Kongregace pro nauku víry vydala ve stejném období "úvahy ohledně návrhů na právní uznání svazků mezi homosexuálními osobami", které mají poskytnout návod katolickým politikům, jaký volit přístup k navrhované legislativě v této oblasti tak, aby mohl být v souladu s křesťanským svědomím.

Katolická církev se k problému postavila tak, že homosexuální orientaci jako takovou nepovažuje za hřích, ale její uskutečňování ano.

Podle církve musí být muži a ženy s homosexuálními sklony přijímáni "s úctou, soucitem a jemnocitem" a je třeba se vůči nim vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace, ovšem takovéto sklony "odporují přirozeným zákonům" a homosexuální skutky jsou "hříchy které odporují čistotě" a jsou považovány "za velkou nemravnost". Respekt vůči homosexuálním osobám nemůže dle církve jakkoli vést ke schvalování homosexuálního chování nebo k právnímu uznání homosexuálních svazků.

Sexuální problematika je pro Vatikán v současné době vůbec obtížná. Kritická je situace u pedofilně se chovajících duchovních. Skandály tohoto druhu v USA již donutily Vatikán reagovat. V loňském roce musel Jan Pavel II. konstatovat, že zneužívání dětí není jen těžký hřích, ale je to také trestný čin. To je velmi důležité konstatování, protože hřích může být jednoduše odpuštěn, ale zločin by měl být podle práva potrestán. U nás se pedofilie u kněží vyskytuje rovněž. Obětmi jsou hlavně mladí ministranti. Pokud by u duchovních byla důvodem povinná sexuální abstinence, bylo by vhodné uvažovat o zrušení, resp. zdobrovolnění celibátu.

Kořeny odporu proti gayům a lesbičkám tkví nepochybně v Bibli. Jak ve Starém, tak v Novém Zákon existují vyjádření, která homosexualitu odsuzují. "... ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast na Božím království" (1K 6: 9 -- 10). V původním vydání Bible kralické se uvádějí namísto "nemravní a zvrácení" pojmy "zženštilí a samcoložníci", v dnešní mluvě se používají termíny mužští prostituti, tj. džigolové a homosexuálové, tj. gayové a lesbičky. Apoštol Pavel termín homosexuál neznal, protože vznikl až na konci 19. stol.. V jeho době se používal výraz sodomité, který v sobě zahrnoval jak homosexuální orientaci, tak později i jiné úchylky (styk se zvířaty, anální, orální).

Dle Bible má lidská sexualita dva účely: Za prvé trvalý závazek muže a ženy utvářet jedno tělo a za druhé plození dětí. Je to nepřímé vyloučení homosexuality.

Ve Starém zákoně se dočteme: "Nebudeš obcovat s mužem, jako s ženou. Je to ohavnost. Nebudeš obcovat s žádným dobytčetem a neznečistíš se s ním. Ani žena nepostaví se před dobytče, aby se s ní pářilo. Je to zvrhlost" (Lv 18:22-23). "Kdyby muž spal s mužem, jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně" (Lv 20:13).

V Novém zákoně Ježíš říká farizeům: "Nečetli jste že Stvořitel od počátku muže a ženu učinil je? Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo; takže již nejsou dva ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! (Mt 19:4-6). " A apoštol Pavel praví: "Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti, a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší" (Ř 1:26-28). Toto je také jediná pasáž v celé Bibli hovořící o ženské homosexualitě.

Všeobecně je z Bible známý případ vyhlášení Božího soudu nad hříšnými městy. "Hospodin dále pravil: "Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta: zjistím si, jak tomu je" (Gn 18:20-21). Nelogičnost poslední věty spočívá v konstatování, že jestliže křik signalizuje nevhodné chování, pak Bohu muselo být jasné, že jemu se příčící chování existuje a nemusí si to zjišťovat, nehledě na to, že jako vševědoucí by to měl vědět.

Ovšem Hospodin se do Sodomy nakonec stejně nepodíval, protože za sebe vyslal dva posly. Poslové přišli do Sodomy navečer. Uvítal je Lot a nabídl jim pohostinství svého domu včetně přespání. "Dříve než ulehli, mužové tohoto města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu: "Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!" V biblickém jazyce poznat někoho znamená mít s někým sexuální styk. Lot k nim přišel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. Řekl: "Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší" (Gn 19:4- 8). Kritickou situaci vyřešili poslové, a poté odvedli Lota s ženou a dcerami mimo město.

Hospodin začal na Sodomu a Gomoru chrlit síru a oheň a zničil všechny obyvatele měst, Lotova žena se ohlédla směrem ke zkáze a změnila se v solný sloup. Lot se svými dvěma dcerami se uchýlil do jeskyně a nastává zajímavé pokračování: "Tu řekla prvorozená té mladší: "Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce". Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Příštího dne řekla prvorozená té mladší: "Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce." Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem (Gn 19: 31 -- 36). A kupodivu nikdo nebyl potrestán, přestože porušili zákon.

Ovšem nemravnost a pohlavní zvrácenost se netýká výhradně homosexuální orientace. Existují mnohé sexuální deviace, jak v pohlavním zaměření, tak ve způsobu ukájení. Medicína jich zná celou řadu a mnohé z nich byly jistě praktikovány i v době před zničením Sodomy a Gomory. Jmenujme např. pedofilii -- chorobný sexuální vztah dospělých k dětem, pederastii -- homosexuální vztah k nedospělým mužům, sodomii -- sexuální vztah se zvířaty, gerontofilii -- sexuální vazba na mnohem starší osoby druhého pohlaví, ekutérství -- pohlavní vzrušování, vyvolané sluchovými vjemy, exhibicionismus -- chorobná touha obnažovat se před jinými osobami, fetišismus -- sexuální zájem o určitou část těla nebo prádla partnera, narcismus -- sexuální zaměření na vlastní tělo, nekrofilii -- ukájení pohlavního pudu na mrtvolách, pluralismus -- skupinové sexuální styky, sadismus -- rozkoš z krutého zacházení s partnerem, masochismus -- rozkoš ze zakoušeného trýznění, skoptofilii -- sexuální ukájení pozorováním nahoty nebo soulože, transvestitismus -- chorobná záliba oblékat se do oděvů druhého pohlaví, voyeurství -- sexuální slidičství, další zvrácenosti jsou obsahem četných pornofilmů (orální, analní styk, piss, bondáž, kaviár, spanking, grupáč aj.). Takoví lidé jsou všeobecně odsuzováni, mnozí sexuální devianti s kriminální minulostí jsou v ochranné léčbě psychiatrických léčeben. To je v pořádku, ale v pořádku není, jsou-li zatracováni lidmi, kteří jsou nedostatečně o problematice informováni a uvažují jen v rámci náboženských dogmat a kteří si sami často nedovedou odříci vůbec nic, zvláště jsou-li jejich neřesti společností tolerovány.

Názory lidské populace na homosexualitu podléhají vývojovým změnám. Některé společnosti před judeo-křesťanským vlivem, jako např. staré Řecko, považovali homosexualitu za přirozenou věc.

Velmi dlouhé období odsuzování a kriminalizace homosexuálního chování trvalo od biblických dob až do 1. pol. 20. století, kdy se začalo prosazovat mínění, že tyto sexuální praktiky jsou vlastně druhem duševní poruchy, tedy že se jedná o onemocnění a postižení se tudíž nemají trestat ale léčit. Takovýto názor zneužil Hitlerův nacismus a homosexuálové se stali degenerovanou méněcennou minoritou, která byla společně s židy a cikány určena k likvidaci Podle poslance Jiřího Karase byla homosexualita vždy řazena mezi deviace, a to dokonce tak typické, že sloužila jako snadno pochopitelný model, na němž byla vysvětlována celá problematika deviací. Teprve z posledního mezinárodního seznamu chorob byla vyřazena, ovšem údajně nikoliv z medicínských příčin. Motivem vyškrtnutí byla spíše politická snaha o eliminaci případné společenské a právní diskriminace homosexuálů.

Ale ještě dnes téměř všechny křesťanské církve považují homosexuální a předmanželský nebo mimomanželský heterosexuální pohlavní styk za velmi těžký hřích. V dávné minulosti se trestaly smrtí a ještě asi před sto lety to byly druhé nejtěžší hříchy po vraždě. Od některých křesťanů můžeme slyšet názor, že AIDS je božím trestem pro homosexuály, že pohlavní nemoci jako kapavka a syfilitida jsou trestem pro ty, kteří nežijí podle pokynů církví. U těchto dvou chorob již Bůh zřejmě ustoupil od trestání když umožnil, aby lidé objevili na tyto choroby učinná antibiotika.

Dalších několik desetiletí, trvalo, než přišly ke slovu postoje, podložené objektivními vědeckými výzkumy. Zjistilo se, že určitou menšinu mužů a žen, kteří vykazují nezvratitelnou erotickou náklonnost k osobám stejného pohlaví najdeme ve všech známých lidských kulturách. Tato skupina lidí se tedy vyskytuje ve všech historických dobách a všech společnostech, a to v určitém konstantním čtyř až dvanáctiprocentním počtu z celkové populace (s převahou gay před lesbickou orientací), což znamená v celosvětovém měřítku asi 1/4 až 3/4 miliardy lidí. To je značné množství a i když k homosexuálnímu chování může člověk dospět i vlivem prostředí, je věrohodně zjištěno, že se zásadně jedná o záležitost vrozenou a je podmíněno zvláštním nastavením mozkových funkcí dítěte v období těhotenství.

Stejně tak se v lidské populaci vyskytují 2 % lidí s psoriázou, nebo 8 % levorukých, určité procento disponovaných k obezitě, zrzavých, pihatých, albínů a tak podobně, takže můžeme dovodit, že Bůh se rozhodl z pouze jemu známých důvodů, že takové lidi chce v lidské společnosti mít, a to ne proto, aby se jim druzí smáli, ale aby obohatili naši společnost. Druhou možností je, že se mu opět něco při vytváření našeho světa vymklo z rukou.

Jestliže byla prokázána a uznána homosexuální minorita za běžnou součást lidské populace, musel nutně vzniknout požadavek na legalizaci homosexuálních partnerských vztahů. Dle sexuologa Jaroslava Zvěřiny lze takovému požadavku vyhovět dvěma způsoby. Tím prvním je uznat instituci manželství mezi osobami stejného pohlaví jako výraz přesvědčení, že na pohlaví zúčastněných osob při vstupu do manželství nezáleží. Toto řešení považuje za nešťastné, protože manželství a rodina jsou kategorie, které by měly být vyhrazeny heterosexuálním párům, schopným počít a vychovávat děti.

Pro osoby stejného pohlaví se mnohem lépe hodí sociální instituce registrovaného partnerství, které oběma účastníkům nabízí stejná práva a povinnosti jako manželství, nepředpokládá však jejich společné rodičovství, protože takováto dvojice spolu žádné děti biologicky mít nemůže. Není-li součástí zákona o rodině, jsou pak naprosto zbytečné úvahy o možnosti osvojení dětí v takovýchto registrovaných dvojicích.

Od konce osmdesátých let byla v řadě avantgardních zemí ( Dánsko, Norsko, Švédsko , Irsko, Francie, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, řada států USA aj.) přijata zákonná opatření postihující diskriminaci na základě sexuální orientace. Evropský parlament vyzval členské státy Unie, aby byly odbourány všechny zákony, které jakýmkoliv způsobem postihují a kriminalizují sexuální kontakty mezi lidmi stejného pohlaví. Rezoluci Evropského parlamentu by měla po vstupu do EU přijmout i Česká republika. První takový zákon byl vydán v Dánsku 1. října 1989.

Pokud v některém státě zákon potvrdí legalizaci homosexuálních svazků, má to velký význam pro tolerantní postoje majoritní společnosti k různým minoritám a odklon od rasistické a náboženské intolerance. V demokratické společnosti má být každý občan pod ochranou společnosti a jejích zákonů -- bez ohledu na jeho pohlaví, národnost, etnickou či rasovou příslušnost, stáří, zdravotní stav, vyznání či citovou a sexuální orientaci.