10. 12. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 12. 2003

Co znamená Kunderův škleb

Snaha zhodnotit umělecké dílo slovy je směšná, nicméně velmi kunderovská. Pokusím-li se tedy na následujících řádcích naznačit cosi o díle Milana Kundery, bude to jednak důkaz mé pošetilosti a jednak známka Kunderova vlivu. Kundera hodnocený čtenářem Kundery je v mé představě figurka tragická. Autor (byť modelový) náhle zredukovaný na postavu bude zřejmě marně křičet, prosit o osvobození a mlátit do úzkých stěn, do nichž ho uzavře tento esej. Dobře mu tak.

Motivy s velkým M

Zahrajme si hru. Mám tu při ruce čtyři svazky Kunderovy prózy, konkrétně Směšné lásky, Žert, Valčík na rozloučenou a Nevědomost. Pro škodolibce dodávám, že jsem snad kdysi četl i některé ostatní, jenom je právě nemám vedle sebe na stole.

Vražme nůž do chronologicky prvního svazku, tedy Směšných lásek a rozkuchněme je na náhodné stránce. První slovo, které nám padne do oka, je dejme tomu přídavné jméno "lázeňský". V povídce Doktor Havel po dvaceti letech se tu stárnoucí seladon dr. Havel vydává do lázní, aby si vyzdil polorozpadlé ego a jen tak mimochodem zamával s osudy několika lidí (hloupé zjednodušení). Ve Valčíku na rozloučenou se trumpetista Klíma také vydává do lázní, tentokrát aby přesvědčil svou nablblou milenku, aby si nechala vzít jeho dítě (ještě hloupější zjednodušení). Lázně se stávají kulisou a svým způsobem i tématem celého příběhu, a zdá se tedy, že je můžeme zařadit mezi oblíbené a základní kunderovské motivy.

Bodneme-li si do Směšných lásek podruhé, padne nám zrak na podstatné jméno "sebevražda". Šeredná staniční sestra se tu v první z povídek o doktoru Havlovi pokusí demonstrativně zabít, přičemž vysvětlení pro to se nabízí hned několik. Budeme-li hledat v Kunderovi sebevraždy další, tak hned v Žertu se komunistka Helena pokusí jednu spáchat, protože ji odmítl hlavní hrdina Ludvík a ona ztrácí smysl života. Její čin končí groteskně smutnou scénou na záchodku. Ve Valčíku na rozloučenou se celý kus textu točí kolem modré sebevražedné pilulky a v Nevědomosti je jedním z vedlejších motivů příběh dívky, která se rozhodla zmrznout v lese poté, co ji opustil chlapec, ale dosáhla jenom toho, že jí zčernalo a upadlo ucho. Podobně jako lázněmi zdá se být Kundera fascinován i sebevraždou, zvlášť tou nedokonanou.

Dobrá, Směšné lásky jsou prozaická prvotina a jako takové je můžeme považovat za semeniště budoucích motivů. Vražme tedy nůž tentokrát do Žertu. Prvním slovem, které nám pro naše účely padne do oka, je jméno Jaroslav. Jaroslav je primášem folklórní kapely, duší čistou a lyricky tragickou. Tím, čím je Jaroslav v hudbě, je v poezii Jan Skácel, kterého Kundera vynáší na světlo v Nevědomosti. Lyrický jaroslavovsko-skácelovský motiv je mírně falešným tónem v Kunderově celoživotní analýze trapnosti, Jaroslav i Skácel jsou trapností pouze narušeni, nikoliv definováni. Jako jedny z mála kunderovských postav zůstávají tajemstvím. Tím se podobají Lucii z Žertu a tím sympatičtější je fakt, že se Kundera jejich výzvě nevyhýbá a i na ni odpovídá opakovaně.

Stalo se jakousi módou pojmenovávat základní motivy v Kunderovi. Bylo za ně označeno nedorozumění, nemožnost skutečné komunikace mezi lidmi, protiklad zhnusení a krásy, sex, trapnost, kýč, žert, znásilnění soukromého veřejným, dědictví románu, existence dítěte jako estetický problém, vyrovnávání se s antikou a osvícenstvím a bůhvíco všechno ještě. Sám Kundera se přidal a sestavil slovník pro to, jak ho "pochopit", který vložil do Umění románu no.2. Je hloupost hledat v Kunderovi základní motivy. Není v něm motivů vedlejších. Všechno, o čem píše, je pro něj tak důležité, že se k tomu v jiné podobě vrátí. Pracuje s variacemi (jedním z jeho dalších základních motivů je hudba) a neplýtvá pozorností na problémy, které by mohl vyřešit najednou. Vůbec koneckonců problémy neřeší, jen si s nimi hraje a jako různobarevné tenisové míčky je vrací na kurt, kdy se mu zlíbí.

Kunderova vybíravost, pokud jde o motivy, je ostatně jedním z hlavních rysů, které ho liší od Bohumila Hrabala. Jelikož o srovnání Kundera-Hrabal bude příští esej a jelikož při srovnání vyniknou některé rysy výrazněji, připravme si půdu už teď a definujme si první rozdíl: Kdyby byli oba pánové filatelisty místo spisovateli, pak by Hrabal jako smrt shromažďoval všechny známky, které by kde objevil, a umísťoval by je po tuctech do krásných lyrických alb vlastní výroby. Kundera by se specializoval dejme tomu na erby slezských rodů, brodivé ptáky Amazonie a příležitostná razítka prvorepublikových železnic, ale v těchhle oblastech by měl nejlepší a nejhlubší sbírky na světě. Rozhodně by nesbíral nic, z čeho by později neudělal takovou sbírku.

Psychologická simulace

Vedle sčítání a přehrabování hlavních Kunderových motivů je mezi kunderisty (především v jejich antikunderovské podmnožině) oblíbenou kratochvílí tvrdit, že postavy a situace popisované Kunderou nemají nic společného s realitou. Že Kundera nastoluje neexistující problémy a pak je s velkou parádou řeší.

Představte si, že si domluvíte schůzku se spolužačkou, protože potřebujete půjčit knihu. Přijdete v šortkách a s míčem na házenou, protože po převzetí spisu chcete ještě zajít na večerní zápas se známými. Přes ulici ovšem spatříte výrazně namalovanou spolužačku v kostýmku, jak spolu s knížkou nese v síťovce láhev vína. Oba jste plánovanou schůzku zřejmě dešifrovali jinak. Každopádně nastává situace, která by se dala nazvat kunderovskou, jakkoliv ji Kundera (doufám) nikdy nikam nenapsal.

Situace, které by se daly nazvat kunderovskými, se v životě občas objeví. Možná nejsou základním principem lidské komunikace jako v Kunderových románech, ale existují. Ve světě jeho románů se lidé nejsou schopni dorozumět.

Psychologie je pavěda, která se snaží redukovat člověka do definic. Není lidí, kteří by méně chápali, co je člověk, než jsou psychologové. I kdyby někdo tisíckrát změřil, zvážil a chemicky rozložil biftek, tak nepochopí, proč chutná jako biftek. Psychologie je konkrétním příkladem obecné neschopnosti vědy pojmout svět.

Kundera je lepší než psychologové. Simuluje svým hrdinům situace, do kterých se může dostat člověk, a ukazuje, jak se zachovají. Je to stále podobný druh situací, protože Kundera je jím fascinován. Právě o těchto situacích, o lidském nedorozumění, jeho zákonitostech a variacích ale jeho romány vypovídají brilantně. Tak, jak to psychologie nikdy dokázat nemůže.

Kunderníkovský obrat

Přes všechnu brilanci jsou Kunderovy postavy a situace pouhé modely. Kundera má sklon definovat lidi jejich příběhy, tak jako je Ludvík Jahn z Žertu definován svým vyloučením z univerzity a touhou se pomstít. Skuteční lidé mají málokdy jen jeden příběh, člověk bývá průsečíkem desítek příběhů a jakákoliv kunderovská postava nám tedy nutně musí připadat placatá. Ve skutečnosti nemá smysl odkazovat postavy a situace světa Kunderových románů ke světu reálnému, tak jako nemá smysl žalovat na glóbus, že zjednodušuje zeměkouli. Hledat sílu Kunderových knih v jednání jeho postav je zbytečné.

Chceme-li pochopit, v čem jsou Kunderovy romány fascinující, musíme učinit koperníkovský obrat a obrátit se od díla k autorovi, od obsahu k formě. Nejúžasnější, nejkomplexnější a vlastně jedinou skutečnou postavou Kunderových románů je jejich autor. Ne snad nějaký skutečně existující, živý Milan Kundera s jednou nohou ve francouzském hrobě, ale ten brilantní mozek, který poskládal dohromady příběh, který čteme a který nás okouzluje svou rafinovaností, vypočítaností a nemilosrdností.

Tak jako diváci mistrovských šachových partií nežasneme nad propracovaností figurek a ani šachovnice nám nepřipadá pokaždé nijak nová, ale fascinuje nás odvaha útoků, přesnost obrany, elegance jednotlivých tahů a především ten skrytý bůh za šachistovým čelem, který dřevěnými figurkami hýbe a dodává jim smysl. A protože šachy jsou pro své milovníky užitečnou metaforou některých situací života, můžou jí pro nás být Kunderovy romány občas rovněž.

He he he

Jedním z nejdůležitějších Kunderových motivů, říká se, je motiv žertu. Kundera skutečně mluví o smíchu a žertu div ne ob stránku. Proto je zvláštní, že až na dvě tří místa v Knize smíchu a zapomnění se nad jeho prózami nezasmějete. Nejsou jaksi veselé.

Ani Kundera se zřejmě u psaní nesměje. Jeho smích není smích, ale škleb, úsměšek nad absurditou, trapností a blbostí existence.

Kundera se po lyrickém neštěstí svého komunistického mládí utekl k rozumu, k francouzské osvícenské tradici, k vlastnímu intelektu jako jediné jistotě člověka. Došel až na samou hranici této jistoty a našel tam prázdno. Rozum, je-li důsledně osamocen, nemůže život vidět jinak než jako absurdní frašku, jako trapnou nehodu vesmíru bez smyslu a bez pravidel. Velkolepost života se nedá zachytit rozumem. Tak jako celá osvícenská tradice západních věd došel Kundera až k mezím rozumu a prohrál. Přes všechen vnější životní úspěch jsou Kunderovy romány nešťastné, jsou to žalmy k neexistujícímu Bohu popisující nedosažitelnost smyslu. Není jisté, že smysl je, jisté je, že Kundera ho pomocí prostředků, které zvolil, nenašel. Velké prohry jsou ale stejně obdivuhodné a stejně poučné jako velká vítězství. Proto je dobře Milana Kunderu číst.

                 
Obsah vydání       10. 12. 2003
10. 12. 2003 Privatizace válečnictví
10. 12. 2003 Amerika nemá impérium, nemá totiž politickou moc
10. 12. 2003 Provokativní názory jsou cenné
10. 12. 2003 Jazyková bariéra Petr  Jánský
10. 12. 2003 Které barabarství je větší? Štěpán  Kotrba
9. 12. 2003 Jak britští "revoluční komunisté" podporují kauzy nadnárodních korporací
10. 12. 2003 Co znamená Kunderův škleb Štefan  Švec
9. 12. 2003 Lidská práva nelze vyměnit za bezpečnost
10. 12. 2003 O nemluvení a nemyšlení Jiří  Brynda
10. 12. 2003 Mluvil jsem o zemích, kde vládne nelidský režim Jaromír  Fridrich
10. 12. 2003 Závislá nezávislost: když může Kožený, proč ne Rögnerová? Ivan  David
10. 12. 2003 Berou počítače lidem práci? Štěpán  Kotrba
3. 12. 2003 Pozor! Nekupujte to! Nový knižní výbor z BL neobsahuje žádné informace o milostných aférách českých hereček!
10. 12. 2003 Bolestínství dnes nikoho nezajímá Josef  Vít
9. 12. 2003 Exil jako otevření mysli Jan  Čulík
9. 12. 2003 Osud lidí ve střední Evropě je nesdělitelný - a obráceně Jan  Čulík
9. 12. 2003 Holandská místnost Jaroslav  Hutka
9. 12. 2003 Nizozemí Jaroslav  Hutka
9. 12. 2003 Atentát v Moskvě, pochybné volby
9. 12. 2003 Rakousko a Pražské jaro Přemysl  Janýr
9. 12. 2003 Británie: Vláda tvrdě zasáhne proti úžeře
9. 12. 2003 Jak bojovat proti zadluženosti
9. 12. 2003 Situace v Číně je skutečně jiná - velmi složitá Michal  Brož
22. 11. 2003 Adresy redakce
30. 11. 2003 Hospodaření OSBL za listopad 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
10. 12. 2003 Amerika nemá impérium, nemá totiž politickou moc   
10. 12. 2003 Provokativní názory jsou cenné   
10. 12. 2003 Co znamená Kunderův škleb Štefan  Švec
10. 12. 2003 Privatizace válečnictví   
9. 12. 2003 Rakousko a Pražské jaro Přemysl  Janýr
9. 12. 2003 7. 11. 1995: Čelný světový antropolog českého původu zemřel na pražském letišti Jan  Čulík
9. 12. 2003 Ernest Gellner byl prognostik Jan  Čulík
9. 12. 2003 Znovu o lidských právech Jan  Čulík
9. 12. 2003 Situace v Číně je skutečně jiná - velmi složitá Michal  Brož
9. 12. 2003 Británie: Vláda tvrdě zasáhne proti úžeře   
9. 12. 2003 Jak bojovat proti zadluženosti   
9. 12. 2003 Nizozemí Jaroslav  Hutka
9. 12. 2003 Holandská místnost Jaroslav  Hutka
9. 12. 2003 Exil jako otevření mysli Jan  Čulík
9. 12. 2003 Osud lidí ve střední Evropě je nesdělitelný - a obráceně Jan  Čulík

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
10. 12. 2003 Co znamená Kunderův škleb Štefan  Švec
9. 12. 2003 Exil jako otevření mysli Jan  Čulík
9. 12. 2003 Osud lidí ve střední Evropě je nesdělitelný - a obráceně Jan  Čulík
3. 12. 2003 Ohlédnutí Jaroslav  Hutka
2. 12. 2003 Než zemřete, proměníte se v klišé Jan  Čulík
1. 12. 2003 Má nyní Havlova hra Vernisáž levicově anarchistický význam? Jan  Čulík
20. 11. 2003 O zdřevěnělé řeči: důležitá příručka pro novináře Jan  Čulík
20. 11. 2003 Neptejme se zásadně "do kdy?" Vladimír  Just
20. 11. 2003 Zařízení k zabránění opuštění místa nedovoleného parkování Vladimír  Just
20. 11. 2003 Třešnička na dortu Vladimír  Just
20. 11. 2003 Smysluplný Vladimír  Just
3. 11. 2003 Kouř Jaroslav  Hutka
2. 10. 2003 Eliška Jaroslav  Hutka
23. 9. 2003 Smrt sbližuje, v lidském popelu není rozdíl
80 let od narození Ladislava Fukse
Štěpán  Kotrba
19. 9. 2003 Česká próza za poslední rok: Zklamání, frustrace a marketingová manipulace Viktor  Šťástka

Milan Kundera RSS 2.0      Historie >
10. 12. 2003 Co znamená Kunderův škleb Štefan  Švec
7. 7. 2003 Prague Spring - Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí Petr  Fiala
23. 5. 2003 Nový esej Milana Kundery   
18. 4. 2003 Stesk jako paměť domova Svatava  Urbanová
3. 1. 2003 Milan Kundera a jeho Nevědomost: Láska a odpor k vlastnímu hnízdu Jan  Čulík
20. 12. 2002 Milan Kundera jako "didaktik komiky"?   
3. 12. 2002 O české exilové literatuře: Problém identity mezi domovem a cizinou Martin  Pilař
25. 10. 2002 Byla éra stalinismu dobou "naivní bezstarostnosti"? Jan  Čulík
23. 10. 2002 Neohrabaná nová Kunderova novela   
21. 10. 2002 Kundera, Nevědomost: Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže země   
21. 10. 2002 Kundera zkoumá exil a návrat