Izraelci tvrdí, že Západní břeh Jordánu náleží Izraeli. Ten nikdy Izraeli nepatřil. Původně byl připojený k hášemitskému Jordánskému království podle tiché dohody s židovským státem, protože Ben-Gurion byl v roce 1948 zásadně proti jeho okupaci. Jordánsko ho odevzdalo později Palestincům, zrovna tak Egypt jim dal k dispozici pásmo Gazy.

Mnozí stále zdůrazňují, že k první válce ze strany arabských zemí došlo hned po vyhlášení Izraele, protože arabské země nesouhlasily se vznikem izraelského státu. Tuto válku vyprovokovaly jak židovské teroristické organizace, tak krvavý masakr v Dair Yaseen, ke kterému došlo 9. 5. 1948, tedy těsně před vyhlášením Izraele. Komanda Haganah, Irgun Zwei Leumi a Stern, které prošly speciálním intenzivním výcvikem, terorizovaly místní arabské obyvatelstvo za účelem jeho vypuzení a získání co nejvíce území ve prospěch vznikajícího izraelského státu (jejich heslem byl Velký Izrael od Nilu až po Eufrat). Izrael od samého svého počátku řešil svůj problém násilím na Arabech.

V Dair Yaseen byli povražděni bezbranní a nevinní lidé. Arabské obyvatelstvo, které nebylo samo schopné čelit teroru, začalo hromadně v hrůze prchat ze svých domovů. Begin později prohlásil, že Izrael by bez Dair Yasseen nevznikl. A od té doby se datuje osud 900 000 uprchlíků. OSN schválilo rezoluci, podle které měl Izrael zaplatit reparace za zkonfiskovaný majetek Palestinců. Byla také vytvořena přes OSN organizace UNRWA, která měla pomáhat utečeneckým táborům. Nejenomže uprchlí Palestinci se už nikdy nemohli navrátit domů, ale nebyli ani odškodněni. Místo toho nedávno Izrael vznesl požadavek na poválečný a zdevastovaný Irák o úhradu za majetek Židů, kteří kdysi z něho museli odejít.

Izrael ukořistil Gazu a Západní břeh v tzv.šestidenní válce v roce 1967, kdy nenadálým útokem paralyzoval Egypt a Sýrii a zabral tato území neoprávněně pro sebe. K tomu navíc i syrské Golanské výšiny, které jsou úrodným územím a přírodním rezervoárem vody. Později je anektoval a srovnal na nich se zemí 35 syrských vesnic. Do května 2002 bylo 42% palestinského území zabráno na izraelské osídlení. Okupace všech těchto území dokazuje, že až do současné doby Izrael nebere žádný ohled na své vytyčené hranice.

Izrael od svého vzniku nikdy nesplnil žádnou rezoluci OSN, většinu z nich vetovaly USA. Rezoluce 242 z roku 1967 a 338 z roku 1973 požadovaly, aby se Izrael stáhl z okupovaných arabských území, které obsadil v roce 1967, rezoluce S/11940 z roku 1976 odsoudila jeho odmítnutí podřídit se předchozím rezolucím. Dále potvrdila právo Palestinců na sebeurčení a právo na jejich návrat domů.

V dalších následných rezolucích, odsoudila Rada bezpečnosti OSN snahy Izraele změnit charakter okupovaných území včetně Jeruzaléma. Potvrdila, že vyvlastnění palestinského území ve východním Jeruzalémě bylo protiprávní, žádala Izrael, aby upustil od plánu stavění nových osad, a to i Jeruzalémě, které ohrožují mírový proces. Požadovala od Izraele, aby ukončil všechny aktivity porušující Ženevské konvence, týkající se ochrany civilistů v době války. Ostře odsoudila masakry modlících v Haram Al-Sharif 11. dubna 1982. Mnohokrát žádala Izrael, aby dodržoval a aplikoval mezinárodní zákony, odsoudila represivní opatření Izraele, používaná proti palestinské populaci na okupovaných územích a požadovala po Izraeli jejich okamžité zastavení, včetně stanného práva, deportací a věznění.

Vyjadřila velmi vážné znepokojení nad způsobem, jakým uplatňuje Izrael kolektivní tresty, včetně demolice domů. Odsoudila politiku a praktiky porušující lidská práva palestinského národa, kterou používá izraelská vláda. Zvláště odsoudila, že izraelská armáda zabíjí a mrzačí bezbranné Palestince včetně dětí. Častokrát odsoudila porušování lidských práv palestinského lidu Izraelem, včetně obléhání jejich měst, rabování domů a konfiskace jejich majetků. Požadovala zpřístupnění okupovaných území zahraničním pozorovatelům, vyjádřila ochotu RB vytvořit mechanismus k ochraně palestinských civilistů, navrhovala vyslání pozorovacích jednotek OSN na okupovaná území. Odsuzovala všechny akty terorismu, popravy bez soudu, neúměrné použití síly a ničení majetku a požadovala ukončení všech násilných činů, destrukce a provokací. Doporučila vytvořit monitorovací systém, který by dohlížel na plnění dohod.

Izrael nadále okupuje palestinská území, pustoší nejen domy Palestinců, ale ničí i veškerou inrastrukturu (Ramallah, Rafah, Jenin, Jabalia, Tulkarem aj.) a historické památky (Ramallah, Nablus a Hebron), a tak znemožňuje vznik palestinského státu, který by byl jediným možným řešením tohoto vleklého historického konfliktu. Toho jsou zastáncem i mnozí izraelští intelektuálové stejně jako de-sionizace izraelské politiky.

Tvrzení, že to, v co mohli kdysi doufat někteří arabští státníci, může platit i v dnešní zcela odlišné stiuaci, a že arabské země chtějí Izrael zničit, je demagogické, zcestné a úmyslně zavádějící. Sousedící země Egypt a Jordánsko s Izraelem uzavřely dávno mír. Dokonce Dr. Abdel Azíz Rantisi, mluvčí Hamás, před několika málo dny prohlásil pro Al-Jazeera, že jsou ochotni přistoupit na desetileté příměří. Vlády arabských zemí zastávají názor, že musí žít vedle Izraele. Na arabském summitu v březnu 2002 navrhl arabský princ Abdullah mír za navrácená území z roku 1967 a navázání normálních vztahů s Izraelem. S touto inciativou souhlasily všechny arabské země, což bylo potvrzeno v závěru summitu. Vzápětí na to Izrael vystupňoval agresi proti palestinské samosprávě. Tento vpád byl doprovázen genocidou.

Dohody o mír s Palestinci doposavad nikdy neuspěly, vzhledem k tomu, že jim nikdy nebyla poskytnuta žádná suverenita, která je nutná pro každý stát. Palestinci potřebují mír, bez něho nemohou existovat, ale Šaron o něj zájem nemá, protože nechce dobytá území navrátit. Vyjednávání Syrie s Izraelem v roce 2001 o navrácení Golanských výšin rovněž ztroskotalo. Zcela nedávno Šaron prohlásil, že Golan zůstane Izraeli a oznámil, že jsou na něm plánovány stavby dalších izraelských kolonií. Mezinárodní společenství by mělo vytvářet silný nátlak na Izrael, aby přistoupil k mírovému řešení.

Status quo podporuje existenci militantních skupin na obou stranách. Osada Kfar Tappuah, ležící severně od Ramalláhu, je jedním z center, kde probíhá výcvik ozbrojenců tak zvané Židovské legie. Zjistil to magazín The Jerusalem Report. Tento výcvik probíhá pod velením lidí napojených na židovskou militantní skupinu Kahane Chaj, která figuruje i na americkém seznamu teroristických organizací.

Nakonec je potřeba upozornit na dvě důležité okolnosti. Jak může být palestinská vláda odsuzována za podporu terorismu, když neustále vyžaduje vyslání mezinárodních sil na ochranu civilistů, zatímco Izrael, který stále tvrdí, že všechny zákroky dělá jen kvůli své bezpečnosti, to vytrvale odmítá, a tím mezinárodní kontrolu znemožňuje. Tohle je přece chování viníka a ne napadeného. Izraeli se jedná samozřejmě o zastavení palestinských sebevražedných útoků, ale i v tom je Šaronova politika velmi krátkozraká. Čím více násilí a zločinů ze strany státu se bude páchat na palestinském lidu, tím více se bude stupňovat nenávist a jejím následkem bude pokračování zoufalých fanatických útoků. Je to začarovaný kruh, který Izrael neustále roztáčí svou represivní politikou.

Druhá věc se týká lidských práv. Jak chtějí, už jen podle obsahu rezolucí, Izrael a Amerika přesvědčit mezinárodní společenství, že jsou to právě ony, kterým na nich tolik záleží? Pokud uplatňování práv a svobod se týká jen vlastní země a přitom práva a svobody druhého národa jsou jimi krutě potlačovány, tak jejich planému prohlašování nikdo neuvěří. Nevěří jim palestinský lid, ani irácký národ a nakonec ani Evropané. Všichni jsou ustavičně konfrontováni amorálností těchto extremistických vlád.