.

Nevím, milý deníčku, zda bod o zdraví lidu byl zařazen za víno schválně, ale víno je přece zdravé a všichni to víme. Ale někdy se může stát i návykovou látkou. Určitě ale příjemnější, než Butalbital 5-allyl-5-isobutylbarbiturová kyselina" či "Buprenofrin 21-cyklopropyl-7-alfa-[(S) -1-hydro-1, 2, 2-trimethylpropyl]-6, 14 endo-ethano-6, 7, 8, 14-tetrahydrooripavin (léčivé přípravky v transdermální lékové formě)". Ano. Takové hrůzy se linuly z úst poslankyně Lucie Talmanové. Ta musí mít ale zkušenosti... Zákon o návykových látkách není rozhodně nic veselého a pokud budí nějakou emoci, pak spíš mrazení v zádech. Zvláště v lidovecké podobě vyléčeného narkomana Vacka. "Buprenofrin je užíván pro substituční léčbu závislosti na opiátech, především heroinu, a existovaly jisté obavy z možnosti zneužití. Současně tento typ opioidu patří mezi tradiční a základní léčiva užívaná při léčbě chronické bolesti. Jejich užití v terapii chronické bolesti výrazně zvyšuje pravděpodobnost úspěšnosti léčby a umožňuje zvýšit kvalitu života nemalé části populace trpící chronickou bolestí. Jednou z inovačních forem podávání bupronefrinu je transdermální podání. Pravděpodobnost zneužití této formy je absolutně minimální, protože nástup léčiva je minimalizován pozvolným nástupem účinku léčiva. Toto zneužití je pro narkomana absolutně nepoužitelné," vysvětlila paní poslankyně a já jsem měla chuť prchnout a píchnout si. Leč neučinila jsem tak a dobře jsem udělala.

Bod o koordinátory na stavbách mi totiž všechno vynahradil. Pokud bude mít stavba víc než dvacet pracovníků a bude-li trvat déle než měsíc, pak bude muset mít bezpečnostního koordinátora, který bude bloudit nekoordinovaně po staveništi - nečekán, nezván - a čekat, zda někdo nespadne z lešení. I paní poslankyni Páralové se to jevilo jako nesmysl. Ale zato nám prozradila, že má kamaráda stavbyvedoucího a hojně jej citovala. "Cituji stavbyvedoucího, s nímž jsem konzultovala: "Kdybych nevyřešil věc během pěti minut, kdybych měl všechno hlásit koordinátorovi, jak mi ukládá zákon, tak mi spadne jeřáb. Koordinátor se mi míchá do odpovědnosti. Nastoluje mi na stavbě totální stav právní nejistoty. Co si s tím, proboha, počnou soudy, až dojde k nějakému úrazu"," řekla. A měla pravdu. "Zákon vůbec neřeší základní problém, proč byla funkce zřízena. Kompetenci vyvozovat důsledky z jakéhokoliv přerušení zásad bezpečnosti práce má totiž ze zákona pouze orgán dohledu, pouze úřad bezpečnosti práce, žádný koordinátor. Takže za bezpečnost práce budou napříště odpovídat tři osoby: za prvé stavbyvedoucí, za druhé koordinátor, za třetí inspekce práce. Když do procesu vstupují tři osoby, měly by být přinejmenším koordinovány a mělo by být specifikováno, jak spolu budou spolupracovat," říkala.

Pak se probíralo druhé čtení zákona o zaměstnanosti -- a nedopadlo nijak. Ochranu nájmu z bytů poslanci smetli, neb jej navrhl komunista.

Rozhlas a televize ovšem vzbudily emoce, jak už to tak bývá. Pan ministr Dostál se přikomíhal s obvyklou trojnožkou v kapse. Tentokrát ale -- pozor -- se změněnou trojnožkou (a to jsme nečekali, fakt). Třetinu rady nebude jmenovat premiér, ale ministr nebo prezident. Prý se tak stane rada nezávislejší. No, nevím, jaký je rozdíl mezi tím, jestli premiér nebo ministr, když budou oba z jedné strany, že ... Ministr ale bývá značně ne...závislý. Zvláště odpoledne.

Paní poslankyně Levá opět vystoupila s touhou po krásné češtině, tentokráte nikoliv pro licencované vysílatele jako předevčírem, ale pro vysílatele ze zákona -- Českou televizi. Chtěla, aby bylo zdůrazněno, že rada "dbá na kultivovanost jazykového projevu. Hlasatelé, moderátoři i redaktoři zpravodajských a publicistických pořadů jsou povinni vyjadřovat se spisovným jazykem (kromě nezastupitelných citací). ČT plně zajišťuje rozvoj českého jazyka a vyzdvihuje jazykové dědictví," prosila. A spousta dalších poslanců vyjevila svá další přání. Nakonec stejně zákon ale vrátili do výboru. Jak jinak, když je o České televizi.

A pak už jen, milý deníčku dálnice. Byly sice zajímavé, ale poslanci usoudili, že budou raději jednat v klubech. A tak bod přerušili do zítřka. Což ostatně činím také.

Aneb, jak dnes vzpomněla starého výroku o anglickém parlamentu paní poslankyně Páralová: "Zamkněte vrata, zavřete okenice, zachraň se, kdo můžeš, parlament zasedá." A přesně to teď dělám já.