Vyslýchání vězňů zadržovaných v americkém táboře v zálivu Guantánamo, jehož američtí vězeňští strážci jsou obviňováni z brutality a z mučení zadržovaných osob, nezabránilo jedinému teroristickému útoku, konstatoval vysoký výzvědný činitel z Pentagonu, který pracoval v rámci americké "války proti terorismu".

Plukovník Anthony Christino, který odešel do důchodu loni poté, co dvacet let pracoval pro americkou vojenskou rozvědku, zdůrazňuje, že prezident George W. Bush a ministr obrany Donald Rumsfeld "divoce přehánějí" výzvědný význam osob, zadržovaných v Guantánamu.

Pauline Neville-Jonesová, jedna z členů Rady BBC, která se kriticky vyjadřovala k tomu, jak informuje BBC o válce v Iráku a k aféře týkající se zbrojního odborníka Davida Kellyho, bude mít finanční prospěch z lukrativních vojenských kontraktů pro Irák, které realizuje její firma. Neville-Jonesová byla jednou z hlavních postav v loňském konfliktu mezi společností BBC a britskou vládou. Bývalý generální ředitel BBC Greg Dyke ji osobně obviňuje za to, že právě ona může za to, že byl donucen z BBC odejít.

Nadpis je barokní. Text samozřejmě nechce nikoho a nic ironizovat. Autor chce nejdřív bez emocí a na obecné úrovni přiblížit některé závažné rysy případu, který je v dramatickém přesahu vůči hospodárnosti, občanské slušnosti, ba navíc i vůči krotkým představám o demokracii. Nechci se zatím odvolávat na to, že privilegovaně předkládané řešení (zřejmě nemalého problému) může být ne zrovna optimální. Až následně zakotvíme v tom Brně, které ještě před osmdesáti lety Karel Čapek přirovnával k mladé dívčině...

Nejméně tři britské univerzity se rozhodly pod tlakem Blairovy vlády dávat při přijímání uchazečů ke studiu přednost žákům ze státních škol před žáky ze soukromých gymnázií, napsal včera týdeník Sunday Times. Pokud bude uchazeč ze státní školy, nebude muset mít tak dobré studijní výsledky jako uchazeč ze školy soukromé.

Ke konci týdne navštívil Prahu předseda italské Strany komunistické obnovy - Partito della Rifondazione Comunista a předseda Strany evropské levice Fausto Bertinotti. Tématem jeho jednání byla integrace KSČM do evropské radikálně levicové struktury a překonání rozporů, které vznikly před časem v rozdílnosti pohledů SEL a KSČM na období stalinismu a které se stalo překážkou pro přijetí KSČM mezi evropskou levici. O této kontroverzi Britské listy informovaly v článku Milana Neuberta "Pro KSČM má "stalinismus" stále zásadní význam" . V neděli 3. 10. se setkal Bertinotti na separátních jednáních s Neubertem, předsedou SDS, která je zakládajícím členem SEL a předsedou KSČM Grebeníčkem. Jak přiznali oba účastníci diskuzí Britským listům, rozpory s českou stranou zmizely a nyní je technickou otázkou, kdy se KSČM stane členem SEL.

Četla jsem diskusi o českých médiích. Ve zlepšení nevěřím, píše Marie Lipoldová. Myslím, že ČRo 6 je v diskusích o něco lepší než česká BBC, protože alespoň občas pozvou do studia lidi, kteří mají odlišné názory. Ale většinou se z éteru neozývají diskuse, nýbrž kázání. Oni stále lidí jen vychovávají, takže si to někdy z klinického zájmu poslechnu, abych byla zpravena o názorech establishmentu. Většinou je vypínám, abych nudou neusnula.

Noviny jsem odhlásila, což má kladný vliv na moji vzdělanost, protože si teď místo nich čtu v dopravních prostředcích uměleckou literaturu.

Po dlouhých 7 letech, které uplynuly od "sarajevského atentátu", se opět probudily temné síly, které chtějí zničit jedinou pravicovou stranu v České republice, jež to s námi myslí skutečně dobře a jen pletichaření "socanů", špatná mezinárodní situace a silné východní větry brání modrému ptáku, aby opět usedl do svého hnízda se zlatými vejci.

Obrovská nespravedlnost v podobě tragické neuvědomělosti voličů zapříčiňuje, že nám pořád vládnou ti amatéři ze "Strakovky". Každý den se většina z nás (uvědomělých) modlí a zvedá hlavu k nebi, abychom konečně mohli spatřit vycházející slunce, jehož paprsky povedou modrého ptáka k zaslouženému a tak toužebně očekávanému vítězství. Ale každý večer smutně uléháme s prázdnými žaludky (ale s nadějí), že jednou přijde ten den, kdy ODS opět vyhraje volby a nakrmí naše prázdné útroby, zubožené pod krutou nadvládou sociální demokracie.

Dalo se očekávat, že se Figuríny z výkladů setkají s odporem. Nebylo to žádné lichotivé čtení, ale Britské listy se naštěstí nemusejí podbízet, aby si zvýšily náklad nebo udržely standardní čtenost. Očekával jsem polemiku, ale reakce se omezily na výpověď o tom, že jsem dotyčné urazil. Omlouvat se nehodlám a navíc bych příště prosil o věcnost. Snažil jsem se zachytit určité dobové fenomény, které provázely českou společnost před revolucí i po ní.

Slezský student pan Tomáš Gawron mě předběhl v reakci na nedávné příspěvky pánů Fabiana Golga a Bohumila Kartouse, ale není divu, nepatřím k těm nejmladším, takže mám delší reakční dobu. Za to patřím k těm šťastným, protože jsem opustil Československo v r. 1966, tedy ještě v době, kdy se lidé slušně oblékali a nepáchli - aspoň si nevzpomínám.

V minulých dnech podala francouzská právnička Nohra Boukara první stížnost na chování, kterému musí čelit osmnáctiletá muslimka Samira ve své škole René-Cassin v alsaském Štrasburku. Jedná se vůbec o první případ stížnosti po zavedení "šátkového" zákona na začátku letošního školního roku.

Z toho, čo som si prečítal o Českom sociálnom fóre, považujem za najdôležitejší príspevok Ondřeja Slačáleka s jeho pracovným názvom "proč jsme sto let za opicemi", a to z dôvodu, že na tomto fóre a svojom diskusnom príspevku postavil na piedestál dňa pre ľavicu i sociálne myslenie citát od Karla Kosíka, ktorý znie: "Socialistické hnutí je a musí být v krizi, protože se pohybuje uvnitř vládnoucího paradigmatu, dějinně vyčerpaného, sterilního, bezduchého, a chybí mu nejen odvaha, ale také imaginace k jeho překroucení a prolomení."

Minulý pátek se v nizozemském Scheveningenu setkali ministři vnitra evropské pětadvacítky k jednání o budoucnosti imigrační a azylové politiky EU. Po dlouhé debatě se rozhodli schválit finanční podporu (okolo 1 milionu eur) jednotlivým azylovým systémům v Mauretánii, Maroku, Alžíru, Tunisu a Libyi. Stále otevřená však zůstává otázka možnosti vytvořit zde přechodná centra pro uprchlíky směřující do Evropy, kde by mohli počkat na rozhodnutí o (ne)udělení azylu. Tuto alternativu podporuje zejména Itálie a Německo.

Podle Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zůstává obchod s lidmi stále výnosnou aktivitou i v Evropě. Podle OBSE několik tisíc osob ( z toho 75 procent žen, zejména mladých dívek) je obětí tohoto obchodu. Tato forma moderního otroctví vynáší asi okolo jedné miliardy euro ročně, je tedy téměř stejně jako obchod s drogami. Obě tyto nelegální činnosti se navíc často doplňují.

Ještě ráno, na začátku krásného červencového dne loňského roku, si Michal Lurie promítl před očima poslední fázi svého bytově družstevního života: Vtrhne do centrály na Hutmance, a teď už nebude dbát na další sliby, výmluvy, vytáčky a vysvětlení. Okamžitě splatí všechny zbytky stavebních úvěrů a nehne se z místa, dokud mu nedají doklad o tom, že má všechny závazky vůči družstvu splněny. Potom mu družstvo převede byt do vlastnictví, přesně tak, jak to nařizuje zákon. Představil si to blaho, až to klapne.

Pak už mu může být celé družstvo ukradené...

Navečer bylo jasné, že už to nestihne. Družstvo je zadlužené, převody nebudou, majetek obstavil exekutor. Ranní představa byla správná, jen zpřeházená. Družstvo mu bylo ukradené už teď.

Americké úřady nyní povolily zveřejnění dopisu britského vězně z Guantánama, Moazzama Begga z Birminghamu. Byl zveřejněn v pátek v Londýně. Begg napsal tento svůj otevřený dopis, datovaný 12. července 2004 svým právníkům a americké a britské vládě. Tvrdí v něm, že byl týrán, že se mu strážci vysmívali kvůli jeho víře a jeho náboženství a že mu bylo vyhrožováno mučením a smrtí. Také tvrdí, že byl svědkem toho, jak zaměstnanci americké armády usmrtili dva vězně.

I na Britských listech jsou k nalezení příspěvky, ve kterých se o Češích nenajde jediný dobrý údaj, píše Bohumír Tichánek a pokračuje: Článek"Figuríny z výkladu" z 30. 9. 2004 naznačuje, že tvořivost státního oděvního průmyslu do roku 1989 byla nulová. Ovšem pamatuji na názor české turistky z prosince 1989 z Holandska - domorodci se divili, jak jsou Češi dobře oblékaní.

Úřední dokument o konfiskaci šroubováků, jimiž se Jaroslav Hutka s kamarády chtěl pokusit odšroubovat řetěz kolem pomníku svatého Václava na Václavském náměstí v Praze.

"Nepřekážejí ti ty nový plomby při jídle?" ptal se mě kdesi daleko v Německu jeden český zubař. Já se cítil nejistě, neboť kromě toho, že jsem si zadarmo nechal opravit zuby, jsem se dal pozvat i na večeři a přespání. V duchu jsem to všechno zlostně sváděl na zaostalé holandské zdravotnictví, které mě znovu donutilo shánět si známé jen proto, abych měl přístup k základním potřebám, jako je kupříkladu ochrana zdraví.

Jaroslav Hutka včera rozeslal po internetu svůj v exilu "zakázaný" fejeton "Návštěva u zubaře" z roku 1981, který, poté, co ho odmítly publikovat tehdejší české exilové časopisy, vydal v roce 1989 ve své vlastním nákladem v Holandsku (a po pádu komunismu pak v Čechách) vydané knížce Požár v bazaru.

Východoněmecké starousedlíky v braniborské obci Kleinmachnow převálcovaly restituce a příliv bohatých západních sousedů. Čerstvá krev si nebere servítky a předělává novou adresu podle svých představ.

Korunami vzrostlých stromů v tiché aleji obce Kleinmachnow ve spolkové zemi Braniborsko na jihozápadním cípu Berlína probleskuje ranní slunce. Paprsky, už chladnější, jak se na září sluší, pronikají listím a osvětlují mozaiku úhledných domů, udržovaných zahrádek a úzkých uliček. Je slyšet ptáky, občas zaštěká pes. Zaparkované vozy mají orosená vnější skla.

Musím se přiznat, že článek Petra Saka "Média a počítače mají zásadní vliv na myšlení, postoje názory, hodnoty, estetiku a životní styl" mi unikl, ale velmi razantní polemika Ivo Bystřičana "Když sociolog nerozumí věcem kolem sebe" mne doslova donutila, abych se k němu vrátil. Bez mučení přiznávám, že Petra Saka léta znám a proto mi bylo divné, že by si zasloužil takový výprask.

Vystoupení na konferenci "Sociální stát a kapitalismus", Praha, 2.10. 2004

Odpůrci sociálního státu hlásají, že v éře globalizace světa zanikají, nebo alespoň se podstatně omezují podmínky pro působení sociálního státu. Pokusím se proto hledat odpověď na otázku, zda a jak globalizace tyto podmínky mění. Omezím se zde na čtyři okruhy problémů. Za prvé, jaký vývoj se v éře globalizace projevuje v technice, v ekonomice, ve společnosti i v politice. Za druhé, jaké jsou důsledky tohoto vývoje. Za třetí, jaké jsou jeho příčiny. A za čtvrté, jaká jsou pozitivní východiska. Globalizace je obyčejně prezentována zejména neoliberály jako neodvratný důsledek informační a technické revoluce. Ukáži dále, že je to složitější.

Začnu technickými faktory globalizace, informační a technickou revolucí. Tady dochází skutečně k historicky ojedinělému technickému skoku.

Podklad k vystoupení na konferenci "Sociální stát a kapitalismus", Praha, 2.10. 2004

Krize sociálního státu je výsledkem souběhu několika procesů: flexibilizace trhu práce, rostoucí křehkost rodiny, proces stárnutí populace a doprovodné formy desolidarizace S každým z nich jednotlivě by se sociální stát zřejmě dokázal vypořádat. Ony se však sbíhají - a navíc v době, kdy globalizace snižuje vládám prostor k manévrování.

Výsledkem je, že ve stejné době, kdy poptávka po zajištění roste, dramaticky klesá možnost ji uspokojovat. Právě tento souběh rostoucí zranitelnosti populace a klesajících možností státu je zakrýván řečmi o tzv. modernizaci.

Vystoupení na konferenci "Sociální stát a kapitalismus", Praha, 2.10. 2004

z francouzštiny přeložil Karel Košťál

Vzpomínám si na diskuse, které jsem mel o sociálním státu a o kapitalismu v Praze, po vítězství «sametové» «revoluce». Nebylo lehké najít před patnácti lety společný jazyk. Nikdo z nás tehdy nebyl schopen předvídat společenský vývoj po brutálním přechodu k tržnímu hospodářství. Ani my na Západě jsme nebyli schopni odhadnout, kam povede proces tržní, finanční a zbožní liberalizace kapitalismu západní Evropy. Trvalo nejméně deset let, než jsme si uvědomili, že kapitalismus směřuje k témuž cíli - jak na Západě, tak na Východě. Že naše ekonomiky, naše společnosti, směřují k modelu kapitalismu, který chce zničit základy sociálního státu, jak na Západě, tak na Východě.

Vystoupení na konferenci "Sociální stát a kapitalismus", Praha, 2.10. 2004

Ve svých základních programových dokumentech, formulovaných koncem 90. let a přijatých orgány ČSSD v dubnu 2001 a lednu 2002, se strana výrazně přihlásila k humanistickým hodnotám. Podrobně je uvádějí "Východiska dlouhodobého programu", která zmiňují mimo jiné rovnost všech lidí v důstojnosti, svobodě a právech, solidaritu a sociální spravedlnost. V úvodních pasážích tohoto dokumentu se dokonce vyskytuje i slovo socialismus. Snad tato radikálnost byla důvodem, proč dostal jen název "Východiska" a byl XXX. sjezdem ČSSD pouze "projednán", nikoli schválen. Nicméně dokument dokázal přeložit zmíněné hodnoty do jazyka praktické politiky a jednoznačně se postavil za koncepci sociálního státu. Totéž lze říci také o pragmatičtěji formulovaném střednědobém programu ČSSD. Koncepce sociálního státu se odráží také v agitaci sociální demokracie před parlamentními volbami roku 2002.

Podklad k vystoupení na konferenci "Sociální stát a kapitalismus", Praha, 2.10. 2004

V průběhu dnešního semináře byla provedena komplexní analýza problémů sociálního státu z různých aspektů. Je velmi obtížné k této analýze něco přidat. V rámci posledního panelového bloku  zbývá snad už jen jeden aspekt (samozřejmě za situace, kdy nechceme přeměnit dnešní seminář v seminář ze sociální politiky  a přejít na výklad jednotlivých  bodů  programu parlamentních stran  a konkrétních problémů naplňování těchto bodů v sociální politice zmíněných stran). Tímto aspektem je, jak je otázka sociálního státu vnímána v jednotlivých rovinách vnitřní strukturace levicových stran -- v jejich funkcionářském aktivu, členské základně i širších vrstvách sympatizantů a voličů  a jaká stanoviska tedy příslušné strany zaujímají k sociálnímu státu a jeho případné reformě. Dovolte mi, abych se v dílčí odpovědi na tuto otázku zaměřil na KSČM.

Vystoupení na konferenci "Sociální stát a kapitalismus", Praha, 2.10. 2004

Sociální stát je v současnosti podrobován tvrdé zkoušce. Je předmětem ideologické kritiky zprava: neoliberalismu vadí údajně přílišná míra sociálních jistot, poskytovaných obyvatelstvu, omezující možnosti kapitálu zacházet s najímanou pracovní silou jako s každým jiným zbožím. Stejně tak mu vadí výše daní, kterou sociální stát za tímto účelem vyžaduje. Sociální stát je předmětem ideologické kritiky i zleva, protože jeho idea nesahá ke kořenu problému: ponechává nedotčeny základy tradičního soukromovlastnického systému hospodaření, její prioritou zůstává i nadále hospodářský růst se ziskovou motivací. Může být právem nazvána koncepcí "sociálně udržitelného rozvoje", protože kritériem rozdělování národního důchodu není pro ni sociální spravedlnost, nýbrž potřeba udržet sociální klid a politickou stabilitu společnosti.

Ší'itský vůdce Muqtadá as-Sadr v prohlášení přineseném TV al-Arabíja prohlásil, že současná politika v Iráku je jedním z produktů sionismu. Kritizoval tzv. premiéra Ijjáda 'Álawího za podání ruky "izraelskému" ministru zahraničí Silvanu Šalomovi při jejich setkání na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Informace o tom potvrdila dosavadní zprávy o tajných stycích mezi iráckou loutkovou "vládou" a sionistickými okupanty v Palestině, týkajících se bezpečnosti, armády a výzvědné služby.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

23. září 2004 zamřel v Kalifornii český patriot, exulant, podnikatel a spisovatel Jan Filípek.

Jako pěkně rozrostlý klan - v počtu 70 - se Jákob, řečený Izrael a jeho rodina přestěhovali do Egypta. Pozval je tam Izraelův syn Josef - ten, co se stal v době hladu pro Egypt požehnaným sluncem záchrany - ten, co doprostřed hladomoru přinesl nadějný plán: "Boží vizi". Synové Izraele pak v Egyptě zůstali. Nesplynuli však. Zůstali sví -- svobodní, potulní pastevci, nad nimiž nejeden Egypťan ohrnoval nos: podívejte, támhle pasou svá stáda ti divní přivandrovalci, ti Hebrejové. Ale vzpomínka na Josefa, jemuž říkali v Egyptě Zachránce světa - dlouho fungovala - a Izraelci mohli pást nerušeně svá stáda.

Jan Čulík připravil podle stejnojmenné knihy svého otce, Jana Čulíka seniora (1925-1995) níže publikovaný text pro výstavu o anglickém spisovateli Grahamu Greenovi, který by se v neděli 3. října 2004 dožil 100 let. Výstava se koná od začátku září v knihovně teologické fakulty Karlovy univerzity v Praze - Břevnově.

V Británii nepovažují literární vědci Grahama Greena za "významného autora"; jeho dílo má daleko silnější kritickou rezonanci na evropském kontinentě. I když, jak na to nedávno poukázal kritik v britském měsíčníku Prospect, Greenovy knihy se stále i v Británii silně prodávají. V České republice podle svědectví nakladatelů mladší generace tohoto autora "skoro nezná". O zajímavých rozdílech v recepci Grahama Greena ve (starším) středoevropském a v britském prostředí psala v Britských listech Kathryn Murphy v článku Čulíkův 'básník trapnosti'.

Britský regulační úřad pro komunikace navrhl, aby byl v Británii vytvořen nový veřejnoprávní televizní okruh, který by byl konkurencí BBC. Mohla by ho provozovat společnost Channel Four, komerční televize ITV anebo jakákoliv jiná organizace, třeba vydavatelé novin.

Je možno cenzurovat sdělovací prostředky tak, aby jich nezneužívali političtí extremisté?

Ivan Hoffman diskutoval ve čtvrtek 30.9. 2004 ve večerním Radiofóru ČRo 1 - Radiožurnálu s šéfredaktorem Britských listů Janem Čulíkem, manželkou předsedy politické strany Evropští demokraté Jana Kasla a ředitelkou Nadačního fondu Ferdinanda Peroutky Terezií Kaslovou a vedoucím komentátorem Lidových novin Milošem Čermákem nad prací médií v době terorismu.

Mají média zveřejňovat fotografie a záznamy s požadavky extremistů a záběry vraždění rukojmích, nebo je mají ignorovat, případně cenzurovat?

"Al Džazíra dává ve svém vysílání prostor pro často otevřenou razantní diskusi. Na druhé straně je pravda, že to někdy jde až na doraz," připustil šéfredaktor Britských listů, "oni se hájí, že o tom také velmi opatrně diskutují. Není pravda, že je to ostře teroristická stanice. Je ostřejší než západní stanice, ale to je důsledek jistého kulturního posunu, samozřejmě," uzavřel.

Celý text článku Filipa Rožánka ZDE, přepis podstatných částí rozhlasové diskuse viz níže:

Diskuse Jana Čulíka a Petra Šafaříka, která vyšla 20. září 2004 v Občanských novinách, příloze Literárních novin.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

V srpnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 6350,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.