Dost záleží na učiteli. Je-li to člověk chladný, nepřístupný, arogantní, nemůže čekat, že ho budou studenti zrovna zbožňovat. Některé své posluchače si může znechutit a potom už jen čekat na sabotáže jako je spánek nebo studium úplně jiných materiálů. Sabotéři jsou dobrými adepty na časté a opakované zkoušení u tabule se špatným výsledkem -- mimochodem ohodnocení se přiděluje oblíbeným systémem, který se řídí heslem "nevíš, jak rozdělit trávicí soustavu, tak nám aspoň o jednotlivých částech něco řekni". (Může člověk vědět fakta o něčem, co předtím neuměl ani vyjmenovat? Existuje možnost studenta podržet a přejít třeba k dýchacímu systému. Někdo prostě musí být potopen.)

Když se pak sám učitel začne hlasitě vychvalovat, jak výborně vyučuje a není možné přednesené učivo nepochopit, získá si snad sympatie jen sebe samého. Jak tedy mohli jeho studenti tak zkazit poslední písemnou práci? -- stačí potkávat někoho takového dva až tři roky a postupně se potichu pronesené reakce studentů: "No jo, jsi blbej, nemusíš se tak chválit..." změní v hlasité výkřiky: "Jdi do..."

Hlasité vulgarismy samozřejmě nejsou na denním pořádku, jedná se pouze o krajní situace, problém neslušného chování žáka se většinou odvíjí i od typu školy, gymnázium nejde srovnávat s učilištěm -- nicméně vyskytne se všude, jen v různé míře. Učitelů, kteří zkouší a chovají se výše popsaným způsobem, je naštěstí málo. Velká většina pedagogů jsou lidé na svém místě. Avšak pokud se napětí mezi studenty a jejich vyučujícími vystupňuje, může se pravděpodobně jejich vztah hodně vyhrotit. Extremním vyústěním může být fyzický útok -- žák bijící učitele je dnes módní téma, ale lze si představit i vytočeného pedagoga, který použije ruku na svou obranu.

Příčiny mohou být různé, vztah studenta k učiteli je asi nejpodstatnější z nich. A je student ovlivněn hraním počítačových stříleček, případně často zmiňovaným sledováním drsných amerických akčních filmů? Mladí lidé hrají počítačové hry, sledují s radostí nejdrastičtější výplody Hollywoodu -- ale na vzájemnou úctu i respekt pedagoga a studenta mají činnosti tohoto typu vliv nepatrný.

Obecně se držet názoru, že studenti nějak rapidně tíhnou k agresivnímu jednání, rozhodně nelze. Jen jsou průbojnější, drzejší, sebevědomější a mnozí umějí velmi dobře vyjádřit svůj názor - daleko lépe, než bylo dříve zvykem -- tyto vlastnosti mají své klady i zápory, nic se nemá přehánět. Studenti jsou ale i přes své schopnosti a kvality zranitelní, a když cítí ukřivděnost a bezmocnost vůči člověku, který je má něco naučit ve škole i do života, není po čase vyloučeno, aby ho začali považovat za nepřítele. Někdo se špatným výsledkům či známkám nebo ponižování zasměje a mávne rukou -- ale uvnitř je vždycky bolest. Jeden ji cítí méně, druhý více intenzivně...