Poslanec Uzi Cohen přišel do ústředí Likudu s návrhem hromadného odsunu Palestinců a vytvoření jejich státu v Jordánsku. Tento hromadný odchod má být "dobrovolný" a palestinský stát má vzniknout za pomoci mezinárodní společnosti mezi řekou Jordánem a Sýrií, k přesídlení má dojít za mezinárodní a americké podpory. Myšlenka o odsunu, která v minulosti byla jen okrajovou záležitostí, se stala legálním hlavním proudem, zvláště, když s ní sympatizují i někteří ministři.

Dr. Tibi připomněl, jak rakouský extrémně pravicový politik Jörg Haider se ve svých prohlášeních stavěl proti cizincům a na základě toho došlo k politické izolaci Rakouska. Izrael byl jednou ze zemí, která ho bojkotovala, přestože Haider nebyl ani ministrem a ani odpovědným činitelem ve vládě, zatímco co v samotném Izraeli samotní ministři a členové vlády vydávají o hodně horší prohlášení, a má jim to projít jen tak. Poukázal na to, že to vypadá, jakoby rasismus části izraelské společnosti měl jiný význam, že je dovolený a mezinárodní společnost má pro něj dvojakou morální a politickou míru.

Objasnil, že čím více se bude zmiňovat demografický problém a rovnováha mezi Palestinci na jedné straně a počtem Židů na druhé straně, tím více se bude opakovat myšlenka na odsun. Zdůraznil, že není možné tento transfer uskutečnit, svět je jiný než v roce 1948. Řekl: "lišíme se od našich rodičů a předků, naše pohledy a vnímání jsou jiné a vyhrožování a uveřejňování zvěstí nás neovlivní" Je přesvědčen, že tragédie z roku 1948 se nemůže opakovat, ale vzhledem k tomu, co Izraelci nazývají demografickou explozí a kvůli realitě předělující zdi, přibude více zuřivých debat o tomto východisku (transferu). S odsunem může souhlasit nejméně 40% izraelské veřejnosti, ale nakonec apartheid nemůže přetrvávat více jak několik let.

Člen palestinského národního parlamentu Teyseer Nasrallah nevylučuje jakékoli zákroky Ariela Šarona, dále poškozující Palestince, poté co přistoupil k stavbě izolační zdi, se zastřešením a přitakáváním Ameriky. Uvedl, že to, čeho jsme svědky v Rafah a v Balata, odráží stav šílenství a popuzenosti ministerského předsedy Šarona. Mezinárodní mlčení pomáhá Šaronovi dojít do extrému a páchat zločiny.

Poukázal na to, že Šaron provádí takové kroky, aby nastolil novou realitu, zatímco americká administrativa se stala rukojmím Izraele a ve strategickém spojenectví s ním, ve jménu boje proti terorismu, si nechce všímat jeho praktik. Navíc Bush popustil uzdu Izraeli ve všech jeho zákrocích, které by nebyl schopen uskutečnit za předešlé americké vlády. Přesvědčujícím důkazem toho je, že nejdříve americká administrativa poukazovala na to, že dělící zeď je překažkou mírové cestě a pak začala chápat bezpečnostní pohnutky ke stavbě této "rasistické" zdi. Uvedl, že Washington sám sobě předstírá, že je zaneprázdněn válkou v Iráku a v Afganistánu, aby ponechal možnost Šaronovi dělat si co chce, toho to povzbuzuje v operacích proti Palestincům bez jakékoli zúčtování a dohledu. Šaron zachází přitom tak daleko, že to odporuje mezinárodním zákonům a chartě, vydanými samotnou Organizací spojených národů. Možná také, že k stavbě izolační zdi a staronovým myšlenkám Likudu došlo v stejné době s mlčením arabských zemí a neexistence jakékoli jejich vůle k jejímu zabránění. Podle skutečného vývoje je vznik samostatného a svrchovaného palestinského státu vyloučen. Nedomnívá se, že Izrael, který na zeď vynaložil miliony, ji jednou odstraní, kdyby se změnily podmínky: "Poznali jsme během minulých padesáti let, že izraelský pohled je dlouhodobý, zvlášť když se to týká zákroků na takové úrovni."

Nasrallah spojuje to, co opětně navrhuje Likud s jednostranným plánem Šarona, který byl nedávno oznámen, s tím, že ve skutečnosti je to pokus o vnucení jednostranného řešení daleko od mezinárodního nátlaku. Poukázal na to, že Palestinci ztratili prostředky k tlaku na Izrael a odpor a intifáda ho nedonutí k ustoupení od rozhodnutí, která škodí palestinskému národu, po provedených úderech, namířených proti němu.