22. 3. 2004
Český rozhlas, dlouhá vlna a odpovědnost odpovědnýchÚvodem ocituji slova Václava Kasíka na parlamentním semináři o veřejnoprávních médiích, který se uskutečnil 3. února 2004 se na půdě dolní komory. V jeho části věnované financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků tehdy generální ředitel ve velmi emotivním projevu řekl:
"Jedno známé přísloví říká - chudoba na cti neubírá." |
"Tím chci říci, že Český rozhlas nikdy neškemral a nikdy nebude škemrat. Český rozhlas je dobrá instituce, která znamenitě funguje a nadělala hromadu práce. Je to stříbro, kterého je potřeba si vážit, neboť tato instituce sehrála svou důležitou roli v novodobé historii českých dějin",
dodal Kasík.Chudoba opravdu netratí cti, ale činí člověka nesvobodným. Hlad může být příčinou nemocí, i nemocí charakteru. Křiví páteř do služebného předklonu. Připadá vám to normální a správné? Nejstarší zvukový archiv na evropském kontinentu má Český rozhlas. Obsahuje i části archivů jiných evropských stanic. Péče o něj vyžaduje ročně minimálně 16 milionů korun. Tím ale je archiv pouze konzervován, nikoliv smysluplně, moderně využíván. Systematická digitalizace vyžaduje prostředky řádově vyšší. Péči o archiv má Český rozhlas taktéž danou zákonem. Prostředky pro jeho smysluplné a kulturu obohacující využití zákonem zajištěné nemá. Připadá vám to normální a správné? Provozní náklady instituce veřejné služby se pohybují v minimální výši 300 milionů. Když by se ČRo podařilo vybrat ročně poplatky od půlmilionu koncesionářů - to je skeptický odhad, kolik domácností neplatí a optimisticky nerealistický odhad stoprocentní platební morálky - dostal by se na příjem ve výši 220 milionů. Doposud uvažovaných 8 Kč navýšení koncesionářských poplatků by přineslo celkový příjem ČRo 280 milionů ročně. To je ale stále pouze minimum, za kterého je instituce veřejné služby schopna přežít, nikoliv se rozvíjet v době převratných technologických a sociálních změn. Šíření signálu stojí Český rozhlas 320 milionů korun, vyplácených z veřejnoprávní domény do soukromých rukou. Soukromých dle rozhodnutí vlády. Nedávno byl nucen ČRo vypnout jednu středovlnnou síť z důvodu úspor. Ušetřil tak nevratně 53 milionů. Dlouhá vlna je na řadě nyní. "Uspoří" se nevratně 23 milionů. Za jakou cenu? Za cenu odevzdání kmitočtů těm, od kterých je Československo získalo jako válečnou kořist po 2. světové válce. Český parlament se tak stará o revizi poválečného uspořádání ještě 59 let po kapitulaci režimu Adolfa Hitlera. Připadá vám to normální a správné? Jistě by rozhlas nedělal drastické a nevratné kroky, kdyby měl dostatek prostředků na to, co mu ukládá zákon a co od něj nejen vy, ale i další občané očekáváte -- plnění veřejné služby. Zákonem mu uložil parlament řadu povinností, ale nezajistil mu prostředky na jejich plnění. Český rozhlas přesto hospodaří s vyrovnaným rozpočtem. Český rozhlas přesto nechce chodit po žebrotě, nechce ani oklešťovat veřejnou službu. S ekonomickou realitou se ale musí nějak vyrovnat. Hlavní problém, který rozhlas přivedl do obtížné situace, bylo nepředvídatelné DPH z šíření signálu. Rozhodnutím vlády a parlamentu. V rozhlasovém rozpočtu to znamená minus 62 - 67 milionů, které protečou veřejnoprávním Českým rozhlasem do privátních Českých radiokomunikací a ty je vzápětí odevzdají státu. Koncesionář - občan tak odevzdá nepřímo státu daň, která byla parlamentem ovšem původně dedikovaná na úplně jiné účely. Vláda tak řeší svůj problém se státním rozpočtem na účet druhých, kteří se nemohou bránit a dělá tak způsobem, který není čestný. Připadá vám to normální a správné? Vysílač na kmitočtu 270 kHz pro Český rozhlas provozují České radiokomunikace, a.s.. Svým signálem pokrývá (v různé kvalitě) celou Českou republiku a částečně okolní státy. Případný dálkový příjem je závislý na okamžitých příjmových podmínkách. Na rozdíl od většiny ostatních kmitočtů dlouhovlnného pásma, kmitočet 270 kHz je přidělen výlučně vysílači v České republice. Tato okolnost a vlastnosti šíření radiové energie dlouhých vln umožňují příjem na většině území České republiky. Zejména večer a v noci se otevírá dálkový poslech do okolních i vzdálenějších zemí v Evropě. Pro mnohé krajany je toto jediným pojítkem s českým jazykem, českou kulturou a českou realitou. Československý rozhlas začal vysílat na dlouhých vlnách po skončení druhé světové války. Takzvaný Kodaňský plán sestavený v roce 1948 rozdělil pásmo dlouhých vln v Evropě do patnácti kmitočtových kanálů a jeden z nich získalo tehdejší Československo. Prestižní postavení ještě zvýraznil Ženevský plán, který platí dodnes. V souladu s ním byl v roce 1978 nahrazen dosavadní výkon vysílače Uherské Hradiště/Topolná 400 kW dvojicí vysílačů se složeným výkonem 1500 kW. Koncem roku 1993 vstoupil v platnost nový sazebník a.s. České radiokomunikace, který výrazným způsobem navýšil ceny (zejména u hodinové sazby téměř o 100%). Od 1.2.1994 byl proto výkon snížen na 750 kW a provoz zabezpečen pouze jedním vysílačem. Do konce roku 2001 byla jeho roční cena cca 25,8 mil. Kč. Na základě požadavku vedení stanice ČRo 1 -- Radiožurnál (z důvodu dosažení úspor) došlo od 1.1.2002 k dalšímu snížení výkonu na 650 kW, snížení ročního objemu provozních hodin o 313 a zároveň i nákladů na 23 mil Kč ročně. V současné době je provozní doba vysílače 5,00 -- 24,00 hod. pondělí až sobota, 6,00 -- 24,00 hod. neděle a svátky. Roční náklady jsou cca 23,2 mil. Kč. Ceny jsou bez DPH. Vzhledem k zvýšení sazby DPH telekomunikačních služeb je reálná cena za provoz tohoto vysílače od 1.1. 2004 podstatně vyšší. Náklady na distribuci signálu v celém kmitočtovém spektru využívaném Českým rozhlasem se tak zvyšují o téměř 60 milionů. Kde je vzít? Technologie s výkonem 1500kW/24 hod. se využívá na 650 kW/19 hod -- tedy na 25 %. Připadá vám to normální a správné? Další snižování výkonu není, z technických důvodů, již možné, navíc u vysílače v pásmu DV je právě výkon pro dosah do vzdálenějších oblastí nejdůležitější. Pokud by se mělo uvažovat o modernizaci nebo převedení na digitální provoz, je to v dané chvíli nerealisticky finančně náročné, jediný zájem o digitální dlouhou vlnu by ale mohl být od silných zahraničních subjektů, pro které je oblast dálkového, celoevropského dlouhovlnného vysílání vyšší prioritou, a to i ekonomickou - než pro Český rozhlas ve stávající finanční situaci. Podíl domácích posluchačů, kteří poslouchají na DV není znám, ale před několika lety činil ještě více než 50 000 posluchačů. V případě dlouhodobějších výluk tohoto vysílače je zahraniční ohlas nejvíce ze Slovenské republiky a z Vídně. Další argumenty proti zrušení dlouhé vlny souvisí s jejím pohodlným dosahem na území Slovenské republiky. Po rozpadu ČSFR 1. 1. 1993 zůstalo, respektive "uvízlo" na Slovensku cca 60 tisíc Čechů, kteří ze dne na den bez vlastního přičinění a volby začali žít v cizineckém režimu. Když se kácí les, létají třísky... Mnozí z těchto lidí si z praktických důvodů "zvolili" slovenské občanství, menší část si složitě vybojovala občanství české a několik set z nich už má nyní (podle nového zákona) dvojí občanství. Bez ohledu na tyto oficielní rozdíly zůstává u většiny těchto rodilých Čechů pocit domova svázán s ČR. Jejich spojovacími kanály jsou média. Kdo vlastní kabelovou televizi může sledovat programy ČTV, ostatním zbývá poslech ČRo na dlouhé vlně. Nejde ani tak o obsah vysílaného, ale o jazyk. Na Slovensku totiž není ani jediná česká škola a ani třída s vyučovacím jazykem českým, takže děti těchto rodilých Čechů se jako mateřský jazyk ve škole učí slovenštinu. S tím pak souvisí i to, že přestávají číst české knihy, protože je to pro ně velmi obtížné. Některé spolky sice organizují kurzy češtiny, ale to jsou vzácné výjimky. Zrušením dlouhé vlny by tedy česká menšina na Slovensku přišla o možnost slyšet dobrou češtinu a být podrobně informována o událostech v České republice. Připadá vám to normální a správné? Československo získalo po druhé světové válce významné postavení v rozhlase na dlouhých vlnách. Dnes je mimo jiné i díky Českému rozhlasu sídlem mezinárodní instituce pro koordinaci kmitočtů. Vstupujeme do Evropské unie. Vypnutím jediného vysílače na dlouhých vlnách se zbavujeme možnosti distribuovat části programu Českého rozhlasu do jiných zemí Evropy. Kuriózní je, že se nám to "daří" přesně v období, kdy do Evropy vstupujeme. Vzdáváme se nehmotného bohatství, které naši předci svojí rozumnou činností i válečným úsilím a oběťmi získali. Od příštích generací se proto nejspíše dočkáme nelichotivých přívlastků. Připadá vám to normální a správné? Je pravděpodobné, že se námi uvolněného kmitočtu zmocní jiní provozovatelé rozhlasu v regionu Evropy, protože prakticky všechny ostatní kmitočtové příděly jsou obsazeny. Budeme-li takto postupovat, brzy se zpronevěříme posluchačům, neboť omezování služeb je v rozporu se zadáním, které Český rozhlas má, i s povinnostmi, které mu ukládá zákon. Připadá vám to normální a správné? Fakta:
1923 -- privátní Radiojournal -- československý rozhlas zahajuje vysílání
1925 -- Stát vstupuje do Radiojournalu
1938 -- Česko-slovenský rozhlas
1939 -- odtržení slovenského rozhlasu, Český rozhlas, podřízenost protektorátní vládě
1940 -- podřízenost říšskému protektorovi Heydrichovi
1942 -- Deutslandsender - započetí vysílání na dlouhé vlně z Liblic, Reichsrundfunkgesellschaft, Sendergruppe Böhmen und Mähren
1945 -- nástroj vlády národní fronty
1948 -- zestátnění Československého rozhlasu, státní podnik
1948 -- přidělení frekvence České republice, lokace Uherské Hradiště/Topolná, výkon 400 kW
1978 -- zvýšení výkonu na 1500 kW
1989 -- "sametová" revoluce za výkřiků "zpátky do Evropy"
1992 -- rozpad Československa
1994 -- snížení výkonu na 750 kW
2001 -- 16. 10. rozhodnutí vlády ČR o privatizaci Českých radiokomunikací společnosti Bivideon B.V., Amsterdam vládou s většinovým podílem sociální demokracie
2001 -- 30. 11. ukončení privatizace Českých radiokomunikací převodem 6 817 000 000,- Kč za 51,19 % akcií na Fond národního majetku
2002 -- snížení výkonu na 650 kW, snížení počtu provozních hodin o 313
2004 -- zvýšení DPH u položky šíření telekomunikačního signálu, nezvýšení koncesionářského poplatku z rozhodnutí Parlamentu České republiky, nutné úspory - vypnutí vysílání Českého rozhlasu na dlouhé vlně, obsazení nevyužívaného kmitočtu jiným, zahraničním vysílatelem...
Struktura hlavních akcionářů společnosti ČESKÉ RADIOKOMUNIKACE a.s. ke dni 15. 7. 2003
TopolnáObec leží v Dolnomoravském úvalu 10 km severovýchodně od Uherského Hradiště. První písemná zmínka je v CODEX DIPLOMATICUS MORAVIAE 6, z roku 1318, kdy český král Jan Lucemburský povolil výměnu několika obcí na jihlavsku za Topolnou, Spytihněv a Skalku u Kyjova mezi biskupstvím olomouckým a Janem z Hradce (Jindřichova). Biskupové dávali vesnici do zástavy různým šlechtickým rodům až do roku 1582, kdy ji po období vleklých sporů prodali Zdeňkovi z Vartenberka, majiteli panství napajedelského. Dalším napajedelským pánům, z nichž nejvýznamnější rod Rotalů, patřila až do roku 1848. Ve středověku trpěla vesnice drancováním a četnými nájezdy kočovných turkotatarských kmenů. Byla několikrát vypálena a obyvatelstvo se muselo ukrývat v okolních lesích. Obecním symbolům dominuje tzv. mluvící znamení stromu -- topolu, který provází dvě heraldické růže. Pravá zlatá připomíná pány z Hradce, levá stříbrná (jeden z mariánských symbolů) místní kostelík. V roce 1951 byla na katastru obce postavena vysílací stanice, která šíří radiový signál RADIOŽURNÁLU. Stožáry stanice vysoké 270 m jsou viditelné z dalekého okolí. Na zelené louce mezi řekou Moravou a obcí, kde se dnes říká "v Černých dolech", začala na jaře roku 1950 výstavba vysílacího střediska. Anténní stožáry postavily Hutní montáže Ostrava. Současně byla během roku postavena i budova. Technologické zařízení docházelo do železniční stanice Napajedla, kde se většinou ručně překládalo na nákladní auta. Zařízení vysílačů bylo smontováno za 4 měsíce a připraveno ke zkušebnímu provozu. První zkušební vysílání bylo spuštěno 22. 12. 1951. Potom, po Novém roce, probíhaly intenzívní testy a pravidelné vysílání bylo zahájeno 20. 2. 1952. Na začátku 70. let, vzhledem k mezinárodní politické situaci, začaly úvahy o využití vysokovýkonných vysílačů u nás. Usnesení vlády ČSSR č. 228 ze dne 24. 8. 1972 přineslo koncepci rozvoje vysílací a přenosové sítě Československého rozhlasu. Vláda současně poukázala na nevyhnutelnost zvýšení výkonů rozhlasových vysílačů na středních a dlouhých vlnách a zabezpečení kvalitního příjmu celostátního programu Hvězda. V letech 1975 - 1978 proběhla rekonstrukce vysílače Topolná. Byl znovu uveden do provozu, tentokrát už se zvýšeným výkonem 1500 kW, dne 15. 11. 1978. Od začátku roku 2002 vysílá ČRo z úsporných důvodů pouze s výkonem 650 kW, ale přesto je jeho signál slyšitelný po celé střední Evropě, vyjímkou není ani příjem např. ve Španělsku, britském Nottinghamu či na Madagaskaru! Na Moravě je signál bezproblémový, v Čechách vesměs také, ale především v západních Čechách, Krušných horách a na Šumavě bývají s příjmem problémy. Na Slovensku je signál také dobrý, a to jak na západě (u Bratislavy, ve Fatře), tak na východě (Spiš, Košicko...), problémy jsou jen ve Vysokých Tatrách, tvrdí student druhého ročníku slaboproudé elektroniky Jakub Karásek z Plzně, který je fanda do rozhlasového vysílání... Doporučené varianty návrhu opatření
Autor je členem Rady ČRo. Tento článek vyjadřuje jeho oficiální stanovisko jako člena Rady, nicméně využívá argumentů a názorů dalších bývalých i současných členů Rady a generálního ředitele ČRo. |
Související články | |||
---|---|---|---|
1. 12. 2013 | Co se nejspíš stane s nacistickou dlouhou vlnou | Štěpán Kotrba |